Vesničky naše střediskové

Ve zvlněné krajině mezi poli a lesíky asi pět kilometrů západně od Rakovníka leží obec Hostokryje. Malá ves, dříve oblíbená hlavně u chalupářů, dnes chytá druhý dech. Díky blízkosti města a malebnému okolí jí přibývají obyvatelé – za minulých deset let se jejich počet zvýšil o třetinu, na současných zhruba sto třicet. Nejvíc obyvatel v historii – více než tři sta – žilo v Hostokryjích koncem 19. století. V té době měly i malou školu a taneční sál. Obě budovy už dávno neslouží původnímu účelu a dnes jsou z nich obytné domy. Kromě pozoruhodné protestantské kaple není ve vesnici žádná veřejná budova, obchod, pošta ani hospoda. I za starostou musejí místní do sousedních Senomat.

Před 20 lety se totiž Hostokryje a Senomaty dobrovolně sloučily, čímž se staly jednou z několika českých obcí, které v uplynulých 20 letech tímto způsobem ukončily svou samostatnou existenci. „Hostokryje byly historicky součástí střediskové obce Senomaty, počátkem devadesátých let se ale rozhodly, že se osamostatní,“ vypráví ve své kanceláři dlouholetý starosta Tomáš Valer, který obecní samosprávu vedl i v době sloučení obou obcí.

Hostrokryjští podle Valera po pádu komunismu doufali, že se v obci usadí několik firem, a těšili se na příjmy z jejich daní. To se ale nestalo, proto se obec v roce 2002 znovu sloučila s většími Senomaty. „Vedení, které stálo za oddělením obce, už odešlo a nastoupilo nové. Ke stejné výměně došlo i v Senomatech, já jsem nastoupil v roce 1998 a ty hroty a ostny se olámaly,“ vzpomíná Valer. O spojení rozhodla zastupitelstva obou vesnic bez referenda, ale v Hostokryjích uspořádal starosta anketu, v níž se většina občanů vyslovila pro spojení. Obce se tak sloučily ke dni komunálních voleb v listopadu 2002.

Se svým tehdejším protějškem uzavřel senomatský starosta neformální dohodu, že větší obec na svou staronovou součást bude pamatovat i při investicích, a slib dodržel: kanalizaci a vodovod obec vybudovala i v Hostokryjích. „Já jsem samostatnou obec nezažil, bydlím tady teprve osm let,“ říká hostokryjský občan Michal Kindl. Skutečnost, že na obecní úřad musí jinam, mu ale nevadí. „To je mi asi jedno. Hlavně, že všechno funguje,“ dodává.

Deset miliard ročně

Podobných sloučení obcí je v Česku minimum. „Nechal jsem si to vyjet a za posledních deset let je to nula,“ říká ředitel Odboru veřejné správy, dozoru a kontroly ministerstva vnitra Miroslav Veselý. Ještě dříve ale k několika případům došlo. Disertační práce Petra Klusáčka z Masarykovy univerzity z roku 2008 jich napočítala jedenáct – kromě zmíněných Hostokryjí a Senomat se v roce 2002 západočeské obce Jíno, Kaliště a Stropčice připojily ke Švihovu, v roce 2003 se Zahořany u Berouna sloučily se sousedním Královým Dvorem a obce Lhota a Malesice se připojily k Plzni. Ve východních Čechách v témže roce zanikly Domoradice sloučením s obcí Vysoké Mýto, v roce 2005 se Častolovice sloučily s Českou Lípou a o rok později se Hostovice připojily k Pardubicím.

Česko je přitom v Evropě svou strukturou a počtem samosprávných obcí výjimkou. Má nejen nejvyšší počet obcí na 100 tisíc obyvatel, ale i průměrná velikost obce je ve srovnání s ostatními členskými zeměmi Evropské unie nejmenší. Otázku slučování obcí otevřela loni v listopadu Národní ekonomická rada, podle ní by jejich „výrazná redukce“ mohla uspořit až deset miliard korun ročně. Úspory by se týkaly především nákladů na provoz místních samospráv, které dosahují 30 procent celkových výdajů vládní sféry.

Nápad se ale setkal s ještě menším pochopením než dnes už proslulé zdanění tichého vína. Proti úvahám o direktivním slučování se postavily vládní strany a pochopitelně i sdružení obcí a samospráv. Obce se ale už dlouho integrují v různých typech sdružení, zejména v dobrovolných svazcích obcí a místních akčních skupinách, a jsou v tomto ohledu stále aktivnější. Poslanci nyní projednávají novelu zákona o obcích, která místním samosprávám poskytne další možnost integrace a sdílení nákladů. „Spolu s dalšími opatřeními, na kterých pracujeme, by celkové úspory mohly být ještě vyšší než zmíněných deset miliard,“ tvrdí Miroslav Veselý z ministerstva vnitra.

Bez záruk nikdy

Česko má v současnosti podle údajů katastrálního úřadu 5 413 obcí, 583 měst, 231 městysů a 26 statutárních měst. Spolu s hlavním městem Prahou tak v něm existuje celkem 6 254 samosprávných municipalit. Podle NERV je takto rozdrobená místní samospráva drahá a neefektivní. Řešení vidí poradní orgán v motivování obcí ke slučování, zejména prostřednictvím změny pravidel jejich financování, a uvažuje i o administrativním stanovení minimální velikosti obce, například na úrovni tisíce obyvatel.

Zástupci měst a obcí ale trvají na tom, aby slučování bylo zcela dobrovolné, a uvažované administrativní rušení obcí, jak k němu v devadesátých letech došlo například v Německu, striktně odmítají. „Myslím si, že současná právní úprava, podle níž může nová obec vzniknout, jen pokud má nejméně tisíc obyvatel, je dostačující,“ říká místopředseda Svazu měst a obcí a starosta středočeského Velkého Oseka Pavel Drahovzal. Menší obce by podle něj neměly být trestány za to, že se staly obcemi, i když mají méně lidí. „To je dáno historickým vývojem a tím, co se odehrálo v devadesátých letech, kdy nastal desintegrační proces vyvolaný 40 lety centralismu a střediskových obcí,“ argumentuje.

Především menší obce zastupuje Sdružení místních samospráv, které možnost administrativního slučování samospráv na pokyn státu také odmítá. Jak upozorňuje předsedkyně sdružení, poslankyně STAN a někdejší starostka Valašských Klobouk Eliška Olšáková, místní samosprávy plní i jiné role než čistě provozní. „Podporují tradice, kulturu a život, který se v obcích odehrává, a to je důležité, aby tam zůstávali lidé. Přece nechceme, aby se nám venkov úplně vylidňoval,“ říká. „Proto obce podporujeme, aby všichni nebydleli ve středních Čechách kolem Prahy nebo na jižní Moravě kolem Brna,“ dodává.

Někteří starostové, které týdeník Euro oslovil, by o sloučení svých obcí uvažovali, jen pokud by podobně jako v případě Senomat a Hostokryjí dostali záruky, že do jejich obce by samospráva investovala i po sloučení. To potvrzuje i Pavel Drahovzal ze Svazu měst a obcí, jen by podle něj bylo nutné takové záruky zakotvit v zákoně. „Každý starosta a zastupitelstvo malé obce bude určitě očekávat, že dostanou záruku, a pokud nebude dána zákonem, tak do toho dobrovolně nepůjdou,“ domnívá se. Tisíce malých i velkých obcí a měst už řadu let velmi úzce spolupracují. Nejčastějším typem takového sdílení agend je dobrovolný svazek obcí, který obvykle vzniká kvůli specifickému účelu, například stavbě nové školy.

Svazkové školy

V první školní den v pondělí 4. září zažily dvoutisícové Přezletice ležící na východním okraji Prahy slavnost, jakou dlouho nepamatují. Na okraji obce, jen několik set metrů od hranice hlavního města, otevřely novou základní školu Panská pole s kapacitou 550 dětí. „Táhlo se to osm let, mohlo to být rychlejší, ale na druhé straně plno lidí nevěřilo, že to vůbec zvládneme, takže jsme nadšení, že jsme to dotáhli do konce,“ říká místostarosta Přezletic a duchovní otec projektu Jan Macourek.

Zatímco na prostranství před školou vyhrává lidová hudba a místní děti předvádějí své taneční umění, pásku u vchodu do nové budovy stříhají spolu s čestnými hosty – předsedkyní Poslanecké sněmovny Markétou Pekarovou Ada­movou a středočeskou hejtmankou Petrou Peckovou – i starostové Přezletic a nedalekého Jenštejna a Podolanky. Školu totiž zmíněné obce zřídily společně v rámci dobrovolného svazku. „Nám bylo jasné, že samostatně nejsme schopní postavit školu s potřebnou kapacitou, navíc tomu nepřály podmínky dotací, které samostatným obcím dávají podstatně méně financí, než když jsme ve svazku,“ popisuje Macourek.

Výpověď ze školy ve Vinoři dostal i Jenštejn a Podolanka, takže po­dle Macourka bylo nasnadě, aby svazek za účelem vybudování nové školy založily všechny tři obce. To se stalo v roce 2015. Nová škola stála zhruba 560 milionů korun, z čehož zhruba dvě třetiny pokryly dotace a zbytek dodaly členské obce svazku. Školní budova je z betonu a ze tříd v prvním a druhém patře je krásný výhled do okolní krajiny. Škola má několik odborných učeben včetně robotické a audiovizuální a samostatně stojící jídelnu. Do nového školního roku v Přezleticích nastoupilo 230 dětí, zřizovatelé ale očekávají, že se kapacita do několika let zcela naplní.

„Je nádherná. Už první skici naznačovaly, že to bude krásná, moderní budova. Na vesnici ji lze zpochybňovat, ale z Přezletic už za chvíli bude město,“ pochvaluje si starosta Podolanky Roman Pečenka. Pokud jde o další společné projekty, starostové svazkových obcí uvažují například o společných technických službách nebo obecní policii. Zatím ale žádné projekty nespouštějí. „Vzhledem k tomu, kolik času zabrala škola, s tím ještě počkáme,“ říká Pečenka.

Obce se kvůli sdílení nákladů na školství spojují i jinde. Ve Vidově jižně od Českých Budějovic založili v srpnu svazek osmi obcí s cílem vybudovat novou školní budovu, protože se k nim z krajského města stěhují lidé, místní školy už nestačí a sehnat místa v budějovických školách je také stále obtížnější. „Investice by měla být zhruba půl miliardy, a pokud všechno půjde hladce, školu bychom chtěli zkolaudovat v srpnu 2026,“ říká starosta Vidova Tomáš Šedivý. Ve stejném roce by měla vzniknout i svazková škola ve Staré Boleslavi. Tam se dává dohromady 16 obcí, které chtějí postavit školu pro tisíc dětí za 1,5 miliardy korun. „Zastupitelstvo schválilo přistoupení do svazku a teď čekáme, až se připojí všechny obce,“ popisuje starosta města Brandýs nad Labem-Stará Boleslav Robert Pecha.

Pomůže i létající úředník

Další možnosti spolupráce a integrace sdílení dá obcím a městům novela zákona o obcích. Už dnes mohou úředníci pracovat pro několik obcí zároveň a obce mohou některé agendy na základě smlouvy přenést na municipality vyšší úrovně s početnějším aparátem. Novinka spočívá v tom, že by obce mohly sdílet i úředníky, kteří se zabývají výkonem takzvané přenesené působnosti, tedy státní správy. Jde například o vedení evidence obyvatel, povolování kácení stromů nebo stavební agendu. „Sdílený úředník bude mít mnohem větší praxi, což je výhoda i pro stát, protože úředník bude mnohem erudovanější. Obce ušetří třeba i na zkouškách odborné způsobilosti pro tyto úředníky,“ vysvětluje Miroslav Veselý z ministerstva vnitra.

Pro tyto účely budou moci vznikat takzvaná společenství obcí, obdoba již existujících svazků. „Ty mají často velmi volná pravidla, naším cílem bylo tomu dát určitou organizaci a svazky posunout na vyšší, kvalifikovanou úroveň,“ říká Veselý. Počítá se i s tím, že obce budou v rámci takových společenství moci sdílet i další agendy, například odpadové hospodářství.

Stejně jako zástupci obcí se i ministerstvo vnitra staví k možnému direktivnímu slučování obcí skepticky – s jedinou výjimkou. Ve stadiu úvah je úprava příslušné legislativy, aby umožňovala sloučit obce, kde se ani na několikátý pokus nepodaří zvolit zastupitelstvo a samosprávu. „Pokud občané na samosprávu zcela rezignují, nebude asi zbývat nic jiného než do zákona o obcích zapracovat ustanovení, které státu umožní obec připojit k jiné obci. Bude to ale muset mít i oporu v ústavě,“ dodává Veselý.