Ve Špindlu to vře

Minulý měsíc společnost Tatra Mountain Resorts (TMR) oznámila dvě rozsáhlé finanční operace. Podpis syndikovaných úvěrů v celkové výši 290 milionů eur (asi 7,3 miliardy korun) a předčasné splacení dluhopisů. Tomu ještě předcházelo upsání nového kapitálu na burze. Nejen o tom v rozsáhlém rozhovoru pro týdeník Euro hovořil CEO a hlavní akcionář firmy Igor Rattaj.

► Co všechny zmíněné finanční operace znamenají pro TMR?

Od investorů jsme získali 110 milionů eur nového kapitálu, přičemž největší podíl upsal fond J&T Arch, vlajková loď skupiny J&T. Zároveň se nám podařilo s konsorciem bank domluvit nové komplexní financování, sestávající ze seniorního úvěru 180 milionů eur od skupiny slovenských, českých a polských bank a juniorního úvěru ve výši 110 milionů eur od J&T Banky. Dohromady je tam osm subjektů, v podstatě se na tom podílejí všechny velké banky v československém prostoru. Volnočasové aktivity přitom banky standardně nefinancují, některé to dokonce mají zakázané od mateřských firem, ale podařilo se nám je přesvědčit, že náš byznys není jen o lyžování, o hotelech či o akvaparcích, ale o všem dohromady. Je to zdaleka největší úvěr ve volnočasovém byznysu v našem regionu v historii a potvrzuje to naši vizi, že cestovní ruch je dnes financovatelný i touto cestou. Nové peníze nám pomohly restrukturalizovat korporátní finance, mimo jiné jsme mohli splatit všechny dluhopisy. V podstatě jsme dluhopisy přehodili na klasické úvěry, což je v období padajících úrokových sazeb výhodnější. Zároveň se změnil poměr dluhu a vlastního kapitálu k tržbám, což je pozitivní zpráva pro akcionáře.

► Umožní vám nově získané peníze realizovat klíčovou investici ve Špindlerově Mlýně, tedy propojení areálů Svatý Petr a Medvědín?

Předně musím upozornit, že ve společnosti Melida, která má areál dlouhodobě pronajatý od České unie sportu (ČUS), drží TMR jen 25procentní podíl. Nad rámec toho se o středisko staráme formou management kontraktu, tedy aktivně ho spravujeme od údržby přes prodej skipasů, marketing až po samotný provoz. Ale zpět k otázce: konečně se blížíme do finále se všemi povoleními, podklady a dokumenty pro realizaci propojení Svatého Petra a Medvědína. Nyní se musíme s dalšími akcionáři Melidy rozhodnout, jak dál postupovat, především jak financovat tuto investici, kterou jsme si na začátku našeho působení ve Špindlu naplánovali. Máme tam nějaké omezení ze strany majitele areálu, které nám neumožňuje využít úvěru, takže nás čeká debata, jak to vyřešit interně.

► Jak vysoká je investice do propojení Svatého Petra a Medvědína?

Osm set milionů korun je základ, s inflací a dalšími rostoucími náklady to možná bude víc. Horní hranice je miliarda korun. A čím dřív to uděláme, tím lépe. Špindl je rozjetý, a čím rychleji tento klíčový projekt zrealizujeme, tím dříve se investice začne vracet. Jsme schopni to během roku dvou postavit. V minulých letech jsme si tento projekt již připravili, na obou stranách kopce jsme vybudovali nové sjezdovky. Kdybychom teď chtěli rozšířit technické zasněžování na medvědínské straně, potřebujeme tam dostat vodu, tedy musíme postavit most přes silnici. A když už se budou stavět mosty, je vhodné tam dodělat sjezdovky i vybudovat lanovky. Jsou tam logické věci, které na sebe navazují. Nemá smysl budovat jen parciální část, na kterou teď máme peníze, protože bez návazných investic to pořádně nedokážeme rozchodit.

Počítáme s několika novými sjezdovkami, dvěma moderními lanovkami, zcela novým terminálem s mosty přes Labe a silnici a samozřejmě s komplexním zasněžováním. Technický sníh je klíčový pro využití celého areálu a je to zásadní i z hlediska investice, nákladově se pohybujeme kolem 150 až 170 milionů jen v těchto technologiích. Nové mosty budou součástí propojovacího terminálu, budou po nich jezdit lyžaři, budou tam ukončené lanovky z obou stran. Je to komplex vzájemně propojených investic a nelze říct: pojďme letos udělat lanovku, na tu teď máme peníze. Bez zasněžování bude lanovka k ničemu. Pro rozvody vody zase musíme postavit most. Prostě bez jednorázově výraznější finanční investice se projekt nedá zrealizovat. Nedává to smysl.

► Jaké omezení vám dala Česká unie sportu?

Při podpisu smlouvy jsme se zavázali, že zadlužení Melidy může být maximálně 400 milionů. Aktuálně máme celou tuto pozici vyčerpanou. Každý rok část úvěrů splatíme, volnou kapacitu využijeme pro financování dalších investic. My bychom si standardně mohli půjčit, pro banky jsme atraktivní partner, ale kvůli této dluhové brzdě to nejde. Je to ochrana pro ČUS, aby to nedopadlo třeba jako se Sazkou, tedy aby o své aktivum nepřišli.

► Finance na tuto investici tedy budou muset vložit akcionáři?

Je to strategická debata, do firmy je třeba donést kapitál, aby se dokázala infrastruktura dobudovat. Pokud bychom to měli financovat jen ze zisku, který ve Špindlu vygenerujeme, bez přispění dalšího kapitálu, budeme to stavět sedm až devět let.

► Uvažujete, že byste akcionářskou pozici TMR v Melidě kvůli tomu navýšili?

V první řadě bych rád sehnal peníze na nejdůležitější investici, ke které jsme se ve Špindlu zavázali. Jsme limitováni pravidly v otázce maximálního zadlužení, které si v nájemní smlouvě stanovil ČUS, takže musíme donést vlastní kapitál. A teď se bavíme o tom, jak ho do Melidy dodat. Pokud by akce s kapitálovou injekcí vyžadovala i majetkovou změnu, jsme připraveni koupit další podíl, ale stejně tak i náš podíl prodat. Cokoli.

► Chcete říci, že by se TMR z Melidy akcionářsky zcela stáhla?

Je to jedna z možností, ale říkám na rovinu, že to není preferovaná varianta. Po finančních změnách, které v TMR v poslední době nastaly, přehodnocujeme všechna aktiva a racionálně hodnotíme, co se ze strategického hlediska vyplatí, a co ne. Musím konstatovat, že v Česku jsme se trochu zasekli. Nejen ve Špindlu, situace zamrzla i na Ještědu, kde se nedokážeme pohnout dál, nešlapou ani golfové areály. Je třeba korektně zhodnotit, zda se vyplatí držet takovou pozici, když z toho TMR v dohledné době nebude mít zajímavý finanční profit. Momentálně se TMR stejně jako nikomu z dalších akcionářů ze Špindlu nevrací ani koruna. Každopádně tam chceme zůstat alespoň manažersky, jako správci areálu.

► A co naopak do struktury Melidy přizvat nového partnera, který by potřebný kapitál přinesl?

V Melidě je více akcionářů a nedovolím si za ně mluvit. Je to jedna z možností, ale vše bude záležet na dohodě současných akcionářů. Mým hlavním zájmem je, abychom sehnali financování pro realizaci propojení. Znovu říkám, čím dříve, tím lépe. Je to ekonomicky racionální. Pokud jsme dvanáct let pracovali na získání všech povolení a dokumentů, teď to neodložím do šuplíku, abych čekal, až si na to vydělám. Ekonomický smysl je tam jednoznačný, máme na to propočty, letité zkušenosti ze Slovenska i Polska. Faktem ale je, že ostatní akcionáři Melidy nejsou v lyžařském byznysu tak zběhlí, takže je musím přesvědčit, že jdeme do minimálního rizika.

► Rozhodující debata na úrovni akcionářů Melidy tedy ještě neproběhla?

Debata pořád běží, je to delší proces, ale je zřejmé, že je potřeba udělat nějaké rozhodnutí. Nechci čekat dalších sedm osm let, abychom si na to naspořili. To je pro mě ztracený čas. I proto nevylučuji, že radši najdu kupce, který by podíl TMR odkoupil, protože v takové partě sedět nechci. Ale to není preferovaná varianta, nepotřebuji a nechci ze Špindlu odejít. Je to úžasné středisko, v rámci Česka absolutní top, a má náběh být velmi zajímavým mezinárodním střediskem, jen je třeba udělat to, co jsme dvanáct let připravovali. Upřímně, akcionáři, kteří se dnes veřejně hlásí k podílu v Melidě, žádní chudáci nejsou (smích). A připomínám, že taková byla původní dohoda, když jsme ve Špindlu začínali. Bouchali jsme se do prsou, že jsme srdcaři a chceme nejlepší české středisko zvednout. Teď je správná doba si na to vzpomenout, je potřeba do toho po letech něco vložit. Samozřejmě když takovou investici začnete porovnávat s energetikou či jinými aktuálně výnosnými projekty, skiareál nepůsobí tak atraktivně, ale já vidím, jak má Špindl našlápnuto. Po letech to tam začíná vřít. Změnily se majetkové poměry u spousty nemovitostí ve městě, skupina Penta hodlá významně rekonstruovat a přeměnit centrum a je nejvyšší čas, aby se začalo něco dít i na naší straně.

► Podle zdrojů týdeníku Euro je právě Penta, či přímo její šéf Marek Dospiva, jedním z vážných zájemců o vstup do Melidy.

Nebudu zapírat, že jsme se o této možnosti bavili s Markem Dospivou. Jeho případný vstup do lyžařského byznysu by byl přirozeným krokem. Pokud bude Penta ve Špindlu realizovat významné developerské aktivity, pak dává logiku, že by šéf firmy měl vliv na to, jak se budou lyžařské aktivity ve Špindlu rozvíjet. Infrastruktura, kterou dnes reprezentuje Melida – vleky, lanovky, bary, restaurace, půjčovny a lyžařské školy –, je stěžejní pro to, aby do Špindlu jezdila klientela, která se tam ubytuje. Pro nemovitostní investory nedává investice smysl, pokud by se jezdilo na starých lanovkách, Špindl by zůstal nepropojen a lidé by se museli přepravovat skibusy, taxíky či auty. Ale musím znovu připomenout, že TMR má v Melidě 25 procent, na dalších krocích se musí shodnout většina, když ne všichni. Každopádně variant, jak zapojit Marka Dospivu do dění, je víc.

► Do kdy chcete mít tuto otázkou vyřešenou?

Během nadcházející zimní sezony. Potřebujeme do jara mít jasno, zda se budeme příští rok dál plácat, nebo začneme s tím, co jsme se ve smlouvě zavázali udělat, když jsme si středisko brali do pronájmu.

► Jak se Špindlu daří ekonomicky?

Špindl si našel své místo, provozně funguje velmi dobře. Každé středisko v rámci TMR má svá specifika daná zemí, kde se nachází, a kulturními či místními zvyky v otázce provozu, řízení a tak dále. Špindl měl svou klientelu, své know-how, zásadně jsme tam věci neměnili, jen jsme se snažili modernizovat služby, zavést marketingovou a obchodní politiku, abychom to rozpumpovali. A sedlo si to. Špindl funguje jako dobře namazaný stroj, kde každé kolečko ví, co má dělat.

► Zmínil jste, že se vám nedaří rozvoj skiareálu na Ještědu. V čem je problém?

Když jsme před sedmi lety s majitelem areálu městem Liberec dojednávali pronájem skiareálu, byl z jejich strany velký zájem, abychom Ještěd lyžařsky dobudovali a zvelebili. Slibovali jsme si v tomto směru podporu. Ale když došlo na první petice, obstrukce od organizací, které se angažují v ochraně přírody, a křičení opozice, tak tu podporu necítíme. V TMR máme bohaté zkušenosti s podnikáním v chráněných oblastech a národních parcích, tedy místech s výrazně vyšší úrovní ochrany. Na Slovensku máme skiareály ve dvou národních parcích, ve Špindlu podléháme KRNAP, rakouské středisko Ankogel je zčásti v národním parku. Zodpovědně mohu říct, že vím, co ochranáři v různých zemích chtějí a co je třeba splnit. Ale nikde nevyžadují, s prominutím, takové blbosti, jaké po nás chtějí na Ještědu. Nechápu to. Přitom Ještěd je přírodní park, stupeň ochrany je tam daleko nižší než v chráněné oblasti, nebo dokonce v národním parku. Ale přístup úředníků a postoj lidí, kteří mají něco povolit, je o dost přísnější, skoro bych řekl až drastičtější, než kdyby chránili národní park. A vedení města nechce kvůli tomu jít do sporu, rozhoduje se spíš politicky než ekonomicky.

► Které investice Ještěd potřebuje?

Druhou hlavní sjezdovku a samozřejmě retenční nádrž, aby bylo z čeho areál zasněžovat. Pak už zbývá rozšířit pár propojek mezi sjezdovkami. Větší rozšíření, které jsme původně měli v plánu, není nevyhnutelně nutné. Do toho všeho se stala ta nešťastná událost, když před třemi lety spadla visutá lanovka. Její torzo nyní České dráhy prodávají městu, které tam chce postavit novou. Myslím, že po letech v oboru lanovek máme dost solidní zkušenost, kde co postavit. Pokoušeli jsme se městu poradit, jak nejlépe situaci na Ještědu vyřešit – pomocí oběhového systému kabinek. Umožnilo by to lanovku zařadit do MHD. Jedna jízda by byla na tramvajenku, kdyby to někdo chtěl využívat pro lyžování či jinou opakovanou aktivitu, koupil by si skipas. Mělo by to větší kapacitu, nahoru na Ještěd by se – jako v jiných městech s lanovkou – mohli vydat lidé na vyhlídku.

Ještěd by začal mnohem víc žít. Jenže město si vybralo tramvaj na lanech, jednu velkou kabinu, která jede buď nahoru, nebo dolů. Je to nejméně kapacitní a zároveň zdaleka nejdražší řešení. Navíc si zvolili technologii, kterou v Evropě vyrábí jediná firma, takže až vyhlásí výběrové řízení, budou se divit, že se jim přihlásí jediný zájemce. Bude zajímavé sledovat, jak si u jediného dodavatele v Evropě vytendrují nejlepší cenu. Vyšlo to v hlasování na sociálních sítích, kde si tisíc občanů – ze stopětitisícového města! – vybralo toto řešení. Tam je cítit, že je to silně politické téma pro Liberec.

► Narážíte na to, že ekologičtí aktivisté sedí v libereckém zastupitelstvu a vedení města se s nimi nechce handrkovat?

Ano, to je největší problém. V žádném podobně velkém městě v Česku nepůsobí v politice tolik ekologických aktivistů. Spor na Ještědu se z pozice ochrany přírody přesunul do politiky. My nechceme na Ještědu dělat nějaké dramatické zásahy, které by přírodě uškodily. Naplánované úkony nám v oblastech s mnohem zásadnější ochranou přírody úřady běžně povolují. Problém je, pokud orgán, který se chystá zpracovat EIA (posouzení vlivů na životní prostředí – pozn. red.), ještě předtím, než se vůbec podívá do podkladů a než si vyslechne naše argumenty, řekne, že to tam nechce. Namísto potřebné nezávislé analýzy do toho klíčoví lidé vnášejí svůj osobní či politický postoj. A vedení města dělá rozhodnutí, která nejsou optimální.

► Před vaším nástupem na Ještěd provozovalo skiareál město. Za šest let vygeneroval ztrátu téměř 90 milionů korun, které Liberec musel zaplatit ze svého. Naproti tomu nájem a benefity od TMR přesahují pět milionů ročně. Není to argument?

Občas si škodolibě říkám, ať si tam zase hospodaří s obří ztrátou dál, když nejsou ochotni umožnit nám dělat to, na čem jsme se před lety dohodli. Při našem vstupu na Ještěd jsme si nechali udělat průzkum, jaké je vnímání mezi Liberečany v otázce potenciálního rozvoje areálu. Je zřejmé, že lidé chtějí na Ještědu lyžovat, máme podporu obyvatel. Ale já nechci kvůli nové lanovce či sjezdovce vstupovat do liberecké komunální politiky, organizovat tam happeningy či protesty. Za to nám ten kopec nestojí. Areál rozumně vydělává, i za současných podmínek dobře funguje, ale nebudu zastírat, že v porovnání s jinými aktivitami to jsou drobné. Část investice se splácí, ale práce, čas a energie věnované boji s úřady nedává smysl. To si radši pronajmeme jiné středisko.

► Nájemní smlouvu máte do roku 2027. Jak reálná je možnost, že po jejím konci z Ještědu odejdete?

Variant je několik. Můžeme to ukončit, můžeme to prodat. Nechci být v situaci, že něco tlačím za každou cenu. Když někde nejsem žádaný, většinou jdu pryč. Nicméně s vedením města přes všechno zmíněné jednáme o budoucnosti naší spolupráce a pořád platí, že bychom na Ještědu rádi pokračovali dál.

► Naopak byznys na Slovensku šlape velmi dobře.

Slovenská část TMR se vyvíjí ze všech našich aktivit nejlépe. Je to samozřejmě dáno i tím, že je to dlouhodobé a poměrně rozsáhlé. V tomto byznysu platí jednoduchá poučka: musíte překonat velikostní hranici, udělat potřebné investice a pak to jde super. Malé vesnické vleky nám nedávají potřebný efekt. I Špindl je stále relativně malé středisko, ale propojením Svatého Petra a Medvědína se posune do kategorie zajímavých skiareálů pro lyžaře i pro provozovatele.

► Působíte ve Vysokých i Nízkých Tatrách. Jasná je z hlediska byznysu největší aktivum?

Co se týká lyžařských aktivit, tak ano. Ale byznys TMR není jen lyžování, není to zdaleka nosné téma. Dva akvaparky, které na Slovensku máme, generují 20 milionů eur zisku ročně, podílejí se na byznysu TMR výrazným podílem. Pro ilustraci: akvaparky jsou z hlediska profitability více než čtyřikrát větší než Špindl s Ještědem dohromady.

Zpět k horám. Vysoké Tatry jsou ziskovější v létě než v zimě, lyžovačka je tam jen doplňkem léta. Jasná je naopak silná v zimě, ale v létě se zase daří našim tamním hotelům. Celkově je byznys TMR kombinací různých zemí, různých aktivit a různých středisek, které se vzájemně doplňují a dohromady vytvářejí volnočasový byznys.

► V Rakousku provozujete dvě střediska, Molltal a Ankogel. Máte kapacitu – lidskou i finanční – hledat v Alpách další středisko pro expanzi?

Pokud se něco nezmění, pokud odněkud neodejdeme, v otázce horských středisek jsme akvizičně naplnili očekávání a další růst zatím neplánujeme. Spíše bychom chtěli rozšířit náš systém Gopass, což je nejen věrnostní klub pro naše zákazníky, ale komplexní systém řízení lyžařských areálů od prodeje skipasů přes turnikety až po bufety či půjčovny.

Chtěli bychom prostřednictvím Gopassu nabídnout obchodní a marketingovou strategii jiným střediskům. Provozovatelům na konkrétních číslech ukazujeme, jak se změní tržby po nasazení Gopassu do obchodní a marketingové strategie. Systém flexibilních, pohyblivých cen prokazatelně zvedá středisku tržby, řádově o 30 procent a víc. To se samozřejmě projevuje i na ziskovosti.

► Vidíte šanci prorazit spíš v Česku, nebo na rakouském trhu?

Problém Rakouska, o kterém jsem do detailu nevěděl, je ten, že lanovky jsou tam považované za přepravu ve veřejném zájmu. Podobně jako v Česku nebo na Slovensku stát, kraje a obce dotují provoz vlaků či příměstských vlaků, v Rakousku je to podobné s lanovkami. Vozí tam vzduch, protože musí. Těžko se v těchto podmínkách dělá byznys. V celém Rakousku je zhruba 2 800 lyžařských středisek různé velikosti a většina z nich je ztrátových, uměle držených i díky veřejným dotacím. Rakouský konzervatismus si zatím nechce připustit, že se doba změnila, ale realita je donutí. Na 60 procent klientely lyžování v Rakousku tvoří cizinci, zejména Němci, Češi, Poláci.

► Systém flexi cen jste v TMR rozjeli jako první, ještě před covidem-19. V současnosti tuto strategii využívá řada středisek v Česku i v zahraničí.

Provozovatelé areálů si musejí uvědomit, že náš byznys je stejný jako jiné volnočasové aktivity. Když si chcete koupit letenku, nejdete do kamenného obchodu, ale koupíte si ji online. Můžete sehnat letenku za pár eur, příště už stojí stovky euro. Ubytování se dnes řeší prakticky jen online a také cena se mění v čase. Jaký je rozdíl těchto služeb od skipasu? Žádný. Ale lyžování je volnočasový produkt, který vznikl v Rakousku, tedy ultrakonzervativní zemi, tak se nic nemění.

V létě jste spustili nový investiční projekt Gopass Property, jenž se zaměřuje na investice do nemovitostí. Proč?

Cílem je využít všechny pozemky a nemovitosti, které máme v portfoliu a nedokážeme je rozvíjet. Hodnota nemovitostí v blízkosti fungujícího lyžařského střediska či akvaparku je samozřejmě vyšší. A my máme spoustu pozemků, které leží ladem a pro development se vyloženě nabízejí. V rámci TMR nemáme tolik kapitálu, abychom jej vložili do apartmánů a realit, proto jsme začali sbírat peníze formou realitního fondu, který nemovitosti zafinancuje a dá je do pronájmu TMR. Akcionáři, kteří mají víc než 500 akcií TMR, mají zdarma skipasy, vstupenky do akvaparků, pobyty v hotelích a další benefity. Je o to enormní zájem. Ale já nedokážu investorům zaručit, že cena akcie neklesne. Kdežto investiční fond zaručí investorovi, že získá obdobné benefity a konzervativní výnos jako jiné realitní fondy.

► Jako investor jste se zúčastnil dvou posledních řad pořadu Jama levova, což je obdoba českého pořadu Den D. Našel jste mezi projekty něco zajímavého, do čeho jste investoval?

Investoval jsem v první i druhé sérii. Cítil jsem morální závazek podnikatele podpořit a do nějakého projektu vstoupit, ale většinou to nebylo moc povedené. Ale v druhé sérii jsme našli velmi zajímavý projekt: výroba digitálních náhrobních kamenů. Příliv klientely v tomto byznysu je stálý, především má projekt velký potenciál rozrůst se do Ameriky, kde je na to určitě největší trh.

► Produkoval jste i hudební festival. Po dvou ročnících jste však tento byznys ukončili.

Prodělali jsme. Je to velmi těžký obor, naštěstí jsem z toho vycouval ještě před covidem. Stále ale mám firmu na pronájem profesionální hudební techniky, jede velmi dobře. Jsme v Česku, na Slovensku, ve Švédsku a nedávno jsme otevřeli pobočku v Dubaji.

► S TMR také hodláte expandovat do Asie a na Blízký východ. O jaký byznys se jedná?

Se slovenskou delegací jsme byli na expedici v Saúdské Arábii. Země se otvírá, chystají projekt úplně nového města Neom, součástí má být i nové lyžařské středisko v tamních horách. Na to, abychom se do projektu zapojili investorsky, nemáme, ale rádi bychom se podíleli na provozu. Objevila se i možnost provozování lyžařské haly v Rijádu, která se tam začíná stavět. Lyžování je na vzestupu také v Asii. Byli jsme osloveni z Kyrgyzstánu, kde připravují skiareál s 200 kilometry sjezdovek. Nemám v plánu tam investovat, trh neznám, ale know-how spojené s provozem tam dokážeme dodat. Je fajn, že TMR je ve světě vyhledávaným poradcem.