Půjdou knihy do háje?

Ani u nové vlády s nulovou daní z přidané hodnoty na knihy zatím neuspěl, přestože i na knižní trh tvrdě dopadlo zdražení prakticky všeho. „Pokud neuvidíme na podzim nějakou vizi na další roky,“ říká Martin Vopěnka, „budeme se muset tvrdě ozvat.“

Reagujete dnes jenom na aktuální změny na trhu, nebo byste chtěli prosadit nulovou daň na knihy jako systémové opatření?
My jsme to systémově prosazovali už dlouho, jen se nám vždy říkalo, že to kvůli nařízení Evropské unie v oblasti DPH nejde. Teď se to novou směrnicí EU změnilo a možné to je. Druhá věc je, že situace zejména kolem dětských knih je skutečně už neúnosná, prakticky se nedají za snesitelnou cenu vydávat. Ve většině evropských zemí je přitom nižší DPH na knihy, někde i nulová daň, toto téma jsme prostě museli zvednout.

Nulová sazba je ve které evropské zemi?
Naneštěstí ve Velké Británii, která už členem EU není, na to asi narážíte. V Británii je to hlavně kvůli ochraně svobody slova, nemá to tedy ekonomické důvody: vláda nechce bránit svobodě slova a myšlenek, a tak knihy daňově nezatěžuje, nedává žádné bariéry, to je dlouhodobý britský postoj. Nulová daň na knihy je i v Norsku, které si to ekonomicky jistě může dovolit.

Ministr kultury Martin Baxa naznačil, že nulová DPH na knihy by znamenala výpadek výběru daní ve výši jedné miliardy korun…
Nevím, kde na to přišli, když obrat knižního trhu je osm miliard, část z toho objemu dělají neplátci daně, čili podle našich výpočtů by to byl výpadek 600 milionů korun. Ale samozřejmě by to zase přineslo i podnikatelská pozitiva, měli bychom tedy mluvit asi o půlmiliardovém výpadku.

Z hlediska výdajů rozpočtu kolem 1 893 miliard tedy zanedbatelná částka.
Myslím, že by to nebylo nic vážného, rozhodně se to nedá srovnat s nějakou státní zakázkou na bombardéry, tanky nebo něco podobného.

Je tu ale i argument, že nulové DPH by pak musely mít také noviny a časopisy, které jsou ve stejné kategorii.
To je pravda. Když se započítá tento segment, který je obvykle s knihami brán dohromady, například ve zmiňované Británii, kde se tím chrání svoboda slova, byl by výpadek výběru zhruba miliardový.

Jaký je dnes největší problém knižního průmyslu?
Zvyšující se náklady prakticky všeho, jako v jiných oborech. Poptávka je slabá, ale vzhledem k tomu, co se děje, by mohla být ještě horší. Kupodivu lidé v Česku mají knihy pořád rádi, a ještě je nevyřadili z rodinných rozpočtů. Naštěstí, takže to není úplný propad. Ceny, které držíme, ale přestávají být rentabilní. Bojíme se dál zdražovat, protože pak bychom se dostali nad únosnou mez. Pořád je to pro lidi zbytné zboží. Ale problémem začíná být třeba skladování, protože rostou náklady na topení, samozřejmě všechny další služby jdou také nahoru, ale ten vůbec největší problém jsou ceny papíru. Ty šly za poslední rok o osmdesát procent nahoru, to je hodně.

Čím to je?
Poptávkou po dřevě. Ze dřeva se vyrábí nábytek, nikoli papír, došlo k velkým distribučním výpadkům během covidu-19. Je to komplexní problém mnoha faktorů.

Jaký nárůst nákladů je například na dětské obrázkové knížce, které se hodně kupují jako vánoční dárky?
Tam samozřejmě potřebujete kvalitnější papír, aby obrázky dobře vypadaly, jsou to specifické šarže papíru, jejichž cena prudce roste, kromě toho nejsou dnes v dostatečném množství dostupné. Musí se na ně dlouho čekat, někdy i dva tři měsíce. Prodražuje se i barevný tisk. Kdybychom to brali čistě ekonomicky: když srovnám třísetstránkovou černobílou detektivku a stostránkovou barevnou knihu pro děti, budou náklady na výrobu u dětské knihy dvojnásobné. Ale v podstatě ji nemohu prodávat dráž než tu detektivku. Kdyby nakladatelé sledovali jen ekonomické hledisko, museli by dětské knihy z edičních plánů ihned vyřadit, což neděláme, protože k tomu máme vztah a jde nám o nějakou kontinuitu. Striktně ekonomicky však vydávání dětských knih nedává smysl.

Co by pro cenu takových knih znamenala nulová DPH?
Byla by to rezerva deseti procent na konci výroby, samozřejmě by to pomohlo i knihkupcům, kteří dostali největší ránu během pandemie.

U nafty se snížila spotřební daň, a cenám to moc nepomohlo…
U cen pohonných hmot byly výkyvy plus minus čtyři koruny, snížit daň o korunu padesát nebylo moc ekonomicky prozíravé, protože to snížení se v tomto rozpětí snadno rozloží. Těch deset procent v ceně knihy je naopak poměrně velké rozpětí, protože posledních pět let je průměrná cena knihy stále 270 korun. Zdražit knihy o deset procent, to už je opravdu událost. K tomu se odhodláváme velice těžce a jsou tam jasné psychologické bariéry, nakladatelé proto raději odeberou kus své marže.

V Dánsku mají stejnou daň i na knihy, do systému se ale peníze vracejí formou grantů pro spisovatele a distribuci knih mezi obyvatele.
To je úplně jiný systém, který by možná byl blízký třeba Pirátské straně, ale u nás není byrokracie na takové úrovni, aby se peníze snadno vracely do systému zpět. Obávám se, že by se jich příliš mnoho ztrácelo.

Jak by se dal charakterizovat dlouhodobý postoj českých politiků ke knižnímu průmyslu?
Za každé vlády jsme nakonec něco dosáhli, stojí to ale mnoho přesvědčování a vysvětlování, chybí kontinuální vědomí, že knihy udržují kulturní tradice a konkurenceschopnost, protože pomáhají vzdělanosti. Takto osvícený pohled tu v politice zcela chybí, ve všech stranách. Bohužel musím říct, že s pravicovými vládami, které by na tradici měly dbát ještě víc, není ta historie příliš optimistická.

Nakonec se ale politici rádi vyfotí s knihami, s autory, jako letos na veletrhu Svět knihy…
To ano, ale tím to končí. Měl jsem jistou naději, protože ministra kultury Martina Baxu znám a je to kulturní člověk, ale zatím vidím, že je zcela loajální k jednotné vládní politice šetření, a to prostě nejde. Ministr kultury musí bojovat za kulturu, jinak ji všichni klidně ušlapou. Když ministr kultury drží stranickou disciplínu, je kultura v háji. Situace je teď těžká, nechtěli jsme ještě přilévat do ohně, ale pokud neuvidíme na podzim nějakou vizi na další roky, budeme se muset tvrdě ozvat. Nejen my, ale i další kulturní organizace.

Tedy veřejný protest?
Asi nebude zbytí. Jistě, protest kulturní obce většinou nikoho moc nebolí, ale ona zahrnuje řadu známých a důležitých a občansky a kulturně vlivných lidí, a žádná vláda nechce mít kulturní obec proti sobě.