Zlevněte už peníze!

I v ekonomii stačí jedno číslo a všichni jsou na nohou, jako kdyby vypukla revoluce. V případě inflace to není „datový populismus“, který má přitáhnout pozornost, jak by se mohlo zdát, nýbrž dlouhodobé očekávání, že už konečně budeme z inflačního období pryč. Že už to nejhorší máme za sebou. Po roce a půl se ani té netrpělivosti nelze divit.

Naděje vyvolává zářijová inflace, která z meziročních 8,5 procenta v srp­nu spadla v devátém měsíci roku na 6,9 procenta. A co víc, meziměsíčně už zase klesají spotřebitelské ceny, tedy jejich růst je záporný, a místo dezinflace (snižování inflace) máme po čase deflaci (pokles, tedy záporný růst cen), i když jen v desetinách procentního bodu. I to stačí k tomu, aby se mluvilo o převratu, obratu, zlomu. Sugestibilita ekonomických analytiků dosahuje vysokého stupně, a tak se ozývají velké výzvy: je na čase snížit úroky, uvolnit otěže měnové politiky, zase pustit zpomalené a zatuhlé ekonomice žilou.

Bod obratu se blíží?

„Jedno číslo samo o sobě ale přece nic neznamená,“ oponuje nadšení některých analytiků Mojmír Hampl, předseda Národní rozpočtové rady a také bývalý viceguvernér České národní banky, který o odpovědném procesu nastavování úrokových sazeb ví své. Podle Hampla naopak inflace do konce roku ještě zrychlí, takže onen bod obratu zdaleka nepřichází. „Bude to kvůli efektu energetického tarifu z loňska. Dle záznamu z jednání bankovní rady se zdá, že rada vidí většinově proinflační rizika, ale zároveň debatuje o okamžiku, kdy začít snižovat sazby. Těžko se v té logice vyznat,“ dodává Hampl. V každém případě je po­dle něho třeba „mít nohu na pedálech“ rychlou a akční. „Přešlapovat z brzdy na plyn by ČNB měla podle toho, jak se kroutí vozovka, tedy jak se očekávaně vyvíjí ekonomika. ČNB na to má všechny nástroje a aparát, takže hodnotit ji bude možné až podle výsledků,“ soudí bývalý viceguvernér.

Bývalý guvernér centrální banky a kdysi také premiér Jiří Rusnok, dnes poradce pojišťovny Allianz, vidí situaci trochu jinak. I když i on by rád sledoval ČNB dynamickou a pružně reagující. Sazby by ale podle něho měly jít dolů už teď. „Měnová politika musí být vpřed hledící, musí se dívat do budoucnosti, ne do minulosti, při vědomí všech nedokonalostí se musí snažit odhadovat, co se bude dít za rok za dva, a podle toho musí také kalibrovat své nástroje, které používá, tedy zejména úrokové sazby,“ vysvětluje zeširoka Rusnok.

Česká národní banka, tak jako většina centrálních bank na světě, působí spíše psychologicky, ovlivňuje budoucí očekávání firem, domácností i vlády. „Dobrá měnová politika musí být relativně předvídatelná,“ uvažuje dál v rozhovoru pro týdeník Euro Rusnok. „A jestliže dnes panuje přesvědčení, že příští rok bude inflace výrazně nižší a bude plus minus na cíli dvou procent nebo někde kolem něj, a je-li tato tendence k návratu považována za jistou v osmdesáti procentech názorů ekonomů, měla by banka podle mého názoru, když ne konkrétně konat, tak alespoň vysílat signály, že se bod obratu blíží a v podstatě už nastává.“

Rusnok si podobně jako Hampl a další ekonomové dobře uvědomuje rizika vývoje, například právě energetické náklady, které se nově odrazí v inflacích dalších měsíců. Růst cen na trhu s elektřinou či plynem může ještě nově inflaci rozhoupat a poslat na chvíli zpět k vyšším dvouciferným číslům. Exguvernér Rusnok je přesto přesvědčen, že by banka měla myslet spíše na vzdálenější budoucnost. „Všichni se ještě budou divit, jak inflace zase skočí do konce roku. Navíc v okolních zemích a v celé Evropské unii je inflace daleko nižší. Jsme v tomto rizikovém ukazateli stále jedni z nejhorších. Německo má inflaci 4,3 procenta a také celková kumulovaná inflace je v Česku pořád přes dvanáct procent, to opravdu není nic, co by velelo ke snižování sazeb,“ namítá například Petr Zahradník, ekonom České spořitelny a člen Národní ekonomické rady vlády. Podle něho by bylo daleko oprávněnější, kdyby sazby snižovala Evropská centrál­ní banka a nikoli ČNB. Česko bude mít se zvládnutím inflace ještě větší práci. Podobně jako s kurzem měny, který se nevyvíjí tak, jak si ČNB přála.

I přes tyto námitky Rusnok dál tvrdí, že čas na snižování sazeb už dávno nastal. „Rozumím všem těm nejistotám a obavám, že kdoví jak to bude, ale na druhé straně máme ekonomiku de facto ve stagnaci, ne-li v propadu. Výhled na oživení tu není prakticky žádný, i když prognóza ministerstva financí pro příští rok je růst hrubého domácího produktu o 2,5 procenta. No, rád bych věděl z čeho? Z čeho budeme růst? Já to opravdu nevidím, když například i Německo je v propadu,“ argumentuje. „Stagnačních momentů je tu obrovské množství a držet v takové době umrtvené ekonomiky sedmiprocentní sazby je podle mého mimořádně restriktivní. Doba na restrikci tu už není. Minulý rok, ve druhém pololetí, tam měli být členové bankovní rady odvážní a sazby zvýšit, dnes by měli jednat opačným směrem,“ dodává Rusnok.

Všichni dělají, co mají

Někteří ekonomové však upozorňují, že v Česku roste i peněžní zásoba, tedy že peněz je v ekonomice stále velké množství a inflační tlaky se odrážejí i tady. Ostatně, jak říká klasik, inflace je vždy měnový fenomén, vždy odráží nadměrné množství peněz v ekonomice. Naopak americké centrální bance Fed a Evropské centrální bance se dařilo ukazatel peněžní zásoby (M2) snižovat, spolu s klesající inflací by to podle některých ekonomů mohlo vést právě ke snížení úroků.

„Této logice nerozumím,“ reaguje na takové úvahy Mojmír Hampl. „Peněžní zásoba nebyla a není jediným či nejdůležitějším kritériem pro nastavení měnové politiky, tím je především vývoj poptávky.“ A poptávka, pro připomenutí, klesá, stačí se podívat na pokles maloobchodních tržeb, které v Česku padají šestnáct měsíců za sebou. Stejně nesmyslné je podle Hampla očekávat, že případným snížením sazeb by došlo opět k růstu inflace, což se odrazí v dalším růstu M2. „Úrokové sazby mají odpovídat tomu, v jaké fázi cyklu ekonomika je. Pokud budou nízké či velmi nízké, bude to znamenat, že očekáváme, že se hospodářství přitíží, a tlaky budou protiinflační nebo deflační. Takže pokud by centrální banka snížením sazeb vyvolala inflaci, kterou nechce, byla by to pak její měnově-politická chyba,“ shrnuje tradiční dilemata centrální banky bývalý viceguvernér ČNB.

Česká národní banka drží základní úrokovou sazbu na hranici sedmi procent už od loňského června. Guvernér ČNB Aleš Michl obhajoval svoji politiku tehdy jako přísnou, přestože většina ekonomů doporučovala ještě vyšší sazby. Dnes se guvernér brání snižování sazeb odkazem na divoký vývoj na trhu energií, ale také poukazem na rozpínavou fiskální politiku vlády, na niž ČNB musí také reagovat. I růst zadlužení byl důležitým důvodem k vyšším úrokovým sazbám. „My už jsme udělali maximum, teď je řada na vládě,“ řekl guvernér Michl a doporučil snižování rozpočtových deficitů, které ekonomice inflačně velmi pomůže, a chtěl se kvůli koordinaci měnové a fiskální politiky scházet s premiérem Petrem Fialou. Není sice práce guvernéra ČNB takto přes média radit vládě, co má dělat, premiér Fiala ale Michlovu kritiku přijal bez větší reakce a dodnes podává vzájemný vztah téměř jako ideální. Každá instituce podle něho dělá, co má, a společně pracují na snižování inflace, což, jak prý klesající čísla ukazují, funguje velmi dobře.

Začít snižovat včas

Podle premiéra Petra Fialy se „to důležité“ ve vládě děje právě teď: vláda prosadila v Poslanecké sněmovně svůj konsolidační balíček. „Navíc už za rok bychom měli plnit maastrichtská kritéria schodku pod tři procenta HDP,“ chlubí se Fiala všude, kde se diskutuje o české ekonomice. Vláda je přesvědčena, že dělá svou práci dobře, i když je deficit na příští rok navržen na 252 miliard korun a zadlužení fakticky dál poroste. Budou se vydávat další státní dluhopisy, které tlačí na další produkci peněz v ekonomice, přesto si vláda pochvaluje, že zabrzdila tempo zadlužování, čímž pomáhá ke snižování inflace.

Vláda se navíc nyní může pochlubit viditelným úspěchem. Ratingová agentura Standard & Poor’s oznámila, že drží vysoký stabilní rating Česka AA- a v poslední zprávě o ratingu dokonce pochválila Česko za to, jak dobře obstálo v energetické krizi. Šéfa Národní rozpočtové rady Mojmíra Hampla to upřímně překvapilo. Tedy hlavně fakt, že se agentura zaobírá více energetickým trhem než fiskální politikou státu, která bezprostředně ovlivňuje stabilitu země, včetně inflačních tlaků. „Standard & Poor’s loni za největší riziko pro Česko považovala energetiku, s odstupem roku ve své analýze tvrdí, že energetickou krizi vláda zvládla na výbornou a explicitně ji chválí. Trh s energiemi je trápil více než fiskál. Ovšem nás fiskální politika trápit musí a nelze čekat až na to, kdy si jí masivně všimnou někteří analytici jedné ratingové agentury a začnou s vlnou downgradů, tedy snižování ratingu. To už by bylo pozdě,“ míní Hampl.

Podle něho domácí ekonomové v Česku vědí mnohem lépe, co se doma odehrává a jaké trendy se reálně rozvíjejí. „Řeknu to ještě jinak: pokud se ratingy nebudou moc měnit, bude to důkazem, že preventivní opravování veřejných financí mělo smysl a nespustilo downgrady. Pak by to byl úspěch těch, kdo se o preventivní brzdění snažili,“ dodává šéf rozpočtové rady Hampl, který tu pochopitelně myslí trochu i na sebe a svou kritickou práci, danou mu zákonem.

Sníží tedy Česká národní banka na svém příštím zasedání 2. listopadu úrokové sazby? Většina ekonomů to neočekává, bývalý guvernér centrální banky Jiří Rusnok je jeden z mála, kdo by si vsadil na pokles: „Snižoval bych samozřejmě pozvolna, po čtvrtině bodu, postupně, pomalu. Hlavní je začít včas než potom dělat skoky, vytvářet zbytečné dis­kontinuity. Po malých kouscích dolů, na tom se nedá nic pokazit. Vždy lze přece opět zpomalit nebo zrychlit. Ale už všichni vidí, že banka dává jasný směr a trend do budoucna.“