Zachraňte peníze!

Kdyby ho k tomu měsíce netlačila rodina a nepřemlouvala banka, asi by se neodhodlal. Martin Kučera je spokojený čtyři­cátník, pracuje v Liberci pro velkou nad­národní firmu, kde bere mírně nadprůměrný plat. Byl zvyklý nechávat peníze ležet v bance, a když bylo potřeba, vybrat je na aktuální nákup. Nikdy se moc nestaral o úroky a výhodnost vkladu. Nepotřeboval počítat. S prudkým růstem inflace ale najednou všude slyšel: „Peníze v bance ztrácejí hodnotu – musíte investovat! Nenechte peníze jen ležet na běžném účtu!“

„Mám dlouhodobě na účtu vyšší zůstatky, takže jsem vlastně VIP klient, což je při mém obyčejném životním stylu docela legrační, a tak mi banka několikrát nabízela, abych peníze investičně rozložil a ochránil je tak před inflací,“ vypráví Martin. „Slibovali, že určitě vydělám.“ Nakonec si dal říct, i když musel kvůli tomu do banky, což byla ta největší obtíž. Založil si nejprve stavební a penzijní spoření, kde inflaci příspěvkem trochu brzdí stát. Dělá to tak velká část Čechů, kteří věří, že když za něco ručí stát, nemůže se to zhroutit. V posledních letech byly navíc zmíněné finanční instrumenty nejbezpečnější metodou, jak uchránit vklady před minimální inflací. Stereotypy vládnou světu.

Hodně přes půl milionu korun pak Martin podle rady bankéřů, rodiny a přátel investoval v investičních a podílových fondech. „Mám teď nějaké americké akcie nebo zelené dluhopisy, vodu a energii, ale vývoj cen na trzích je momentálně spíš opačný, než jsem čekal. Asi za to může i válka na Ukrajině. Hodnota peněz klesá, takže investice se zatím moc nevyplatila. Ale všichni mi říkají, musíte vydržet, ono se to za čas, třeba za rok, za dva či tři, obrátí. Investování proti inflaci, to je na delší dobu.“

Je to šance něco vydělat

Martinům příběh není nijak výjimečný. Do investování přes investiční a podílové fondy se v posledních letech pouští stále více lidí, protože „zkrátka musejí“. Podle údajů České národní banky se objem peněz v investičních a podílových fondech za poslední dva roky zvýšil až o 70 mi­liard korun. „Hodnota vlastního kapitálu investičních fondů na konci ledna činila 744,2 miliardy korun,“ píše se v analýze centrální banky. „Ve srovnání se stejným obdobím loňského roku hodnota vlastního kapitálu investičních fondů vzrostla o 18,4 procenta.“

Motivace k investicím ale nutně nesouvisí jenom s rostoucí inflací, svou roli sehrál i mediálně vděčný obraz úspěšného investora, americký sen po Česku; vždyť je to tak lehké, zvládne to každý, jen musíte hrát, musíte si vsadit… „Spousta lidí viděla, co loni nebo předloni předváděly akciové trhy, že se dá docela dobře vydělat, a chtějí být součástí toho příběhu,“ vysvětluje ekonom David Marek ze společnosti Deloitte. Podle Marka hraje svou roli i to, že se podstatně zvyšuje všeobecná informovanost v této oblasti. „Finanční gramotnost je dnes mnohem šířeji zaměřena. Už nestačí, že si umíte spočítat úrok na běžném účtu nebo velikost úroků na hypotéce za dvacet let.

A investování je součástí této širší gramotnosti. Podílové fondy jsou pak takovou vstupní branou do světa investic,“ pokračuje Marek. „Dnes už ale řada lidí pokukuje po jiné formě investování, třeba prostřednictvím ETF (Exchange-traded fund), tedy burzovně obchodované fondy, jež jsou co do nákladů pro investora zajímavější, protože jsou levnější.“

ETF se používají už od roku 1993, ale až internetové online obchodování umožnilo jejich okamžité využití ihned po celém světě. Po dvou třech kliknutích si můžete koupit slušně garantovaný cenný papír, který kopíruje americký index S&P 500 nebo index německé burzy či nějakou jinou burzu světa. „Namícháte si zkrátka portfolio podle svých preferencí a stojí vás to mnohem méně než investování přes banku,“ shrnuje ekonom Marek, který sám strávil čtrnáct let u burzovního obchodování, takže dobře ví, o čem mluví.

Většina ekonomů vám potvrdí, že nabízené investování přes podílové fondy v bankách je výhodné z velké části zejména pro banky, které jsou propojené se svým vlastním obchodníkem na trhu. „Když si pak vezmete všechny poplatky, co člověk za investici do podílových fondů platí, pro banku je to nakonec daleko výhodnější forma spravování peněz, než když klient spoří na běžných nebo spořicích účtech na nízkých úrocích a banka jeho peníze točí na vyšších úrokových sazbách. Teď se sice tyto výnosy po zvýšení úrokových sazeb samozřejmě také zvedly, ale pořád je to málo,“ potvrzuje tuto teorii Marek: „Banka si prostě na fondech z vašich peněz vydělá víc než z běžných vkladů.“

Češi jsou pořád hodně spořiví

Sklon k investování se v Česku tedy pomalu zvyšuje, jakkoli podle přehledů Světové banky Češi patří dál k velmi spořivým společnostem. Úroveň jejich úspor dosahuje až 30 procent HDP, což je třetí nejvyšší číslo v Evropě (stejně šetří Dánové nebo Estonci, více – 32 procent HDP – například Švýcaři, největší míru úspor vykazuje Irsko se 49 procenty HDP a Čína, 45 procent).

Podíl investic na úsporách českých domácností se s průměrem Evropy nemůže vůbec rovnat. Analýzy ministerstva financí ukazují, že loni se investice ve fondech podílely na úsporách českých domácností zhruba 13 procenty, zatímco v cizině je to místy až 30 procent (s výjimkou Řecka, kde se spoří jen jednotky procent). Ve srovnání s minulými roky je to však poměrně velký skok – ještě před pěti lety Češi dávali do fondů méně než desetinu svých úspor a považovali je za příliš riskantní. Dnes jsou už mnohem odvážnější a pět procent úspor dokonce investují sami přímo na akciovém trhu.

Zajímavý byl vývoj během koronavirových krizí a uzávěr, kdy lidé neměli moc za co utrácet a mohli se věnovat i činnostem, které doposud nezkoušeli. Díky odkládané spotřebě jim zůstávalo více peněz. V Česku se tak sice zvýšil podíl finančních prostředků vložených do investičních fondů, ale zvedl se i podíl hotovosti, kterou lidé drží na účtech, nebo dokonce přímo doma. Dnes je to podle údajů ministerstva financí a České národní banky skoro 55 procent všech peněz, které lidé mají.

Trvalý zájem – jde zhruba o deset procent osobních úspor – mají tuzemské domácnosti o penzijní spoření. Ani to se však nedá se světem srovnávat. Zmiňované přehledy Světové banky uvádějí, že v Evropě je na penzijních účtech obvykle až 22 procent všech domácích úspor. Evropané evidentně myslí na zadní kolečka stáří mnohem více než česká populace, respektive věří více finančním institucím než šuplíku doma v pokoji.

Investovat bude nutnost

Ale i konzervativní a tradičně velmi spořivé společnosti se od svých zvyků držet peníze doma nebo v bance pomalu odklánějí. A i když i jim rostly objemy uspořených peněz, jejich přerozdělování má trochu jinou strukturu. V Německu, jehož domácnosti podle Světové banky drží úspory ve výši 27 procent HDP, se například během prvního covidového roku prudce zvýšil počet lidí, kteří investují do akcií nebo podílových a investičních fondů. Podle Německé investiční asociace jich během jednoho a půl roku přibyly neuvěřitelné dva miliony! Dnes investuje už každý sedmý Němec. Počet investujících dál roste, protože v Německu je také inflace, i když „jen“ šest procent, zatímco v Česku byla v únoru jedenáct.

Šest set tisíc nových investorů v Německu tvořili mladí lidé ve studentském věku, kteří také velmi aktivně využívali nabízené investiční aplikace. Jejich přitažlivost spočívá v tom, že umožňují snadný přístup a ovládání (nemusíte do banky) a nabízejí minimalizaci investičního rizika, protože pracují na praxí vyzkoušených algoritmech. Všichni však alespoň tuší, že něco jako bezpečný investiční algoritmus neexistuje. Stačí vzpomenout na historii amerického hedgeového fondu Long Term Capital Management, který v 90. letech minulého století přitahoval bohaté zákazníky včetně velkých bank tím, že pracoval na základě matematických modelů držitelů Nobelovy ceny Myrona Scholese a Roberta C. Mertona. Když v září 1998 LTCM zkrachoval, bylo po iluzi dokonalosti, jen to svět stálo slušnou středně velkou finanční krizi…

Není pochyb, že investování do cenných papírů, nemovitostí, či dokonce do kryptoměn nebo uměleckých děl je a bude společenským trendem. Rostoucí inflace zájem jistě ještě zvýší. Institucionální investování přitom bude dál převažovat, protože v globálním kasinu poskytuje jakousi (možná trochu iluzivní) jistotu profesionálního vedení a solidnosti. „Investování ušetřených peněz bude do značné míry nutnost, která bude suplovat chybějící důchodovou reformu,“ připomíná ještě jednu důležitou okolnost ekonom David Marek. „Člověk ví, že si musí vytvořit úspory na stáří, investice do nemovitostí v době přepálených cen už nedává smysl a investice na finančních trzích je velmi dobrá možnost, jak své peníze ochránit a možná ještě zhodnotit.“

Ne všem lidem se však chce hrát finanční ruletu. Ti, kteří se bojí, buď budou dál se svými finančními přebytky muset spoléhat na lépe úročené termínované vklady, nebo se smířit s tím, že jejich peníze spolkne stále ještě stoupající inflace. Rostoucí počet lidí, kteří se do investování nově pouští i v Česku, svědčí o tom, že strach opadá a že hra o peníze bude zase o něco větší a zajímavější.