Hokej, politika a dvanáctimiliardová aréna. Proč Dědek míří na pardubickou radnici

Sobotní propojení předvolebního programu s předáváním mistrovských prstenů ukázalo, jak snadno lze hokejový úspěch proměnit v politický vliv. A také proč je namístě ptát se, zda nové hnutí vzniklo kvůli Pardubicím, nebo hlavně kvůli posílení vyjednávací pozice jednoho investora.

Dědek na kandidátce není. Je ale všude kolem ní

Sobotní program na Pernštýnském náměstí v Pardubicích měl podle pořadatelů spojit dvě oddělené události. Hnutí Srdcem pro Pardubice zde pořádalo předvolební setkání a hráči Dynama přišli fanouškům ukázat mistrovské prsteny. Na jednom pódiu se tak sešli kandidáti, klubové osobnosti, hokejisté a Petr Dědek – většinový majitel Dynama, hlavní podporovatel nového politického uskupení a investor připravované multifunkční arény.

Formálně mohlo jít o dva různé programy. Politicky ale vznikl jediný obraz. Mistrovský klub a jeho popularita se staly kulisou kampaně hnutí, které je s Dědkem personálně i finančně spojeno. Pro nové uskupení je to mimořádně cenná výhoda. Nemusí si od nuly budovat známost ani vztah k voličům. Přebírá emoci, důvěru a identitu, které Dynamo získávalo desítky let.

Na kandidátce je sedm lidí spojených s pardubickým hokejem. Patří mezi ně sportovní ředitel Dynama Petr Sýkora, kluboví manažeři i bývalí reprezentanti Vladimír Martinec a Jiří Novák. Dědek potvrdil, že kolegy z klubu požádal, aby mu s kandidátkou pomohli. Sám na ní není, jeho otisk je však zřetelnější než u většiny kandidátů: hnutí podporuje, přivedl mu známé tváře a poskytl mu nejsilnější příběh celé kampaně.

Oficiální tváří uskupení je vysokoškolský pedagog Josef Rak. Skutečné těžiště kampaně ale leží jinde. Bez Dědkových peněz, lidí a hokejového zázemí by Srdcem pro Pardubice jen obtížně získalo takovou viditelnost. Otázkou proto není pouze to, kdo stojí v čele kandidátky. Podstatnější je, kdo vytvořil její politickou sílu a jaké zájmy může tato síla po volbách hájit.

Kde končí Dynamo a začíná kampaň

Právě sobotní akce ukázala, jak nejasná hranice mezi klubem a hnutím může být. V dokumentech k záboru veřejného prostranství bylo jako investor uvedeno Dynamo. Klub následně označil údaj za administrativní chybu a odmítl, že by předvolební program organizoval nebo financoval. Město si proto vyžádalo smlouvy, objednávky, faktury a další podklady, které mají objasnit, zda byly klubová značka, zaměstnanci nebo jiné zdroje využity ve prospěch politického subjektu.

Výsledek prověřování je třeba respektovat a nelze předjímat. Už samotná situace ale ukazuje problém, který bude hnutí provázet i po volbách. Dědek je současně majitelem klubu, podporovatelem kandidátky a investorem, který od města potřebuje spolupráci u projektu za dvanáct miliard korun. Když se tyto role potkají na jednom náměstí, nejde jen o nepovedenou administrativu. Jde o zkoušku, zda lze ještě věrohodně oddělit zájem Dynama, zájem politického hnutí a Dědkův podnikatelský zájem.

Dědek odmítá, že by nové uskupení vzniklo jako nástroj pro prosazení arény. Jenže střet zájmů nevzniká až ve chvíli, kdy někdo prokazatelně poruší zákon. Vzniká už tehdy, když lidé spojení s jedním investorem mohou rozhodovat o podmínkách jeho projektu. A přesně taková situace může po volbách nastat.

Aréna jako vstupenka k výjimce

Dědkův politický vstup nelze oddělit od jeho největšího pardubického projektu. V červnu 2023 předstoupil před zastupitele s žádostí o změnu územního plánu. Hlavním argumentem byla nová multifunkční aréna pro Dynamo, velké sportovní události a koncerty. Projekt prezentoval jako soukromou investici, jejíž rizika ponese investor a na které může město vydělat.

Pardubice přitom už dříve rozhodly, že další změny dosluhujícího územního plánu nebudou pořizovat, pokud nepůjde o mimořádný a neodkladný případ. Pro Dědkův záměr udělaly výjimku. Změnu podpořilo 21 z 37 přítomných zastupitelů. Právě příslib světové arény pomohl tento mimořádný krok politicky obhájit.

Dědek tehdy nabízel snadno srozumitelný obchod: soukromník postaví nový domov Dynama, vezme na sebe finanční riziko a město získá moderní sportovní a kulturní centrum. Jenže od té doby se projekt výrazně proměnil. Z původně představované arény pro přibližně patnáct tisíc lidí a investice kolem pěti miliard korun vznikl komplex za více než dvanáct miliard. Hala má pojmout přes dvacet tisíc diváků, při koncertech až 25 tisíc návštěvníků. Vedle ní se počítá s tréninkovou halou, hotelem, parkovacím domem, showroomem, obchody, službami a další výstavbou.

Z nového stadionu se tak stal širší developerský projekt. Aréna zůstává jeho nejatraktivnější částí a hlavním argumentem pro veřejnost, ekonomickou hodnotu ale mají i pozemky, komerční funkce a možnosti dalšího rozvoje lokality. Právě tady se Dědkův soukromý projekt nevyhnutelně potkává s komunální politikou.

Soukromá investice s veřejnými podmínkami

Dědek zdůrazňuje, že arénu chce postavit za soukromé peníze. To je podstatný argument, nikoli však důvod, proč by se město mělo vzdát kontroly. Projekt podobné velikosti potřebuje dopravní napojení, technickou infrastrukturu, územní rozhodnutí, pozemkové dohody a dlouhodobou součinnost radnice. Náklady a důsledky jeho fungování navíc ponese celé město – od dopravy přes parkování až po rozvoj okolních čtvrtí.

Během vyjednávání se také ukázalo, že původní obraz čistě soukromé investice není tak jednoduchý. Dědkova firma v jedné fázi nabízela odstranění staré skládky výměnou za provozní podporu arény ve výši 30 milionů korun ročně po dobu dvaceti let. Pardubice by tak během dvou dekád zaplatily 600 milionů korun. Radnice tento model odmítla a konečná dohoda stanovuje, že město nebude financovat provoz arény ani sanaci skládky.

Tato epizoda je důležitá hlavně proto, že ukazuje proměnlivost Dědkových požadavků. Veřejnosti byl projekt představen jako příležitost, na níž město může pouze vydělat. Při konkrétním vyjednávání se ale hrálo i o stovky milionů z městského rozpočtu. Není proto přehnané chtít vědět, s jakými dalšími požadavky může investor přijít a kdo je bude na radnici posuzovat.

Hnutí pro Pardubice, nebo pro Dědkovu pozici

V tomto světle dostává vznik Srdcem pro Pardubice jiný význam. Nejde jen o skupinu hokejových osobností, které se rozhodly pomoci svému městu. Jde také o politický projekt podporovaný člověkem, který bude v příštích letech s městem vyjednávat o infrastruktuře, dopravě, pozemcích a možných změnách jednoho z největších soukromých záměrů v historii Pardubic.

Silnější zastoupení lidí z Dědkova okolí na radnici by investorovi přinejmenším usnadnilo přístup k informacím a posílilo jeho politickou váhu. Nemuselo by dojít k jedinému nezákonnému rozhodnutí. Stačilo by, aby se změnila atmosféra vyjednávání: z investora, jehož požadavky město nezávisle posuzuje, by se stal podporovatel části zastupitelů, s nimiž je personálně a politicky propojen.