Až nám AI vygumuje mozky

Profesorka Eva Hajičová je žijící legendou, která počátkem 60. let 20. století šla kolem nástěnky na Filozofické fakultě UK, kde tehdy lákali odvážlivce na podivný postgraduál: algebraickou lingvistiku… Zkusila to. A v době, kdy se v sálových počítačích užívaly děrné pásky i štítky, se průkopnicky podílela na strojovém překladu, aby pak sledovala dekády prudkého rozvoje informatiky.

Od 80. let je v oboru činný její syn, dnes profesor Jan Hajič. Za něj „už byly počítače menší“, jak vtipkoval, takže jako mladík programoval, pracoval na překladačích, automatických kontrolách pravopisu a hned po revoluci – v roce 1991 – působil v newyorské centrále IBM pro výzkum. Pak se vrátil a léta vedl Ústav formální a aplikované lingvistiky MFF UK, z něhož vzešly online překladače, jež vyhrávají soutěže – a v některých disciplínách porazily i oceňovaný DeepL. Není divu, že Jan Hajič junior pokračuje v digitálních šlépějích babičky i otce a se znalostí matematické lingvistiky (i stáží v Applu) rozvíjí, světe div se, hudební informatiku. Bylo to příjemné a fascinující setkání, které ukázalo, jak se po šest dekád vyvíjela disciplína, na jejímž prozatímním konci jsou velké jazykové modely (LLM), hybatelé toho, čemu dnes říkáme umělá inteligence (AI). Veliký podíl na nich má další Čech, Tomáš Mikolov, jenž byl na stáži u Freddyho Jelinka na Johns Hopkins University a pracoval pak v Googlu (urychlil vývoj nástroje Google Translate) i Facebooku. „AI je průmysl, ne magie,“ říkal Mikolov pro týdeník Euro. Aby Evropa v globálním klání o AI, kde létají stovky miliard, neustrnula, má právě Jan Hajič starší koordinovat obří projekt OpenEuroLLM za 34 milionů eur, kde nejsou jen vědci, ale i evropské firmy: SiloGenAI, Aleph Alpha, ellamind, LightOn či Prompsit.

Co přijde v oboru dál? Na pražském Matfyzu jsem se zdržel. A slyšel i názor jiného profesora, který se využívání LLM věnuje. Ne, nebojí se, že by AI ovládla či zničila svět jako filmový Skynet v Terminátorovi. Ale obavy má: „Myslím, že ji naučíme mnoho věcí s bláhovou představou, že my už to nebudeme potřebovat umět. Ztratíme tím dovednosti. A když systémy kleknou, budeme bezradní; nohy si podrazíme sami,“ míní tento „matfyzák“.

Když pak člověk otevře nejnovější magazín Nature, kde vědci vážně řeší, že AI, vyhledávače, překladače či GPS mapky mění naše schopnosti učení, přemýšlení a pamatování, měli bychom zbystřit. Nezlenivět. A mít na paměti, kolik času, umu, nápadů i píle lidé potřebovali, aby měli po ruce ChatGPT.