Budoucnost AI ve firmách rozkročená mezi realitou a vizí

Nemám teď na mysli pomoc s psaním textů nebo generováním obrázků. AI nebo spíš strojové učení už nyní proniká také do podnikových systémů. Ale kam až to může zajít? A kde narážíme na limity? Jednou z největších brzd je ochrana dat. Firmy spravují obrovské množství citlivých informací, a pokud má AI efektivně fungovat, musí se učit a přizpůsobovat na základě těchto dat. Jak ale zajistit, aby byla využívána eticky, bezpečně a v souladu s legislativou?

Ale pojďme se na chvíli oprostit od překážek a nechat pracovat fantazii. Vždy je přece na začátku vize, která se většině lidí jeví nereálná. Pak se jí chopí technologie a učiní ji skutečností. Představme si například situaci, kdy zákazník zavolá do firmy kvůli objednávce zboží. AI nejen okamžitě rozpozná jeho hlas, ale také automaticky zapíše údaje do systému, vyplní objednávku a odešle ke schválení – to vše během několika sekund. Nebo třeba když podnikový informační systém (ERP) sám predikuje nedostatek surovin na základě historických dat a automaticky vytvoří objednávku u dodavatelů ještě dříve, než si problému všimne člověk. I dnešní ERP systémy rozpoznají problém a upozorní na něj. AI by ale mohla navrhnout též účinné řešení a v rámci možností (a svých nastavených pravomocí) problém i vyřešit o dost rychleji než jakýkoliv člověk.

A co šéf, který se každý den ráno „radí“ s umělou inteligencí? Lze si představit AI asistenta propojeného s firemními systémy, který mu v reálném čase poskytuje komplexní analýzy – od aktuálního vývoje trhu přes predikce budoucích trendů až po hodnocení výkonnosti zaměstnanců. AI by mohla navrhovat strategická rozhodnutí, vyhodnocovat rizika a doporučovat optimální řešení na základě obrovského množství dat, které žádný šéf nemůže sám obsáhnout. Zní to jako sci-fi? Možná. Ale před deseti lety se zdálo stejně nereálné, že budeme mít virtuální asistenty, kteří nám naplánují schůzky nebo za nás vyřídí e-maily.

Další možností je automatizace náborového procesu. Představme si AI, která nejen prohledává životopisy, ale také analyzuje sociální sítě, pracovní historii a komunikační styl uchazečů, aby doporučila nejvhodnější kandidáty. Může simulovat pohovory, hodnotit odpovědi, a dokonce analyzovat mimiku a tón hlasu, aby odhalila motivaci a potenciál zaměstnance. Co by se mohlo pokazit? Kdybych na toto téma psala sci-fi povídku, nejspíš by virtuální asistent svého šéfa vyhodnotil jako neefektivního a sám by se povýšil. Při náboru by na pohovoru reagovala místo kandidáta AI simulující jeho hlas. V lepším případě by měla nastudovaný jeho životopis, cíle a motivace. V horším by si vymýšlela odpovědi, aby to bylo pro jejího „klienta“ co nejpříznivější.

Srovnání s ohněm, který je dobrým sluhou, ale špatným pánem, by znělo jako klišé. Navíc může nastat situace, kdy by AI byla nakonec objektivně lepším pánem než kterýkoliv člověk. Budoucnost firem je otevřená. Jak se v ní osvědčí umělá inteligence a kam až ji pustíme, je otázka, na kterou už brzy budeme znát odpověď.

Petra Batók, manažerka marketingu, Vision software