Byznys století. Zákulisní příběh vakcíny od Pfizeru

Albert Bourla se stal nejžádanějším ředitelem soukromé firmy na světě. Očkování umožnilo některým zemím uvolnit v létě covidové restrikce, čímž si šéf Pfizeru vysloužil pozvánku na červnový summit G7 v britském Cornwallu. Dopravil se tam soukromým tryskáčem, který zaparkoval hned vedle letadla britského premiéra Borise Johnsona.

O několik týdnů později přijal od někdejšího japonského premiéra Jošihide Sugy pozvání na olympijské hry a stal se prvním šéfem soukromé společnosti, kterého císařství přijalo v paláci Akasaka určeného pro státní delegace. O Bourlovi – 59letém lékaři s řeckými kořeny – mluvil v září americký prezident jako o „Albertovi“ a svém „dobrém příteli“.

Díky mimořádně vysoké účinnosti vakcíny proti covidu zachraňuje Pfizer životy i ekonomiky. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) by jen v Evropě bez očkování letos zemřelo o půl milionu více lidí.

Státníci ze všech koutů světa se na Bourlu obraceli po telefonu, psali mu e-maily i SMS zprávy a žadonili o další dávky očkovací látky. Mnozí to činili v zoufalé snaze zachránit své politické kariéry. Rekordmanem se stal bývalý izraelský premiér Benjamin Netanjahu, který před volbami, z nichž nakonec stejně vyšel jako poražený, zavolal šéfovi Pfizeru celkem 30krát.

Zatímco západní politici byli s Bourlou v čilém kontaktu, představitelé řady chudých zemí propadali zoufalství, když se virus nekontrolovaně šířil mezi nenaočkovaným obyvatelstvem jejich států. Strive Masiyiwa, zimbabwský miliardář odpovědný za koordinaci očkovacího týmu Africké unie, prohlásil, že Západ v tom africké státy nechal „koupat tak dlouho, až se začaly topit“.

Masiyiwa loni Pfizer osobně přesvědčil, aby do Afriky dodal první dva miliony dávek pro tamní zdravotníky, kterých je na kontinentě odhadem více než pět milionů. Nedočkavě pak vyhlížel návrh dodavatelské smlouvy.

„Neustále opakovali: počkejte ještě týden. Takto nás nechali čekat až do dubna,“ popisuje Masiyiwa. V květnu zjistil, že Evropské unii se podařilo vyjednat ohromný kontrakt na 1,8 miliardy dávek. Byl vzteky bez sebe a Bourlovi napsal dopis „bez příkras“, kde se ptal na příčiny zpoždění. První vakcíny Afrika obdržela až díky iniciativě vlády amerického prezidenta Joea Bidena.

Pandemie vedla k ohromnému posílení státu – vlády byly připravené vyhlásit až válečný stav pro omezení ekonomické aktivity a obyvatele nutily neopouštět domovy. Lékařské řešení krize ale musely kompletně svěřit soukromým společnostem.

Díky vakcíně získal Pfizer politickou moc. Ještě v červenci 2018 musela firma vedená Bourlovým předchůdcem snížit vysoké ceny svých produktů, když se kvůli tomu do ní na Twitteru opřel bývalý americký prezident Donald Trump. Společnost byla přitom na trhu už dlouhé roky předtím a jejím nejúspěšnějším produktem do té doby byla viagra proti poruchám erekce.

Dnes se může pyšnit vakcínou, jejíž prodeje za jediný rok překonaly světové rekordy. Podle firemních údajů by se měly v roce 2021 zisky z prodeje vakcín vyšplhat na 36 miliard dolarů, což je přinejmenším dvojnásobek odhadovaných výnosů Moderny, druhého největšího poskytovatele vakcín. Pfizer ovládl trh s očkovacími látkami především díky tomu, že dokázal radikálně navýšit své výrobní kapacity. V říjnu dosahoval jeho podíl na trhu s covidovými vakcínami 80 pro­­cent v EU a 74 procent v USA.

Od konce loňského roku, kdy byla schválena první vakcína, Pfizer tudíž do jisté míry ovlivňuje vývoj pandemie. Stanoví ceny vakcín a posílá je do jednotlivých zemí, jež se o ně hlásí v netransparentním pořadníkovém systému. Na stejném principu rozděluje i posilující dávky, jejichž dodávky se teď bohaté země zoufale snaží urychlit.

Rozhodnutí Pfizeru určují, zda se mohou země, světové regiony i celé kontinenty začít otevírat, nebo jim naopak hrozí, že boj s nákazou nebudou zvládat. Od září se sice dodávky vakcín do chudších zemí začaly navyšovat, ale nerovnosti mezi státy stále bijí do očí. V zemích skupiny G7 dostalo dvě dávky 66 procent obyvatel. V Africe pouhých šest procent. Počet lidí po třetí dávce ve vysokopříjmových zemích je téměř dvojnásobný jako počet obyvatel z nízkopříjmových států s první a druhou dávkou dohromady.

Tato nerovnoměrná proočkovanost s sebou nese četná rizika, jedním z nich je například nově vzniklá a potenciálně nebezpečná mutace omikron. Kde přesně tato nová varianta koronaviru vznikla, se sice stále neví, ale vědci dlouhodobě upozorňují, že v případě velkého počtu ne­očkovaných ve světě se pravděpodobnost vzniku nových mutací mnohonásobně zvyšuje. „Dokud nebudou v bezpečí všichni, pak nikdo,“ upozorňuje Seth Berkley, výkonný ředitel globální aliance pro očkování Gavi, jejíž aktivity podporuje OSN.

Jak s touto nově nabytou mocí Pfizer nakládá – a jaké budou jeho další kroky – je přísně střežené tajemství. Právníci začerňují velké části smluv a i nezávislí vědci musejí s Pfizerem podepisovat dohody o mlčenlivosti.

Pro účely této reportáže nesvolil k rozhovoru nikdo z vedení firmy. Zareagoval pouze tiskový mluvčí společnosti, který uvedl, že Pfizer je „ohromně pyšný“ na své úspěchy. „Do současné chvíle jsme poskytli na dvě miliardy dávek, čímž naše vakcína zachránila životy milionů lidí po celém světě,“ uvedl.

Autoři článku mluvili s více než 60 lidmi zapojenými do vakcinačního procesu – včetně současných i bývalých zaměstnanců Pfizeru a zástupců vlád z celého světa –, aby dali nahlédnout do fungování firmy, která nejen pomáhá zachraňovat svět před koronavirovou zkázou, ale také dokázala situace využít jako lukrativní podnikatelské příležitosti. Všichni z tázaných jsou vděční za bezpečnou a účinnou vakcínu. Mnoho z nich se ale obává, zda se rovnováha sil nenaklání až příliš ve prospěch zájmů Pfizeru.

Profesor práva veřejného zdraví na Georgetownské univerzitě Lawrence Gostin tvrdí, že Pfizer a další výrobci vakcín dokázali při vyjednávání s vládami „zatlačit na pilu“, když se jim politici zdráhali vyhovět.

„Nejsem kritik velkých farmaceutických firem. Myslím, že jim vděčíme za zázrak a že dosáhli skutečného vědeckého triumfu,“ říká Gostin. „Ale tvrdit, že takto nabytou moc využívají férově, transparentně a empaticky, by byla prostě a jednoduše lež.“

Největší marketingový převrat v historii lidstva

Vakcínu, o kterou u Bourly po telefonu škemrali světoví lídři, vyvinuli vědci z laboratoří BioNTech, průkopnické farmaceutické společnosti se sídlem ve středověké Mohuči v německém Porýní.

Na konci ledna 2020 začal výkonný ředitel BioNTechu Ugur Sahin se znepokojením sledovat, jak se v Číně šíří nový koronavirus. Vyděšen představou, jaké škody by taková nákaza mohla napáchat ve světě, se rozhodl jednat. Už v té době byl tento imigrant z Turecka jako jeden z mála ve vědecké komunitě přesvědčen o účinnosti mRNA vakcín, proto v rozpočtu BioNTechu vyčlenil peníze na vývoj nové očkovací látky.

Stejně jako Moderna neměly ani laboratoře BioNTechu do té doby žádné schválené produkty, a tudíž nulové prodeje i zisky. Sahin se proto musel porozhlédnout po investorovi, který by mu potřebné finance dodal.

Jako první oslovil Pfizer, protože s firmou už v minulosti spolupracoval. Když se Sahin poprvé zmínil o projektu na vývoj nové vakcíny, management Pfizeru váhal. Když však pandemie v březnu paralyzovala jednotky intenzivní péče v nemocnicích na Manhattanu nedaleko sídla Pfizeru, spolupráce byla zahájena.

„Takže to ani není jejich vakcína,“ poznamenal bývalý zaměstnanec americké vlády, který byl zapojen do výběrových řízení na dodavatele vakcín. Že se dnes všude ve světě mluví o vakcíně Pfizeru, je podle něj výsledek „největšího marketingového převratu v historii americké farmaceutiky“.

Na rozdíl od AstraZeneky a skupiny Johnson & Johnson měl Pfizer od samého počátku v plánu vakcínu prodávat jako ziskový produkt. Pro BioNTech to byl první produkt, z nějž potřeboval peníze na investice do dalšího rozvoje. Od počátku bylo dohodnuto, že BioNTech dostane polovinu zisků, ale Pfizer bude mít ve svých rukách prodeje v každé zemi s výjimkou domovin zakladatele BioNTechu – Německa a Turecka – a také Číny, kde s BioNTechem už podepsala smlouvu skupina Fosun Pharma.

Zatímco BioNTech na vývoj vakcíny přijal od německé vlády 375 milionů eur, Pfizer dal od vládních peněz ruce pryč, aby mohl mít obchodování s vakcínou čistě ve své moci, včetně klíčového stanovování cen.

Když Pfizer začal zkraje léta 2020 vyjednávat s americkou vládou, zaujal nesmlouvavé stanovisko: podle osob obeznámených s průběhem jednání společnost požadovala 100 dolarů za dávku – tedy

200 dolarů za dokončené očkování.

Podle bývalého zaměstnance Trumpo­vy vlády byl Bourla „neuvěřitelně proaktivní“ a v jednáních s lidmi napříč vládními strukturami – včetně amerického Úřadu pro kontrolu potravin a léčiv a Bílého domu – se „angažoval až nebývale osobně“.

Zajištěním vakcín pověřil Bílý dům Moncefa Slaouiho, který roky půso­bil jako šéf výzkumu ve společnosti GlaxoSmithKline, proto měl k farmaceutickému průmyslu blízko a dobře znal rizika, jež se s vývojem vakcín pojí. Ale i tomu prý astronomická částka požadovaná Pfizerem vyrazila dech. Atmosféra při jednání byla napjatá a Slaoui tvrdí, že Bourlu varoval, že s takovým přístupem bude Pfizer považován za firmu, která se snaží vydělat na „pandemii, jež lidstvo zasáhne jednou za sto let“.

Jeden vládní úředník, který byl jednání účasten, firmu osočil, že „je v době celostátní krize ochotna jít přes mrtvoly“. „Jak Pfizeru něco takového odpustit?“ dodal.

Na otázku redakce ohledně nastavování cen pro americkou vládu Pfizer neodpověděl. Bývalý manažer firmy, který se jednání účastnil, ale uvedl, že se o ošemetném naceňování vakcíny v době pandemie diskutovalo. Uvedl příklad vakcíny Prevenar, kterou se očkují děti proti pneu­mokokovým onemocněním a jejíž cena se pohybuje okolo 200 dolarů. Kdyby se do ceny zahrnuly skutečné náklady na péči o covidové pacienty nebo přínosy otevření ekonomiky, výsledná částka by byla násobně vyšší.

„Při takto chladně pragmatickém srovnání s Prevenarem by byla výsledná cena nesmyslně vysoká,“ vysvětluje. „Kdyby se vzaly v úvahu i přínosy pro ekonomiku, a nejen zdraví obyvatel, jedna dávka by vyšla zhruba na tisíc dolarů, protože vakcína měla reálně potenciál státním pokladnám ušetřit výdaje v řádech bilionů. Pak se ale vrátíte nohama na zem a dojde vám, že tak uvažovat prostě nelze.“

Podle Slaouiho Bourla brzy uznal, že předražená vakcína by ohrozila dobrou pověst společnosti. Moderna, která na vývoj přijala vládní dotace, se v té době už s vládou dohodla na mnohem nižší ceně, a Pfizer proto v první smlouvě s americkou vládou a dalšími západními zeměmi nakonec zlevnil na 19,50 dolaru za dávku. I tak je jedna dávka od Pfizeru čtyřikrát dražší než jediná dávka od Johnson & Johnson a pětkrát dražší než jedna dávka od AstraZeneky.

Výrobní kapacita jako klíč k úspěchu

Za úspěchem vakcíny od Pfizeru nestojí tolik vědecká genialita jako spíš podnikatelská prozřetelnost.

Za rok 2021 dokázala firma zmnohonásobit své výrobní kapacity, a převzít tak velkou část podílu na trhu od levnějších konkurentů, zmíněných AstraZeneky a Johnson & Johnson. Sázka na to ponechat si co největší část výroby ve vlastních rukou se vyplatila.

S BioNTechem dal Pfizer dohromady devět laboratoří – největší je v Kalamazoo v americkém Michiganu a městečku Puurs v Belgii –, navíc navázal spolupráci s 20 externími výrobci. K pokrytí produkce napnul Pfizer maximální úsilí. Když se ukázalo, že na trhu nejsou vhodné přepravní boxy pro skladování v extrémním chladu, vyvinul vlastní kontejnery. Pro chlazení vakcín nechal dokonce postavit vlastní továrnu na výrobu suchého ledu.

Díky kontrole nad výrobním procesem a expertíze se firmě podařilo dramaticky navýšit produktivitu. Výroba prvních vakcín – od začátku procesu až po naplnění podávací lahvičky – trvala průměrně 110 dní. Dnes je vakcína zkompletovaná za 31 dní. V lednu společnost uváděla, že letos dodá dvě miliardy dávek, ale už v srpnu ohlásila, že cíl nejspíš navýší na tři miliardy. Plány na příští rok mluví o čtyřech miliardách.

V příkrém kontrastu je britsko-švédská AstraZeneca, která nedokázala své výrobní kapacity navýšit. Při vývoji se spojila s vědci z Oxfordské univerzity a během prvního pololetí letošního roku slíbila Evropské unii 300 milionů dávek. Proces se ale zkomplikoval a dodávky musela snížit na pouhých 100 milionů. To evropské státy popudilo natolik, že proti AstraZenece podaly žalobu.

Se stejnými obtížemi se potýká i třetí dodavatel vakcín, Johnson & Johnson, který musel dodávky v EU v jednu chvíli dokonce pozastavit.

Lídři evropských zemí potřebovali vakcíny, aby ochránili obyvatele a napravili si své pochroumané reputace. A jako jediný spolehlivý dodavatel se v té době jevil právě Pfizer.

„Politici se ale nehezky spálili. Pár z nich se snažilo vyjednávat o ceně nebo jiných formách přístupu k vakcínám, ale politicky si to odskákali. Zejména v EU, kde se na ně po první vlně dodávek snesly výčitky ze všech stran,“ popisuje Gostin. „Lidé nedokázali pochopit, proč politici farmaceutickým firmám nedali to, o co si řekly.“

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová začala Bourlovi volat a psát v lednu 2021. Když se na jaře ukázalo, že by Pfizer mohl poskytnout další dávky, začala vyjednávat ohromnou zakázku na až 1,8 miliardy dávek do roku 2023.

„Členské státy si chtěly pojistit, že budou mít k vakcíně přístup i v příštích letech, a přály si to co nejdřív smluvně ukotvit,“ říká obchodní ředitel BioNTechu Sean Marett. Nejožehavějším tématem ale podle něj nebyla cena. „Klíčová byla spolehlivost a důvěryhodnost. Lidé měli strach. To bylo cítit všude. Evropa se bála lockdownů a nových mutací a potřebovala lidem dodat nějakou jistotu.“

Aktuálně má EU objednáno pětkrát víc dávek od Pfizeru než od svého druhého největšího dodavatele Moderny. Taková velká zakázka by se měla projevit snížením cen. Pfizer cenu ale naopak zvýšil o více než čtvrtinu z původně sjednaných 15,50 na 19,50 eura za dávku – a von der Leyenová s tím souhlasila.

O podobnou částku navýšil Pfizer cenu za dávku ve smlouvách na rok 2021 s USA a Velkou Británií.

Podle Jillian Kohlerové, ředitelky spolupracujícího centra Světové zdravotnické organizace (WHO) pro řízení, transparentnost a odpovědnost farmaceutického průmyslu, se o Pfizeru traduje, že „vystupuje poměrně agresivně“ a „jde mu především o maximalizaci zisků na úkor všeho ostatního“. V průběhu pandemie se stal ale ještě mocnější, a bohužel „si může dovolit vládám diktovat neuvěřitelné podmínky“.

Ve sdělení investorům Pfizer uvedl, že ceny za vakcínu bude možné zvýšit, až se virus dostane do endemické fáze, bude se šířit pomaleji a kontrolovaněji. Analytici si ale nemyslí, že by Pfizer mohl cenu zvýšit drasticky, protože si bude muset stále hlídat konkurenci.

Vývoj jiných vakcín však nabírá zpoždění nebo se od něj zcela opouští, proto je stále pravděpodobnější, že Pfizer si dominantní pozici udrží. Ze čtyř výrobců vakcín je jediný, kdo začal očkovací látku úspěšně prodávat: francouzská společnost Sanofi a britská GSK kvůli chybnému dávkování doposud nezveřejnily výsledky testů ze třetí fáze. Německý Merck skončil s testy v lednu kvůli neuspokojivým výsledkům.

Smlouvy na dodávky na příští rok byly podepsané už v polovině října a Pfizer odhaduje zisky na 29 miliard dolarů. Při představování finančních výsledků v únoru 2021 Pfizer citoval prognózy, podle nichž by se po konci pandemie měla marže – aktuálně přesahující 25 procent – ještě zvýšit, protože se pravděpodobně sníží náklady.

„Jakmile se pandemie přehoupne přes to nejhorší, bude jedinečná příležitost marže zvýšit,“ potvrdil finanční ředitel Frank D’Amelio.

Africe vakcíny stále chybějí

Bourla opakuje, že mu nejde jen o peníze. „Těší mě, že se firmě skvěle daří, ale ještě více mě těší, když zajdu do restaurace a lidé začnou vstávat a tleskat, protože všichni mají pocit, že jsme zachránili svět,“ řekl v červencovém interview pro Yahoo Finance.

Když si rozhovor čte Winnie Byanyi­mao­­vá, Uganďanka a ředitelka iniciativy OSN pro boj s AIDS, pohoršeně se ošívá. „On svět nezachránil. Mohl, ale neudělal to,“ říká a odkazuje na extrémně nízkou proočkovanost na africkém kontinentě.

Pro nízkopříjmové země Pfizer cenu výrazně snížil: na 6,75 dolaru za dávku pro ty nejchudší země a 10 či 11 dolarů pro národy se středně vysokými příjmy, což je méně než u Moderny, ale stále více než u AstraZeneky.

Navzdory příznivější ceně mnoho před­stavitelů afrických států cítí, že k získání dávek se musí prodrat složitým labyrintem. Zatímco telefonáty západních politiků s Bourlou byly na denním pořádku, pro mnoho afrických národů bylo na počátku prakticky nemožné se s ním – nebo s kýmkoliv z Pfizeru – spojit.

„Některé země si stěžovaly, že se snažily někomu z Pfizeru dovolat, ale marně,“ dosvědčil člověk obeznámený s fungováním programu na nákup vakcín Africké unie.

Pfizer dále v Africe požadoval, aby před podepsáním smluv země upravily legislativu tak, aby byli výrobci vakcín dobře chránění před potenciálními žalobami, jak je zvykem v řadě západních zemí. Vlády od Libanonu až po Filipíny proto novelizovaly zákony, aby si zajistily příděl očkovacích látek.

Podle náměstka ředitele Panamerické zdravotnické organizace Jarbase Barbosy bylo nastavování takových podmínek Pfizerem nemístné, protože firma tím „zneužila svého postavení v době vrcholící krize, kdy vlády nemohly odmítnout“.

Vyjednavači se obávali, že kdyby nesouhlasili, celý proces by se zpomalil. Jonathan Cushing, šéf sekce globálního zdraví v Transparency International, řekl: „Byl to závod o čas, který zhoršil podmínky: bylo jasné, že vakcíny dostane ten, kdo kývne na většinu požadavků.“

Podle Susan Silbermannové – bývalé šéfky vakcinačního týmu v Pfizeru, která ve firmě vytvořila pracovní skupinu na vývoj covidové vakcíny – Pfizer dobře věděl, že v první fázi nebude mít vakcíny pro celý svět.

„Zjistili jsme, že výběrová řízení na poskytovatele vakcín byla v různých zemích v různém stadiu. Nebylo to tedy tak, že bychom si vybírali, do jakých zemí vakcíny dodáme jako první. Jednali jsme s více vládami najednou a často o dodávkách rozhodlo, jak rychle byla daná vláda připravena jednat,“ vysvětluje.

Obzvlášť napjaté byly diskuse s Jiho­africkou republikou (JAR). Tamní vláda si na Pfizer stěžovala, protože podle tehdejšího ministra zdravotnictví Zweliho Mkhizeho si firma diktovala „nesmyslné podmínky“, kvůli kterým se dodávky vakcín zpozdily.

V jednu chvíli Pfizer po jihoafrické vládě chtěl, aby za náklady spojené s potenciálním odškodněním ručila státními aktivy, což odmítla. Ministerstvo financí tehdy zamítlo požadavek ministerstva zdravotnictví a smlouvu s Pfizerem nepodepsalo. Podle lidí znalých situace vláda JAR tvrdila, že podepsat takový kontrakt by bylo stejné „jako se vzdát národní suverenity“.

Pfizer ale na kompenzaci za případnou žalobu trval a požadoval, aby vláda uvolnila prostředky do speciálního kompenzačního fondu.

„Jihoafričané tehdy říkali, že se cítili zahnáni do kouta,“ popisuje vrcholný úředník, který se jednání účastnil. „Lidé zoufale toužili po vakcíně, proto vláda musela podepsat cokoliv, aby přistála na stole.“

Fatima Hassanová, zakladatelka jihoafrické Iniciativy pro spravedlnost ve zdravotnictví, tvrdí, že ministerstvo zdravotnictví vstupovalo do jednání s „právníky prošpikovanou“ farmaceutickou společností, jako je Pfizer, naprosto nepřipravené. Jménem své organizace má v plánu obrátit se na soud, aby Pfizer donutili zveřejnit původní znění smluv uzavřených s jihoafrickou vládou.

„Chceme vědět, co dalšího si ještě vyjednali,“ vysvětluje Hassanová. „Soukromá společnost by neměla mít takovou velkou moc. A ty smlouvy by se měly zveřejnit. Ukázalo by se, k čemu všemu se jim podařilo dotlačit vlády nezávislých zemí ve světě.“

Jiný vrcholný úředník jihoafrické vlády se odmítl vyjádřit konkrétně k Pfizeru, ale v této souvislosti uvedl: „Podle mě je nemorální, aby se kdokoliv snažil ve vlastní prospěch využít takové závažné krize ohrožující celé lidstvo.“

Další nepříjemné překvapení přišlo, když společnost oznámila, že první dávky do Afriky dodá, až si ověří, zda mají země pro uchování kýžené látky adekvátní sklady s extrémně nízkými teplotami. Obavy byly na místě: se zajištěním vhodných skladů měla problémy i mnohá zdravotnická zařízení na Západě. Silbermannová však uvedla, že Pfizer byl povinen vládám dotčených zemí tyto požadavky dostatečně vysvětlit, protože „i sebelepší vakcína je k ničemu, když zůstane v přepravním kontejneru“.

Jeden vrcholný představitel iniciativy Covax, která se s podporou WHO snaží zajistit dostatek vakcín pro rozvojové země, uvedl, že podle některých států Pfizer zašel příliš daleko. „Některé země si byly jisté, že už splnily naprosto vše, a Pfizer buď přišel s dalšími požadavky, nebo s jejich řešením nebyl spokojený,“ řekl.

V září Bourla mnohé pobouřil výrokem, že příští rok bude vakcín tolik, že největší překážkou proočkování bude odmítání vakcíny, nikoliv její nedostatek. „Počet lidí, kteří budou s očkováním váhat, bude v nízkopříjmových zemích násobně vyšší než v Evropě, USA nebo v Japonsku,“ prohlásil.

Takové tvrzení je do jisté míry podložené: Jihoafrická republika se na počátku letošního roku sice potýkala s nedostatkem vakcín, ale aktuálně je větším problém přesvědčit obyvatele, aby se k očkování přihlásili. Bourla takovým výrokem ale posílil dojem, že je naprosto odtržený od reality života v zemi s nenaočkovanou populací. Tom Frieden, bývalý ředitel americké sítě Center pro kontrolu a prevenci nemocí, jeho výrok označil za „nehoráznost“.

„Je to stejné, jako by někdo v době krize AIDS prohlásil, že Afričané nebu­dou schop­ní zahájit léčbu antiretrovirotiky, protože si neumějí hlídat čas,“ dodal. „Takové tvrzení je skandální a nezodpo­vědné.“

Aktuálně nikdo neví, kolik klientů má Pfizer nasmlouvaných, a zda jsou státy v nějakém pořadníku. Některé země proto začaly společnost podezírat, že přidávání nových podmínek byla taktika, jak celý proces zpomalit. Vyhledávaný poradce WHO Bruce Aylward tvrdí, že rozvojový svět u výrobců vakcín rozhodně nemá prioritu.

„Ukažte nám pořadník. Existuje nějaký? Na základě čeho rozhodujete? Kdyby se vakcíny posílaly podle toho, v jakém pořadí se o ně země přihlásily, už dávno by je rozvojové země měly,“ táže se Aylward.

Pfizer tvrdí, že ohledně doby dodání byl vždy transparentní. Trvá na stejné míře ochrany před žalobami jako v USA, a pokud se zemi nedaří takovou ochranu zajistit, je ochotný se s vládou dohodnout na „vzájemně schůdném kompromisu“.

Dále Pfizer ubezpečuje, že kontaktoval země všech příjmových skupin a „od samého počátku bylo spravedlivé a vyvážené rozdělení vakcín prioritou číslo jedna“. Po prvním kole nabídek však firma údajně zjistila, že většinu dávek nasměruje k vysokopříjmovým státům, protože chudší země preferovaly vakcíny, k jejichž skladování nebylo třeba natolik náročné zajišťovat vhodné tepelné podmínky.

„Ve druhé polovině roku se naopak začaly vakcíny přednostně posílat do zemí s nízkými a nižšími středními příjmy,“ uvádí Pfizer.

Podle výkonné ředitelky iniciativy Covax Aurélie Nguyenové Pfizer splnil počet dávek, které se v rámci programu zavázal dodat. Zároveň ale přiznává: „Od podepsání první smlouvy nám bylo jasné, že Covax v roce 2021 od Pfizeru dostane jen nezbytné minimum.“

Podle Aylwarda by se mělo Pfizeru přiznat, že s vakcinací pomohl letos na podzim. I když zareagoval se zpožděním, očkovací látky se podařilo dodat do 161 zemí. Do zemí s nízkými a středními příjmy v roce 2021 poskytl více než 740 milionů dávek, z nichž asi 100 milionů darovala iniciativa Bidenovy vlády. Na rok 2022 slíbil Pfizer další miliardu.

Richard Hatchett, šéf Koalice pro inovace v připravenosti na epidemie (jeden z partnerů Covaxu), si myslí, že Pfizer, Moderna, BioNTech, AstraZeneca a další společnosti si zaslouží „velký vděk“.

Jediné, co od nich Hatchett požaduje, je, aby alespoň po omezené trvání vrcholu pandemie zveřejnily pořadníky. „Pokud všichni jednají čestně a vakcíny dodávají v pořadí, v němž za ně státy platí, neměl by být problém vše transparentně zveřejnit,“ konstatuje.

„Snažil bych se aktuálně napjatou atmosféru trochu uvolnit. Je to téma, na které každý z očividných důvodů reaguje extrémně přecitlivěle. V sázce jsou přece lidské životy.“

Kdo může za nedostatek vakcín?

Od schválení prvních vakcín uběhl zhruba rok a očkování změnilo život více než polovině světové populace. První dávku už obdržela více než polovina lidí na světě. Je ale extrémně frustrující, že k vakcínám stále nemá přístup 94 procent obyvatel nízkopříjmových zemí.

Kvůli tomuto neúprosnému důkazu o nerovnosti začaly vlády hledat viníky. Někteří úředníci obviňují Pfizer a Modernu. Kritizují je, že prodávají posilující dávky bohatým státům, místo aby dodávky prioritně směřovaly do zemí v největší nouzi.

Frieden, zmíněný bývalý ředitel amerických Center pro kontrolu a prevenci nemocí, tvrdí, že vlády výrobcům vakcín často „přihazují něco navíc“, aby zajistily, že dodají tolik očkovacích látek, kolik potřebují: uvolňují dotace pro výzkum a vývoj, školí klinické lékaře, pořádají osvětové kampaně a v neposlední řadě podepisují smlouvy na miliardy dávek. Výměnou za to očekávají, že se budou výrobci vakcín chovat zodpovědně. Podle Friedena je ale „šokující“, nakolik Pfizer a Moderna na tuto odpovědnost rezignují.

„Na to, jak se mají chovat výrobci vakcín a vlády, existují nepsaná pravidla. Farmaceutické firmy je porušují, proto je nejspíš na čase je přepsat,“ tvrdí.

Ve veřejných prohlášeních Bourla často svaluje odpovědnost za uzavírání kontraktů o dodávkách na nízkopříjmové a středněpříjmové země, Covax a WHO. Při představování finančních výsledků na začátku listopadu opakovaně varoval, že chudším zemím hrozí, že je bohaté národy předběhnou.

„Země s nízkými a středními příjmy budou s dodávkami opět pozadu, protože si vakcíny neobjednaly včas,“ prohlásil.

Podle některých kritiků a expertů na veřejné zdraví nejsou na vině farmaceutické společnosti, ale spíš vlády bohatých států, které se rozhodly upřednostnit zdraví vlastních obyvatel před vším ostatním, čímž se vyhnuly se nepříjemné odpovědnosti za to, že by se vakcíny po světě rozdělovaly rovnoměrněji.

Covax v roce 2020 od západních politiků nedostal dost peněz, proto nebyl akceschopný, když byly k dispozici první dávky. Západní vlády navíc do smluv nezahrnuly žádné ustanovení, že by měly farmaceutické společnosti povinnost pomáhat chudším zemím. První dodávky vakcín byly komplikované a v EU se celý proces zpozdil. Politici se ocitli v nezáviděníhodném postavení, proto se rozhodli vakcíny hromadit pro své země.

„Státy se poučily a rozhodly se raději objednat velké množství dávek, které nutně nepotřebují,“ potvrdil bývalý člen managementu Pfizeru. „Řada politiků sklidila tvrdou mediální kritiku, že na pandemii nebyli dostatečně připravení.“

Thomas Cueni, generální ředitel Mezinárodní federace farmaceutického průmyslu a inovací, dosvědčuje, že nedostatečné zásoby Covaxu by měly doplnit z vlastních rezerv bohaté vlády v USA, Velké Británii, EU a v Kanadě, kterým dávky přebývají.

„Možnou cestou, jak situaci posunout, je, aby se o dávky začaly dělit vlády, protože znají nejlépe situaci s proočkovaností ve vlastní zemi. Prioritu by měl mít Covax, který by měl začít co nejdříve bojovat s vakcinační nerovností,“ navrhuje Cueni.

Hlasy lidí, kteří by si přáli, aby se chudým zemím vyšlo více vstříc, zaznívají i od některých západních vlád. „Toto jsme neměli nechat na soukromých firmách. Měli jsme je z pozice vlády motivovat, aby rozdělování vakcín vnímaly jako globální misi,“ řekl jeden zaměstnanec americké vlády.

Vlády spolu navíc často nespolupracují. V roce 2020 Trumpova vláda dokonce chtěla vystoupit z WHO. Hatchett říká, že rozdělení vakcín bylo nespravedlivé v důsledku absence nějaké „centrální moci“.

„Existují různé vládní úřady, které jsou velmi roztříštěné, a v některých ohledech o vakcíny soupeří i mezi sebou. Za vakcíny si mohou dovolit zaplatit, navzdory tomu soupeří, kdo si dokáže vyjednat víc,“ popisuje. „OSN ani WHO nemohou nikoho k čemukoliv nutit.“

Cíl proočkovanosti celého světa teď navíc zkomplikovaly programy posilujících dávek v bohatých zemích. Třetí dávky se aktuálně podávají ve velkém: v Izraeli obdrželo třetí dávku 44, ve Velké Británii 22 a v USA něco přes deset procent obyvatel.

Ještě než se na konci listopadu objevila nová mutace omikron, v souvislosti s probíhajícími programy posilujících dávek se zdálo, že dominance Pfizeru na trhu bude nadobro zpečetěna díky vysoké účinnosti vakcíny a rychlé výrobě. Ke třetí dávce začaly v uplynulých týdnech přistupovat i další západní země, čímž se převaha Pfizeru ještě upevní.

Společnost nedávno spustila reklamní kampaň se sloganem „Věda zvítězí“ a Bourla pracuje na knize s chytlavým podtitulem „Dosáhnout nemožného“. S jistotou opakuje, že na trhu s covidovými vakcínami má Pfizer „obchodně silnou pozici“, protože lidé budou s nejvyšší pravděpodobností každý rok potřebovat přeočkování.

Před investory Bourla prohlásil, že Pfizer zasáhl do života historicky největšího počtu lidí a odhadovanými příjmy ve výši 80 miliard dolarů by měl prolomit světový rekord ve farmaceutickém průmyslu.

Geoffrey Porges, analytik z investiční banky specializující se na zdravotnictví SVB Leerink, na závěr uvedl, že díky této finanční injekci bude Pfizer růst a expandovat mnoho dalších let. „Pfizeru spadlo do klína neuvěřitelné bohatství. Něco takového se stane jednou za sto let.“

Hannah Kuchlerová, Donato Paolo Mancini a David Pilling, FT