Čekání na uhelné prázdniny
Sázka Česka na jádro je správná cesta a vede k vysněné dekarbonizaci energetiky. Jenže je nejen drahá, ale i hodně dlouhá.
Optimistický scénář předpokládá zprovoznění prvního dukovanského nového bloku v roce 2036. Zatímco nalajnované odstavování tradičních řiditelných zdrojů pokračuje vysokým tempem ve většině Evropy. U nás to zažíváme v těchto týdnech poprvé naostro. Správce přenosové sítě ČEPS nedávno odsouhlasil odstavení elektráren Počerady, Kladno a poloviny Chvaletic ze skupiny Pavla Tykače Sev.en. Z naší energetické soustavy tak vypadnou zdroje o výkonu 1,8 gigawattu (GW).
To není málo, vezme-li se v úvahu, že po loňské odstávce černouhelných Dětmarovic a řady menších zdrojů je aktuální výkon velkých elektráren a tepláren s kombinovanou výrobou elektřiny a tepla zhruba 7,7 GW. Z toho však zhruba pětina je vždy mimo provoz kvůli pravidelným odstávkám a opravám. Takže provozuschopný výkon je asi 6,2 GW. A to včetně Tykačových elektráren, které budou odpojeny od sítě až na počátku příštího roku. Vzhledem k tomu, že za letošních lednových mrazů využívala naše energetická soustava ve špičkách kolem 5 GW z uhlí, je zřejmě, že při mrazivém počasí bude něco chybět. Tento vysoký výkon uhlí trval sice jen chvíli, ale nebyly-li by Tykačovy elektrárny k dispozici, sháněli bychom dovoz, který by byl kvůli obdobnému klimatu v okolních zemích pěkně mastný.





