Kdo je pro vítr, je automaticky moderní. Kdo je proti, jeví se jako zpátečník. Je to svůdné, protože je to viditelné: větrník v krajině má větší dramatický účinek než to, na čem energetika skutečně stojí. Jenže právě v tom tkví ten klam: intenzita debaty často nemá mnoho společného s významem tématu. I nyní se až příliš upřeně díváme na kulisy a uniká nám při tom děj.

Podíl větrných elektráren na české výrobě elektřiny se dlouhodobě pohybuje kolem jednoho procenta, přesto kolem větru vedeme kulturní válku a podle aktuálních zjištění do ní vstupují i aktéři z dezinformačního ekosystému s vazbami na ruské narativy. Není na místě to zlehčovat: polarizace je pro Rusko levná a užitečná a příležitosti tohoto druhu zpravidla nevynechává, už proto, že samotný chaos je cílem. Z toho ale ještě neplyne, že český vítr je „kruciální uzel“ naší energetické budoucnosti.