Nepřekvapuje, že v první řadě barikády stojí zaměstnanci České televize a Českého rozhlasu, pro řadu z nich je veřejnoprávní médium hlavním zdrojem obživy. Na Kavčích horách i na Vinohradské třídě sice pracuje spousta profesionálů, je ale také pravdou, že řada veřejnoprávních žurnalistů a umělců se v komerční sféře neuchytila. Případná změna financování a s ní spojené šetření ve veřejnoprávních institucích, tedy i pravděpodobné snižování počtu personálu, je proto pro část lidí napojených na ČT a ČRo existenciální záležitostí.

Rozhodne-li se Babišova vláda spornou novelu zákona o financování veřejnoprávních médií prosadit, žádné demonstrace, opoziční obstrukce ani případné prezidentské veto jí v tom nezabrání. Vládní garnitura dostane silný nástroj, jak ovlivňovat dění v ČT a ČRo a potlačovat kritiku práce politiků ze Strakovy akademie. Pro vedení obou institucí pak nastane těžké období, místo garantované ekonomické autonomie přijde nejistota, v níž jakýkoliv ostřejší investigativní výstup nebo nepohodlná politická diskuse můžou být potrestány finančními škrty. Pokud novináři či editoři budou pracovat pod tlakem faktu, že rozpočet jejich zaměstnavatele závisí na aktuální parlamentní většině, mohou podvědomě změkčovat svou práci. Bohužel to nenastane u nejaktivističtějších tvůrců, kteří se převtělí do rolí trpitelů za demokracii veřejnoprávních médií, ale především u těch schopnějších, kteří autocenzuru ČT a ČRo nerozdýchají a svou práci opustí.

Boj o změnu financování veřejnoprávních médií má ještě jeden rozměr, makroekonomický. V éře hlubokých deficitů státního rozpočtu si stát bude muset na „nové“ peníze pro veřejnoprávní média půjčit. Z dluhopisů, které má Česko momentálně v oběhu, platí v průměru 4,2 procenta úroku, ale nově vydávané emise již reflektují aktuální sazby, takže desetiletý dluhopis má úrok 5,4 procenta. ČT plánuje letos na koncesionářských poplatcích vybrat sedm miliard, ČRo přibližně 2,5 miliardy korun. Ministr kultury Klempíř ve svém návrhu počítá se zavedením pevného rozpočtu pro veřejnoprávní instituce, který je oproti současnému výběru o 15 procent nižší. Pokud by si stát osm miliard korun pro ČT a ČRo půjčil, zaplatí jen na úrocích téměř půl miliardy ročně. Deset let financování veřejnoprávních médií, bez zohlednění inflační doložky, kterou Klempíř slíbil zařadit do novely, tak Česko – jen na úrocích – zadluží o dalších pět miliard.