Nové „krvavé diamanty“: Jak zastavit export z Ruska?

Pokud jste v posledních deseti letech nosili šperk s diamantem, případně měli nějaký kámen v ruce či jej alespoň viděli, je dost pravděpodobně, že pocházel ze Súratu.

Indickými brusírnami projde více než 90 procent všech diamantů na světě a většina z těchto podniků sídlí právě v Súratu, což z tohoto města na severozápadním pobřeží Indie činí globální metropoli obchodu s diamanty.

Namačkáni v malých dílnách sedí řemeslníci shrbení nad lešticími kotouči, s jejichž pomocí mění surové kameny na blyštivé brilianty. Vyhledávaní jsou obzvláště pro svou dovednost zpracovat drobné diamanty ze sibiřských dolů.

Malinké ruské diamanty mají hned dvě výhody. Zaprvé je jejich zpracování méně nákladné, neboť indičtí řemeslníci pobírají nižší platy než zaměstnanci zpracovatelů v tradičních centrech obchodu s diamanty, jakými jsou například Antverpy. A zadruhé je po těchto kamenech ze strany šperkařů velká poptávka, protože se často používají jako ozdoba lemující hlavní drahokam šperku, například zásnubního prstenu.

Rameš Savaliya se domnívá, že z Ruska, které je největším producentem diamantů na světě, pocházejí až tři čtvrtiny všech diamantů, jež projdou jeho malou zpracovatelskou dílnou. Ale jde o neověřený odhad od prodejců. Zboží totiž nedoprovází žádná dokumentace osvětlující jeho původ.

To se však možná už brzy změní. Kvů­li tisíce kilometrů vzdálené válce na Ukrajině se západní země snaží odstřihnout od obchodu s ruskými diamanty, což bude mít zásadní dopad i na zpracovatele v Súratu. Obor tradičně zahalený tajemstvím se bude muset otevřít.

Srazit ruské zisky

Představitelé sedmi největších ekonomik světa sdružených ve skupině G7 mají oznámit sadu opatření týkajících se prodeje ruských diamantů na svých trzích. Jejich cílem je přiškrtit přístup Moskvy k výnosům z tohoto obchodu, a tím snížit schopnost Kremlu pokračovat ve válce na Ukrajině.

Podle dostupných statistik dosahoval v roce 2021 ruský vývoz surových diamantů čtyř miliard dolarů. Ve srovnání s exportem ropy jde sice o zlomek, ale při financování Putinovy invaze sahá moskevské ministerstvo financí po všech dostupných zdrojích příjmů.

Například letos získalo Rusko 19 miliard rublů (zhruba 5,2 miliardy korun) díky zvláštní dani uvalené na společnost Alrosa, jež je co do objemu největším světovým producentem diamantů a kterou ze dvou třetin vlastní stát. Firma kvůli tomu dokonce musela zastavit výplatu dividend.

Už v dubnu 2022 na ni uvalila sankce vláda Spojených států, kde se prodává nejvíc zpracovaných diamantů na světě, a prezident Joe Biden zakázal dovoz ruských surových kamenů. Evropa se však k opatření nepřidala, proti restrikcím totiž vystoupila Belgie s tím, že by mohly ohrozit obchod s diamanty v Antverpách.

Zanedlouho se však k USA plánuje přidat skupina G7 s cílem srazit ruské zisky z těžby diamantů. Naznačuje to alespoň návrh komuniké, jejž reportéři Financial Times viděli a které zavádí účinné nástroje pro stále chybějící systém monitorování pohybu jednotlivých kamenů.

Skupina doufá, že se tím otevře cesta k zákazu ruských diamantů i v Evropské unii a Antverpy projeví větší ochotu přistoupit na systém kontroly, jenž by odklonil kameny do jiných center světového obchodu s diamanty. Zároveň s tím se očekává zpřísnění amerických sankcí.

Pokud se G7 na pravidlech shodne, bude to znamenat, že celní úřady západních zemí budou moct vyžadovat u každého dováženého diamantu doklad o jeho původu. Konkrétní podoba požadovaných dokumentů sice ještě není dojednána, ale oproti dnešku by to byl i tak obrovský pokrok. Celní správy totiž požadují pouze vládou vydané osvědčení zaručující, že kameny splňují požadavky OSN stanovené v takzvaném Kimberleyském procesu, který zakazuje prodej diamantů pocházejících z válečných zón nebo sloužících k financování povstaleckých hnutí.

Washington počítá s tím, že doklad původu bude vyžadovat i po skončení rusko-ukrajinské války a po zrušení příslušných sankcí, shodují se manažeři společností obchodujících s diamanty, kteří mluvili s představiteli západních zemí. Pokud nová opatření projdou, bude se v zásadě jednat o rozšíření zákazu „krvavých diamantů“, nebude se tedy smět obchodovat s kameny, jejichž prodej slouží nejen k financování povstaleckých skupin, ale ani s těmi, jimiž státy konflikty financují.

Neprůhledný řetězec

Odborníci však varují, že nový systém může přidusit obchod s diamanty jako celek. Více než desítka lidí – zahrnující profese nejrůznějších fází produkce od těžby přes mezinárodní obchod až po zpracovatele v Indii – vyjádřila obavy z dopadů dlouhodobých a těžkopádných opatření na jejich podnikání, ale také z toho, zda se skutečně podaří přiškrtit penězovod, který pro Rusko stejně není nijak zásadní.

Například Indii, která Rusko považuje za přátelskou zemi a Putina dosud veřejně neodsoudila, hrozí, že odstraněním ruských diamantů z oběhu přijde o stovky tisíc pracovních míst – od obchodníků v Bombaji, kteří prodávají kameny šperkařům z celého světa, po malé zpracovatele, jako je Savaliya, jenž zaměstnává zhruba 25 lidí.

„Ruské diamanty dávají práci 60 procentům lidí v oboru (zde v Indii),“ říká Anoop Mehta, prezident obří bombajské burzy Bharat Diamond Bourse. Ten odhaduje, že v celé zemi dávají ruské diamanty práci zhruba milionu lidí. „Jsou levnější a menší… Čím menší a levnější je diamant, tím víc lidí potřebujete na jeho broušení a leštění.“

Savaliya a další se tak ocitají uprostřed geopolitické bouře, s níž nechtějí mít nic společného. „Z mého pohledu je to problém těch dvou států, neměly by s tím obtěžovat zbytek světa,“ říká, zatímco za pracovním stolem v Súratu třímá v rukou lupu a na sametem potaženém tácku před sebou má vyloženy droboučké brilianty, jež byly kdysi schované pod sněhem pokrytou sibiřskou tundrou. Poté, co je společnost Alrosa vytěžila, kolovaly mezi nejrůznějšími obchodníky z celého světa, až skončily v jeho malé zpracovatelské dílně v Súratu.

Tento neprůhledný dodavatelský řetězec je na hony vzdálen nablýskané, luxusní image pěstované marketingovými odděleními obchodníků s diamanty. Podle analytika Edahna Golana pochází zhruba 30 procent objemu diamantů z afrických dolů provozovaných společností De Beers, jež má angloamerické majitele a obchoduje se na burze v Londýně, a dalších

40 procent z ruských dolů firmy Alrosa.

Těžební společnosti pak prodávají svou produkci vybraným obchodníkům z Antverp, Dubaje, Bombaje a Tel Avivu, kteří mají práva na odkup určitého množství surových diamantů ročně – vzhledem k omezenému počtu těžařů, u nichž lze kupovat přímo, jde o velmi žádané kontrakty.

S diamanty se však pojí jistá nepředvídatelnost, neboť poté, co nákupčí vyberou kusy s požadovanou velikostí, ryzostí a barvou, nabídnou zbytek, jež se jim třeba kvůli nepravidelnému tvaru nehodí, dalším zájemcům. Drahokamy pak jdou „z ruky do ruky“, říká ve své luxusní kanceláři v sídle bombajské burzy Russell Mehta, vedoucí obchodu s diamanty společnosti Rosy Blue India.

Tato firma, jež má oprávnění nakupovat surové diamanty přímo od těžařů jako Alrosa, kameny prodává dál širokému spektru odběratelů ze tří zbylých hlavních center světového obchodu s diamanty. Ti si často najímají zpracovatelské firmy v Indii, případně tam mají vlastní zaměstnance, anebo kameny přeprodávají dál. Vybroušené a naleštěné diamanty nakonec putují zpátky k obchodníkům, kteří je ve velkém nabízejí šperkařským značkám jako Tiffany & Co., Signet Jewelers, Cartier nebo Harry Winston.

Tyto balíčky surových diamantů lze přitom prodávat, pouze mají-li patřičné osvědčení, že vyhovují podmínkám Kimberleyského procesu. Na své cestě dodavatelským řetězcem se rozdělují podle kvality, třídí a obchodují, přičemž se k nim přimísí kameny z jiných dolů – takže je od sebe nerozeznáte. Na osvědčení Kimberleyského procesu se tedy pro celý balíček takových diamantů dává označení „smíšený původ“.

Doložení původu nemožné?

Ze záznamů o ruském vývozu diamantů do Belgie vyplývá, že v uplynulých šesti měsících počet balíčků diamantů označených nálepkou „smíšený původ“ významně narostl – z nuly v období od dubna do září 2022 na 42 milionů eur v říjnu 2022 až po 118 milionů eur v lednu 2023. Kimberleyský proces vývoz diamantů z Ruska, které je jeho signatářem, nezakazuje.

Výzkumník Hans Merket z antverpského think-tanku International Peace Information Service říká, že Západ je z nepružnosti Kimberleyského procesu ve vztahu k Rusku roztrpčený. „Země G7 (v současné době) investují energii a zdroje do procesu, díky němuž mají ruské diamanty osvědčení jako nekonfliktní. Nechtějí tento systém opustit, protože jej potřebují, ale nevyhovuje jim, jak funguje,“ říká Merket.

Systém kontroly původu by to mohl teo­reticky změnit. Dnes se po jednotlivých kusech prodávají jen ty největší a nejhodnotnější diamanty, které se sledují, říká Mehta z Rosy Blue. Někteří klien­ti po dodavatelích žádají, aby původ pečlivě kontrolovali, a například společnost De Beers nabízí zboží označované „Forevermark“ s jasným původem a za vyšší cenu. I Mehta má svůj vlastní systém na odhalování podvodů a krádeží diamantů s osvědčením. To vše zvyšuje cenu kamenů.

Pokud však diamanty nedosahují určité velikosti, je doložení jejich původu nemožné. „Původ malých diamantů prokázat prostě neumím. Tečka,“ říká Mehta. Indičtí zpracovatelé kamenů jako Savaliya podle něj provozují jen malé dílničky… „A pokud nemají zavedené systémy a postupy na dokazování (neruského) původu diamantů, pak je prostě nebudou moct prodat,“ dodává.

Firma Rosy Blue přestala po vypuknutí války u ruské Alrosy nakupovat. „Mám zákazníky v Indii nebo Číně, kterým je celkem jedno, jestli diamanty pocházejí z Ruska, nebo ne. Ale na druhé straně nemám důvod, proč těm ostatním motat hlavu,“ říká Mehta.

U všech diamantů zpracovávaných v Indii se minulosti uváděla jako země původu právě Indie, neboť byly – jak se v oboru říká – „významně opracovány“, takže je šlo legálně vyvážet do Ameriky. To by se mohlo změnit. Chystaná iniciativa zemí G7 dává Spojeným státům možnost tuto okliku neuznat, a dokonce by mohla pomoct přesvědčit Evropu, aby se k sankcím připojila.

Obchodníci kontrolující kameny na pracovních stolech antverpské diamantové burzy se přitom v posledních měsících těšili zvláštní ochraně. Podle diplomatů a lidí z oboru se Belgie v debatách s členskými státy EU stavěla proti zařazení diamantů na sankční seznam, neboť nechtěla riskovat, že by Antverpy, pyšnící se pětisetletou historií obchodování s diamanty, přišly o pozici významného světového centra.

S pokračující ruskou invazí však i Belgie pomalu mění názor. Premiér Alexander De Croo Financial Times sdělil, že se jeho země hodlá stát „vedoucím partnerem“ společného úsilí zadusit ruské finanční toky plynoucí z prodeje diamantů. „Chceme ruské diamanty vyřadit ze západních trhů. Ale toho nedosáhneme pomocí stávajícího přímého zákazu ruských diamantů, který ostatně ani neměl žádný výrazný dopad na finanční toky ve prospěch ruské válečné mašinérie,“ říká De Croo.

Systém dokládání původu by mohl zajistit, aby ke změně označení ruských diamantů ve třetích zemích s cílem vyhnout se sankcím nedocházelo. „Skutečného výsledku lze dosáhnout pouze tím, že zapojíme jak přímý, tak nepřímý zákaz diamantů těžených v Rusku,“ míní belgický premiér.

„Potřebujeme proto postupné zavádění dokládání původu v celém sektoru, což si vyžádá nějaký čas. Ale to by nyní neměl být důvod (opatření nepřijímat).“

Technologické řešení

Skupina G7 a Evropská unie se inspirovaly v loňském stropu kolektivně vyhlášeném na cenu ruské ropy a ve stejném duchu nyní hledají způsob, jak vytvořit účinný systém dokládání původu diamantů, který by fungoval celosvětově.

Jenže jak na to? Belgičtí obchodníci se obávají, aby se obchod prostě nepřesunul do jiných center jako Dubaj, aniž by se zajistilo, že ruské diamanty nedostanou jen novou nálepku původu ve třetích zemích a dál budou zaplavovat západní trhy.

„Nikdy nepřistoupíme na řešení, které by bylo založeno na pouhém administrativním razítkování,“ říká Tom Neys, mluvčí Antwerp World Diamond Centre.

Nejmenovaný představitel jedné evropské země říká, že nyní jde o to vy­myslet systém, který „nám umožní kontrolu nad celým dodavatelským řetězcem, abychom mohli aplikovat přímé i nepřímé zákazy, a tím od začátku předešli jejich obcházení“.

To se snadno řekne, ale hůře provádí. Vládní úředníci se obávají manipulací s průvodními dokumenty o původu diamantů, a proto zkoumají také technologická řešení dokonalejší identifikace původu kamenů.

Mezi navrhovanými opatřeními je zařízení na analýzu pravděpodobného zeměpisného původu diamantů pomocí detekce a rozboru stopových prvků, takzvaných nanomarkerů, jež lze do diamantu vyrýt tak, aby přečkaly i broušení a leštění.

Plán na takové technologické dokládání původu diamantů má však jednu chybu – nelze jej aplikovat v masovém měřítku. Pavlo Protopapa, generální ředitel společnosti Spacecode, jež technologii na analýzu původu diamantů vyvíjí, říká, že prototyp tohoto zařízení nebude k dispozici dříve než koncem letošního roku, případně začátkem roku 2024. Podle nejmenovaného představitele členské země EU tak bude výsledkem nejspíš „přechodné období“, během něhož budou pokračovat práce na robustním systému, který se spustí, jakmile EU vyhlásí sankce na prodej diamantů.

Ne všichni však technologickému řešení věští zářnou budoucnost. Mnozí hráči se naopak obávají, že skupina G7 bude muset přijít s propracovanějším plánem dohledu nad diamantovým dodavatelským řetězcem. Tvrdí dokonce, že by bylo lepší posílit stávají systém papírového prohlášení o původu.

„Je v tom zmatek,“ říká jeden obchodník z Bombaje, s nímž západní vládní představitelé možná opatření konzultovali.

Ať už bude podoba systému dokládání původu diamantů jakákoli, pro všechny účastníky rozdrobeného a složitého diamantového dodavatelského řetězce půjde o nepříjemnou změnu. Někteří z nich si stěžují, že to povede k růstu nákladů a že marže v obchodu s touto komoditou jsou už tak nízké. Jeden manažer se obává, že těžkopádná opatření skupiny G7 by mohla mít dopad na celkovou poptávku po všech přírodních drahokamech a nejvíce by kvůli nim utrpěl neinstitucionální sektor. „Pro nás všechny to představuje velké riziko,“ říká.

Nezávislý newyorský analytik trhu s diamanty Paul Zimnisky říká, že už pozoruje, jak se dodavatelské toky tříští. Předvídá, že někteří obchodníci budou dál obchodovat s Ruskem a Čínou, zatímco ti s ověřeným zbožím se přeorientují čistě na Západ – po zpracovatelích a překupnících budou vyžadovat, aby od sebe oddělili provozy pro diamanty z Ruska a z neruských dolů. „Pokud jim nějaký velký klient řekne, že si nepřeje, aby obchodovali s ruským zbožím, pak budou muset oddělit dodavatelské řetězce i provozy,“ domnívá se Zimnisky.

Třídit na ruské a neruské

Úspěch iniciativy skupiny G7 navíc závisí nejen na postoji Evropy a USA, ale také na tom, zda s nimi budou ochotny spolupracovat i další země – nejen jihoafrické státy, odkud pochází značné množství surových diamantů, ale rovněž Indie, kde se celosvětově obchoduje nejvíc drahých kamenů. A právě ohledně reakce vlády v Novém Dillí panuje nejistota. Tamní ministerstvo zahraničních věcí odmítlo pozici kabinetu komentovat a s dotazem Financial Times odkázalo na resort obchodu, jenž však odpověď také neposkytl. Na žádost o komentář nereagovala ani vládou podporovaná rada Gem and Jewellery Export Promotion Council.

Pro tamní zpracovatelský sektor je však také velmi důležité, co požadují američtí spotřebitelé. „Nemáme na výběr,“ povzdechne si Dineš Navadiya, předseda organizace Indian Diamond Institute. „Děláme jen to, co po nás chce ,velký táta‘ (USA),“ dodává Anoop Mehta z bombajské burzy. „S ním se nemůžete hádat.“

Na newyorské burze obchodovaná společnost Signet Jewelers, která se považuje za největšího maloobchodníka s diamantovými šperky na světě, ze své nabídky začala už loni vyřazovat ruské drahé kovy a diamanty. Značka Tiffany & Co. nařídila svým dodavatelům, aby pro ni přestali nakupovat ruské surové diamanty a začali třídit ruské a neruské „směsi“ – tedy ty drobounké diamanty používané ke zdobení, jež jsou specialitou súratských dílen.

Indičtí obchodníci lobbují u skupiny G7 za spuštění systému dokládání původu nejprve u větších kamenů nad jeden karát váhy, které už osvědčení o původu mají, a teprve pak aby do něj zařadila menší kameny, s nimiž pracují tamní obchodníci.

Zpracovatelé v Súratu tvrdí, že obchody zpomalují už dnes. Savaliya si stěžuje na zhoršení dodávek surových diamantů po vypuknutí války na Ukrajině a na to, že ceny za surové kameny stouply, zatímco za ty zpracované jsou na stejné úrovni. Jeho čtyřprocentní marže se tak scvrkla na nulu. Posledních šest měsíců provozuje svoji dílničku o jedné místnosti se ztrátou a poprvé za devět let podnikání se rozhodl, že během dovolených provoz zavře – a neví, jestli ještě někdy otevře. Přesto se skřípěním zubů přiznává, že by se novému systému G7 uměl přizpůsobit. „Ruské kameny je možné nějak oddělit,“ připouští Savaliya, ale pak s hořkostí dodává: „Ale to znamená vyšší náklady.“