Lithiová loterie

Kus rovinaté krajiny mezi Kolínem a Pardubicemi na dohled od slavného kladrubského hřebčína jako by nepatřila do malebného Polabí, ale spíše do poničených severních Čech nebo na industriální Ostravsko. Většina původního městečka Chvaletice na pravém břehu Labe musela v 50. letech minulého století ustoupit velkému povrchovému dolu na pyrit, základní suroviny pro výrobu kyseliny sírové. Když se v 70. letech přestala těžba vyplácet, důl byl zasypán a na jeho místě vyrostla hnědouhelná elektrárna, jejíž chladicí věže dnes tvoří dominantu celého okolí.

Po zpracování se rozemletá pyritová ruda dopravovala přes železniční trať na nedaleká odkaliště ležící přímo na břehu Labe. Mangan, který ruda také obsahovala, zůstal v hlušině. Tři haldy, jež obsahují přes 23 milionů tun hlušiny, dnes ukrývají jediné ložisko manganu v Evropské unii. Z někdejšího odpadu se stal příslovečný zlatý důl: při současných tržních cenách vychází hodnota chvaletického ložiska na necelých 300 miliard korun, přičemž investoři počítají s necelými 30 miliardami korun zisku.

Mangan se spolu s lithiem, kobaltem, niklem a dalšími surovinami používá na výrobu baterií a do Evropy se dováží hlavně z Číny. Poptávka po nich se má podle očekávání trhu v následujících letech dramaticky zvýšit. Česko má kromě manganu i mimořádné ložisko lithia a některých dalších strategických surovin. V posledních letech tady propukla „rudná horečka“.

Průzkumná práva ke chvaletickému manganu získala kanadská firma Euro Manganese. Česko má však také relativně významné zásoby grafitu a některých dalších kovů, které Evropská komise v březnu zařadila na seznam takzvaných kritických surovin. O lithium na Cínovci se strhla politická bitva, jež před šesti lety přispěla k vítězství hnutí ANO ve sněmovních volbách. Ložiska nakonec skončila v českých rukou, ale společnost ČEZ, která v těžařské firmě získala většinový podíl, o těžbě zatím nerozhodla a zvažuje, zda se takový krok vůbec vyplatí. Na její rozhodnutí přitom čeká další český investor, společnost RSJ, který bez spolupráce s ČEZ lithium těžit nebude.

Mangan z odpadu

Chvaletický Dům kultury byl stejně jako jádro dnešního města postaven v 50. letech jako náhrada za těžbou zničenou historickou zástavbu. Dobu vzniku prozrazuje budovatelský architektonický styl i znak na průčelí s hornickým kahanem a pěticípou hvězdou. Plakáty na vývěsce zvou hlavně na různé taneční kurzy a soutěže a zájezdová představení komerčních pražských divadel.

V prvním patře budovy přibyla před lety další atrakce – společnost Mangan Chvaletice si tam otevřela informační středisko, kde lidé mohou dvakrát týdně získat podrobnosti o dění v nedaleké průmyslové zóně připravující se na zpracovávání milio­nů tun manganové rudy. „Regulérní těžbu chceme spustit v roce 2027. Dalších 25 let plánujeme těžit 50 tisíc tun manga­nu ročně,“ popsal týdeníku Euro Jan Vota­va, ředitel zmíněné firmy držící práva na průzkum lukrativního ložiska.

O využití manganu z hlušiny u Chvale­tic už v minulém století podle Votavy uvažoval státní podnik Bateria Slaný, který v 80. letech postavil zpracovatelský závod v nedalekém Kolíně. Po pádu komunismu ale ložisko upadlo v zapomnění a znovu si jej všimli až zakladatelé společnosti Mangan Chvaletice.

V roce 2015 získali souhlas ministerstva životního prostředí s průzkumem ložiska a o rok později celou firmu i s průzkumnou licencí prodali kanadskému investorovi Marcu Romerovi. „Dlouho si nás nikdo nevšímal a my jsme zatím pilně pracovali. Máme vynikající tým lidí, kteří rozumí manganu a jeho zpracování, i trh, pro který je mangan určen,“ řekl Romero v roce 2019 v rozhovoru pro společnost 121 Mining Investment.

Kanaďané už podle šéfa jejich českého projektu Jana Votavy ve Chvaleticích investovali kolem 50 milionů dolarů, tedy přes miliardu korun. Opravili dvě budovy původního závodu na zpracování pyritu. V nich je dnes ověřovací linka, na níž těžaři testují celý výrobní proces. „Materiál z odkaliště vypadá jako špinavý písek nebo hlína s velice jemnou strukturou, protože materiál už je nadrcen, rozemlet a rozplaven. Díky tomu bude proces potřebovat výrazně méně energie,“ pochvaluje si Votava chvaletické ložisko.

„Materiál se rozplaví a vytvoří se z něj suspenze s 30procentním podílem pevných částic, poté projde magnetickou separací, kde se v prvním kroku vyrobí manganový koncentrát,“ popisuje Votava v první z opravených budov. Stroje, které tvoří výrobní linku, jsou čínské výroby, což není náhoda. „V Číně s tímto typem suroviny pracují, tak jsme stroje koupili od nich,“ říká.

Koncentrát se následně louží, čistí a filtruje. Nečistoty se vysráží a vznikne roztok síranu manganatého. Ten projde elektro­lýzou, na jejíž katodě se usadí čistý mangan. „Až spustíme plný provoz, denně budeme produkovat asi 100 kilogramů čistého manganu. Dvě třetiny produkce ale budou ve formě koncentrovaného roztoku síranu manganatého, jen jedna třetina půjde k zákazníkům jako kov,” upřesňuje Votava.

Zatím bez financování

V Česku zatím žádní kupci manganu nejsou. To by změnil vznik „gigafactory“, která má sloužit jako hlavní dodavatel baterií pro automobilový koncern Volkswagen. Obří továrna by mohla vzniknout na Plzeň­sku, ale německá automobilka ji možná místo toho postaví ve Spojených státech.

Mangan Chvaletice mezitím uzavřel smlouvu o budoucí spolupráci s francouzskou společností Verkor. Ta má v plánu postavit podobnou gigafactory ve své domovské zemi a baterie z ní dodávat tamní automobilce Renault.

Ve Chvaleticích zatím testují zpracovatelskou linku a návštěvníkům ukazují první plátky šedého kovu získaného z odkališť. Vzorky budou posílat na zkoušky k potenciálním zákazníkům. Celková investice má dosáhnout 750 milionů dolarů, tedy téměř 16 miliard korun. Za to kanadští těžaři slibují investorům podíl na ročním zisku ve výši přes půl miliardy dolarů. Peníze na výstavbu zpracovatelského závodu a dalších zařízení – včetně čtyřkilometrové železniční vlečky – ale firma zatím nemá.

„Jednáme s potenciálními investory. Projekt chceme financovat z větší části půjčkami od bank a z 35 procent vlastním kapitálem, tedy prostřednictvím prodeje akcí,“ přibližuje Votava finanční plány firmy. „Investiční banky mají kaž­dopádně velký apetit. Evropská banka pro obnovu a rozvoj už koupila podíl a do projektu vložila 8,5 milionu dolarů. Zájem má i Evropská investiční banka,“ dodává.

Firma také ještě jedná s několika vlast­­­níky pozemků a čeká na posouzení dopadů projektu na životní prostředí. „Jednou z podmínek je zachování tvaru hald. Je to kvůli kladrubskému hřebčinci, který je zařazen na seznam památek UNESCO, včetně výhledů do krajiny,“ říká šéf Manganu Chvaletice. „Po odtěžení hald tam vytěžený materiál budeme zase vracet.“

Geologický orgasmus na Cínovci

Zatímco ve Chvaleticích se vše chystá na ostrý provoz, který vlastník těžařských práv plánuje spustit za čtyři roky, na Cínovci panuje klid. Společnost ČEZ jako většinový vlastník projektu se do těžby lithia zatím nehrne, ačkoli tvrdí, že vše jde podle plánu. „Pracujeme na povolovacích procesech a finální studii proveditelnosti. Probíhal také například geotechnický průzkum, který prověřuje možnosti pro výstavbu jednotlivých objektů na pozemcích,“ uvádí mluvčí energetické firmy Roman Gazdík.

Na mapu těžařských příležitostí vrátila Cínovec skupina geologů v čele s česko-kanadským prospektorem Ottou Janoutem. Rodák z Klatov se k těžařskému byznysu dostal v emigraci, a když se po roce 1989 vrátil z Kanady do Česka, začal se rozhlížet i tady. Původně ho ale lithium vůbec nezajímalo. S kolegy zkoušel rozjet těžbu zlata, pak uranu, ale od českých úřadů nedostal povolení.

Nakonec se rozhodli využít rostoucí dominance Číny v těžbě nerostů a všimli si, že jedním z kovů, který na světový trh Čína dodává, je cín. „Tak jsme si řekli, kde je u nás cín? Každé malé dítě ví, že na Cínovci. Tak jsme někdy v roce 2010 požádali o licenci na bývalý důl na Cínovci. Čekali jsme další zamítnutí, ale k našemu úžasu nám ji dali,“ říká Janout.

Jeho firma v té době spekulovala na nárůst ceny cínu. „V Peru se měl v té době zavírat velký cínový důl San Rafael a my jsme očekávali, že cín díky tomu podraží,“ vypráví letos sedmdesátiletý světoběžník. Spekulace ale nevyšla – peruánský důl nakonec zůstal otevřený, cena nerostu nestoupla a dobývání cínu z hlubinného dolu v Krušných horách by se ekonomicky nerentovalo.

„Byli jsme už docela zoufalí, nalili jsme do toho spoustu peněz a pořád jsme nic neměli. Pak si ale kolega jednou všiml palcového titulku ,lithium je nová ropa‘. Tak nám to docvaklo,“ říká Janout. „Z německé strany jsem chodbou prošel až k cínoveckému ložisku. Čistý cinvaldit (nerost obsahující lithium, podle německého názvu Cínovce – Zinnwald, pozn. red.) je černý, to je taková slída, tak jsem tam šel, a ten strop byl celý černý. To byl geologický orgasmus,” směje se.

Krádež století

Na obrovské ložisko lithia už investoři slyšeli. Společnost Geomet, kterou Janout s kolegy založil a která získala souhlas s průzkumem ložiska, prodali v roce 2012 australské firmě European Metals Holding. Geomet s novým majitelem pokračoval v průzkumu a sháněl další peníze na budoucí těžbu.

„Víte, v Čechách se úspěch trestá. Všechno fungovalo, prováděli jsme vrty. Sháněli jsme českého partnera, ale nikdo nechtěl. Oslovili jsme české firmy zabývající se těžbou uhlí i ČEZ, ale všichni nás odmítli, že jsme blázni,“ tvrdí Janout.

Pak přišel rok 2017. Krátce před sněmovními volbami podepsala australská firma memorandum s ministerstvem průmyslu a obchodu vedeným sociál­ním demokratem Jiřím Havlíčkem. „Společnost se přihlásila k našemu záměru, a to prioritně zpracovávat vytěženou rudu na území České republiky, což je jeden z hlavních cílů ministerstva průmyslu a obchodu a nové surovinové politiky České republiky,“ uvedl tehdy ministr Havlíček pro ČTK.

Toho se v předvolební kampani rozhodl využít tehdejší Havlíčkův vládní kolega a šéf nejsilnější koaliční strany ANO Andrej Babiš, který sociální demokraty obvinil, že chtějí lithium ukrást. „Vypadá to, že chtějí ještě rychle shrábnout peníze do stranické kasy. Jak všichni víme, mají velké dluhy,“ napsal Babiš na Facebook čtyři dny po podepsání memoranda a dva týdny před hlasováním.

„To byla katastrofa,“ rozčiluje se ještě po letech Janout. „Svolali kvůli tomu zvláštní schůzi parlamentu, ale z nás nikoho nepozvali, abychom jim to mohli vysvětlit. Hlavně pan Babiš si tím pomohl k hlasům,“ domnívá se i po letech Janout. „O dva roky se to celé zdrželo. Úřady nám všechno začaly zamítat, nic nešlo. Nakonec nový ministr Karel Havlíček (za hnutí ANO) přemluvil šéfa ČEZ a ti ve firmě koupili těch vynucených 51 procent. Pak se to uklidnilo,“ popisuje pro týdeník Euro česko-kanadský prospektor.

Konec lithiové bubliny?

„Tady to je prokřemenělá žula z Cínovce,“ říká geolog Jaromír Tvrdý a pokládá na stůl v zasedací místnosti v sídle firmy Get na pražských Vinohradech světle šedý kámen. Jeho společnost poskytuje různé geologické a měřičské služby těžařům a provedla i průzkum ložisek na Cínovci a ve Chvaleticích.

Kámen na stole váží odhadem kolem pěti kilo a na povrchu má světlejší i tmavší lesklé plošky. „Vidíte tady ty tmavé slídy? To je cinvaldit. Ten má v sobě dvě až čtyři procenta lithia. Celá ta hornina ho má v sobě kolem jedné desetiny procenta. V tomto vzorku je ho tak na pár mobilů,“ vtipkuje Tvrdý.

V cínoveckém hlubinném ložisku je podle průzkumu australských těžařů přes 700 milionů tun rudy obsahující až 1,4 milionu tun lithia. Po zpra­cování rudy by tak ložisko vydalo asi 7,22 milionu tun lithného karbonátu, vstupní suroviny pro výrobu baterií. Cena této sloučeniny v porovnání s loňským podzimem klesla, v současnosti se tuna prodává za zhruba 16 tisíc dolarů. Za této ceny má ložisko hodnotu necelých 2,5 bilionu korun.

Náklady na těžbu a zpracování lithia jsou vysoké. Postup je podobný jako u manganu ve Chvaleticích – s tím rozdílem, že se vstupní surovina musí ze všeho nejdřív vylámat z podzemí, rozdrtit a semlít. „Pak se prášek smíchá se sádrou nebo s vápencem, vyžíhá se a vylouhuje v kyselině. V tom roztoku jsou ale i další prvky, takže se to musí vysrážet, aby se získala jen ta jedna sloučenina. Celé to stojí šílené peníze,“ popisuje Tvrdý.

ČEZ je ve své předběžné studii proveditelnosti z roku 2021 odhadl na jedenáct miliard korun. Pro srovnání – investoři do těžby manganu ve Chvaleticích počítají se 16 miliardami, a to se tamní surovina nemusí rubat, drtit ani mlít, a mohou využít areál bývalé úpravny pyritu v sousedství chvaletické elektrárny. Na Cínovci by naopak musel vzniknout zcela nová, velkokapacitní úpravna.

„Předpokladem spuštění těžby je dokončení finální studie proveditelnosti a její výsledky, získání financování pro projekt a také zajištění všech nutných povolení,“ odpovídá mluvčí ČEZ Gazdík na dotaz, za jakých podmínek by se těžba vyplatila. „Letos chceme rozhodnout,“ dodává.

Na rozhodnutí ČEZ přitom závisí i osud dalších dvou lithiových ložisek na Cínovci a v Horním Slavkově. Obě jsou bývalá odkaliště s hlušinou zbylou po těžbě cínu a wolframu, takže surovina už je podobně jako ve Chvaleticích rozdrcená a namletá. Tato ložiska jsou mnohem menší než to hlubinné, celkem obsahují asi 7,5 tisíce tun lithné rudy. Na obou už by se ale mohlo začít těžit. Společnost Cínovecká deponie má povolení k těžbě na cínoveckém odkališti, zatímco firma Sanaka Industry může těžit na odkališti v Horním Slavkově.

Obě firmy ovládá společnost RSJ Investments, která až do loňského roku patřila Karlu Janečkovi a v současnosti v ní má většinový podíl Libor Winkler, a ta čeká, jak se rozhodne ČEZ. Stavět vlastní továrnu na zpracování lithia by se nevyplatilo. „V současné době čekáme na rozhodnutí hlavního hráče – energetické skupiny ČEZ, která si nechává zpracovat studii proveditelnosti,“ potvrzuje mluvčí RSJ Investments Vendula Dittrichová.

„Stále také platí náš původní záměr, a to, že do hlubinné těžby nebo do závodu na zpracování lithného karbonátu budeme investovat pouze se strategickým partnerem,“ dodává. Libor Winkler navíc už před rokem a půl avizoval, že by jeho společnost mohla projekt zcela opustit.“

ČEZ se však místo jednání s českými kolegy obrací spíše přes hřeben Krušných hor do Německa, kde se také schyluje k těžbě lithia ze stejného ložiska běžícího pod hranicí. „O přeshraniční spolupráci a koordinaci zájem máme. S německými partnery jednáme. Koordinujeme se v rámci povolovacích procesů, například v případě seismiky a hydrogeologie. Co se týče západních Čech – jsme v kontaktu, ale nic konkrétního dojednáno není,“ říká mluvčí energetické firmy.

Proč sedlákům nerezly kosy

V březnu přišla Evropská komise s návrhem nařízení o kritických surovinách, které reaguje na rostoucí poptávku po těchto materiálech a zároveň chce omezit závislost EU na dovozu z nespolehlivých států a regionů. Navrhovaná legislativa by měla urychlit povolovací řízení pro těžbu nerostů. „Nařízení má ambici zajistit bezpečné a udržitelné dodávky kritických kovů a minerálů z vlastních, tedy evropských zdrojů,“ říká euro­poslankyně za hnutí ANO Martina Dlabajová.

Na evropském seznamu kritických surovin jsou kromě lithia a manganu i další nerosty, které se vyskytují v Česku a o jejichž ložiska je mezi geology i těžaři zájem. Jedním z nich je Staré Ransko, historická železářská lokalita na pomezí Čech a Moravy.

„Sedláci si kdysi všimli, že kosy vyrobené v ranských železárnách nerezaví,“ popisuje Petr Rambousek z České geologické služby. „Důvod je jednoduchý: tamní ruda obsahuje příměsi niklu a kobaltu,“ říká. Podle zjištění České geologické služby z roku 2019 by ložisko mohlo obsahovat téměř 50 tisíc tun niklu a přes čtyři tisíce tun kobaltu. Další zásoby mohou skrývat dosud neprozkoumané hlubší části ložiska.

„V 60. letech se tam těžil zinek a měď, ale významné ložisko to nebylo. V místní hornině jsou i další kovy a my jsme požádali o povolení k průzkumu, protože máme indicie, že by o to mohl být zájem,“ říká Jaromír Tvrdý z firmy Get. „To ložisko nelze otevřít z povrchu, bylo by to asi 500 metrů a víc pod povrchem, takže by to bylo velmi drahé,“ uvažuje geolog.

Jeden vrt do takové hloubky přijde po­dle něj až na dvacet milionů korun. „Proto je to složité podnikání, do kterého jdou zkušené firmy z Kanady nebo z Austrálie s rizikovým kapitálem. Oni vědí, že je to sázka do loterie, která často nevyjde, ale když vyjde, tak z nich jsou miliardáři,“ říká Tvrdého kolega z firmy Get Tomáš Pechar.

O financování průzkumu vyjednávají v současnosti s investorem z Irska. Kromě Starého Ranska žádala společnost Get o povolení k průzkumu ložisek grafitu – dalšího prvku ze seznamu kritických surovin EU – ležících v jižních Čechách. „Z administrativních důvodů nám ale ministerstvo životního prostředí nevyhovělo,“ dodává Pechar.