
Uhelné prázdniny. Už napořád
Také už vás během letních dovolených u moře napadlo, že příště se raději vydáte někam do hor nebo aspoň na sever za chladnějším počasím?
Přiznám se, že hlavou mi takové myšlenky poletují čím dál častěji, protože vedro nejen v jižních částech Evropy začíná být nesnesitelné. Nejen tam a nejen v červenci a srpnu, ale už i na jaře. Nelze to prostě popírat – planeta se otepluje, klima se mění a v zájmu nás všech je s tím něco dělat.
Evropská unie vytáhla do tohoto boje s Green Dealem. Ano, v některých aspektech zbrkle a zhurta, ale víceméně správně. Jde o společenskou, technologickou a průmyslovou transformaci, jejímž cílem je méně zdevastovaná Země a výhledově snad i levnější energie. Není pravda, když někdo říká, že starý kontinent si pod sebou řeže větev, protože jiní a mnohem větší znečišťovatelé životního prostředí nic nedělají. Čína chce uhlíkové neutrality dosáhnout do roku 2060, Spojené státy americké coby druhý největší „vypouštěč“ oxidu uhličitého do roku 2050.

Součástí klimatických cílů Evropské unie je i dekarbonizace a odchod od uhlí. Proces, který se Česka značně dotýká, se stal citlivým ekonomickým, politickým, společenským i spotřebitelským tématem. Vidíme dlouhodobě ne úplně propracovanou komunikační kampaň a strategii českého státu a Evropské unie, ale rovněž populistické obchodníky se strachem, kteří si z Green Dealu a jeho cílů udělali politické živobytí.
Milník je to i pro přední české byznysmeny v energetice. Jako třeba pro jednoho z nejbohatších Čechů Pavla Tykače, jehož impérium Sev.en vlastní několik hnědouhelných elektráren. V červnu jsem se jako jeden z mála novinářů účastnil zajímavé debaty o budoucnosti české energetiky, na které vystoupil i výše zmíněný finančník. Pavel Tykač oznámil, že výroba elektřiny z uhlí za stávajících podmínek postrádá ekonomický smysl. Politikům dal de facto na vybranou – buď mu s provozem pomohou, nebo elektrárny zavře. „Já jim řekl, že mé dveře jsou otevřené a jsem připravený jim vyjít vstříc. Jestli nebudou chtít, uklidíme po sobě a půjdeme,“ pronesl jeden z nejvýraznějších tuzemských podnikatelů.
Zajímalo nás, jak na odchod od uhlí stát připravuje vláda Petra Fialy. V tomto čísle se dočtete, jakým způsobem je naše země na zavírání uhelných elektráren (ne)připravená. Čím se uhlí nahradí? A jak Babišova vláda zaspala v otázce energetické bezpečnosti?
Při pátrání jsme narazili na interní komunikační plán ministerstva průmyslu a obchodu, který například prozrazuje, že stát chystá miliardovou investici do drátů mezi Českem a Německem. Dozvíte se také, zda by v naší zemi nastala tma, kdyby v energetice došlo na takzvaný superkritický scénář. Přeji vám pěkný čtenářský zážitek!


