Indický sen naráží na uhelnou realitu

Na začátku letošního roku si vzal Mahendra Patra úvěr 1,8 milionu rupií (zhruba pět set tisíc korun) na instalaci solárních panelů na střechu své třípatrové továrny na okraji Bhuvanéšvaru ve východoindickém státě Urísa.

V jeho závodě pracuje asi 30 zaměstnanců, kteří na tkalcovských stavech vyrábějí pevné rybářské sítě. Po instalaci poběží přes den provoz továrny na solární energii, díky čemuž Patra ušetří za elektřinu, a někdy dokonce dodá přebytečnou zpět do rozvodné sítě.

Patra je však v Uríse spíše výjimkou. Indický svazový stát se 40 miliony obyvatel má největší zásoby uhlí v zemi a jeho ekonomika je na fosilním palivu závislá. Urísa navíc nemá pro solární farmy kvůli bouřlivému počasí, nestálému slunečnímu svitu a hustým lesům nejvhodnější podmínky.

Snahy lidí, jako je Patra, vystihují nelehké úsilí Indie přeorientovat rychle rostoucí ekonomiku od fosilních paliv. Uhlí v současnosti zajišťuje přibližně tři čtvrtiny tamní výroby elektřiny. Přestože je spotřeba energie na obyvatele v nejlidnatější zemi světa hluboko pod světovým průměrem, očekává se, že poptávka v nadcházejícím desetiletí poroste více než v jiných částech světa.

Premiér Naréndra Módí stanovil ambiciózní cíl vybudovat do roku 2030 kapacitu 500 gigawattů (GW) energie z nefosilních paliv. Indie také oznámila miliardové dotace na výrobu technologií pro čistou energii a chce se stát předním vývozcem zeleného vodíku.

Poptávka po obnovitelných zdrojích energie poroste a v Uríse rozjeli řadu iniciativ, jejichž cílem je sáhnout si na část investic do energetické transformace.

„Prostě není jiné volby: musíme se zaměřit na zelenou energii,“ říká ministr energetiky Urísy Nikunja Dhal. „Kvůli vyšší uhlíkové náročnosti ekonomiky musí být Urísa agresivnější… To je nám jasné.“

Energetickou transformaci však v Indii komplikují neřešitelné problémy, jako je obtížné získávání půdy pro solární a větrné farmy nebo obrovské finanční potíže energetického systému, které zpomalují nové investice. Zatímco poptávka po elektřině prudce roste, miliony lidí stále nemají zajištěny dodávky bez výpadků. Úřady navíc považují rozvoj špinavých průmyslových odvětví, jako je ocelářství nebo výroba cementu, za zásadní pro hospodářský růst a vytváření pracovních míst.

A tak navzdory investicím do obnovitelných zdrojů energie otevírají státy uhelného pásu včetně Urísy další doly a elektrárny, kvůli nimž bude Indie na uhlí závislá ještě několik desetiletí.

Před listopadovým summitem COP28 ve Spojených arabských emirátech se indické záměry dostávají pod drobnohled. Země patřila spolu s Čínou mezi několik států, které se na summitu COP 2021 úspěšně bránily plánu na úplné ukončení těžby uhlí. Argumentovaly, že by to ohrozilo jejich energetickou bezpečnost. Módího vláda tvrdí, že skončit se znečišťováním je odpovědností především bohatých zemí, které způsobily většinu dosavadních emisí.

Výzkumná skupina Climate Action Tracker uvádí, že ačkoli je Indie „světovým lídrem v nových obnovitelných zdrojích energie“, její cíle nejsou v souladu s opatřeními nutnými k omezení globálního oteplování na 1,5 stupně Celsia nad předindustriální úrovní.

Pro indický průmysl je urychlení růstu obnovitelných zdrojů energie zásadním předpokladem pro přilákání obrovských investic do zelených projektů po celém světě.

Indie „musí dekarbonizovat, jinak nebude konkurenceschopná“, říká poslanec vládnoucí strany Bharatiya Janata Jayant Sinha, který zastupuje volební obvod v Džhárkhandu, kde se rovněž těží uhlí. „Cíl dosáhnout čisté nuly závisí na tom, zda se obnovitelné zdroje energie najdou dostatečně rychle… Problematice dobře rozumíme, ale najít cestu je velmi složité.“

Sázka na zelenou

Plány Indie stát se významným výrobcem zelené energie vyvolaly mezi světovými investory velké nadšení. Podle vládních údajů vzrostly loni oproti předchozímu roku přímé zahraniční investice do nefosilní energetiky o 40 procent, na dvě miliardy dolarů.

Státní investiční fondy a penzijní fondy vložily miliardy dolarů do projektů zelené energie, které byly rozděleny jak mezi tradiční výrobce energie z uhlí, jako je Tata Power, tak mezi skupiny nové generace obnovitelných zdrojů, jako je ReNew a Avaada.

Částky nutné na přeměnu indické ekonomiky jsou obrovské. Společnost McKinsey odhaduje, že pokud chce země splnit svůj závazek stát se do roku 2070 uhlíkově neutrální, bude potřebovat do obnovitelných zdrojů energie investovat minimálně 2,5 bilionu dolarů.

Přitom hrozí, že Indie natolik obrovskou částku nesežene a své závazky v oblasti obnovitelných zdrojů nedodrží. Úřady začátkem tohoto roku oznámily plán více než zdvojnásobit objem výstavby kapacit na přibližně 50 GW ročně. Tento nárůst je „velmi, velmi ambiciózní“, říká generální ředitel společnosti Tata Power Praveer Sinha. „Bude to nějakou dobu trvat.“

K urychlení přechodu je nutné vyřešit problémy, které indické politiky trápí již desítky let. Patří mezi ně především předvolební sliby o levné elektřině, kvůli nimž jsou převážně státem vlastněné energetické společnosti zoufale ztrátové. To vede k chronickému nedostatku investic do údržby rozvodné sítě, obrovským ztrátám elektřiny a častým výpadkům. Distributoři nemají na zaplacení dodavatelům elektřiny, mezi nimiž jsou i společnosti zabývající se obnovitelnými zdroji. Podle společnosti CreditSights, která patří agentuře Fitch a stav úvěrů sleduje, byly v loni červnu zpožděny platby ve výši 1,4 bilionu rupií (zhruba 390 miliard korun).

Loni zavedený systém, který má donutit distributory platit účty pod hrozbou penále za zpoždění, se ukázal slibný a pomohl snížit dlužné platby o více než polovinu.

Jedna z největších Módího sázek, že Indie zvládne vytvořit zelenou výrobní základnu, však zatím nevychází. V rámci jeho programu dotací vázaných na výrobu, který byl poprvé zaveden v roce 2020 s cílem podpořit produkci elektro­niky, léčiv a dalších produktů, začala Indie vyčleňovat miliardy dolarů na výrobu solárních modulů a baterií pro elektromobily.

Vineet Mittal, šéf skupiny Avaada, která v rámci tohoto programu staví továrnu na solární panely, říká, že by to mohl být „převratný krok pro indický průmysl“.

Není však úplně jisté, zda Indie dokáže udržet krok se zeměmi, jako jsou USA nebo Čína. Výroba komponentů v rámci tohoto programu většinou ještě nezačala a indické dotace jsou mnohonásobně nižší než jinde. Například USA poskytují podle odhadů dotace ve výši přibližně tří dolarů na každý kilogram zeleného vodíku, zatímco v Indii necelý dolar.

Kapitáloví investoři, kteří vsadili na indické společnosti zabývající se obnovitelnými zdroji, se také museli vypořádat s nemilými překvapeními. Cena akcií společnosti Adani Green Energy letos klesla o 46 procent poté, co ji prodejci krátkých pozic obvinili z podvodů, což však firma popírá. Akcie další významné skupiny, Azure Power, se letos propadly o 79 procent, neboť se objevily důkazy o „manipulaci“ s daty a další pochybení.

Sinha z Tata Power uznává, že podobné případy způsobily investorům „potíže“. „Panují obavy, a to oprávněné, že na takové obrovské projekty a konzistentní generování výnosů tu není dostatek skupin nebo společností, které by měly potřebný druh kompetencí nebo DNA,“ říká.

Sen o diverzifikaci

Výstavba infrastruktury pro obnovitelné zdroje energie se dosud soustřeďuje převážně v jižních a západních indických státech, jako je Gudžarát, který ve svých pouštních regionech těží z delšího slunečního svitu, navíc nemá příliš úrodné půdy.

Pro méně rozvinuté producenty uhlí, jako je stát Urísa, je však vyhlídka na pokles spotřeby fosilních paliv existenční hrozbou. Podle Rohita Chandry, docenta na Indickém technologickém institutu v Dillí, který se specializuje na energetiku, tvoří poplatky za uhlí až 12 procent příjmů do pokladny států uhelného pásu a na odvětví existenčně závisí asi 25 milionů lidí.

„Ekonomická diverzifikace je v popředí zájmu vedoucích představitelů států uhelného pásu,“ říká Chandra. „Nakolik je to technologicky nebo ekonomicky realistické, bude zcela jiná otázka.“

Rozvoj zdrojů příjmů, jež by se staly alternativou k výnosům z uhlí, je pro státy, jako je Urísa, hlavním požadavkem při zapojení mnohostranných rozvojových institucí a investorů, aby bylo dosaženo „spravedlivé“ transformace, která ochrání zranitelné ekonomiky a pracovní místa. „Je důležité, aby naši bratři a sestry z globálního jihu nezůstali pozadu,“ řekl Módí na červencovém setkání skupiny G20.

„Vzhledem k tomu, že produkce uhlí klesá, musí se zvýšit kapacita obnovitelných zdrojů a my musíme vybudovat celý energetický sektor – stavět nové elektrárny, větrné farmy, solární elektrárny, přečerpávací elektrárny,“ říká předseda průmyslové skupiny JSW Sajjan Jindal.

V roce 2021 chtěl stát Urísa nalákat investice, a proto prodal ztrátový elektrárenský podnik společnosti Tata Power, která se zavázala investovat 50 miliard rupií do transformace infrastruktury pro distribuci elektřiny, modernizace tisíců vadných měřičů po celém státě a do opravy elektrického vedení.

Sporná privatizace, již místní opoziční strany označily za výprodej klíčových veřejných statků, přinesla první výsledky. Po nepopulárním zvýšení cen společnost tvrdí, že množství elektřiny ztracené kvůli technickým problémům nebo nelegálním přípojkám kleslo z 28 na 18 procent a počet výpadků se snížil.

Sanjay Banga, šéf distribuční divize Tata Power, říká, že zdravý podnik bude základem energetické transformace státu. „Pokud nebudou distributoři finančně zdraví, pak bude celý plán výroby obnovitelné a tepelné energie tak jako tak odsouzen k neúspěchu, protože nikdo nebude chtít elektrárny stavět,“ říká.

Podíl obnovitelných zdrojů v energetickém mixu státu pomalu roste. Loni Urísa podepsala smlouvu o nákupu elektřiny pro přibližně tisíc megawattů (MW) větrné kapacity, takže nefosilní zdroje včetně současných hydroenergetických projektů nyní představují přibližně třetinu elektřiny v síti státu. Tamní úřady tvrdí, že do roku 2030 plánují vybudovat deset GW obnovitelné kapacity. Společnosti Tata Steel a Avaada v září rovněž oznámily plány na výstavbu ekologického závodu na výrobu čpavku v Uríse.

Dodávky uhlí jedou dál

Několik hodin jízdy od hlavního města Urísy Bhuvanéšvaru se nabízí dramaticky jiný obrázek vykreslující energetické ambice Indie.

V povrchových dolech v Angulu se každo­ročně vytěží obrovské množství uhlí. Prach z něj pokrývá okolní zeleň a silnice jsou plné nákladních aut, která ho převážejí.

Think-tank iForest, jenž loni navrhl plán energetické transformace Angulu, odhaduje, že by se výroba uhlí mohla ztrojnásobit a v roce 2033 dosáhnout vrcholu. Mezitím se ovšem rozjede několik nových dolů.

Podle neziskové organizace Global Energy Monitor jsou v Indii jako celku ve výstavbě nebo v plánu nové uhelné elektrárny o kapacitě přibližně 65 GW, jen letos byly schváleny tři projekty. Indie je tak po Číně druhým největším novým výrobce elektřiny z uhlí na světě, přičemž předstihla Turecko či Indonésii. Do uhelného odvětví agresivně investují další a další společnosti, například Adani Group.

„Právě teď není jiná možnost,“ říká Prakash Ravidas, který dohlíží na těžbu v jednom z místních dolů. „Nevidíme žádnou alternativu… Bez uhlí nebude nic fungovat.“

I když Indie splní Módího cíl 500 GW nefosilní kapacity, vypadá to, že obnovitelné zdroje budou v roce 2030 tvořit jen asi polovinu výroby elektřiny. Vzhledem k tomu, že poptávka po energii v Indii roste až o šest úrocent ročně, znamená to, že země bude do konce desetiletí potřebovat více uhlí než dnes.

„Budeme stále závislí na uhlí? Ano,“ připouští předseda představenstva společnosti ReNew Sumant Sinha. „Indie je obrovská země a rychle roste… Vláda si nemůže dovolit, aby se kvůli nedostatku energie růst zastavil. S tím se nyní nejvíce potýká.“

V uplynulém desetiletí dramaticky poklesla cena energie z obnovitelných zdrojů, a ty proto nyní mohou být levnější než uhlí. Podle kritiků by to mělo přimět úřady k agresivnějšímu postupu při vyřazování fosilních paliv.

Největší překážkou je však problém se skladováním energie. Zatímco uhelné elektrárny mohou vyrábět 24 hodin denně, nestálá dodávka solární a větrné energie znamená, že pro zajištění nepřetržitého napájení je třeba ji skladovat v bateriích.

Indický národní plán pro výrobu elektřiny sice předpokládá, že země do roku 2027 vybuduje dostatek úložišť, aby nemusela přidávat další uhelné elektrárny, jenže bateriová technologie je stále neúměrně drahá a úřady zvažují nové dotační programy, které by snížily ceny.

„Dokud nebudeme mít k dispozici levná úložiště, potřebujeme základní energii a ta musí pocházet z uhlí,“ říká ministr energetiky státu Urísa Dhal.

Ranjita Naiková z malé vesnici ve střední Uríse začala elektřinu odebírat teprve před deseti lety. V uplynulých letech dodávky vypadávaly celý den a někdy dokonce více dní, ale dnes jsou mnohem spolehlivější, takže může její rodina napájet televizi, ventilátor a jedinou žárovku v domě z cihel a s doškovou střechou.

Zvyšující se počet takových základních elektrospotřebičů však loni v Uríse přispěl k 17procentnímu nárůstu poptávky po elektrické energii. A zvládat poptávku je kvůli cyklonům a vlnám veder způsobeným změnou klimatu stále obtížnější.

Podle Suravee Nayakové, analytičky energetické politiky z Dillí, právě tvrdá ekonomická realita nakonec zvítězí nad nadějemi na rychlou energetickou transformaci státu.

„V plánech vlády na budoucí rozvoj vidíme energetickou přeměnu všude,“ říká. „Dokud se ale obnovitelné zdroje nebudou výrazně podílet na výrobě energie, nelze říci, že se bez uhlí obejdeme.“

Benjamin Parkin, Chloe Cornishová, FT