Právě z nekonečného napětí mezi sliby a jejich (ne)plněním vychází dnešní krize demokracie. Proto také premiér Andrej Babiš od vzniku nové vlády tvrdí: my sliby plníme, a to hned.

Příkladem budiž dotování cen elektřiny převzetím plateb za obnovitelné zdroje na stát nebo zákon o elektronické evidenci tržeb. Na začátek vládnutí je ale překvapivě dost položek, které vláda neplní a plnit ani nebude. Kromě slíbených úprav důchodového systému je to rezignace na snížení daní právnickým osobám.

Slíbené snížení daní podnikatelům, které podle Babišova hnutí trestuhodně zvedla Fialova vláda, se konat nebude. Rozpočet na to nemá, nechce-li tedy vláda skončit v deficitní spirále. Podnikatelům musí stačit rychlejší odpisy. Daňové odlehčení firmám přitom byla hlavní idea důrazu na soukromý podnikatelský sektor, jenž má být ve vizích faktického vicepremiéra pro ekonomiku Karla Havlíčka (ANO) tahounem hospodářského růstu. Rychlejší odpisy snížení daní nenahradí symbolicky ani fakticky.

Vláda si spočítala, že výpadek na korporátní dani v řádu desítek miliard korun by byl přílišným rizikem pro další sociální programy, na něž se chystá. Nároky na příští rozpočet, který má být už zcela z dílny ANO, bez souvislostí s kreativní rozpočtovou prací minulé vlády, prudce rostou a je jasné, že každá koruna na straně příjmu se bude hodit, aby budoucí schodek nebyl tak děsivý. Vždyť i předseda vlády připouští, že hranice deficitu 400 miliard korun není vzhledem k plánům kabinetu nereálná.

Tady je také největší slabina schváleného rozpočtu na rok 2026, jemuž chybí střednědobý rozpočtový výhled, tedy plán hospodaření na další dva tři roky. Nevíme, kudy vláda chce jít, co čekat. Odstupování od starých slibů a sázka na stálé výběry daní nicméně naznačuje, že i pro Babiše by výrazně vyšší deficit než letos byl odbornou prohrou, které se chce vyhnout. To se zřejmě odráží i v neochotě rychle zasáhnout proti rostoucím cenám pohonných hmot, za což ANO kritizovalo předchozí vládu. Nečekané vyšší daňové příjmy se zkrátka hodí a jsou bližší než kabát volebních slibů.

Babiš se nemusí bát, že by to uškodilo jeho preferencím: ty dlouhodobě nereagují prakticky na nic a drží se na úrovni 34 procent. Neplnění slibů vůči firmám si Babiš dovolit může. Jeho voličské jádro je jinde. Horší to bude s důchodci, kteří čekají na slíbené doplatky za „ukradené“ důchody. Valorizace nebudou takové, zato slevy na jízdném, ty přijdou, a to ke spokojenosti vystačí. Vládnutí pro lidi není žádná jaderná věda, stačí jedno malé dobro pro všechny a na zbytek slibů se rychle zapomene.