Státy vábí boháče nízkými daněmi

Evropští multimilionáři zneklidněli. Kvůli rozhodnutí nové labouristické vlády zrušit ve Velké Británii daňový režim, který poskytuje úlevy bohatým cizincům v zemi žijících, ohlásila řada z nich, že se z království vystěhuje. Nejasná situace po volbách ve Francii, po nichž posílila aliance levicových stran, zase přiměla řadu tamních majetných sestavit plán „nouzového úniku“ pro případ, že bude obnovena daň z bohatství. A norští milionáři a miliardáři se po změně daně z majetku a daně z kapitálových výnosů (2022) dál stěhují do Švýcarska, jak jsme v týdeníku Euro psali.

Pro superbohaté nebylo stěhování nikdy snadnější a v důsledku toho se také zintenzivnil závod, která země jich – pomocí daňových úlev či udělováním občanství nebo dlouhodobého pobytu – přiláká více. Oněm tradičním destinacím, jakými byla Velká Británie a jsou Švýcarsko či Monako, ovšem dýchají na záda nové cílové státy: třeba Dubaj v SAE nebo Singapur.

Do nedávno ohlášeného zrušení byl britský systém „nedomicilních rezidentů“, čili non-doms, nejdéle trvajícím režimem daňového zvýhodnění na světě. Systém s dvousetletou historií sahající až do koloniální éry umožňoval cizincům, kteří pobývají v Británii, ale mají trvalý pobyt čili daňový domicil v zahraničí, vyhnout se až na patnáct let placení britské daně z příjmů a z kapitálových výnosů dosažených v zahraničí. V březnu však končící konzervativní vláda oznámila, že režim nahradí novým čtyřletým systémem; a její labouristická nástupkyně doplnila, že zruší i možnost nedomicilních rezidentů nedanit zahraniční majetek držený ve svěřenských fondech. Labouristé slíbili, že zruší i lukrativní mezeru v zákoně o „manažerském podílu na zisku“. Tu hojně využívají partneři soukromých kapitálových fondů, z nichž mnozí mají daňový domicil v cizině.

Druhé nejlepší daňové úlevy má Švýcarsko, které je nabízí přes sto let. Funguje tam jakýsi systém paušálního zdanění neboli „forfait“, v rámci něhož uzavírají bohaté fyzické osoby dohodu s úřady v kantonech a platí daně šité na míru. Podle nejnovějších údajů je tak hradí více než 4 500 lidí.

Další ráje: Kypr či Malta

V posledních několika desetiletích však daňově zvýhodněné systémy (záměrně navržené tak, aby nalákaly bohaté cizince) zavedly i další země, jako jsou Kypr, Řecko, Itálie, Malta, Portugalsko či Španělsko. Na nízké daně se boháče snaží přitáhnout i Spojené arabské emiráty nebo Singapur – v Dubaji fyzické osoby dokonce žádné daně z příjmu a kapitálu neplatí. Podle průzkumu poradenské společnosti Henley & Partners, která se zabývá globálním poradenstvím v oblasti migrace a majetků, tak čím dál víc sílí trend stěhování (dolarových) milionářů i multimilionářů a daně jsou nepřekvapivě často klíčovým faktorem při jejich rozhodování, kde se tak usadit.

Firma sleduje stěhování více než 150 tisíc osob s vysokým čistým jměním a předpovídá, že v celém letošním roce bydliště změní rekordních 128 tisíc milionářů, což překoná loňský rekord 120 tisíc migrujících boháčů. Dominic Volek, vedoucí oddělení soukromých klientů z Henley & Partners, přirovnává tak velkou migraci milionářů k pověstnému „kanárkovi v uhelném dole“ – podle něj už to nyní upozorňuje na neviditelné, ale zásadně plynoucí změny v globálním rozložení bohatství, jež by mohly mít významný dopad na opouštěné nebo přijímací země.

Vlády si cení bohatství milionářů i jejich útrat, ale vnímají také riziko odporu ze strany místního obyvatelstva, pokud příliv majetných cizinců zvýší ceny nemovitostí, zatíží veřejnou infrastrukturu nebo povede k nadměrné gentrifikaci (nakupování bohatých v chudších lokalitách). Jen za poslední rok zpřísnily systém kvůli politickému tlaku hned tři oblíbené státy s daňovým zvýhodněním. Vedle Británie loni ukončilo původní program pro nerezidenty Portugalsko, které letos zavedlo nový systém vylučující osoby s příjmy pocházejícími z důchodů; severské země si totiž stěžovaly, že dřívější systém přitahoval penzisty, kteří přestali platit daně v domovských zemích. A Itálie před pár týdny bez varování zdvojnásobila roční paušální daň ze zahraničních příjmů nových rezidentů na 200 tisíc eur (asi pět milionů korun).

Mezinárodní daňový poradce mimo záznam přiznává, že pokud zvýhodněné systémy budou příliš na očích, vždy vyvolají hněv místních: „Bývá obtížné je politicky obhájit – protože v konečném důsledku poskytujete privilegia bohatým lidem.“

Superbohatí, vítejte u nás!

Důvodem, proč státy superbohatým ochotně rozvíjejí červený koberec na uvítanou, není nic jiného než jejich majetek a útraty. Některé vlády však vyžadují, aby cizinci nějaké daně přeci jen zaplatili, a často se jedná o nemalé částky. Podle posledních údajů zaplatilo například ve Spojeném království 74 tisíc majetných cizinců 8,9 miliardy liber, což je 263 miliard korun.

„Hlavní přínos tkví v tom, že tito lidé mají vyšší spotřebu než průměrný člověk. Vlády jsou tedy ochotny poskytnout určité úlevy na straně daně z příjmu, aby získaly více na straně spotřebních daní,“ říká ředitel pro evropskou politiku Sean Bray z Tax Foundation Europe. Tři hlavní pravidla podle něj znějí: vytvořit milionáře, udržet milionáře nebo přilákat milionáře (z jiných zemí). V praxi se řada zemí snaží odškrtávat si výhodně všechny tři možnosti. Finanční manažeři však uvádějí, že závod o to, kdo přiláká více bohatých migrantů snažících se vyhnout případným vyšším odvodům v mateřských zemích, je dnes mimořádně obtížný, což je částečně způsobeno zpřísněním v konkurenčních jurisdikcích. Poradci v Itálii, ve Švýcarsku a Spojených arabských emirátech uvádějí, že se na ně obrací stále více zájemců o přesídlení z Velké Británie. „Spousta států by ráda nedomicilní rezidenty z Británie přetáhla,“ nastiňuje Tim Stovold, partner v britské účetní firmě Moore Kingston Smith.

Advokát Anthony Richardson z londýnské kanceláře Church Court Cham- bers, jenž se zabývá mezinárodními daňovými záležitostmi, podotýká, že řada majetných je znepokojena obecným směrem vývoje v západních zemích.

„V důsledku obrovského zadlužení, které na sebe vlády vzaly během pandemie, pozorujeme odliv milionářů a miliardářů z Velké Británie a dalších zemí do Spojených arabských emirátů a podobných zemí,“ dodává. „Nelíbí se jim, že jejich bohatství je vnímáno jako snadno dostupná hotovost. Neřekl bych ale, že se zintenzivnilo úsilí o přilákání těchto lidí, spíše bych řekl, že se zintenzivnil jejich odliv,“ analyzuje situaci právník Richardson.

Úprk z Velké Británie

Hlavní ekonom oddělení správy globálního bohatství společnosti UBS Paul Donovan uvádí, že migraci milionářů také způsobují „strukturální otřesy v oblasti globálních aktiv“, včetně dopadu sankcí na bohaté Rusy a touhy řady majitelů firem žít poblíž sídla jejich podniků. Minulý měsíc zveřejnila banka UBS zprávu, podle které do roku 2028 přijde o nejvíce milionářů Velká Británie (sedmnáct procent) a Nizozemsko (čtyři procenta). Tyto evropské země se ale vymykají celosvětovému trendu, kdy počet milionářů poroste celkem v 52 z 56 zemích sledovaných touto bankou. Její údaje zahrnují jak domácí milionáře, tak příchozí. Podle Donovana je to částečně způsobeno tím, že v Británii a Nizozemsku byl počet milionářů v poměru k velikosti jejich ekonomik neúměrně vysoký. V důsledku toho mají jakékoli strukturální otřesy, které dopadají na kočovné milionáře, v obou zemích větší důsledky.

Jiní odborníci poukazují na změny v mezinárodním finančním prostředí posledních deseti let, které ovlivnily možnosti superbohatých skrývat majetek. „V minulosti lidé zůstávali ve své zemi a peníze skrývali někam do daňových rájů v zahraničí,“ říká Pascal Saint- -Amans, bývalý šéf daňového oddělení OECD. „Ale konec bankovního tajemství a nárůst výměny informací znamená, že pokud nechcete být v dané zemi zdaněni, musíte se odstěhovat,“ vysvětluje.

Rozhodnutí o přesídlení však neovlivňuje jen výše daňových sazeb. Britská poradkyně pro mezinárodní daňové otázky Emma Chamberlainová z Pump Court Tax Chambers říká, že k dalším důležitým faktorům patří bezpečnost, vzdělání, podnikatelská infrastruktura, stabilita, kultura a komunita – a jednotlivci se často stěhují tam, kde sídlí jejich kolegové, přátelé nebo příbuzní.

A Philippe Pulfer, jenž jako partner švýcarské advokátní kanceláře Walder Wyss pomáhá majetným lidem s výběrem místa usídlení, zdůrazňuje, že pro mnohé z nich je velmi důležitá ekonomická a politická stabilita: „Pozorujeme trend, že rodiny již nejsou tak zakořeněné na jednom místě a mohou měnit bydliště snadněji než v minulosti. Ale i v takovém případě mají rády stabilitu. Chtějí přesídlit do země, která není náchylná k náhlým politickým změnám, je prostě klidná.“

Hledání stabilních destinací

Jednou z vysoce radikálních změn bylo rozhodnutí Spojeného království vystoupit z Evropské unie, brexitovat. Podle údajů zmíněné společnosti Henley & Partners tak Británie zaznamenala v letech 2017 až 2023 čistý úbytek 16 500 milionářů! V důsledku drakonické politiky nulové tolerance covidu a programu „společné prosperity“ čínského prezidenta Si Ťin-pchinga, jehož cílem je vlastně přerozdělení bohatství, trpí odlivem superbohatých občanů i Čína, Čínská lidová republika.

Bray souhlasí s tím, že „ekonomická stabilita a daňová stabilita“ jsou pro bohaté lidi neskutečně cenné. Dodává však, že ačkoli daně nemusejí být jediným faktorem jejich rozhodování, rozhodně jsou pro ně důležitější než v případě pracovníků s nízkými a středními příjmy. „Vlastníci kapitálu s vysokým čistým jměním jsou totiž velmi mobilní. Mají tendenci reagovat na pobídky a mají prostředky k tomu, aby je využili,“ líčí Bray z Tax Foundation Europe.

Chamberlain dodává, že Evropanům pracujícím v oblasti soukromého kapitálu se donedávna líbila Velká Británie, ale nyní tíhnou k Itálii, zejména ke kosmopolitnímu Milánu, kdežto o Dubaj a Singapur se v poslední době zajímají spíše lidé z Asie. Švýcarsko „je oblíbenější mezi německy a francouzsky mluvícími lidmi a Skandinávci,“ říká, i když upozorňuje, že jde o zobecnění. Hodně může záležet na tom, zda jejich děti ještě chodí do školy nebo mají rodiče v důchodovém věku.

Ředitel daňových služeb Peter Ferrigno ze společnosti Henley & Partners upozorňuje, že Kypr a Malta jsou nyní atraktivní nedaněním zahraničních dividend, a dodává, že pro Evropany, „kteří potřebují být blíže svým domácím trhům“, patří k oblíbeným Řecko a Itálie, a to díky maximálním paušálním sazbám daně. V Řecku je to 100 tisíc eur ročně (2,5 milionu korun), což je podle něj pro ty, kteří vydělávají i více než „jen“ 250 tisíc eur (6,27 milionu korun), docela atraktivní.

Marco Cerrato, partner advokátní kanceláře Maisto e Associati, jež má pobočky v Itálii a Británii, uvádí, že letos se mezi tři nejoblíbenější cíle bohatých cizinců řadí Itálie, Švýcarsko a navíc Monako. Jiné země jsou naopak na ústupu. „Když Portugalsko ukončilo zvláštní režim pro nové rezidenty, všichni se upnuli k Itálii. Tam se teď však rozhodli zdražit, což nepochybně omezí počet lidí, kteří tento režim využijí,“ míní Stovold z Moore Kingston Smith.

Finanční manažeři říkají, že takové náhlé změny ilustrují rizika přesídlování motivované daňovými výhodami, které se dají rychle a poměrně lehce zrušit, jakmile se změní politický vítr. Pulfer proto dodává, že ve Švýcarsku se ze změny britského režimu nijak neradují: „Dlouhou dobu měli bohatí lidé na výběr ze dvou nejoblíbenějších destinací: Británie a Švýcarska. Podle mě ale pro Švýcarsko není výhodou, že systém (daňového zvýhodnění) ve Velké Británii mizí. Konkurence mezi státy je i v tomto odvětví zdravá a říká úřadům, aby udržovaly daně na rozumné úrovni.“

Nečekané italské zdražení

Italská premiérka Giorgia Meloniová tvrdí, že náhlým rozhodnutím zdvojnásobit vstupní hranici do režimu rovné daně chtěla vláda Itálie „zmírnit opatření, které se zdálo být extrémně velkorysé“. Její kabinet také prohlašuje, že se chtěl vyhnout závodům s ostatními zeměmi v lákání jednotlivců a firem prostřednictvím daňových úlev. Ministr financí Giancarlo Giorgetti s poukazem na vysokou úroveň italského státního dluhu dodává, že „pokud by takové závody vypukly, země jako Itálie – která má velmi omezený fiskální prostor – budou nevyhnutelně odsouzeny k prohře“.

Neklid panuje rovněž v Miláně, obchodním srdci na severu země, které se v minulých letech stalo magnetem pro superbohaté a jemuž se díky režimu rovné daně přezdívá „svuota Londra“ neboli „prázdný Londýn“. Od roku 2017, kdy speciální režim vstoupil v platnost, se do Itálie přestěhovalo více než 2 700 superbohatých osob, ovšem někteří obyvatelé tohoto italského města si začali stěžovat na prudký růst cen nemovitostí.

Ve Švýcarsku některé kantony včetně Curychu v letech 2009 až 2012 odhlasovaly zrušení systému zvaného forfait. Ve federálním referendu v roce 2014 sice lidé schválili zachování pravidel paušálního zdanění, ale stále se vedou debaty o tom, zda by se nejbohatším neměly zvýšit odvody, konkrétně dědická daň. Pulfer si spolu se svými klienty dobře uvědomuje, že další omezení daňově zvýhodněných systémů by mohly zavést i jiné země, a to nejen kvůli tlaku místních voličů.

Globální miliardářská daň?

V rámci skupiny G20 se dokonce už debatuje o tom, zda by neměla být zavedena celosvětová minimální daň pro miliardáře, podobně jako se OECD snaží stanovit minimální sazbu daně z příjmu právnických osob. I když tento plán zatím nemá dostatečnou podporu, někteří odborníci jej považují za znamení, že v této oblasti možná dojde ke změně.

„Myslím, že se bude volat po mezinárodních daňových pravidlech, jež se pokusí tuto problematiku řešit,“ předpovídá Grant Wardell-Johnson, vedoucí globální daňové politiky ve společnosti KPMG International. A Volek z Henley & Partners tvrdí, že poptávka superbohatých po stabilních a finančně výhodných daňových rájích je stále stejně vysoká a že mnoho států je pořád ochotno ji uspokojit. „Dařit se bude těm zemím, které se přizpůsobí a inovují,“ myslí si expert.

Saint-Amans, který kdysi pracoval pro OECD, tvrdí, že daňová konkurence mezi zeměmi je stále docela „ostrá“, ale pravděpodobně už dosahuje svého vrcholu: „Aktuální krok Velké Británie je pravděpodobně signálem, že se něco děje. Velké země, které z těchto režimů masivně těžily, nyní dostávají strach, což odráží skutečnost, že tam čelí náladám ve společnosti a populismu.“

Emma Agyemangová, FT