Česká ANOrepublika

V minulosti se to stalo prakticky jen jednou. Psal se říjen roku 2008 a sociální demokracie v krajských volbách přemalovala mapu republiky, která rázem získala jednotnou oranžovou barvu praporů Lidového domu. Tehdy opoziční strana, vedená Jiřím Paroubkem, získala v krajských volbách 35 procent hlasů, porazila druhou, tehdy vládní ODS o třináct procentních bodů a ovládla regionální sněmy. Něco podobného by se mohlo opakovat i letos. Scénář je až na důležité výjimky dost podobný.

Hnutí ANO, jež by už o tomto víkendu mohlo přebarvit mapu Česka svou světlemodrou barvičkou, se o podobný atak pokusilo už ve svých prvních a druhých krajských volbách. V roce 2020 vyhrálo prakticky všude s výjimkou Libereckého, Královéhradeckého a Středočeského kraje. Hejtmanství ale nakonec všechna neobsadilo, protože se jiné strany dohodly proti ANO. Letos Babišova strana doufá v daleko lepší výsledek.

Ve prospěch světlemodré volební záplavy mluví i předvolební prognózy. Ve výhledu Kantaru, vytvářeném pro Českou televizi, má ANO volební potenciál mezi 37 (Pardubický kraj) a 50 procenty (Moravskoslezský kraj). To v podstatě znamená, že kdyby všichni, kdo uvažují o volbě hnutí, přišli k volbám a dali mu hlas, získalo by ANO masovou podporu prakticky po celé republice (samozřejmě s výjimkou Prahy, kde se volí obsazení „krajského“ magistrátu až při obecních volbách). Práce s volebním potenciálem je ovšem ošidná, zkresluje totiž budoucí výsledky. Mnoho voličů k volbám nakonec nepřijde a potenciál se pak velmi liší od toho, jak volby dopadnou. Upozorňuje na to i ředitel agentury STEM Martin Buchtík. Přesto i on připouští, že plošné pokrytí republiky barvou hnutí ANO je trend, který postupně posiluje. ANO se stalo tím, čím chtělo být, tedy „catch all party“, lidovou stranou pro všechny, „Volkspartei“, jak se říká v Německu. „To, že ANO bude takovouto stranou, se naplňuje. Ale je to dané také tím, že se od roku 2012 radikálně proměnilo politické spektrum. Hlavní konflikt mezi ČSSD a ODS byl nahrazen soubojem ANO proti všem ostatním,“ vysvětluje sociolog Buchtík.

Podle něho k posílení pozice ANO došlo po pragmatickém odklonění Babišovy strany směrem k citlivějším, ale relativně stabilním voličům v důchodovém věku, tedy k sociálně laděné, až populistické politice. Právě proto má také ANO největší volební potenciál v sociálně slabých či dlouhodobě politicky opomíjených regionech: na Karlovarsku 38 procent, v Ústeckém kraji 47, v již zmiňovaném Moravskoslezském kraji přes polovinu všech hlasů. Silné je ANO ale všude, například ve Středočeském kraji má podle Kantaru potenciálně až 41 procent, na jihu Moravy 38.

Silný kmen na Ostravsku

Rozhodující pro míru úspěchu ANO bude tedy nejen volební účast, která v minulých volbách dosáhla bezmála 38 procent a v některých krajích atakovala hranici 40 procent, ale především to, kolik přijde potenciálních voličů ANO. V letošních evropských volbách se ANO dařilo tyto voliče mobilizovat, volební potenciál hnutí byl 27 procent a nakonec dostalo 26 procent. To se jistě nebude opakovat, důležité je proto také voličské jádro, které sociologové sledují. V Ústeckém kraji je to až 24 procent, na něž se ANO může vždy spolehnout. Podobně silný je Babišův kmen i na severu Moravy, naopak nejnižší jádro ANO se nachází na jihu Čech. Tam sice v minulých volbách nejsilnější opoziční hnutí tehdy ještě jako vládní strana vyhrálo, hejtmanství ale vzniklo pod vedením ODS a Martina Kuby.

Dalo by se čekat, že po odchodu Tomáše Macury, který čtyři roky seděl v předsednictvu ANO a deset let řídil jako primátor město Ostrava, a také po vystoupení Ivo Vondráka, který byl za ANO hejtmanem Moravskoslezského kraje, se podpora Babišova hnutí v kraji výrazně sníží. To se však nestalo. „Existovala možnost, že část voličů ANO se po těchto rozbrojích odkloní, protože se zdálo, že image hnutí tu držely osobnosti jako pan primátor Macura a hejtman Vondrák, ale podle průzkumu se zdá, že se tak neděje a že je vlastně trochu jedno, kdo kandiduje. Pořád se volí ANO, tedy Babiš,“ uvažuje Buchtík ze STEM.

Bude proto zajímavé sledovat, jak volby na severu Moravy nakonec dopadnou. Ivo Vondrák je lídrem regionální kandidátky, na níž zastupuje i vládní STAN. Pokud Vondrák získá větší počet hlasů, mohla by se tato teorie o roli osobností a Babiše při hlasování pro ANO velmi zproblematizovat. Zatím ale nic nenasvědčuje tomu, že by pozici ANO v sociálně napjatém regionu mohlo cokoli ohrozit. Pro připomínku – v minulých krajských volbách tu ANO sebralo třetinu všech hlasů.

 Kompetentní anoisté

Podle sociologa Buchtíka je jasně vidět, že v některých regionech lze ANO držet na uzdě nejen díky povolební dohodě ve stylu všichni proti ANO, ale hlavně díky silným osobnostem, které přesvědčují svými postoji, názory i osobním charismatem. „Ať už je to pan Půta v Liberci, Červíček v Hradci, Netolický v Pardubickém kraji, nebo pan Kuba na jihu Čech,“ vyjmenovává ty nejviditelnější a nejpřesvědčivější ředitel STEM. Není přitom podstatné, že Netolický je socdem, Půta STAN a Červíček s Kubou z ODS. Politický princip je všude stejný: politici tu přesvědčují tím, co konkrétně dělají, a tím, jak o tom, co a jak je potřeba dělat, mluví s občany. Na příkladech exprimátora Macury a bývalého hejtmana Vondráka je ale vidět, že tento „recept na dobrou politiku“ není dávno vyhrazen jen politikům mimo ANO. A Macura s Vondrákem nejsou zdaleka výjimkou, tvrdí mimo jiných politolog Jiří Pehe, ředitel New York University Praha.

„Posílení ANO na celostátní úrovni je samozřejmě především odrazem toho, jak si počíná současná vláda. Navíc se ale ukázalo, že hnutí, které je na centrál- ní úrovni stranou jednoho muže, si na regionální úrovni počíná často dost pragmaticky a že i když došlo k různým skandálům a rozmíškám, vládne docela úspěšně,“ rozvíjí svůj pohled na celostátní dominanci světle modré barvy politolog Pehe.

Měnící se vztah k ANO na regionální a krajské úrovni může sehrát důležitou roli při sestavování koalic po volbách. Pro ANO je samozřejmě důležité sebrat dost hlasů, aby tentokrát nebylo tak často vyšachováno, někde bude vstřícnost ke spolupráci s ANO ale mnohem větší než po minulých volbách. „ANO v krajích už lidé nechápou jako ohrožení, jak se to zhusta děje na celostátní úrovni (samozřejmě hlavně kvůli postavě Andreje Babiše),“ soudí Pehe. „Naopak v krajích jsou bráni jako lidé kompetentní a schopní. Vládní strany, kterým navíc klesá podpora, budou jen obtížně hledat, jak ANO po volbách vyštípat. V některých krajích už zkrátka nebude možné ANO jen tak obejít.“

Kraje půjčují vládě

Řada voličů už začala chápat, že kraje jsou specifické převodní jednotky mezi místní a vládní politikou a že mají na starost dost důležitých věcí. Například fungují – jak často ironicky s povzdechem říkají regionální politici, ale i někteří poslanci ve sněmovně – jako „vládní agentury“ v oblasti veřejných služeb, jako jsou zdravotnictví, školství nebo doprava. Tři čtvrtiny rozpočtu krajů fakticky tvoří splátky vlády za provedené služby. Kraje mohou udělat hodně práce v dopravní obslužnosti a budování infrastruktury, jako zřizovatelé mají klíčovou roli ve školství. A protože každý kraj pracuje jinak, existují v Česku velké regionální rozdíly mezi úrovní škol (což je širší problém míry porevoluční liberalizace školství). Předvolební debaty v krajích se samozřejmě stáčejí právě na tyto konkrétní rozvojové projekty, je ale otázka, zda se voliči nakonec rozhodují právě podle toho, co jim kdo slibuje. V průzkumech agentury Ipsos pro Seznam to tvrdí naprostá většina voličů – rozhodnu se podle programů stran. Politologové i političtí novináři ale o tom dost pochybují. Jedno z klíčových témat se například v diskusích prakticky skoro neobjevuje. Kraje (i obce) mají dlouhodobě vysoké rozpočtové přebytky, hospodaří tedy v naprosto opačném gardu než české vlády, které produkují rozsáhlé schodky. Kraje (i obce) dokonce vládě půjčují za výhodné úroky, aby mohla levněji obsluhovat vládní dluh. To je podle ekonomů zvrácený postup, jakkoli ekonomicky výhodný, protože to narušuje hlavní roli politických institucí, kterou je decentralizovaná distribuce peněz. Kraje (i obce) mají často přebytky jenom proto, že nedokážou investovat. Buď se bojí, nebo nevědí, jak a kde, případně jim chybí schopnost dobře investice administrovat.

Není to zdaleka jen problém Česka, totéž se v posledních pěti letech dělo v sousedním Německu – zemské a regionální přebytky z neschopnosti investovat. Rozhodovat se podle investiční rozvojové strategie ale bude asi málokdo, zvláště když se o ní nemluví…

Ždímání jediné emoce

Právě v krajských volbách často rozhodují témata celostátní politiky. Abychom se obloukem vrátili na začátek: ČSSD v roce 2008 pokryla všechny české a moravské kraje svou oranžovou barvou právě proto, že vytáhla do voleb celostátní téma. Že šlo o globální celoplošný zásah. Tehdy to byly regulační poplatky u lékaře, zavedené středopravou vládou Mirka Topolánka, které ČSSD slíbila kompenzovat a výhledově úplně zrušit. Kraje jsou odpovědné za zdravotnictví, takže nešlo tak úplně o téma mimo agendu krajů, ale velmi šikovně propojovala běžné místní starosti s rozladěním řady občanů z celostátní politiky, která sahá na takové jistoty, jako je „bezplatné“ zdravotnictví. Šlo o ideální propojení obou politických vrstev. Něco takového dnes ANO k dispozici nemá, i když se velmi snaží využít současných problémů s digitalizací stavebního řízení, s nimiž se potýká prakticky každý kraj a větší obec. Toto téma však přišlo více méně náhodou, Babišově hnutí to před volbami přihrála nepřipravenost a naivita projektu pirátského místopředsedy vlády Ivana Bartoše.

Hnutí ANO hraje na jinou celostátní strunu, nikoli však na jednu, ale spíše na všechny najednou. Vzniká tak disharmonický akord celkové nespokojenosti s vládou Petra Fialy, s níž je spokojena sotva pětina občanů, tedy statisticky nejméně v historii Česka. Češi dokonce dnes více věří kritizovaným evropským institucím než vlastní vládě! ANO se rozhodlo tuto emoci ždímat.

Heslo krajských voleb „Vrátíme vám, co vám Fialova vláda vzala“, je ale velmi neurčité a prázdné. Pracuje se s čistou emocí, nikoli s konkrétní věcí, která měla dopad na všechny občany, jako to udělala ČSSD před šestnácti lety se zdravotnickými poplatky. Síla nového bleděmodrého nátěru republiky po krajských volbách je i z tohoto důvodu dost nejistá. O tom, že takový nátěr existuje už dnes a že se pravděpodobně udrží do dalších parlamentních voleb, ale nikdo moc nepochybuje.

„V podstatě už je to ANOrepublika, s tím bych docela souhlasil,“ soudí politolog Pehe. „Vývoj se od minulých krajských voleb dost posunul, dnes ANO sílí i tam, kde předtím nevyhrávalo.“ Bohužel se na obzoru dnes nerýsuje žádná strana či hnutí, které by ANO mohly v tomto „zásahu všech a všude“ konkurovat. „Já tedy nikoho takového na protistraně nevidím,“ potvrzuje Pehe a dodává jednu podstatnou okolnost: „Na straně kritiků současné vlády a jejího myšlení a politického postupu dochází k velkým posunům. ANO se však zatím nemusí bát, že by v krajských volbách o svoji kritickou dominanci přišlo. V parlamentních volbách za rok to už bude jiná káva.“ Proto jsou krajské volby pro Andreje Babiše tak důležité. Potřebuje vědět, že jeho ANOrepublika žije a sílí. O víkendu se dozvíme, jak se jeho naděje naplní.