Cesta od „kosy“ k moderní výzbroji

Když Česká republika vstupovala 12. března 1999 do Severoatlantické aliance, byl autor tohoto článku mladým profesionálním vojákem, plným očekávání, co nová éra přinese. Pochopitelně, vojsko bylo v té době stále ještě plné „komunistických gum“ (jejichž jedinou kvalifikací byla schopnost „buzerace“ podřízených) a zastaralé nebo zastarávající techniky, jejíž nákup se po roce 1989 prakticky zastavil. Navíc probíhal kolotoč zdánlivě nekonečných reorganizací a redislokací vojenských útvarů, doprovázený postupným vyřazováním velkého množství těžkých zbraňových systémů jako tanků, bojových vozidel pěchoty, obrněných transportérů a dělostřelectva. Mnoho vojáků z povolání v té době nevidělo v armádě perspektivu a především ti, kteří již měli nárok na výsluhové náležitosti (tehdy po minimálně 15 letech činné služby), odcházeli do dynamicky se rozvíjejícího civilního sektoru.

Záblesky na lepší zítřky

Postupně se však začínalo „blýskat na lepší časy“ – k jednotkám přicházeli ve stále větším počtu důstojníci, kteří absolvovali západní školy (mezi nimi byli jak předchozí, tak současný náčelník generálního štábu, generálové Aleš Opata a Karel Řehka), plně se profesionalizovaly první jednotky (od prostějovských speciálů, chrudimských výsadkářů, libereckých chemiků, přerovských vrtulníkářů či pardubických logistiků) a probíhala užší a ještě užší spolupráce s aliančními partnery v zahraničních operacích i během řady společných cvičení.

Ke konci roku 1998 (tedy těsně před vstupem do NATO) byl zaveden systém obranného plánování, řízený přímo vládou prostřednictvím ministerstva obrany. V procesu obranného plánování formulovaly orgány Aliance v roce 1998 celkem 52 návrhů cílů výstavby sil pro Armádu ČR, z nichž Česko plně akceptovalo 28 a částečně 24 cílů. Realizace jednotlivých cílů byla rozvržena až do roku 2003 a byly na ni plánovány výdaje ve výši více než 60 miliard korun. Součástí těchto opatření byl i přechod na standardy Severoatlantické aliance v řadě oblastí – od výzbroje přes plánování a řízení operací, spojení, logistiku a podobně.

Na tomto místě je nutné poznamenat, že důraz, který česká politická scéna kladla na ozbrojené síly před vstupem do NATO, po přijetí do této organizace rychle opadl. Zatímco v roce 1999 tvořil rozpočet kapitoly ministerstva obrany přibližně 41,7 miliardy (což bylo 2,25 procenta HDP), v následujících letech začalo docházet k pádu těchto hodnot a po deseti letech v Alianci se Češi dostali do pozice „černého pasažéra“ s obranným rozpočtem jen asi 43 miliard korun (což tehdy bylo pouze 1,1 procenta HDP). Po dalších šesti letech – v roce 2015 – klesl dokonce pod jedno procento: na tristních 43,8 miliardy (0,97 procenta HDP).

Šetření a nákupy s pachutí

Snižování reálných finančních prostředků vyčleněných na zabezpečení obrany České republiky se nejvíce projevilo na personálním „vybrakování“ české armády a odkládání mnoha modernizačních projektů nebo jejich realizaci pouze v omezeném rozsahu.

Pokud se konkrétně podíváme na počet osob, k začátku roku 2005 (tedy po plné profesionalizaci armády, neboť v prosinci 2004 došlo v tuzemsku ke zrušení základní vojenské služby) disponoval resort obrany 39 433 vojáky z povolání plus občanskými zaměstnanci. O dekádu později mělo ministerstvo obrany už jen 28 351 osob.

Obdobně dopadly i klíčové akvizice moderní techniky, které se staly předmětem politického boje, často i s korupčním podtextem. Kupříkladu v roce 2001 rozhodla česká vláda o modernizaci 140 tanků T-72, přičemž nakonec jich tuto „omlazovací kúru“ v rozmezí let 2003 až 2006 absolvovaly pouhé tři desítky. Místo původně zamýšlených 199 bojových vozidel Pandur II v letech 2009 až 2013 nakoupila Česká republika jen 107 těchto strojů.

Pojďme dál a výš: z předpokládaného nákupu 24 moderních nadzvukových bojových letounů se nakonec v roce 2004 uskutečnil pouze pronájem 14 švédských letadel typu JAS-39 Gripen, který má pokračovat přinejmenším do roku 2035. Mezi roky 2006 až 2007 došlo k pořízení trojice dělostřeleckých radiolokátorů Arthur s dosahem 40 kilometrů, avšak vůbec se tehdy neřešilo zavedení výkonnějších děl, takže do nynějška provozované (zastaralé) samohybné kanonové houfnice vzor 77 Dana dostřelí jen na vzdálenost okolo 20 kilometrů…

Obměna útočných pušek – ve vojenské nomenklatuře známých jako samo­pal vzoru 58 nebo lidově „kosa“ – na nový typ CZ 805 Bren se standardní municí 5,56 × 45 milimetrů NATO začala teprve v roce 2011. Pro plnění mírových a stabilizačních misí pod hlavičkou rozličných „koalic ochotných“ (i přímo v rámci Aliance nebo OSN) to sice sta­čilo, jakožto příspěvek do kolektivní alianční obrany to však bylo méně než nutné „minimum“.

Investice po okupaci Krymu

Až po ruské agresi proti Ukrajině v roce 2014 (s anexí Krymu) a především po zahájení plnohodnotné invaze do této země přede dvěma lety se opět začala obraně České republiky přikládat na domácí politické scéně větší váha. Počátkem roku 2022 sloužilo 27 197 vojáků z povolání, 4 191 vojáků v aktivní záloze a 8 192 civilních pracovníků. Za osm let percentuálně vzrostly počty personálu o 30 procent v kategorii profesionálních vojáků, a dokonce na víc než trojnásobek u vojáků v aktivní záloze. Pro loňský rok byla na kapitolu ministerstva obrany vyčleněná suma 111,8 miliardy (1,52 procenta HDP). K zásadnímu nárůstu došlo letos, kdy resort obrany hospodaří se 151,2 mi­liardy korun. K tomu je třeba připočíst i 8,6 miliardy z jiných resortů vyčleněných na obranné projekty. To dohromady dává bezmála 160 miliard, tedy v NATO doporučovaných dvou procent HDP (naposledy české výdaje na obranu překonaly tuto „magickou“ hranici v roce 2003, kdy činily 2,21 procenta HDP).

I díky tomu je nyní možné financovat větší množství důležitých modernizačních programů než kdy dříve. V letošním roce je v plánu vynaložit 11,2 miliardy korun na nákup pásových bojových vozidel pěchoty CV90, další 1,1 miliardy má jít na bitevní vrtulníky AH-1Z Viper a víceúčelové UH-1Y Venom a částka 1,3 miliardy na protiletadlové systémy Spyder kategorie Shorad. Dvě miliardy půjdou na 155mm samohybná děla Caesar, miliarda na nákladní automobily Tatra Force ve verzi pro přepravu a manipulaci s ISO kontejnery a 200 milionů na terénní osobní automobily Toyota Hilux. Dalších 400 milionů je vyčleněno na vylepšení transportních helikoptér Mi-171Š a polovina téže částky též na upgrade tanků T-72M4 CZ.

Letos začne také příprava výstavby dvou základen ve vojenských újezdech Hradiště a Libavá, kde bude instalována technologie Milsatcom (Military Satellite Communication) čili vojenská komunikační síť využívající družicového spojení. Od roku 2024 do roku 2034, tedy v období 11 let, budou průběžně hrazeny splátky za pořízení bojových letounů páté generace F-35 Lightning II, jak jsme nedávno v týdeníku Euro důkladně rozebírali (Euro 47/2023). Ministerstvo obrany ČR avizovalo, že půjde o méně než 14 miliard korun ročně.

Autor je zástupcem šéfredaktora odborného měsíčníku ATM