Čtvrtstoletí s jedinečným Eurem

Byl to památný rok. V únoru 1998 získali čeští hokejisté olympijské zlato v Naganu, zrodila se „opoziční smlouva“ mezi ČSSD a ODS, v červenci byla jmenována vláda Miloše Zemana, v září odstoupil z funkcí nemocný Josef Lux… a v pondělí 26. října začal vycházet nový ekonomický týdeník. Dostal jméno Euro, ačkoli měna téhož jména ještě neexistovala.

V modře rámované titulce trčela z toaletní mísy ruka doprovázená nečekaným titulkem, jenž se věnoval potenciálním cestám českého průmyslu: Spláchnout, či vytáhnout? Hned první Euro dalo čtenářům pocítit, že se nebude bát kritiky, přímosti, nadsázky – a humoru. V úvodním Fokusu se magazín vyjádřil k důvodům potíží Škody Plzeň či Chemapolu a jejich „lodivodů“, k těm Soudkům či Junkům, jak by svého času řekl Václav Klaus. A smysl nového magazínu ozřejmil v premiérovém editorialu na další straně István Léko, první šéfredaktor, který rozjížděl spin-off převážně z ekonomické redakce časopisu Týden. „Je nepochopitelné, že na českém novinovém trhu neexistuje zpravodajský týdeník, který by přinášel nové, korektní zprávy o dění v domácím a globálním hospodářství. Časopis, který nudu, nesrozumitelnost a nemístný respekt před státními institucemi a jejich představiteli nahradí bystrostí, nadhledem, kritičností, ale i vtipem. Časopis, který není pouze rádcem pro podnikatele či teoretickým věstníkem, ale je i pro lidi, kteří chtějí mít přehled o dění v české i globální ekonomice,“ psal Léko v editorialu (který pře­tiskujeme na vedlejší straně).

Neuvěřitelně silná redakce

U příležitosti 25. výročí zrodu časopisu jsme hovořili s řadou někdejších vedoucích redaktorů či grafiků. A co zmiňovali vlastně všichni pamětníci, byla enormní síla redakčního týmu „starého Eura“. Podívejte se do té dávné tiráže! Vedle Léka jeho zástupce Pavel Páral, bystrý analytik a břitký komentátor, art director Jindřich Jetel, obrazový šéf a fotograf Tomáš Novák, tajemník redakce Jaroslav Plesl, v ekonomické sekci Eura pak píšící Marcela Dolečková, Karel Klein, Ondřej Lér, Martina Martinovičová, Josef Michl, Roman Pospíšil či Marcela Šperkerová, v domácí redakci Kamila Čeřovská, Jana Havligerová, Štěpánka Kučerová nebo Pavel Matocha. O zahraniční novinky se měli starat Jan Kreidl a Dagmar Truncová.

„Bylo tam strašně moc dobrých novinářů, nabitá redakce. To byli neskutečně chytří lidé! S mnoha novinářskými zkušenostmi a darem vnímat ekonomické dění ve velmi složité době,“ zavzpomínal pro Euro Plesl, dnešní šéfredaktor Mladé fronty DNES.

Podle něj byly při utváření podoby Eura důležité vlivy ze zahraničí – tým se inspiroval mimo jiné v The Economist, v BusinessWeeku a Newsweeku, ale i v maďarském ekonomickém časopisu HVG. „A měli jsme pak spoustu věcí, které Euro přineslo jako první – István (Léko) energetiku, Pavel (Páral) banky… Kancelář jsem sdílel s Ondrou Lérem, to byla mimořádně velká škola. Pro mě to byla vůbec škola ekonomické žurnalistiky; to hlavní, co jsem se naučil, bylo právě v Euru,“ říká Plesl, jenž časopisu přeje další úspěšné čtvrtstoletí.

Ostré psaní, dobré zdroje

Zmiňovaný Páral, dnes již žijící legenda ekonomické publicistiky a po roce 2010 historicky druhý šéfredaktor Eura, zavzpomínal, jak přišel tehdy v roce 1998 z deníku Slovo s cílem dělat „více konfrontační a ostřejší novinařinu“, které doba – divoké devadesátky – nahrávala. Váží si po letech i faktu, že vydavatel (Euronews) k tomu dal novinářům volné ruce; chtěl zajímavý a moderní titul, který se nebojí. A co charakterizovalo články z Eura? „Byly to texty, které si nebylo možné přečíst jinde, šly více do hloubky, naše ,noviny‘ si nebraly servítky. Přestože vycházely ostré věci, nikdy jsme neprohráli jediný spor, že bychom lhali,“ říká Páral. Podle něj čtenáři dobře rozpoznali – a rozpoznají – silný titul s relevancí, byť nemusí jít o médium s vysokým nákladem. Euro si začínalo hned od narození budovat pověst insiderského nosiče, který dobře ví, co a proč píše. Ví i to, co bývá skryto. Kdo prošel „Holečkovkou“ na Praze 5, kde redakce zprvu sídlila, dobře pamatuje, jak lační byli tamní novináři nových informací.

Dnes se tomu říká investigativní žurnalistika a jen nejbohatší média si mohou dovolit mít takové oddělení, ovšem ve zlatých dobách Eura – počátkem nultých let 21. století – nebylo v redakci „nejvlivnějšího ekonomického týdeníku“ reportérek a reportérů, jimž by chyběly ambice přicházet s vlastními zjištěními, novými kauzami a texty „na citaci“. Mottem prostě bývalo „vědět víc“ či „je dobré vědět“, jak zněl i slogan, s nímž jezdila eurácká lokomotiva.

Řada z tehdejších redaktorů dnes vede celostátní média (Plesl MfD, někdejší zástupce Petr Bušta zase Lidové noviny) či pracuje ve velkých mediálních domech – a to i proto, že je v dobrém smyslu vycepovaná. „Dělejte schůzky, dělejte telefony, tiskovky mě nezajímají – už to dávno máte vědět,“ hřímal na poradách první šéfredaktor István. A tak časopis během let přinášel žhavé novinky v privatizačních kauzách bank, v pochybných investicích premiéra Stanislava Grosse (byt i akcie Moravia Energo) anebo v arbitrážích, byznysu a průmyslu, který pokrývali takoví novináři jako Jiří Pšenička, Kateřina Menzelová, Jan Žižka či Vadim Fojtík.

Kreativní tvář drzého Ojra

Euro nebyla a není jen práce, byla to tvořivá činnost – a zábava. „První Euro vznikalo hodně živelně, snad nejvíc, co to šlo. Obrazově jsme měli naprosto volnou ruku a zadání maximálně provokovat,“ směje se po čtvrtstoletí Tomáš Novák, když vzpomíná před starou redakcí v Holečkově ulici, jak to tam žilo. Původně mělo Euro modrý rámeček, který ovšem po pár číslech přešel v klasicky zpravodajskou červenou. Ale logo, jež zdobilo první vydání, vydrželo celou dekádu – k prvnímu překreslení došlo v roce 2008 Richardem Cortésem.

„Euro bylo zjevení na mediálním trhu. Všechny nás to bavilo, byli jsme mladí, měli skvělé prostředí. Byl to nejkrásnější začátek časopisu ze tří nových projektů, které jsem zažil. Ten největší mejdan,“ líčí Novák, původně novinář-fotograf, který vyrobil bezpočet obálek týdeníku – vtipné, tvrdé i krásné. Titulní strany bývaly pro stánkový prodej hodně důležité, což se změnilo. „Prvních pět šest let jsme dělali obálky, které tady na trhu vůbec nebyly. A neuvěřitelné diskuze se vedly o poutáky, co na nich bude,“ vzpomíná art director a vedoucí „fotokroužku“. I tím prošla zářná jména: fotografové Tomáš Turek, Hynek Glos, Martin Pinkas, Jan Rasch a mnozí další – jako nezapomenutelná produkční Hanka Adamcová.

Protože Euro byli vždy lidé. Zajímaví i „prdlí“, ale zvídaví. Editoři, korektorky, grafici, inzerce, obchodníci. Věděli jste, že svého času bývala nejčtenější stránkou Eura ta poslední? Byl na ní totiž index, rejstřík firem, ředitelů a CEO, CFO či CIO, kteří „se hledali“, zda o nich v časopise píšou, či nepíšou. Redakce žila tak, že by měl Karel Čapek námětů na stovky fejetonů! Euro vždy „jelo“. V každo­týdenním rytmu – a s hektickými pátečními uzávěrkami, kdy redakcí zněla jak zvučná operní hudba, tak ryčné techno, korektorky běhaly s obtahy, ale také psi za tenisákem po chodbě a editoři s grafiky posílali poslední zbývající stránky do tiskárny – rostlo časem i povědomí o titulu, který přicházel každý týden (vyjma týdnů s dvojčísly) se svými „breaking news“, s analýzami, ráznými komentáři, kauzami i veselými obálkami typu Václava Klause s točitými brejličkami ČKD jako Profesor Transformátor (22/1999) anebo Jaroslav Tvrdík z ČSSD vyobrazený jako kapitán ČSA aneb Luftjarda (36/2003).

S pěticí šéfů a VIP čtenáři

Za celé čtvrtstoletí se v čele Eura vystřídalo pouze pět šéfredaktorů: jmenovitě István Léko, Pavel Páral, Michal Půr, Vadim Fojtík a v nedávných letech Ondřej Hergesell, jeden ze členů „staré party“, která od počátku 21. století mapovala svět IT a rostoucí český byznys. Co jméno, to osobnost. Každý jiný, ale každý z nich se vepsal do DNA živého a žijícího titulu.

„Díky kvalitnímu obsahu a atraktivní grafické podobě oslovoval týdeník Euro stále větší počet čtenářů a také inzerentů. Redakcí prošly desítky špičkových novinářů, další talenty se díky Euru podařilo objevit. Z Eura se podařilo vybudovat nejvlivnější ekonomický týdeník na českém trhu… Udělali jsme tisíce rozhovorů se zajímavými lidmi, kteří nejvíce ovlivňovali události a směřování země, napsali jsme desítky tisíc komentářů a článků,“ vzpomínal Vadim Fojtík v bilanční knížce, která vyšla ke dvacetinám časopisu. A za pět dalších let fungování je to o pár stovek článků více, ale práce na dalších novinkách neustává. Stejně tak vycházejí neustále nové vtipy Jiřího Slívy, jenž je s Eurem spjat po celé čtvrtstoletí (jak píšeme detailně v reportáži z přípravy jeho pamětních litografií na stranách 50 až 56 v tomto čísle).

Několik zlomů a restart

Není ani třeba zastírat, že několikrát se udály obměny, které se neobešly bez emocí. Jistým předělem byl rok 2010 a odchod části redakce s Istvánem Léko do projektu Česká pozice a přechod Euronews ze skupiny PPF přes krátkou epizodu s privátním majitelem do velkého nakladatelství Mladá fronta. Následně se, v roce 2014, stal třetím šéfem v dějinách titulu Michal Půr, někdejší zpravodaj ČTK v Bruselu. „Euro jsem odebíral, byly tam insiderské informace, které jinde nebyly; pracovat tam byl splněný sen. Mělo vhled do byznysu, za kulisy a umí propojit politiku s byznysem. Tři roky v Euru mi daly asi nejvíc, naučil jsem se dělat i byznys,“ říká dnes Půr, jenž vedle portálu Info.cz rozjel řadu dalších mediálních projektů.

A podobně hovoří i Jan Novotný, někdejší šéfreportér, který jako první přišel s odhalením kauzy (ne)Babišova Čapího hnízda: „Pro mě Euro vždy bylo nejprestižnější médium pro byznys a ekonomiku v Česku.“ K jeho renomé přispěl sám mimo jiné i úvodním rozkrýváním složité korupční kauzy známé pod krycím názvem Dozimetr.

Pod křídly Mladé fronty přišel nový layout, další redakční změny, ale i vydavatelské potíže. V roce 2019 odešel s řadou kolegů Vadim Fojtík (jenž letos bohužel zemřel a ekonomické novinařině a přátelům nenahraditelně chybí), aby založil konkurenční projekt. Složitou etapou byl pro Euro následně covidový rok 2020, kdy přestal magazín v listopadu vycházet – na Mladou frontu byl uvalen konkurz… Následujícího jara se však časopis dočkal „oživení“ pod hlavičkou vydavatelství New Look Media. Stejně jako zpovídané osobnosti i my Euru přejeme to nejlepší: další skvělé roky a hlavně – chytré, náročné a zvídavé čtenáře!