Demokratické země musejí dál držet při sobě

Z něčeho špatného vzešlo loni něco dobrého. Na ruskou invazi Ukrajiny demokratický svět zareagoval pozoruhodným projevem jednoty a odhodlání. USA, Evropská unie, Spojené království, Japonsko, Jižní Korea, Kanada a Austrálie uvalily na Rusko bezprecedentní hospodářské sankce. Na Ukrajinu doputovala vojenská i ekonomická pomoc za miliardy dolarů. V Evropě Německo přislíbilo historicky významné změny ve své bezpečnostní a energetické politice. Finsko a Švédsko požádaly o členství v NATO.

Čína svými výhrůžkami Tchaj-wanu a prohlášením, že její partnerství s Rus­kem je „bez limitů“, rozčeřila vlny v oblasti Indického a Tichého oceánu. Japonsko oznámilo, že významně zvýší své výdaje na obranu. Filipíny se přimknuly více k USA. Koalice Quad – tedy Indie, Japon­sko, Austrálie a USA – svolala summit. Demokracie v Evropě a v Asii také navazu­jí užší spolupráci. Vůbec poprvé se sum­mitu NATO zúčastnilo Japonsko, Jižní Korea a Austrálie.

Letos však bude pro rozvinuté demokracie o poznání těžší vystupovat jednotně. Aktivní a angažovaný přístup americké vlády byl pro reakci demokratického světa na rusko-čínské partnerství naprosto zásadní. Mezi Washingtonem a jeho spojenci ale roste napětí. V Evropě jsou zásadní jak strategické, tak ekonomické otázky. Severoatlantická aliance je kvůli budoucnosti vojenské podpory Ukrajiny v otevřené rozepři. Bylo to zřejmé v polovině ledna na schůzce spojenců v Rammsteinu, kde Německo odolávalo intenzivnímu tlaku vyslat na Ukrajinu své tanky Leopard.

I když se po schůzce v Rammsteinu psalo především o Německu, rozpory v Severoatlantické alianci jsou složitější. Polsko, severské státy a baltské země prosazují agresivnější přístup a snaží se na Ukrajinu urychleně dodat další a vyspělejší zbraně včetně tanků. USA nejsou ani tak agresivní, ani tak extrémně opatrné jako Německo. Zastánci agresivnějšího přístupu se obávají, že se Bidenova vláda zalekla hrozby jaderné války, a proto se zdráhá Ukrajině poskytnout vyspělejší zbraně, jako jsou rakety dlouhého doletu. Kritizují je však pouze opatrně – v kvantitě vojenské i finanční pomoci Ukrajině USA nikdo ani zdaleka nepředčí. Tyto spory jsou zatím zvladatelné. Ale pokud by se na jaře situace zvrtla v neprospěch Ukrajiny, následné vzájemné obviňování by mohlo být ošklivé.

Napětí mezi USA a Evropou má i ekonomický rozměr – v Evropské unii mnozí osočují Washington z protekcionismu, protože svůj zelený průmysl včetně elektromobilů velkoryse dotuje. Spojené státy americké na to obvykle odpovídají, že by také Evropa měla svým zeleným technologiím poskytovat státní podporu – to je však nejspíše nereálné. Pokud by kaž­dá země začala dotovat vlastní průmysl, mohlo by to rozvrátit jednotný trh EU a unijní dotační program by okamžitě vyvolal spory, odkud se finanční prostředky vybírají a za co se utrácejí.

V pozadí se skrývá rostoucí obava, že USA Evropu ekonomicky dohánějí a válka na Ukrajině tento proces urychluje. Lídři evropských průmyslů poukazují na klíčové výhody Spojených států amerických: mají levnou energii, dostatek půdy, v oblasti technologií vedoucí postavení a dolar je navíc světovou rezervní měnou.

A pak je tu Čína. Konfrontační rétorika i jednání vůči Pekingu už jsou dnes v americké politice na denním pořádku. Většina evropských a asijských zemí stále volí opatrný přístup. Čína nyní představuje potenciálně největší překážku ve vztahu USA s jejich asijskými spojenci. Japonsko, Austrálie, Jižní Korea a Filipíny jsou k USA vázané spojeneckou smlouvou a shodují se na potřebě vojenského odstrašování Číny. Panují však mezi nimi obavy, nakolik se až Spojené státy americké hodlají od Číny ekonomicky oddělit.

Tato odlišná stanoviska jsem pozoroval, když jsem v lednu předsedal zasedání o Japonsku na Světovém ekonomickém fóru. Jeden z přítomných Američanů Stephen Pagliuca, který je na odchodu do důchodu z postu spolupředsedy společnosti Bain Capital, prosazoval myšlenku, že demokratické země začnou více obchodovat mezi sebou – válku na Ukrajině uváděl jako varování před ekonomickou závislostí na auto­kracii. Tak Niinami, generální ředitel tokijské holdingové společnosti s nápoji Suntory, neměl k tomuto argumentu přílišnou důvěru a vítal skutečnost, že obchod Japonska s Čínou roste.

Singapur, klíčový partner USA, pokud jde o obchod i o bezpečnost, otevřeně vyjadřuje znepokojení nad širokou škálou omezení, které USA uvalily na vývoz technologií do Číny. Obává se, že to přispěje k nebezpečnému vyhrocení vztahů mezi Američany a Čínou. Panují také obavy, že snaha USA zapojovat do dodavatelského řetězce pouze spřátelené země sníží efektivitu průmyslu a roztočí inflaci.

Takové napjaté vztahy by mohly překazit snahy o udržení spolupráce mezi demokraciemi v Evropě, Asii a Americe v letošním roce. Ale i když jsou rozpory zemí „globálního Západu“ znatelné, inteligentní posuny v politikách je mohou zmírnit. Američtí politici si už uvědomují, že zákon o snížení inflace v Evropě vyvolává obavy, a je možné, že se ho pokusí změnit. Přesnější vymezení americké politiky v oblasti vývozu technologií do Číny by spojence také uklidnilo.

Spojenci v NATO se především musejí shodnout na jednotné pozici vůči dodávání zbraní na Ukrajinu. A to rychle, než na jaře boje zase přitvrdí. V loňském roce demokratičtí spojenci dosáhli nádherné věci – jednoty. Letos by nám neměla proklouznout mezi prsty.

Gideon Rachman, FT