Dostalo se mu jména Donald, ale protože byl celičký „báječný, boží a neuvěřitelně krásný“, říkejme mu Donald I. Krásný – na Rusi by to byl třeba Krasnov. Po opakovaném nástupu na trůn, jejž mu zabíral slabý Joe Bídný, se Don I. velkolepě vrátil. Ze své Bílé věže vyslal záhy do světa svou libou podobiznu se slovy „nechť žije král“, vypořádal se bryskně se štváči, soudci i biřici a denně vydával stohy výnosů, jimiž měnil svěřenou zemi k lepšímu, aby „opět veliká byla“.
A naslouchal radám zlaťáky chřestícího čaroděje Elouna Efektivitikuse, který řídil tělesa na nebesích a z oslích povozů udělal „káry teslí“. Vezírem se Donaldu I. stal jistý hoch z lidu, Je-Do-Vec, jenž studiem se vyšvihl a sepsal elegii, v níž popsal soužení kraje. Panovník si vybral i sbor rádců: ke zdraví lidu řečnil šaman ze vznešeného rodu Kennů, výchovu v zemi dostala na starost Linda z arény a bezpečnost království přešla plně do rukou vyměněných generálů a stráží, kteří Donalda dosti opěvovali (vynikal v tom pohůnek Kašpátel).
Pak se to stalo! Do Bílé věže vešel jouda z planin. Ani si nesvlékl svoji kamizolu a žádal o pomoc v boji s Rudou saní, jež se za devaterými horami vyvalila z Mordoru a hrozila, že zničí svět lidí… Moudrý Don nenechal se ošálit a vyžadoval za ukutou zbroj, meče a štíty veškeré rubíny, zlato a démanty, a to na sto věkův, aby svoji zemi větší učinil. Leč divý muž, prý se jmenoval Vlad, odmítl před panovníkem pokleknout, políbit prsten a vzdát se cti. A tak jej Donald I. Krásný vyhnal z království.
Z jiných zemí ozývaly se hlasy, že svět lidí musí se zlem bojovat jednotně, svorně a ctít mravy předků, ovšem Don už je nechtěl slyšet. Staral se dál jen o sebe, o svoji vlast, kterou hodlal – ať to stojí, co to stojí – učinit velkou! A to tak velkou, že i širé severní ledové končiny někdejším přátelům přebral. Ano, svět se nenávratně změnil.
***
Tak nějak – jako pohádku o báječném vůdci – čtou situaci možná nejvěrnější voliči a příznivci prezidenta Trumpa, který „dává Ameriku do pořádku“ po všech těch „progresivistických experimentech“. Velká část světa však má pocit, že tento lídr dostává USA na scestí tupé arogance a hazarduje se světovým řádem, který Američané sami spolunastavovali. Nejenže se s kritikou ozývají demokraté, ale ani leckterým republikánům se už nepozdává despotický styl, jakým prezident válcuje federální zákony či mezinárodní vztahy.
Trumpovi to může být putna, ale podle nejnovějšího průzkumu již 73 procent Francouzů nepovažuje Američany za spojence. Od USA se odklání i Kanada; začne asi celní válka. A poté, co viceprezident J. D. Vance urazil „random země“ čili též Velkou Británii, jej tamní noviny častují coby blbce… Minulý týden v Kongresu Trump zopakoval zájem o Grónsko, kde čichá nerostné bohatství a pod tající zemí možná i realitní byznys.
O tom, jak Arktida může být geopoliticky i obchodně důležitá, neboť se o ni zajímají USA, Rusko i Čína, píšeme v novém Euru ve dvojici článků na stranách 40 až 47. Svět se v únoru tektonicky změnil. Změny valem pokračují. A není vůbec uklidňující, že řada krizových scénářů zmiňuje severní dálavy jako eventuální počátek budoucího světového konfliktu. Přeji klidné čtení.
