Dotáhnout svěrák
K nejodpornějšímu způsobu války sáhl ruský diktátor Vladimir Putin, když mu na Ukrajině nevyšel blitzkrieg. K vraždění civilistů. K útoku na porodnici a dětskou nemocnici. K bombardování obytných čtvrtí, lidí prchajících po ulicích s kufrem v ruce. K podminování humanitárního koridoru.
Ruská armáda plošně vyvražďuje všechny, kdo jí přijdou do cesty. Sledujeme hrůzostrašné události, jaké Evropa nezažila od druhé světové války.
Svět je zděšen a na adresu diktátora z Kremlu padají ostrá slova i z úst politiků. Že shoří v pekle, že se musí dostat před soud v Haagu. Jenže válečného zločince, který se rozhodl dohonit Adolfa Hitlera a Josifa Vissarionoviče Stalina, je potřeba ze všeho nejdřív v jeho vražedném tažení zastavit.
Na to demokratický svět zatím použil jen omezené nástroje. Největší vojenská aliance stojí z logiky věci stranou, protože jakákoli přímá účast NATO, byť v podobě bezletové zóny nad Ukrajinou, by znamenala rozšíření války do dalších zemí, což nikdo nechce. Ukrajině tak státy dodávají zbraně a humanitární pomoc. A proti Putinovi jako svůj hlavní kanon namířily ekonomické sankce.
Jejich „kadence“ je historicky rekordní, Rusko se vydává na cestu do hospodářského pravěku, ze země mizejí tisíce západních firem a značek. Tenhle ekonomický svěrák ale zatím není utažený na maximum. A je-li naší nejsilnější zbraní, rozhodně by měl být. A to co nejrychleji. Protože jestli zchudnou miliony Rusů, na tom Putinovi nezáleží. Lidé pro něj nemají žádnou hodnotu. Co ale pro něj hodnotu má, jsou peníze na financování války.
Jde hlavně o ropu a plyn. O komodity, na nichž je ruská ekonomika závislá a spotřeba v EU do značné míry taky (ruská ropa se na ní podílí asi 30 procenty, plyn 40 procenty). Ideální by bylo co nejrychlejší embargo, protože právě z těchto peněz Putin platí válečnou mašinérii a rostoucí ceny mu nahrávají. Američané a Britové už tento krok ohlásili, jenže když se to začalo řešit v EU, německý kancléř Olaf Scholz se ostře postavil proti. Ruská ropa a plyn jsou podle něj nezbytné, nedají se okamžitě odstřihnout. Protože by nás to bolelo. Lídři EU se pak shodli, že to bude postupné.
Dělat strategická rozhodnutí takového typu ze dne na den rozhodně není jednoduché. Ale Evropa si to způsobila sama. Politici dlouhá léta podceňovali mnohá varování před ruskou hrozbou, nechtěli vidět, co Moskva prováděla například v Gruzii. A energetickou připoutanost k Rusku řešili spíš vlažně. Patrně se spoléhali na pragmatismus, že Kreml dá vždy přednost nějaké dohodě a nezvolí cestu do ekonomické bídy. Šeredně se spletli.
Rychlé odříznutí ruských energií bychom samozřejmě zásadně pocítili. Evropa je ale v bezprostředním ohrožení a pro jeho odvrácení zkrátka musíme snížit komfort, na který jsme zvyklí. Musíme něco obětovat, i za cenu toho, že nebudeme žít jako dosud. Navíc: zvykli jsme si na nadměrnou spotřebu a plýtvání. Kdekdo jezdí autem úplně všude a doma topí víc, než je zdraví prospěšné, vyhazuje se ohromné množství potravin. To vše znamená spotřebu energií.
Uskromnit se je teď absolutní nezbytnost. A naše morální povinnost. Protože to pořád bude bolet násobně méně než bomby, které na Ukrajině zabíjejí nevinné lidi včetně dětí. Utnout ruský penězovod na financování války prostě musíme. Čím déle to budeme protahovat, tím větší cenu nakonec zaplatíme. Putina je potřeba do ekonomického svěráku skřípnout naplno.
