Elektrická autorevoluce

První filmové promítání bratří Lumièrů s jedoucí lokomotivou a vycházejícími dělníky z továren bylo jen zkouškou pro pobavení davu, drobný vědecký experiment, který neměl mít žádné byznysové využití, jak prohlásil Auguste Lumière. A hle: dnes je filmový zábavní průmysl jednou z nejdůležitějších byznysových oblastí lidského snažení.

Sen se stal skutečností, když se kosmická raketa Sojuz dostala na oběžnou dráhu, když Neil Armstrong na Měsíci mluvil o „malém kroku pro člověka a velkém pro lidstvo“. Sen počítačových nadšenců z konce 60. let, kteří předpovídali, že každý bude mít jednou svůj domácí a později kapesní počítač, se kompletně naplňuje posledních dvacet let a počítač je už i v hodinkách. Stejně tak se plní sen o tom, že auta jednou nebudou vypouštět žádné výfukové plyny a nakonec budou jezdit na elektřinu zcela sama.

Elektromobilita se stala hlavní kolejí budoucnosti automobilů. A přestože se řada lidí snažila naznačit, že mnohem více by se mělo investovat i do pohonů vodíkových, elektrická auta brzy ovládnou svět. Nedá se to už zastavit, na to automobilky celého světa investovaly příliš mnoho stovek miliard dolarů do vývoje, aby teď řekly: končíme, musíme to otočit, dáme peníze raději jinam.

Automobilový průmysl je – tady skoro doslova – motorem české ekonomiky.

Česko je v přepočtu na hlavu největším výrobcem aut na světě; nejde jen o domácí Škodovku, která se stala dobrou a velmi schopnou dcerou druhé největší globální automobilky Volkswagen Group, ale i o další značky. Všechny přecházejí na výrobu elektro­aut, což znamená, že se velmi rychle promění i celý český průmysl, který doposud dodával automobilové komponenty. Elektrickou automobilovou revoluci přežijí jen ti, kteří se rychle přizpůsobí.

Cimrman by možná řekl, že elektro­­auta můžete kritizovat, odmítat, nenávidět, ale to je tak asi všechno, co se proti jejich boomu dá dělat. Vlak se rozjel, zrychluje a strojvedoucí přidávají rychlost, rozhodně brzdit nebudou. I „brain train“, vlak mozkový, jede jasně tímto směrem, a tak se dá očekávat, že elektrická auta do roku 2030 už nebudou luxusem za velkou cenu, nýbrž běžným rodinným vozem. Vrhnou-li se na něj vývojáři celého světa, můžeme věřit i tomu, že se splní i další sen spojený s elektro­mobily. Totiž skutečné snížení uhlíkové stopy.

Vědecký optimismus je vždy třeba brzdit zdravou skepsí, jež umožňuje dobře vidět i to, co na první pohled vidět není. Elektrická auta v provozu mají nulové emise, ale jejich výroba zanáší svět vcelku slušným svinstvem. Jak připomněl šéf BMW Oliver Zipse, zejména těžba a zpracování vzácných kovů pro autobaterie vytváří klimatickou stopu jako hrom, často ničí i život obyvatel v okolí těžby v Jižní Americe či v Asii. Pozitivní je ona stopa jen a jen tehdy, dodává Zipse, když jezdíte na zelený proud – což není ani v Německu samozřejmost, natožpak v Česku, kde je podíl OZE zatím velmi malý.

Zlikvidovat externality elektro­mobility, to je tedy sen pro příští dvě desetiletí; a také vyrábět více skutečně čisté energie, která by naplnila smysl a původní raison d’être elektrických aut. Ale to už možná bude sen jiných než současných generací, jež budou na elektřinu jezdit i bez myšlenek na to ohromné množství výrobních externalit.

Šťastnou cestu všem a elektrizující čtení!