Evoluce slunečních brýlí

Nejranější antropologické doklady pokusů o zkrocení slunečního oslnění pocházejí z polárních regionů Arktidy. Místní inuitské kmeny vyráběly ochranné prostředky už před tisíci lety, dávno před vynálezem skla. Kvůli celoroční pokrývce sněhu a ledu odrážejících sluneční svit a chybějící vegetaci jsou totiž polární oblasti nejslunnějšími místy naší planety. Díky schopnosti akomodace čočky dokáže lidské oko v ostrém světle vidět i skrze velmi úzkou štěrbinu. Inuité to zjistili a naučili se zpracovávat zvířecí kosti a dřevo do tenkých plátů, jež vybavili úzkými podélnými průřezy. Tyto primitivní masky usadili natěsno přes oči a pomocí provázků upevnili kolem hlavy. Na vnější stranu těchto raných eskymáckých brýlí se někdy ještě natíraly saze, aby absorbovaly světlo a ještě účinněji omezovaly oslnění. Dalšími historickými doklady ochrany zraku před oslněním byly kupříkladu leštěné smaragdy císaře Nerona, přes které údajně sledoval gladiátorské zápasy. Číňané ve 12. století zase používali zakouřené křemenné čočky přezdívané „ai tai“ (v překladu „temné mraky zakrývající slunce“). Měly více funkcí, od léčebných až po ty ceremoniální. Některé prameny třeba zmiňují soudce kamuflující těmito pomůckami výraz v očích během soudních jednání.

Vynález brýlí s kovovými obroučkami a postranicemi je přisuzován britskému optikovi Edwardu Scarlettovi. Jeho postranice z roku 1727 ještě nebyly zahnuté za uši, protože ty byly většinou skryty pod parukami. Ještě dříve byly brýle přidržovány rukojetí (takzvaný lorňon) či uchyceny pomocí skřipce neboli cvikru přímo na nose. Jiný anglický optik 18. století James Ayscough zase doporučoval zabarvená skla pro korekce různých očních vad. O století později už byly například brýle s hnědými skly běžným poznávacím znakem syfilitiků, jejichž zrak byl přecitlivělý na světlo. Benátská republika byla domovem těch nejzručnějších řemeslníků a sklářů své doby a vysoká poptávka i zápal vynálezců daly vzniknout kolem roku 1760 přímým předchůdcům moderních slunečních brýlí. Tenké kovové obroučky byly osazeny zelenými skly, usazeny na hřbetu nosu, se stranicemi zahnutými za ušima. Je fascinující, že tento geniálně samoúčelný design přetrval v prakticky nezměněné formě dodnes.

Za vším hledej Hollywood

Skutečný průlom přinesl až Hollywood s nástupem filmu. Technologie raných snímků a natáčení v interiérových studiích vyžadovaly velmi silné reflektory evokující denní světlo. Filmové hvězdy tedy mezi jednotlivými scénami nosily sluneční brýle, tehdy velmi drahé a vyráběné na míru zkušenými optometristy, převážně z kovu a ručně opracovaných materiálů – z želvoviny a slonoviny. Jakmile se tyto brýle objevily na veřejnosti, rázem se staly nesmírně žádaným, ale exkluzivním zbožím.

Bujará 20. léta položila základ moderní popkultury. Chlapík jménem Sam Foster, svého času zaměstnaný ve firmě Viscoloid v Massachussetts, rozjel vlastní podnik s výrobky z relativně nového syntetického materiálu – celuloidu. Jeho vynález inicioval nedostatek slonoviny spojený s nadměrným lovem. Z celuloidu se vyráběly primárně hřebeny, spony a další vlasové doplňky. Móda krátkých vlasů však neblaze dopadla na obchodníky s hřebeny včetně Fostera. Napadlo ho tedy zaměřit se na výrobu slunečních brýlí. Od prvního uvedení v obchodním domě Woolworth v Atlantic City v roce 1929 z nich byl hit a navzdory finanční krizi se rozšířily po celé Americe, a to i mimo pláže.

Ve 30. letech se sluneční brýle staly masově vyráběným zbožím v bezpočtu módních tvarů a podob, což umožňoval postupující technologický vývoj umělých hmot. Časopis Life v roce 1938 poznamenal, že z 20 milionů prodaných kusů v předchozím roce je jen zhruba čtvrtina lidí nosila na ochranu očí. Proslulý americký letec John A. Macready patřil k těm, kteří ve slunečních brýlích spatřovali především ochrannou funkci. Spojil proto svoje poznatky o světelných podmínkách výškových letů s výzkumníky společnosti Bausch & Lomb v New Yorku. Spolupráce vyústila v prototyp brýlí Aviator se zeleně tónovanými zakulacenými skly účinně blokujícími UV záření.

Doplněné kovovými obroučkami byly v roce 1938 uvedeny na trh pod vypovídajícím obchodním názvem Ray-Ban. Původně vojenská pomůcka určená širší veřejnosti se časem stala nejproslulejší značkou slunečních brýlí v historii. Italská značka Persol, založená v Turíně už v roce 1917 na konci 30. let, paten- tovala speciální pružinové panty, takzvaný Meflecto systém, umožňující komfortní nošení a přizpůsobení stranic brýlí tvaru hlavy. V 50. letech představila dnes už legendární model 649, původně určený řidičům turínských tramvají.

Herec Steve McQueen byl hrdým majitelem sbírky brýlí Persol. Mezi jeho nejoblíbenější patřily brýle 714, skládací varianta původních 649. Tento prvek je pro značku typický dodnes. Ray-Ban v roce 1952 uvedl model Wayfarer definovaný robustnějšími plastovými obroučkami a lichoběžníkovitými liniemi typickými pro polovinu století. Designér Raymond Stegeman se údajně inspiroval nábytkem manželů Eamesových i dynamickými křídly cadillaců. Wayfarers se staly nezbytným doplňkem celé generace beatniků, James Dean je vynosil na plátno ve snímku Rebel bez příčiny, a i v 60. letech se těšily obrovské oblibě u umělců od Boba Dylana po The Beach Boys. Hybridem mezi modely Aviator a Wayfarer z této doby je Clubmaster, těšící se oblibě dodnes, v 80. letech ho proslavil Bruce Willis v seriálu Moonlighting. Do módy ulice 60. let promluvil pop- -art a mladí designéři, kteří propagovali velmi výrazné a barevné brýle; mezi umělce asi nejvíc spojené s excentrickými modely patří Elton John. Subkultura hippie si oblíbila naopak subtilní kulaté brýle s tenkými obroučkami pojmenované po Johnu Lennonovi. Macho kultura 80. let a televizní seriály a filmy jako Top Gun vrátily na čas na výslunní maskulinní letecké brýle a metalické prvky.

Zakladatel značky Oakley a velký fanoušek motokrosu James Jannard v roce 1983 přišel při cestě podél pacifického pobřeží s nápadem na brýle, které by chránily zrak i ze strany. Doma v garáži vzal vzorník ochranných závodnických brýlí, zredukoval jeho tvar a pak k němu pomocí kobercové pásky přilepil stranice z háčků drátěných šatních ramínek. A prototyp prvních sportovních slunečních brýlí, který změnil historii sportu, byl na světě. Navazující modely měly za cíl oslovit publikum mimo sportovní tribuny a staly se prvními plně přizpůsobitelnými brýlemi, u nichž si zákazník mohl vybrat z řady barevných variant jednotlivých komponentů, podle průvodní reklamy dokonce ve více než 22 milionech variací.

Devadesátky se nesly v duchu uhlazeného minimalismu a obecně malých, aerodynamických brýlí, typickým příkladem jsou černé brýle Keanu Reevese v Matrixu nebo Oakley Romeo Toma Cruise v Mission Impossible. Závěrečná dekáda 20. století vybízela také k ohlédnutí se v čase zpět, ikonami budiž bílé oválné brýle ze série 6558 od značky Christian Roth. Právě ty, které proslavil Kurt Cobain na svých posledních fotografiích z roku 1993.

Jedna firma vládne všem

Současný trh se slunečními brýlemi by se dal rozdělit do několika částí. Coby výnosný a zároveň cenově dostupný módní doplněk je seženete v každém luxusním butiku. Pak tu máme heritage značky s vysokým podílem ruční práce a opravdu prémiovou kvalitou. Další skupinou jsou menší nezávislé značky cílící na mladé městské zákazníky. Nad nimi se pak tyčí obr, italská společnost Luxottica, jež s největší pravděpodobností vyrobila právě i ty vaše sluneční brýle. Jedná se o gigantickou společnost, která ovládá jak kompletní výrobní řetězec, velkoobchodní distribuci, tak sítě prodejen a optik, ale dokonce i pojišťovny. Její zakladatel Leonardo del Vecchio vsadil na dravou mezinárodní expanzi a licenční spolupráce.

Jako první Luxottica podepsala spolupráci se značkou Giorgio Armani v roce 1988. O dva roky později vstoupila na newyorskou burzu a raketově rostla. V 90. letech koupila značku Persol, později Ray-Ban, Oakley, Alain Mikli nebo Oliver Peoples. O dekádu později se Luxottica spojila s francouzskou firmou Essilor, světovým lídrem výroby a distribuce kontaktních čoček. Odhaduje se, že v roce 2020 firma EssilorLuxottica ovládala 80 procent světového trhu s brýlemi. Společnost v roce 2023 vykázala tržby v hodnotě 25,4 miliardy eur s hrubým ziskem 16,1 miliardy. Přestože trh s luxusním zbožím v posledních měsících zaznamenal ochlazení, segmentu slunečních brýlí se vytrvale daří: například nadnárodní gigant Kering (vlastník značek Gucci, Balenciaga nebo Bottega Veneta) sice v témže roce ohlásil meziroční pokles tržeb o čtyři procenta, ale nárůst v prodejích slunečních brýlích o 35 procent. Kdysi na počátku stála přirozená snaha ochránit zrak před oslněním. Dnes už můžeme směle napsat, že sluneční brýle jsou nejmódnější artikl v historii lidstva. A i proto je to tak dobrý byznys.