Minimálně Ósaka se na „své“ Expo velmi těší. Kolem světové výstavy se ovšem vznášejí i otazníky. Podle aktuální předpovědi by letošní Expo nemuselo splnit očekávání ohledně počtu návštěvníků, můžeme se rovněž ptát, jestli je vhodné pořádat takto nákladnou akci v době, kdy svět trápí válka, mnoho zemí inflace a Japonsko nezvyklá drahota, byť to se může vzhledem ke zbytku planety zdát relativní. V širším měřítku se pak nabízí úvaha, jestli má v digitálním věku 21. století povšechně analogová prezentace vědy a pokroku na vzdáleném fyzickém místě při své finanční náročnosti vůbec smysl. Pro Ósaku ale, zdá se, pořád má.

Minulé slavné Expo ve stejném městě v roce 1970 totiž do jisté míry ve společnosti stále rezonuje, byť už jenom u generace 65+, ale Japonců v této věkové kategorii není málo. Byla to doba, kdy se Japonsko úplně postavilo na nohy po prohrané válce, ekonomicky silně rostlo a svět jej přijal do klubu vyspělých zemí. Ósacké Expo 1970 toho bylo zhmotněním, výrazem i demonstrací. Největší událost, kde o sobě Japonsko dalo opravdu vědět. Symbol toho nejlepšího z japonské moderní historie. Není proto divu, že tehdejší nadšení i zápal si chce nemálo lidí znovu připomenout. Co tedy jsou Expa? A jaký byl vývoj k tomu ósackému? Pojďme se na to společně podívat a prozkoumat je.

Dlouhá cesta do Ósaky 2025

První světovou výstavu Japonsko hostilo v Ósace v roce 1970, o pět let později International Ocean Exposition Expo na Okinawě, v roce 1985 vědeckotechnologické Expo v Cukubě, v roce 1990 opět v Ósace Flower Expo a konečně v roce 2005 Expo v Aiči. „Velkými“ Expy byla právě Ósaka 1970 a Aiči 2005. Japonci se ovšem Expo snažili uspořádat již výrazně dříve. Na světové výstavě se premiérově objevili v roce 1862 v Londýně. Jednalo se o členy první japonské diplomatické mise do Evropy, která jela navazovat mezinárodní vztahy. Nabyté poznatky o technické a vojenské vyspělosti světa byly jedním z impulzů ke startu modernizace japonské společnosti. Mise se jako tlumočník účastnil i Jukiči Fukuzawa, zásadní hybatel modernizace Japonska v politice, vědě i vyšším školství. Osoba Japoncům natolik drahá, že jeho portrét byl v letech 1985 až 2024 tištěn na bankovky nejvyšší hodnoty.

První japonská prezentace se objevila hned na dalším Expu 1867 v Paříži. Zemi tam prezentovala ještě vláda feudálního šógunátu a knížectví Sacuma a Saga. Vystaveno bylo především japonské umění. Dřevořezy ukijoe, keramika a další. Tento počin přispěl k oblibě japonského vizuálního umění v Evropě v letech pozdějších. Reformované Japonsko se účastnilo v roce 1873 Expa ve Vídni. Jelikož technicky se s Evropou ještě naprosto nemohlo srovnávat, prezentovalo se opět uměleckými díly, meči, keramikou, loutkami či obrazy. Ale také kopií japonské zahrady. Ta se rozléhala na čtyřech tisících metrů čtverečních a nacházela se v ní i svatyně. Velmi uchvátila nejen návštěvníky, ale prý i rodinu rakouského císaře.

Na svém území Japonci chystali Expo několikrát. Nejblíže realizaci bylo Expo 1940, jež se mělo konat současně v Tokiu a Jokohamě. Zahraniční státy potvrdily účast, vstupenky se začaly prodávat a Expo 1940 mělo už i svoji tematickou píseň. Definitivní tečku za přípravami učinila japonská invaze do Číny. Po prohrané válce se Japonsko dlouho zvedalo, a tak výstavou, již země zorganizovala, bylo až Expo 1970 v Ósace. Organizátoři umožnili vstup i těm, kteří se prokázali vstupenkami z roku 1940. Údajně takových návštěvníků bylo několik tisíc!

Přelomové Expo 1970

V roce 1970 se do Ósaky sjel celý svět. Největší mocnosti – Sovětský svaz a USA – se prezentovaly především dobýváním vesmíru. Jejich pavilony představily modely i reálné kusy vesmírných lodí, americký pavilon ještě navíc přinesl i kámen z Měsíce. Ani Japonci nezůstali pozadu. Přinesli nejrůznější technologické výrobky a značně futuristické stavby, jimiž prezentovali svoji zemi jako moderní stát s technologiemi pro budoucnost. Z tehdy představených konceptů se jich dost opravdu uchytilo. Například pohyblivý chodník nebo elektromobil. Japonská telekomunikační firma NTT už tehdy představila i „telefon snů“. Jednalo se o bezdrátový terminál, kterým bylo možné volat na jakékoli číslo v Japonsku. V době přístrojů s točícím se ciferníkem působil obří „mobil“ jako zjevení.

Japonci jako národ zde demonstrovali svoji pověstnou jednotu, když podniky i státní správa udělaly pro úspěch výstavy naprosté maximum. A ten se dostavil gigantický. Expo 1970 navštívilo bezmála 65 milionů návštěvníků a na vstupném výstava vybrala tolik peněz, že z jeho výtěžku dodnes Nadace Expo 1970 v rámci grantů financuje kulturní aktivity. Co do návštěvnické účasti Ósaku 1970 překonalo až Expo 2010 v Šanghaji, kam přišlo o devět milionů návštěvníků víc.

Současné Expo 2025

Tématem letošní výstavy je „Utváření budoucí společnosti pro naše životy“. Výstaviště se rozprostírá na ploše 155 hektarů a jako dominanta mu vévodí obří dřevěný kruhový ochoz, který symbolizuje, že „ačkoli je svět rozmanitý, přesto je jeden společný“. Obvod ochozu měří dva kilometry, je postaven s využitím tradiční japonské technologie tesařských spojů nuki, které návštěvníci mohou porovnat s podobnými v chrámech a svatyních při programu mimo výstaviště; je to největší dřevěná stavba na světě.

Výstaviště celé je třikrát větší než nedaleký tematický park Universal Studios Japan. Zahraničních pavilonů typu A, tedy těch, jež si účastnické země samy navrhly a postavily a které jsou vnímány jako ty nejcennější poklady každého Expa, bude 42. Tímto typem se bude prezentovat i Česko. Národní pavilony jsou situovány do vnitřní části dřevěného kruhu. Japonských pavilonů bude možné navštívit 17 a nalézají se naopak vně kruhové dominanty. Na příchozí rovněž čeká dalších osm takzvaných „signature“ pavilonů, které připravuje osmero producentů, špiček ve svých oborech, ať již vědních, či uměleckých. Tyto pavilony souhrnně představí „úžasnost života“. Hlavní japonský pavilon je výsledkem harmonického propojení japonských tradičních umění a moderní technologie. Nabídnout by měl překvapení i citové pohnutí. Hlavním tahákem zde bude právě prezentace tradičních japonských technologií pomocí počítačové digitalizace. Částí pojaté jako továrna, reprezentující koncept japonské precizní řemeslné výroby monozukuri, bude provádět populární anime postava, kocour Doraemon. Japonský pavilon odhalí i tajemství technických řešení nejslavnějších japonských památek v Kjótu nebo v Ise.

V dalších pak návštěvníci budou moct poznat třeba „les budoucnosti“, pohled do budoucnosti každého z nás nabídne pavilon představující japonské medicínské technologie Nest reborn. Představí bezdotykovou diagnostiku krevního tlaku či „krevní rozbor“, k němuž není nutné odebírat krev. Výsledky nové přístroje vyhodnotí pomocí kombinace snímání obličeje a umělé inteligence, přičemž na základě této technologie pak bude odvážlivcům nabídnut pohled na sebe sama za 25 let. Telekomunikační firma NTT pak opět nabídne svoji vizi budoucnosti komunikace, která bude patrně probíhat prostřednictvím hologramů.

Češi v Ósace, šance pro firmy

„Hlavním českým exponátem na Expu 2025 je sám pavilon České republiky. Vyrobený je z dřevěných CLT panelů a společně se skleněnou fasádou přitáhne pozornost lidí, kteří se na Expo chystají. Česká kultura prostřednictvím jedinečné architektury a unikátní stavební technologie tak bude promlouvat nejen k těm, kteří přímo do českého pavilonu zavítají, ale prakticky ke všem návštěvníkům, kteří budou výstavištěm procházet,“ věří generální komisař české účasti na Expu Ondřej Soška.

Na letošním Expu se bude prezentovat zhruba stovka českých firem z různých oborů, které na společnou propagaci Česka v Ósace doposud přispěly souhrnnou částkou 100 milionů korun. Jejich příspěvky by během výstavy měly podle Sošky dorůst až na původně plánovaných 150 milionů. Od své prezentace na Expu očekávají nalezení nových obchodních příležitostí a partnerských vztahů pro Česko na značně perspektivním trhu. Japonsko je v součtu druhým největším zahraničním investorem v Česku, japonské firmy dávají práci 50 tisícům českých zaměstnanců a tvoří pět procent českého HDP. Nově se však otevírají možnosti i pro opačný směr.

„I když česká firma najde ze svého pohledu v Japonsku vhodného partnera, relativně dlouho trvá, než vůbec na japonské straně naleznou kontaktní osoby, se kterými mohou komunikovat a komu své produkty, služby nebo představy o spolupráci vysvětlit. A ne každá japonská firma o spolupráci se zahraničím stojí. Ale účast na Expu a přítomnost v Ósace českým firmám může pomoct přitáhnout pozornost těch japonských subjektů, jež spolupráci s Evropou sami hledají. A najít přímé linky na ,decision makery‘, s nimiž mohou přímo začít jednat,“ řekl Euru Soška. Oproti Expu 2005 v Aiči je česká snaha propagovat společně kulturu a byznysové příležitosti výrazně silnější. Česká prezentace s tímto přístupem není jediná, podobně tak činí například Nizozemsko, Polsko nebo Austrálie. „Posun, kdy se společně s propagací kultury a šířením informací o svých úspěších na poli moderních technologií snaží účastnické země prezentovat a s místními propojovat i konkrétní společnosti či projekty, započal už na Expu v Dubaji 2021. Světovým výstavám jako takovým by právě toto do budoucna mohlo dát další přidanou hodnotu smyslu jejich konání,“ dodává Soška.

Každá země se představuje jinak

Zahraničním pavilonům Japonci říkají „květiny Expa“. I letos bude jejich přehlídka velice pestrá. Například prezentace Saúdů odkazuje na tradiční architekturu a kulturu jejich země a je koncipovaná jako pozvánka, která by Japonce k návštěvě Saúdské Arábie měla motivovat. Pavilon za půl roku uspořádá přes 700 eventů, přinese koncerty tradiční arabské hudby, ale návštěvníkům nabídne i typickou uličku arabského bazaru se suvenýry.

Spojené arabské emiráty zase chtějí velkoryse pojatý vnitřní prostor pavilonu využít zejména pro prohloubení přímé lidské spolupráce a plánují mezinárodní symposia, přednášky či workshopy. Australská expozice kontinent prezentuje skrze přírodu. Maskotem Austrálie je koala Koko a hlavní část výstavy tvoří les. Kulisu dokreslují i replikované vůně a zvuky australské divočiny. Nizozemský pavilon zastřešuje i kopuli pro 360 stupňů digitální projekce. Na kompatibilitu s Japonskem odkazují Nizozemci i nabízeným jídlem – fúzí japonských trojhranných hnětenek onigiri, jejichž náplň tvoří holandské krémové krokety bitterballen.

Srbové svůj pavilon pojali jako prostor mezi řekami Sávou a Dunajem a jejich expozice se věnuje především trvale udržitelnému rozvoji měst. Portugalci odkazují na dlouhou kulturní i obchodní výměnu od dob, kdy do Japonska poprvé připluli portugalští mořeplavci. V části expozice odkazující na současnost pak prezentují biotechnologie, obnovitelné zdroje energií a podvodní drony pro mořský průzkum. Pavilon si nechali navrhnout od japonského architekta Kengoa Kumy, jenž je známý právě svými ohledy na udržitelnost. Na historii, kulturu a hudbu odkazuje také pavilon italský. Ten v sobě hostí i pavilon Vatikánu, v němž by měla být k vidění i vzácná díla z vatikánských sbírek.

Expo bez front?

Organizátoři těsně před zahájením výstavy čelí i problémům. Aktuálně je trápí nižší počet prodaných vstupenek. Předpokládá se účast 23 milionů návštěvníků. Aby Expo provozně neskončilo ve ztrátě, organizátoři potřebují prodat alespoň 18 milionů vstupenek a 14 milionů jich chtěli prodat už v předprodeji. Aktuálně jich je prodaných milionů deset. Podle ósackého průzkumu z prosince minulého roku s konáním Expa 2025 v Ósace souhlasí přes 90 procent obyvatel města i prefektury. Ale zároveň jen 35 procent obyvatel událost zvažuje navštívit… Jednou z příčin slabších čísel prodeje by mohla být i cena vstupného. Základní vstupné na jeden den pro dospělého činí 6 700 jenů (1 030 korun), půlroční pas na celou výstavu pak 30 tisíc jenů (4 615 korun). Senioři a mládež mají slevy, levnější jsou i vstupenky na dubnovou část výstavy, či „letní pasy“, kdy organizátoři očekávají menší účast. Ale ani tak vstupné není symbolické. Když připočítáme ještě dopravu a jídlo, jehož ceny jsou na výstavišti zhruba dvojnásobné, může to být pro někoho dost. Od posledního Expa v Aiči 2005 se Japonsko změnilo. Země prošla dlouhým obdobím stagflace a minimálně část společnosti musí zvažovat výdaje výrazně více, než jsme u Japonců byli zvyklí a dnes by při pohledu z Česka mnohý očekával.

Další příčinou může být i samotný nákup vstupenek. Je velice komplikovaný. Zájemce si musí nejprve na stránkách ósackého Expa vytvořit profil, pak koupit vstupenky, poté zarezervovat datum, kdy plánuje návštěvu, pak vznést požadavek na rezervaci času vstupů do pavilonů, které se chystá navštívit. U některých je nutné se kvůli převisu poptávky registrovat do systému loterie, která je vícekolová. Jdete-li jako rodina, musíte si dát pozor, abyste propojili jednotlivá ID svých vstupenek a do systému je zadali společně, jinak vám systém vybere různá místa a různé časy návštěv pavilonů.

Zavedení původního rezervačního systému bylo vedeno snahou vytvořit Expo bez front. Úvaha je to určitě skvělá. Před dvaceti lety v Aiči se u některých pavilonů tvořily mnohahodinové fronty. Záměr byl také patrně veden snahou nějak „naředit dopravu“ na výstaviště. Umělý ostrov, kde se nachází, s Ósakou spojuje jedna linka metra a jeden most. Na místo se sice dá dojet i lodí, autobusem nebo na kole, ale organizátoři nechtějí hlavně metro jako hlavní dopravní prostředek přetížit.

Další starostí je bezpečnost a horko. Bezpečnost s ohledem na možná přírodní rizika, jakými v Japonsku jsou zemětřesení nebo silné bouřky. V případě přírodní katastrofy tohoto formátu bude z výstaviště krajně komplikovaná nejen evakuace, ale patrně i jen spěšný odchod většího množství lidí najednou. Horko v létě je pak chápáno jako potencionální zdravotní problém největší. Jak u seniorů, tak u dětí. Vedra v Ósace mohou být úmorná a jak efektivní bude stín poskytovaný ikonickým ochozem nebo vodní mlžítka, to ukáže právě až léto.

Co s Expem po Expu?

Po skončení Expa by na ostrově Jumešima měl vyrůst luxusní resort. S hotely, bazény, ale také s prvním legálním kasinem v Japonsku. Půjde o IR Resort, který bude provozovat americká firma MGM Resorts ve spolupráci s japonskou společností Oryx Corporation. Což pro část japonské veřejnosti představuje značné dilema. Legální hazard je v Japonsku omezený pouze na sázení na dostihy, cyklistické závody a soutěže motorových člunů. Další legální formou „lehkého hazardu“ jsou herny pačinko. Vše ostatní spadá do šedé nebo přímo ilegální zóny.

Náklady na přípravu výstaviště byly enormní. Vyšplhaly se z původně plánovaných 125 miliard jenů (19,2 miliardy korun) na téměř dvojnásobek. Část Japonců však letošní Expo vnímá jako jakéhosi „předskokana“ hrazeného z daní, po němž zkultivovaný umělý ostrov s vybudovanou infrastrukturou využije hotelový resort s problematickým kasinem. Stejnou otázku „co s ním?“ ale nečeká jen prostor výstaviště, nýbrž patrně celý koncept světových výstav Expo. A v ideálním případě by mohla nastartovat i diskusi o smysluplnosti míry regulace, administrativy a byrokracie, která za poslední dvě dekády ohromně narostla a efektivní mezinárodní spolupráci výrazně komplikuje. V každodenním životě tohle bereme jako danou nutnost, snažíme se s tím nějak žít. Ale právě na akcích typu Expo je toto bolestně vidět. O byrokracii na japonské straně, kterou se ale při schvalování stavby českého pavilonu naštěstí podařilo překonat, mluví i generální komisař Soška: „Fyzická přítomnost zde v Ósace a stavba národního pavilonu typu A, tedy podle českého návrhu, je pochopitelně finančně, logisticky i organizačně náročná. Ale faktickou realizací stavby prokážete, že i úplně nové postupy a materiály mohou v Japonsku fungovat. I když je japonská legislativa původně neměla jak uchopit a kam zařadit. Narazili jsme na japonské normy, ale ve výsledku všichni vidí, že pavilon stojí, byl postaven velice rychle, a co je nejdůležitější, je bezpečný. Pro Japonce jsme do té míry inspirací, že na základě zkušeností s českými CLT panely uvažují o změně norem pro tento typ staveb.“

Samozřejmě si musíme rovněž přiznat, že na podobnou byrokracii v Česku narazily japonské firmy, jež se chtěly ucházet o možnost český národní pavilon postavit. Vysvětlit japonským stavbařům, proč jejich firma, která bude stavět v Japonsku na výstavišti, nikdy mimo Japonsko nepodnikala, musí prokázat České republice, že na daních a pojištění nic nedluží v České republice, otestovalo nejen jazykové kvality, ale i psychickou integritu tlumočníka. Ósacké Expo 1970 nám představilo nástroj, čím komunikovat. Dnes, o 55 let později, mobilní telefony používá 70 procent světové populace. My ale nutně potřebujeme nalézt nebo znovu nalézt, jak a o čem spolu komunikovat. Kam chceme společně směřovat. Symbol současné dominanty Expa „jednotné společnosti v rozmanitosti“, i motto výstavy „utváření budoucí společnosti pro naše životy“ k tomu přímo vybízí. Třeba nás výsledné poselství Expa 2025 překvapí. I když možná úplně jinak, než jsme si teď sami schopni představit. U mobilního telefonu se to před 55 lety podařilo.

Světové výstavy jsou zralé na reformu

Expa budou i nadále hrát důležitou roli jako platformy, které umožní přímou interakci lidí v reálném životě, je přesvědčen japonský manažer.

Kazuja Murota z eventové agentury Mash se přes třicet let účastní příprav japonské prezentace na světových výstavách. Na Expu 2005 v Aiči se spolupodílel na vzniku Centra managementu Národních dní účastnických zemí, kde posléze pracoval jako supervizor. S týdeníkem Euro hovořil nejen o nadcházejícím Expu v Ósace, ale i o tom, v čem současné Japonsko zaostává a co by mělo dělat pro svou lepší budoucnost.

► Přípravy letošního Expa jsou extrémní, v živé paměti máme kvůli covidu-19 odloženou olympiádu v Tokiu. Ovlivnila pandemie i světovou výstavu v Ósace?

Jak OH Tokio 2020, tak Expo v Dubaji byly kvůli covidu-19 o rok odložené. Na přípravu Expa v Ósace tak nebylo roků pět, ale pouze čtyři. Do toho vstoupila ruská agrese na Ukrajině, kvůli které značně a globálně vzrostly ceny dopravy i materiálů. To všechno má samozřejmě na přípravu vliv velmi negativní.

► Má tedy takto pořádané Expo ještě smysl? Kvůli půlroční akci budovat výstaviště, když dnes jde spousta setkání vyřešit online a prezentace přes 3D virtuální realitu?

V minulosti byla Expa pořádána jako výstavy, kde spolu soutěžily prototypy výrobků tehdy nejmodernějších, špičkových technologií. Ale od roku 2005 výstavy Expo fungují spíše jako místa pro hledání řešení globálních problémů. Domnívám se proto, že velkolepá Expa, jež jsou extrémně náročná na rozpočty, bude nutné do budoucna reformovat. Na rozdíl od nedávné minulosti dnes žijeme ve světě, kde internet umožňuje snadný přístup k informacím komukoli a kdekoli. Myslím si však, že Expa budou i nadále hrát důležitou roli jako platformy, které umožní přímou interakci lidí v reálném životě. Jako místa, kde bude možné utvrdit se třeba v tom, že spolu chceme žít v míru, chceme spolu spolupracovat a kam chceme společně směřovat. V globálním měřítku.

► Bude mít letošní Expo nějaký přímý vliv na hostitelské město Ósaka?

Chystá se sem spousta lidí z celého světa. Což je skvělá příležitost, jak nechat poznat krásy a poetiku Ósaky právě lidem ze zámoří. Ale také doufáme, že Expo povede k hlubší budoucí kulturní, ekonomické, ale i technologické výměně mezi Japonskem a dalšími zeměmi světa. V minulosti se to povedlo, právě konkrétně také s Českem. Expo také dost podpoří aktivity a spolupráci s ambasádami participujících zemí v Japonsku, což obvykle vede k pokračování aktivit se zahraničím a třeba k výměnám studentů.

► Jak se liší Expo 2025 v Ósace od Expa 2005 v Aiči?

Asi největší rozdíl je v propadu japonské ekonomiky. Oproti roku 2005 je Japonsko slabé. Asociace Expo tak pracuje s velmi omezeným rozpočtem, což prakticky znemožňuje dobrou kvalitu akce. A také za těch dvacet let narostla administrativa, zejména v souvislosti s dodržováním čím dál přísnějších pravidel a předpisů. Práci to brzdí a ve svém důsledku opět zvyšuje náklady. Různých přihlášek a dokumentů, které musejí účastnické země předkládat asociaci Expo, je opravdu hromada. Je těžké se v nich orientovat, poznat, co je důležité, které upřednostnit.

► Jak se od roku 2005 za dvě dekády změnilo samo Japonsko?

Tolik jsme preferovali kvalitní, ale levné výrobky ze zahraničí, konkrétně od dodavatelů z Číny a jihovýchodní Asie, až jsme si tak podkopali vlastní domácí ekonomiku.

► Uvádí se, že v Japonsku je nedostatek zaměstnanců. Na druhé straně tu pracuje hodně cizinců. Nemění se alespoň v tomhle Japonsko k lepšímu?

To má dvě úrovně. Japonsko si musí v první řadě vytvořit takový ekonomický model, který mu umožní zadávat veřejné zakázky i standardní práci domácím dodavatelům a nebude ho nutit spoléhat se na levnější výrobu v zahraničí. Druhou úrovní je zapojení cizinců. Dnes chce mnoho lidí do Japonska, protože milují anime a mangu. Chtěli by tu i pracovat, ale pro to by museli mít lepší podmínky. K tomu potřebuje japonská ekonomika výrazný impulz k růstu. Ale už vhodné využití zájmu cizinců by tomu samo mohlo částečně pomoct. A pokud se to povede, Japonsko má šanci být zase celosvětově vyhledávanou a respektovanou zemí.

► A jakou zemí by Japonsko do budoucna mělo být? Mohlo by v tom letošní Expo nějak napomoct?

Jsme relativně malá země s minimem nerostných zdrojů. Abychom přežili, nutně musíme být znalostní ekonomikou provázanou se zahraničím. Proto je nutné zásadně zlepšit a prohloubit naši interakci právě se zahraničím. Japonsko je také ostrovní stát a ze své podstaty velmi uzavřený národ. Často také řešíme nepodstatné administrativní maličkosti, maříme na nich spoustu cenné energie, a přitom podstata problému nám uniká. Pokud bychom se tady dokázali zahraničím inspirovat, zejména v oblasti zefektivnění rozhodovacích procesů, ale zároveň si dokázali uchovat naši pověstnou úctu k detailu a snahu o maximální nejlepší možný výsledek, máme šanci si opět vydobýt respekt a být naopak inspirací pro ostatní. V toto směru by nám letošní Expo mohlo pomoct.

Autor je japanolog, tlumočník, předseda Česko-japonské společnosti a herec Divadla kjógen