Hlas českého průmyslu

Dává práci zhruba 1,5 milionu lidí, což z hlediska zaměstnanosti představuje asi třetinu všech ekonomicky aktivních obyvatel země. Zhruba třetinou se průmysl podílí na tvorbě národního bohatství, navíc každá druhá firma v zemi se věnuje některému sektoru, který pod průmysl spadá.

Průmysl nejsou jen velké automobilky typu Škoda Auto, Toyota či Hyundai, neméně důležité (z hlediska byznysu i zaměstnanosti) jsou stovky firem v dodavatelském řetězci automotive branže. Velkou tradici v rámci českého průmyslu mají hutní a strojírenské podniky, řada z nich patří k absolutní špičce evropského či světového výrobního odvětví. Jakkoli nemám rád klišé pojednávající o zlatých českých ručičkách, ve strojírenství to – v kombinaci s moderními technologiemi, jako je laser, CNC či robotika – prostě platí.

Již od dob Františka Křižíka či Emila Kolbena má na našem území velkou tradici elektrotechnický průmysl, a když se dnes vypravíte do některého ze závodů koncernů Bosch, ABB či Foxconn, uvidíte tam (vedle pásové výroby, bez které to zatím nejde) spoustu vývojářů, techniků a dalších lidí v laboratořích či výzkumných centrech, kteří pracují na nových robotech či strojích, jež budou hýbat elektromobilitou v příštích letech.

V aktuálním vydání týdeníku Euro přinášíme rozhovor s novým prezidentem Svazu průmyslu a dopravy, který reprezentuje dramatickou většinu z průmyslové výroby v Česku. Jan Rafaj je na svůj věk zkušeným manažerem, a pokud dokázal v tajné volbě porazit protřelého harcovníka Mirka Topolánka, jsem přesvědčen, že cechovní organizace nejdůležitějšího sektoru české ekonomiky bude vidět a slyšet.

Bohužel s ním moc nemluví ten nejdůležitější element celé naší země: vláda. Při tvorbě konsolidačního balíčku nebyl Svaz průmyslu připuštěn k debatě. „My nejsme jako odbory, chceme vládu podpořit, protože víme, že se s deficitem musí něco udělat. Jen jsme chtěli být součástí debaty, abychom věděli, jak a co přesně se bude dít. Ale vláda nás do debaty nepustila, že prý by tam bylo moc lidí a nic by se nerozhodlo,“ říká Rafaj v rozhovoru.

Bohužel v Euru máme úplně stejnou zkušenost. Již více než před rokem jsme požádali Jozefa Síkelu, ministra průmyslu a obchodu, o velký profilový rozhovor. Když jsme se po týdnech a měsících čekání dočkali termínu, bylo interview těsně před realizací zrušeno pro ministro­vu nemoc. Přes proklamace o vymyšlení náhradního termínu nebyl ministerský ansámbl schopen nabídnout jediné datum. Po čase nás uhánění úředníků přestalo bavit, ze strany ministerstva pokračuje absolutní pasivita, přestože je energetická krize přinejmenším zažehnána.

Neschopnost vládních špiček vysvětlovat své – často těžko obhajitelné – kroky se čím dál víc mísí s frustrací lidí. Nejde jen o protagonisty a sledující dezinformační scény, nemluvím ani o skupině obyvatel věřící konspiracím. Zklamání z celkově nekoncepčního fungování a bídné komunikace vlády slýchávám od vrcholových manažerů, majitelů úspěšných firem a skutečných kapitánů průmyslu. A pokud vrcholoví politici nemluví ani s novým prezidentem klíčového podnikatelského svazu, nemám z této situace vůbec radost.

Abych nekončil negativně, rád bych vás upozornil na obsáhlý analytický text o tom, jak efektivně využívat svůj mobil v zahraničí. Řada z vás se chystá za hranice Unie, kde EU roaming nefunguje, a pár tipů či doporučení, jak jednoduše stlačit náklady na používání mobilu v cizině, se může hodit. Doporučuji zejména pasáž o eSIM kartách, které si jednoduše nahrajete do svého přístroje (v textu se dozvíte, které telefony tuto funkci podporují), za pár dolarů či eur si zakoupíte dostatečně kapacitní datový balíček a můžete surfovat i v zemích, kde by vás jeden megabajt dat přišel na stovky korun. Hezké léto!