Hodnotové i generační konflikty v budoucnu ještě zesílí

Představitelé koalice Pirátů a Starostů a nezávislých (PirSTAN) hovořili po volbách o hořkosladkém vítězství. Respektive spíše takto volební výsledek hodnotili zástupci Starostů a nezávislých. Voliči totiž poslali preferenčními hlasy do Poslanecké sněmovny 33 kandidátů STAN. Ti prý dokonce budou pořádat seznamovací večírek, poněvadž se v takovém množství ani pořádně neznají. Pirátům zůstaly čtyři mandáty a oči pro pláč, vítězství opozičních bloků nad Andrejem Babišem pro ně mělo příchuť žluči.

Okamžitě se rozproudila debata, kde hledat příčiny tohoto jevu. Převládá interpre­tace, že vinen je Andrej Babiš a jeho ostrá protipirátská kampaň, jež popletla hlavu i příznivcům pirstanské koalice. „Ale cožpak oni věří, že Piráti chtěli poskytovat české chaty a chalupy migrantům?“ namítali, docela racionálně, někteří diskutující. Mají pravdu, natolik intenzivně Andrej Babiš mozky voličů PirSTAN nezasáhl.

Vnesl však do kampaně téma, jež mělo reálné jádro, které premiér pouze nafoukl do monstrózních rozměrů. Střízlivě totiž nahlíženo, značná část české společnosti, včetně voličů obou opozičních bloků, měla a má s Piráty a jejich hodnotovým světem problém. A nejen s tím pirátským, ale vůbec s moderními progresivistickými proudy, které v současných západních společnostech sílí a zároveň vyvolávají ostrý konflikt se zastánci tradičních hodnot.

České volby, byť se primárně odehrávaly na linii Babiš versus Antibabiš jako svérázné referendum o premiérovi a jeho vládním období, potvrdily řadu hodnotových i generačních konfliktů a též rozdílů v interpretaci domácího vývoje i okolního světa. V příštích měsících a letech se patrně projeví s ještě větší silou. Nutno ale předeslat, že následující řádky nemají za cíl posuzovat, který z postojů je správný a který špatný, pouze se pokouší obsáhnout jejich sociální ukotvení a vliv na politiku.

Odkud a kam jedeme

Piráti jako samostatná strana uspěli ve volbách 2017 i díky svému volebnímu autobusu. Starou karosu v barvách vězeňské služby vnitřně upravili pro účely vedení kampaně a na její boky nechali přimalovat výrazné politické poselství. Seděli tam ti, kteří by dle Pirátů měli podobně jako s nimi zobrazený David Rath sedět i za mřížemi nebo přinejmenším čelit trestní odpovědnosti za své jednání.

Kromě Andreje Babiše s čapím hnízdem na hlavě též Bohuslav Sobotka, ale i Miroslav Kalousek, ikona fanoušků TOP 09 a vlastně nejen jejich. A Jana Nečasová Nagyová s Petrem Nečasem jako marionetou. Ovšem pro většinu příznivců ODS je pád Nečasovy vlády puč, komplot, babišovským slovníkem vyjádřeno účelovka. Bylo proto trochu na pováženou, proč zrovna tito lidé chodí na demonstrace Milionu chvilek za nezávislost justice, tedy i olomouckého vrchního státního zástupce Ivo Ištvana, ale motiv tvořila emocemi nesená poučka: „Vše proti Babišovi je dobré.“

Když po minulých volbách vznikl blok demokratických stran ODS, TOP 09, STAN a KDU-ČSL, Piráti k němu zaujímali rezervovaný postoj, který příznivci „demobloku“ příliš nechápali. Zavírali oči před skutečností, že Piráty a Babiše spojuje částečná shoda na výkladu nejnovější české politické historie, kritika takzvaných tradičních stran spojených s korupčním jednáním, byť se v mnohém liší. Piráti ale znamenali novou vlnu, odráželi generační zlom.

Koalice Spolu je subjektem spíše pro čtyřicátníky a padesátníky, pro které listopadem 1989 začal nový letopočet. Středobod jejich vesmíru tvoří odčinění všech následků komunistické minulosti a plná integrace České republiky do západních struktur. Babišovo ANO vnímají jako poslední záchvěv síly rudé saně, jeho voliče, zpravidla starší občany v penzijním nebo těsně předdůchodovém věku, považují za „koblihy“ nenávratně poznamenané životem stráveným převážně v komunismu.

Zdůrazňují Babišovu minulost a vytěsňují například fakt, nakolik mu voliče vehnala do náruče místy sociálně necitlivá politika pravicových vlád i hojné korupční kauzy představitelů všech stran, včetně levicové sociální demokracie. Čas se pro ně v řadě ohledů zastavil počátkem devadesátých let. I jejich Západ, ústřední pojem jejich politického slovníku, je z konce 20. století, tedy Ronalda Reagana, baronky Thatcherové, Helmuta Kohla, zavedených masových stran a tržní ekonomiky s měkkým sociálním polštářem.

Západní novoty

Uplynulo však více než 30 let. Západ prochází těžkými sociálními i hodnotovými otřesy. Problematické soužití s muslimskou komunitou, prosazování genderové rovnosti a práv sexuálních menšin, boj s klimatickou změnou a preferování zelené energie, to všechno jsou skutečnosti, s nimiž se obtížně sžívá i vzdělanější část české společnosti.

A není těžké narazit na názor, často v řadách příznivců koalice Spolu, že se Západ zbláznil a odvrací se od své podstaty. A my zde v české kotlině musíme bouři přečkat a ubránit se nyní hlavně před ruským medvědem a čínským drakem. Krize Západu je dočasná, soudí u nás mnozí, jde pouze o politováníhodnou, byť asi těžší chřipku, jež však odezní a nad západním světem opět vyjde slunce, naše milé sluníčko devadesátých let.

Totální šok pak západní „novoty“ představují pro starší voliče z menších měst a obcí, dříve příznivce ČSSD, dnes často hnutí ANO, popřípadě Okamurovy SPD. Ale též pro voliče lidovců. Marian Jurečka málem rozmetal společné tažení opozičních koalic výrokem, že vláda, do které by KDU-ČSL vstoupila, musí jednoznačně odmítnout prosazování manželství pro stejnopohlavní páry.

Nicméně lidovečtí voliči koalice Spolu nakonec do sněmovny svými kroužky poslali rekordních 23 zástupců strany, což připomnělo rok 2002, kdy dosáhli úspěchu díky kroužkování na společné kandidátce s liberální Unií svobody. Marian Jurečka zariskoval, ale asi věděl, co dělá. Voličská i členská základna vyžadovala ujištění o určitých postojích, právě i tváří v tvář rýsující se koalici s Piráty.

Petr Fiala se nijak netajil názorem, že manželství je svazkem muže a ženy. Soudě dle reakcí na sociálních sítích, řada voličů kvůli Jurečkovi a Fialovi opustila Spolu a přešla k PirSTAN, ale zároveň pak nejspíš nekroužkovala kandidáty Pirátů. Oproti tomu Jurečka s Fialou mohli svému uskupení získat některé sympatizanty Trikolóry.

Za kolik plujeme

Už zcela zapomenutým prostředkem pirátské kampaně z roku 2017 byla solární loď, trochu větší jachta poháněná sluneční energií. Piráti ji provozovali na Labi i na Vltavě, v přístavištích pořádali mítinky. Šlo o docela podařený nástroj politické komunikace. Piráti a loď nějak patří k sobě, plavidlo na solární pohon asociuje též nové technologie a obnovitelné zdroje energie.

Piráti původně prezentovali jako své ústřední téma digitalizaci a nové technologie, v genderových otázkách sice v zásadě přebírali postoje západní liberální levice, ale nečinili z nich hlavní bod své agendy. V krajských volbách 2020 provozovali tour pod názvem Šance změnit budoucnost. Opět použili obyčejnou Karosu, byť s futuristickým obsahem. Zájemcům předváděli třeba hydroponický systém na pěstování plodin, 3D tiskárnu, holografický projektor, virtuální realitu nebo elektrickou jednokolku.

Mezi novými technologiemi, hodnotami, které přinášejí, a sociálním postavením reálných i potenciálních uživatelů však existuje těsná souvislost. Voliči Zelených v Německu jsou zpravidla bohatí lidé často s diplomy z nejlepších univerzit. Díky nim mají dobře honorovanou práci, z univerzitního prostředí si odnesli levicové či levicově-zelené ideály a mají dostatečně tučné konto, aby je v životě zčásti uplatňovali. Instalují si na střechy svých vil solární panely, kupují si auto­mobil Tesla nebo aspoň nějaký hybrid, připlatí si za energii z obnovitelných zdrojů. Což dělník nemůže, nemá na to, je rád, když z výplaty uhradí měsíční účty.

Ekologie a peněženka

Zmíněné skutečnosti fatálně podcenila ČSSD za Bohuslava Sobotky. Chtěla převzít agendu, kterou na Západě prosazují zelené nebo levicově-liberální strany či levicová křídla tradičních sociálnědemokratických stran, ale vytrhla cosi z kontextu sociální reality, která je u nás odlišná. Snaha oslovit městské liberální voliče sice konvenovala pražské organizaci strany, kmenový elektorát ale i kvůli genderové agendě ve stylu v té době ministryně práce a sociálních věcí Michaely Marksové prchl k ANO nebo k SPD. A nejen voliči.

Jaroslav Foldyna, dlouholetý přední politik ČSSD a příznivec Sdružení přátel bílého heterosexuálního muže přestoupil k Okamurovi a letos dosáhl znovuzvolení. Jím vedená kandidátní listina SPD v Ústeckém kraji získala 44 774 hlasů (11,87 procenta), Foldyna 5575 preferenčních hlasů. ČSSD pouze 12 062 (3,12 procenta) hlasů, tedy méně než celostátní průměr. A to v Ústeckém kraji, někdejší stranické baště! V roce 2006 tu ČSSD obdržela 35,46 procenta a komunisté 16,5 procenta. Letos zde KSČM dostala ubohých 3,92 procenta. Hnutí ANO naopak 35,61 procenta.

Vazba mezi ekologií a peněženkou byla patrná i na jiném z ústředních témat letošní kampaně, boji proti elektromobilům. Robustní auto se spalovacím motorem je znamením úspěchu, postkomunistického blahobytu, ale i nezbytným nástrojem obživy či obstarávání běžných životních potřeb, hlavně pro lidi z venkova. „Kvůli drahým elektromobilům, nadiktovaným z Bruselu, jsme přece v listopadu klíči necinkali,“ namítnou dnes mnozí.

Na ekologická řešení je česká společnost stále příliš chudá a bohatší vrstvy postrádají zelený étos středních i vyšších tříd na Západě, kde je sexy v prvé řadě zanechávat co nejmenší uhlíkovou stopu. Ta se však v české volební kampani projevila nebývalým způsobem.

Zmrzlinová válka

Koalice PirSTAN nasadila do boje i tak­zvané nanu káry, zmrzlinářské vozy, jež měly vábit ke kandidátům do sněmovny a jejich programu. Každopádně vyjely dost pozdě, od 10. srpna, přičemž zejména jeho konec byl velmi studený. Zpoždění však způsobily též dohady, jaký produkt nabízet. Tvarohový nanuk Míša, připravovaný z kravského mléka, prý zanechával příliš velkou uhlíkovou stopu. Po dlouhých tahanicích zvítězil údajně ekologický jahodový sorbet. Než se však v PirSTAN usnesli, na jaký ledňák voliče lákat, udeřila skoro zima.

A jejich sporů využil Andrej Babiš, který na svých mítincích točil „naši klasickou českou vanilkovou a čokoládovou“ zmrzlinu se sloganem: „Lízejte, než to zakážou!“ PirSTAN tak opět vytlačil na bitevní pole kulturní války. Jeho voliči kroužkující o sto šest Starosty a starostky se asi opravdu nebáli o své chaty a chalupy předané migrantům. Mohla je k tomu přimět obyčejná chuť na zmrzlinu.

Když začaly preference v průzkumech padat a kampaň mohl za povedenou označit jen slepý a hluchý, oprášili v PirSTAN pirátskou tradici volebních autobusů. Ale pojízdným muzeem přešlapů a hříchů Babišovy vlády nazvaným Švindlbus ani jeden z členů koalice neříkal nic o sobě. Šlo pouze o nástroj negativní kampaně, o další z mnoha variací na antibabišovskou notu, která navíc zanechávala výraznou uhlíkovou stopu. A jahodový sorbet – vždyť to je vlastně ekologie pro děti.

Co ale „děcka“, která patří k prvovoličům či druhovoličům? Jakou perspektivu pro sebe vidí? Docela temnou, což bylo patrné již před pandemií. Pokud mladá generace věří, že se kvůli proměnám klimatu do nějakých 20 let s vysokou pravděpodobností usmaží v pekle přehřáté planety, ať už přímo, nebo nepřímo, v důsledku totálního rozkladu civilizace, může na ni již samo toto vědomí mít naprosto devastující účinek v podobě totálního nihilismu. Nebo povzbuzovat sklony k radikalismu. Tím spíš, že nemá šanci prožít si své životní peklo ve vlastním bydlení.

Čekat spásu od „husté dvojky“ Jany Maláčové s Matějem Stropnickým ji evidentně ani nenapadlo. Piráti své koketování s myšlenkou zdanění nevyužívaných bytů stáhli z výlohy, aby nevyplašili středové voliče. Ti pak ale stejně kroužkovali STAN. Kruh mého článku dospěl na začátek. Kdyby Andreje Babiše nebylo, museli by si ho členové i voliči stran někdejšího „demobloku“ vymyslet. Umožňuje jim totiž vytěsňovat z mysli problémy, které jsou desetkrát palčivější než politicko-ekonomické zájmy jednoho miliardáře.

Autor působí na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy