
Jaderné prozření
Vztah k jaderné energii se v moderním českém státu formoval negativní zkušeností černobylské havárie (26. dubna 1986), jejíž rozsah a dopad tehdy vládnoucí komunisté před veřejností tajili.
Stíny Černobylu v 90. letech silně ovlivnily také debaty kolem dostavby temelínské jaderné elektrárny, která je už bezmála čtvrtstoletí základním zdrojem české elektrické sítě. Od té doby jádru jako společnost věříme setrvale a přesvědčení, že jádro je a má být základní vrstvou české energetické politiky, je snad jediným bodem, na němž se shodne prakticky celá politická scéna (s výjimkou Zelených).
Nejsme v tom sami. Vždyť k jádru se přiklánějí i země, které se doposud jaderné energetice vyhýbaly, například Polsko. Země jako Německo, jež pod tlakem svých minulých politických rozhodnutí jadernou energetiku naopak ze strachu z ničivého jaderného stínu odstavily, jsou dnes spíše civilizační anomálie. Proč tomu tak je, je zřejmé.





