Jak chytrá jsou chytrá města?

V polovině listopadu obletěla svět zpráva Organizace spojených národů, že počet lidí na Zemi dosáhl závratných osmi miliard. Co všechno to bude pro ni a lidstvo znamenat, je tématem už dlouho a předpovědi jsou vesměs negativní. Zároveň existují snahy, jak se s nezměnitelným faktem pozitivně vyrovnat. Jednou z nich jsou takzvaná chytrá města, která pomocí moderních technologií dokážou mimo jiné zefektivnit služby, a tím zlepšit kvalitu života.

OSN odhaduje, že do roku 2050 bude 68 procent světové populace žít právě v městských oblastech. I proto jsou chytrá města v centru pozornosti. V těchto intencích jsou vnímána jako centrum udržitelných inovací a sociálního začleňování. Například studie think-tanku McKinsey Global Institute zjistila, že technologie chytrých měst může zlepšit kvalitu života až o 30 procent.

Na mnoha místech světa se už do těchto moderních technologií investuje. Řada takových projektů se tvářila jako výkladní skříně zelených chytrých měst, ale je to tak ze všech úhlů pohledu? Pro někoho představuje „chytré“ město spojení architektonických a technologických strategií, které vytvářejí optimální a inovativní řešení veřejných služeb. Pro jiného zase ambice směrem k demokratičtějším a udržitelnějším komunitám. Ale možná je to někde naopak.

Podle mezinárodní sítě LabGov, která zkoumá a vyvíjí metody a projekty zaměřené na sdílenou správu městských prostor a zdrojů, městům navrženým výhradně na zavádění moderních technologií do běžného života hrozí vznik prostředí náchylného k občanskému odcizení. Už při vývoji inteligentních měst je proto nutné preventivní a důkladné etické posouzení projektu – zda je zaměřen primárně na člověka. Teoreticky se tak mohou tvářit všechny projekty, realita by ale mohla být jiná. Města vlastněná korporacemi mohou vzbuzovat spíše obavy.

To nemají ani ve Vídni

Moderní technologie, které obyvatelům měst ulehčují život, jsou změnou k lepšímu. Kromě pohodlí také zvyšují bezpečnost v ulicích, zefektivňují veřejnou dopravu nebo zásadně šetří energii – v této době velké téma. Například pouliční lampy, které pomocí čidel tlumí nebo zesilují svícení podle toho, jestli zrovna někdo prochází, odpadkové koše, které si samy řeknou o vysypání a podobně. Peter Bednár, architekt a urbanista z ateliéru Jakub Cigler Architekti, vidí chytrost třeba v tom, jak jednoduše se návštěvník dokáže ve městě zorientovat.

„Jak rychlé a srozumitelné je koupit si jízdenku na přepravní prostředek nebo jak funguje infosystém,“ vysvětluje. „Například v New Yorku jsou v ulicích stojany s výřezy map v orientaci po­dle směru, kam se díváte, takže se kaž­dý rychle zorientuje i s menší prostorovou představivostí. Celkově chytrost vidím i v tom, jak je jednoduché a pohodlné přejít ulici, kam město umisťuje dětská hřiště, je-li nad tím hřištěm stínicí plachta,“ prohlašuje Bednár s tím, že jde spíš o vstřícnost a srozumitelnost, nic z toho nevyžaduje drahou elektroniku nebo konzultanty technologických společností.

Praha je v žebříčcích kvality života relativně vysoko, byť Pražanům někdy přijde až neúnosná doprava ve městě – zejména během špičky. Zavádění chytrých řešení v metropoli má na starost městská akciová společnost Operátor ICT. „Pilotujeme nové technologie, které jsou relevantní a řeší konkrétní problémy města. Umožňují nám reagovat na konkrétní výzvy, jako je svoz odpadu,“ říká Petr Suška, který šéfuje oddělení Smart city, inovací a projektového řízení.

„V Praze nemáme žádné ,krizové centrum‘, kde by někdo sledoval 20 obrazovek, ale existuje platforma Golemio, kde se dají data vizualizovat, a to od dopravy ve městě, počtu cyklistů až třeba po vývoj cen bydlení. V průběhu covidu jsme například kompletně digitalizovali očkovací strategii Prahy, abychom zajistili, že je dostatek vakcín ve všech očkovacích místech,“ uvádí Suška.

Jedno z chytrých řešení, která se v hlavním městě osvědčují, je po­dle Sušky svoz odpadu. „Jde o znečištění ovzduší, o efektivitu, o spoření a snižování frekvence vysypávání nádob s tříděným odpadem. Nejezdíme pro odpad pokaždé, když si koš ,zavolá‘, že je plný. My ho vyzvedneme, když je už dost plný na vysypání a zároveň je nějaké auto v okolí. Takže zbytečně nezvyšujete dopravu,“ vysvětluje Suška.

S chytrými řešeními přicházejí i další české radnice. Architekt Peter Bednár například vyzdvihuje, že v řadě velkých měst je v tuzemsku možné platit ve vozech městské hromadné dopravy kartou nebo telefonem. „To není ani ve Vídni! Navíc Praha, Brno i Ostrava – a možná i další města – používají pro jízdenku SMS stejné číslo. Úplný detail, ale je to rozhodně chytřejší než třeba nabíječka v zábradlí,“ říká.

Veřejná doprava je v Česku podle Bed­nára dobrý příklad, že je možné chytrost vymyslet tak, aby se zvýšilo pohodlí a zároveň zůstala zachovaná už fungující služba. Za mimořádně povedenou chytrost pak považuje nové tramvajové ostrůvky v Praze nebo pěší zónu v Brně.

Na předních příčkách v žebříčcích kvality života se například podle časopisu The Economist či konzultační společnosti Mercer umisťuje zmíněná Vídeň. A také má mezinárodní pověst skutečně chytrého města, řekla týdeníku Euro Celina Gruberová z Vídeňské agentury pro udržitelný a inovativní městský rozvoj. V Roland Berger’s Smart City Indexu z roku 2019 se Vídeň umístila dokonce první před Londýnem a St Albertem v Kanadě. Na letošním summitu World Cities v Singapuru pak získala prestižní ocenění mimo jiné za udržitelné městské plánování.

„Vídeňský koncept chytrého města zahrnuje tři rozměry kvality života – zachování zdrojů, sociální a technické inovace. Veřejné služby Vídně, tedy efektivní infrastruktura provozovaná městem, jsou bezesporu důležitým faktorem, který přispívá k vysoké kvalitě života obyvatel města,“ popisuje Gruberová.

I Vídeň má vlastní „živou laboratoř“ – jednu z největších městských rozvojových oblastí Seestadt Aspern o rozloze 240 hektarů. V reálném čase a podmínkách tam lze testovat chytré projekty, například samořídicí autobusy veřejné dopravy. Celková hodnota investic do této čtvrti má do roku 2028 činit čtyři miliardy eur (zhruba 97 miliard korun).

„Samozřejmě existují města, která jsou v mnoha oblastech před Vídní a od nichž se můžeme hodně naučit. Vzhledem k tomu, že většina lidí na světě bude v budoucnu žít ve městech, je nezbytná vzájemná výměna know-how a učení se jeden od druhého. Vídeň vždy ráda pomůže a zároveň se poučí od ostatních,“ dodala Gruberová.

Problém nastává, když se z chytrosti stane produkt, který nic neřeší. Známý je příklad pražských chytrých laviček s nabíječkami na telefony a solárním panelem. Metropole jich testovala deset a zaplatila za ně bezmála dva miliony korun. „Lavička je dobrá, pokud jde o kvalitní, odolný a pohodlný výrobek na vhodném místě. Zvolil se přístup, že nejdřív do laviček nastrkáme různé vychytávky, a tím vznikne kvalita automaticky,“ podotýká Bednár.

„Ale lavička s nabíječkou nebo wifi je zbytečnost. Oboje nemusí fungovat spolehlivě, oboje má nějaká bezpečnostní rizika, oboje rychle zastará, a především nic z toho neřeší hlavní problém lavičky – jak se na ní sedí. Na lavičce je dobré, když vydrží několik desítek let, chytrá lavička ale zastará, kdykoliv se změní standard USB,“ zdůrazňuje architekt s tím, že chytré lavičky prakticky nikdo nevyužíval, maximálně jednotky lidí za den. „Přitom za každou z těch laviček by se daly koupit desítky obyčejných, ale skutečně praktických,“ myslí si Bednár.

Jižní Korea v čele

Rozlohou je Jižní Korea jen o málo větší než Česko, zato má pětkrát víc oby­­vatel. V mnoha oblastech drží tato asijská země světová prvenství, přede­vším pak v technologickém pokroku. Korejci – oproti tvrzení evropských učebnic dějepisu – vynalezli knihtisk, v Koreji vyšly první noviny na světě, koncem osmdesátých let 20. století otevřeli v Soulu první internetovou kavárnu a v zemi vznikla i vůbec první sociál­ní síť Cyworld.

Proto nepřekvapuje, že v Jižní Ko­reji jsou chytrá města velkým tématem a do praxe se tam zavádějí obrovské projekty. „Jižní Korea musí v podstatě veškerou energii dovážet. Kromě toho máme velmi málo půdy, lidé proto volají po chytřejších, pohodlnějších a příjemnějších místech k životu,“ řekl týdeníku Euro výkonný ředitel Národního strategického programu Deap City Lee Kam-Jae.

Když v roce 2016 Google představil počítačový program AlphaGo, který hraje deskovou hru Go, jihokorejská vláda uvedla na moderních technologiích založené národní strategické programy. S nimi měla země vstoupit do hyperpropojené společnosti vzešlé ze čtvrté průmyslové revoluce – zjednodušeně řečeno digitalizace a automatizace. Jeden z těchto programů je zaměřený právě na chytré město.

V Jižní Koreji je hned několik měst, která slouží jako živé laboratoře vlády a technologického byznysu, kde se vytvářením chytrých ekosystémů daří více nebo méně usnadňovat lidem život. Až budoucnost ukáže, nakolik jsou tyto snahy účelné. Zatím jsou města, která mnohdy vznikla na zelené louce, předváděcími areály zaměřenými často na jedno chytré odvětví. Třeba v Siheungu je středem pozornosti občanská vybavenost. Dalším chytrým jihokorejským městem je Tegu. Slouží jako ukázka snah zavést do praxe platformu Mobilita jako služba.

Podle výzkumníka Sunghoon Kima z chytrého města Sejong, na jehož vybudování je rozpočet 2,5 bilionu wonů (zhruba 44 miliard korun), chce zmíněný systém především zefektivnit cestování. „Dosáhneme toho propojením různých druhů veřejné dopravy s integrovanou informační službou o parkování,“ vysvětluje. Návštěvník díky tomu bude mít detailní přehled o obsazenosti veřejných i soukromých parkovišť a možnost porovnat aktuální výhodnost cestování autem a veřejnou dopravou. Sejong je zbrusu nově postavené „vládní město“, do něhož se ze Soulu přestěhovaly všechny vládní instituce.

Samotnou kapitolou je jihokorejské město Busan a projekt Eco Delta Smart City, který jde v konceptu chytrých měst zatím nejdál. Jeho součástí je i „chytrá vesnička“, kde 54 rodin dobro­volně sdílí podrobná data – od spacích návyků až po objem vyprodukovaného odpadu. Velká vize rozvoje je přitom otázkou udržitelnosti: vesnička sice zůstane součástí Busanu, ale bude mít třeba vlastní čističku odpadních vod nebo elektřinu ze solární a vodní energie. Její spotřeba a denní návyky obyvatel pak podle výzkumníků pomohou v budoucnu vytvářet efektivní chytrá města.

„Zajímavé je, že v modelovém sousedství nabízejí obyvatelům tři roky bez placení nájmu. Při pohledu na už postavený silniční systém to vypadá v pořádku a tamní chytrý element se týká zejména vybavení interiérů, ze kterých bude showroom produktů Samsungu v různé fázi vývoje. Chytřejší řešení odpadů nebo energií může být dobré, neslibují tam nic podivného,“ uvažuje Bednár.

„Chytrá domácnost bude mít samozřejmě problém v tom, že bude nutné ji často updatovat, není jasné, co se stane při výpadku elektřiny a tak dále,“ upozorňuje na možná negativa. A dodává: „Myslím, že kvalita čtvrti stále spočívá především ve stavění na vhodném místě s dobrou strukturou sítě ulic a bloků. V tom je hlavní kvalita, chytré elementy jsou spíš určitý marketing, vše by fungovalo i bez nich.“