Japonská vášeň pro roboty se vyplácí

Roboti to mají v Japonsku poměrně snadné. Většina lidí jim fandí a zbytek je nemá nerad, řekl mi kdysi uznávaný profesor robotiky na Tokijské univerzitě.

A protože japonská populace šediví a vymírá, robofilie se tam docela hodí. Průmysl, akademická sféra i vláda robotiku stále více vyzdvihují jako všelék na problémy, které nejrychleji stárnoucí společnost na světě čekají.

Lidí v Japonsku ubývá každoročně od roku 2010. Odhady před pandemií naznačovaly, že pokud výrazně nepřibude přistěhovalců, ekonomicky aktivních lidí bude v roce 2040 o pětinu méně než v roce 2017. Stroje Japoncům nekradou místa a neničí jim živobytí, když na trhu práce ubývá lidských sil, je častý argument.

Všechno tohle znělo velmi dobře, než udeřil covid-19. Kalamita, která otřásla ekonomikou, v lidech znovu vyvolala obavy ze ztráty zaměstnání. Před příchodem pandemie připadalo na jednoho uchazeče 1,49 volného pracovního místa. Znamenalo to, že k obsazení zbylých pozic mohli posloužit roboti. V prosinci ale tento ukazatel klesl na výrazně méně příznivých 1,06 pracovního místa. Výrobci robotů sice nadále poukazují na demografický vývoj, do určité míry ale snížili objem produkce.

Velkou pozornost vyvolala lednová studie amerického Národního úřadu pro ekonomický výzkum (NBER) o tom, jaký dopad na pracovní trh má nasazení robotů v japonských domovech pro seniory. Průlomová je v několika směrech, především ale z důvodu, že se soustředí nikoli na výrobní odvětví, ale na služby, v nichž se roboti teprve začínají prosazovat. Autoři poukazují na zásadní odlišnost vzhledem k rozmanitosti rolí, které mohou roboti ve službách zastávat, a rychlost, s níž je lze nasadit tam, kde chybí pracovní síla.

Podstatné je také zaměření na japonské domovy s pečovatelskou službou – studie vychází z průzkumu přibližně 860 takových zařízení. Ve značné míře šlo o vládou podporované experimenty s novými typy robotů od zdravotních monitorů až po stroje, které pomáhají lidem na lůžka.

Mnoho z nich se v podobných ústavech po celém světě pravděpodobně stane standardem. Stárnutí populace trápí více zemí a příklad Japonska pomůže podle studie ukázat, jak se demografie a nové automatizační technologie navzájem ovlivňují.

Nejzajímavější je však závěr, který vyvažuje dystopické vize o pracovních místech ukradených roboty. Jejich nasazení ve skutečnosti zvyšuje potřebu ošetřovatelů a sester (nikoli však stálých), podporuje flexibilnější pracovní úvazky a snižuje pravděpodobnost, že pečovatelské domy budou mít potíže s udržením zaměstnanců, uvádí studie. Poukazuje také na hlavní nevýhodu práce robotů, vede totiž ke snižování mezd stálých zaměstnanců.

Odezva takových zjištění bude mít v Japonsku samozřejmě kladný ohlas. Ovšem i bez této studie panuje v zemi pevné přesvědčení, že roboti jsou fascinující, vlídní, a dokonce roztomilí (v protikladu k hrozivým, bezcitným zlodějům práce). Během pandemie některé obchody předělaly své vítací roboty na neustále pískající strážce rozestupů mezi zákazníky – roboti očekávají lidskou poslušnost a také ji dostávají.

Ale národní robofilie se týká důležitějších věcí než jen front v obchodech. Japonci uznávají roboty coby záruku produktivity a efektivity, pokud fungují na jedničku – jako například armády automatů ve výrobě a logistice. Když roboti mají humanoidní rysy, lidé jim odpustí, že nezvládnou složit košili, obrátit palačinku nebo si zahrát ping-pong. Jejich snahu cení a vychutnávají jako lahodný předkrm techno-banketu naší budoucnosti.

Tuto shovívavost způsobuje zjištění, k němuž Japonci zjevně dospěli dřív a rozvážněji než ostatní – že současnost i budoucnost robotiky se více než technologií dotýká demografie. Když japonská společnost Alsok nedávno představila nejnovější verzi svého robotího „sekuriťáka“ s názvem Reborg-Z, za důvod jeho existence označila úbytek pracovní síly. Stejně jako japonská Národní organizace pro výzkum zemědělství a potravin při uvedení robota, který sklízí ovoce.

Studie NBER sice vznikla jen na omezeném vzorku a budou potřeba další podobné výzkumy, ale její obrovskou hodnotou je, že položila základ empirické debaty na téma, které bude plné lidských emocí, zatímco roboti dál pomašírují do odvětví služeb.