Jsme teď mimo předvídatelnou realitu

Ekonom Miroslav Singer (53), bývalý guvernér České národní banky (ČNB), není v centrální bance už šest let. Přesto dál bedlivě sleduje, co se v bance děje a jak rozhoduje. V boji proti současnému růstu inflace si banka pod vedením Jiřího Rusnoka podle Singera vede dobře, i když nutně brzdí ekonomiku a bude ji brzdit i nadále. Otázkou je, jak situaci změní válka na Ukrajině. „To už jsme na úrovni věštby a to já moc ne­umím,“ říká Singer.

Podle bývalého guvernéra by se centrál­ní banky měly nakonec přece jen vrátit ke starosti o cenovou stabilitu a nikoli jako v Americe i jinde detailně sledovat nezaměstnanost či ekonomický růst. „Centrální banky už dnes mají tolik specializovaných úkolů, třeba sledovat nezaměstnanost v některých velmi specifických komunitách, což se nedá zvládnout a je to už strašně daleko od základního smyslu centrálních bank, tedy zajistit stabilitu cen.“

Byl jste v ČNB dvanáct let, šest let jako guvernér banky. Není těch dvanáct let na ekonomický post příliš dlouhá doba?

Shodli jsme se se Zdeňkem Tůmou, tedy s mým předchůdcem, respektive já jsem se přidal k jeho názoru, že pro nezávislost centrálního bankéře by byl nejlepší jeden devítiletý mandát a ne dva šestileté. Když víte, že vaše jmenování se už nemůže opakovat, jste vlastně svobodný od prvního okamžiku, ale zároveň se tu práci za tu dobu naučíte. Ono to chvíli trvá, než se člověk naučí být centrálním bankéřem, ten učící se proces může být přes rok, klidně dva roky, pak už pracujete hodně efektivně. Když ale děláte to samé dvanáct let, už je tam stereotyp a nuda. Viděl jsem kolegy, kteří pracovali na stejném postu dvanáct let, a musím říct, že to nebavilo nejen je, ale ani jejich okolí.

Záleží na tom, co se děje, teď by je to asi bavilo víc.

Teď jistě, teď to určitě bude „zábavnější“, žijeme v divokých dobách…

Postupuje teď ČNB proti inflaci správně, dělá svou práci dobře?

Já se nejdříve vyhraním vůči té nudě, jak jsem o ní mluvil. Myslím, že od roku 2007 do roku 2016 to bylo v uvozovkách poměrně zábavné desetiletí. Hroutí se americké trhy, v roce 2008 padnou Lehman Brothers, rok na to to vypadá, že spadne celý svět. V roce 2012 si zažijeme další recesi, oslabíme měnu, lid zuří, noviny včetně bulváru do vás perou. Po roce a půl pak všichni říkají, ono to asi fakt zjevně pomohlo. Ekonomice se daří. Musím říct, že zas taková nuda to nebyla. Ale je pravda, že jsme neměli pandemii a válku v Evropě, to jsou skutečně exotické zážitky.

A ČNB – dělá to tedy dnes dobře?

Myslím si, že principiálně ano. Inflační tlaky tu jsou a ještě tu nějakou chvíli budou. Na začátku pandemie covidu-19 ČNB správně pomáhala ekonomice, ale ta už před pandemií jevila známky přehřívání. Nebudu teď rozebírat, zda bych na tom kterém meetingu zvedal ruku pro zvýšení sazeb o čtvrt nebo půl procenta, ale domnívám se, že to, že sazby šly nahoru, a to poměrně dost rychle, je správně.

Není to málo? Některé odhady inflace mluví o patnácti procentech, zdá se, že růst cen jen tak neskončí. Ale je ještě možné dál zvyšovat úroky

Zvyšovat úroky lze donekonečna…

Jistě, ale musí to mít opodstatnění.

Já si pamatuji, že šéf Fedu Volcker (Paul A. Volcker byl šéfem americké centrální banky v letech 1975 až 1979; proslul svou válkou proti inflaci – pozn. red.), když potřeboval rozbít takový ten řetězec indexace a přesvědčit svůj americký národ, že teď je tam centrální bankéř, který to myslí s bojem proti inflaci vážně, byl s úroky na začátku někde na patnácti procentech. To jenom abychom si uvědomili, co se stane, když se inflační očekávání začnou řetězit, výrobci zdražují, lidé chtějí více peněz a nedá se to moc zastavit. Když chcete brzdit inflaci, musíte mít úrok minimálně stejný nebo vyšší, než je inflace. To jinak nejde, jinak nebrzdíte.

Z tohoto pohledu jsou tedy dnešní úroky nastavené ČNB stále nízko.

No, to ano, ale my stále ještě vycházíme z toho, že jde o výkyv, že se ta spirála ještě úplně neroztočila. Loni jsem se také nechal slyšet, že když si všichni myslí, že to bude dočasné a krátké, tak to bude dočasné a krátké. Mezitím jsem se přesvědčil, že když někdo říká, že se máme orientovat podle hlavních centrál­ních bank ve světě, jako je Evropská centrální banka (ECB) či americký Fed, říká v zásadě, že se máme orientovat podle někoho, kdo svoji práci za posledních dvacet let nezvládl hned několikrát. Všichni nám říkali, že krize přijde tak, že se zhroutí banky ve východní Evropě a to se rozšíří do celého světa, přitom se od roku 2008 kvůli špatným úvěrům a obchodům hroutilo bankovnictví celého západního světa a krize přišla z úplně jiné strany. Proto jsem dnes už opatrnější a podobně se dívám i na ten výkyv a jeho dočasnost.

ECB a Fed dnes proti inflaci nedělají prakticky nic.

Fed velmi málo a ano, ECB prakticky nic. Ona to má těžší, protože má mnoho různých konstituencí, je pro ni těžké se soustřeďovat jen na jeden ukazatel inflace v Evropě, zvlášť když má ještě mnoho finančních trhů, které jsou segmentované, takže úprava sazeb by mohla destabilizovat jeden trh víc, druhý míň. Ale pravda je, že vysvětlovat, proč nic nedělá, v okamžiku, kdy má pětiprocentní inflaci, má záporné úroky a na trh posílá další likviditu, to je opravdu stále těžší.

ECB říká, že nechce brzdit ekonomiku právě proto, že to je „výkyv“.

Argument výkyvu měl smysl ještě někde loni v říjnu, kdy se čekalo, že odeznívání pandemie povede k nárůstu spotřeby, lidé měli peníze a začali je utrácet, rostla výroba, to všechno se stalo, byl to výkyv. Ale máme únor a březen a výkyv se nám nějak prodlužuje a nevykyvuje se zpátky. Proto je dobře, že česká centrální banka, a nejen ona, dává jasně najevo, že inflace asi hned tak nezabrzdí a že je s ní připravena bojovat.

Sazby rostou, ale efekt přijde až za tři čtvrtě roku, za rok…

Ano, trvá to rok, rok a půl. Ale sazby jsme zvedli na podzim, podle všech prognóz by se inflace měla stabilizovat do půlky roku. Asi ještě uvidíme dvojciferná čísla a sazby ještě v prvním kvartálu stoupnou, ale pak se už ceny začnou stabilizovat a vracet zpátky někam k normálnímu číslu, což jsou dvě procenta. Ale to se podle mě stane až někdy během příštího roku.

Inflaci nezbrzdíme bez přibrzdění ekonomiky, ale brzdit růst ekonomiky nechce ani vláda, ani opozice.

Inflace se ale brzdí tím, že se brzdí ekonomika. Neexistuje brzdění inflace zadarmo. Tady pořád mnoho lidí říká, že centrální banka má snižovat inflaci tak, aby to nikoho nebolelo, ale to nejde. To centrální banka neumí.

V tom má tedy Andrej Babiš pravdu, že ČNB brzdí ekonomiku, což je zločin proti celému národu.

Samozřejmě, že v tom má pravdu. Tedy v tom, že ČNB brzdí ekonomiku. Ale není to žádný zločin, je to nutné. Dodnes nechápu, proč Babiš šel do voleb – což mu musel někdo poradit – s poměrně tvrdým útokem na ČNB, když se centrální banka snaží snižovat ceny, což je tradičně spořivému českému občanovi dost sympatická snaha. Zastal se tím prakticky velkých firem a exportérů, na které zvýšení sazeb dopadne více, a ne lidí, kteří jsou na zvyšování cen psychologicky i jinak citlivější a které chtěl ve volbách získat. Nebyl to úplně chytrý manévr.

Zřejmě nebyl, ale teď se zdá, že říká: pozor, aby míra přibrzdění ekonomiky byla rozumná a aby to ČNB a vláda ne­udělaly tak, jako v minulosti, kdy zastavily celou ekonomiku.

Tomu už jako kampani rozumím víc, než se nabourat dva týdny před volbami do ČNB, která zcela správně brzdí inflaci. A ta rozumná míra, na kterou se ptáte? Už jsem vám odpověděl, že ČNB teď dělá svou práci dobře, přesně to je ta rozumná míra.

Dá se vůbec teď odhadnout, jak se ceny budou vyvíjet?

Na Ukrajině běží válka, jsme teď zcela mimo předvídatelnou realitu. Neví se, jak to bude s plynem, ale bohatá společnost má jisté možnosti substituce. Určitě se vrátí do hry méně čisté zdroje, můžeme si říkat, že všechno bude čistší a čistší, když ale kvůli výpadku dodávek plynu budou mrznout obytné domy, tak to není dlouhodobě moc akceptovatelné. Otázka nahrazení ruských zdrojů je však nyní naprosto aktuál­ní. Jinak si netroufnu nic moc odhadovat, to by byla čistá věštba, a do toho se na základě svých životních zkušeností pouštět nebudu.

Přesto, můžete říct, jak zacvičí s ruskou ekonomikou vypnutí SWIFT velkým bankám?

Budou mít problémy platit dovozy i dostávat peníze za to, co exportují. Přesun k menším bankám je sice možný, ale je to komplikace a nakonec těm menším bankám nemusí stačit ani systémy, ani kapitál na takový příliv zákazníků.

Co znamená blokace ruské centrální banky a může jí pomoci Čína, kdyby chtěla?

Ano, Čína může sice transakce zprostředkovávat místo Rusů, ale je to komplikace a zadarmo to dělat nebude.

Když loni začaly růst ceny, hned se objevila obava, že dojde ke stagflaci. Tedy růstu cen za poklesu ekonomiky. To stále hrozí?

Nehrajme si na to, že můžeme bránit stagflaci v okamžiku, kdy nějaký zdroj světové výroby zdraží a to zdražení je tak vytrvalé, že hrozí, že se zřetězí a vytvoří inflační spirálu. To je okamžik, kdy centrální banka musí zasáhnout, i když jsou to tlaky dovezené, což v našem případě neplatí, protože přes polovinu inflačních vlivů tvoří přehřátá ekonomika. Jakmile se rozjede kolotoč, kdy všichni chtějí dorovnávat růst cen růstem platů a nelze z toho ven, musí centrální banka zasáhnout i za cenu stagflace. A zkušenost 70. a 80. let minulého století, kdy přesně k tomuto došlo, ukazuje, že čím dříve se reaguje, tím líp. Pokud nejde o jednorázový výkyv jako například v roce 2007, kdy najednou inflace vyskočila na sedm osm procent a my jsme se tehdy rozhodli, že na to nebudeme reagovat, protože jsme si byli jisti, že za rok důvody růstu cen budou pryč. Dnes si tím tedy vůbec jistý nejsem, zda ceny energií, což je ten základní globální tlak, budou za rok zase zpátky a neporostou. Koneckonců nejde jen o ruský plyn, ale i o „green dealy“, které tu máme. Jejich podstatou je ve skutečnosti zdražit energii, aby s ní lidé, včetně fabrik, museli šetřit.

Říkal jste, že se přehřívá česká ekonomika, což přináší inflační tlaky. Někdo by se asi po covidových omezeních divil, růst také není tak velký. Jak to laik nejlépe pozná, že se hospodářství přehřívá?

K přehřívání ekonomiky docházelo už dávno před covidem-19. My máme dlouhodobě nejnižší nezaměstnanost mezi zeměmi OECD. Na tom, že rostou mzdy, není nic špatného, ale takový trh práce samozřejmě generuje nějaké cenové tlaky. Ty by se tu prudkým růstem inflace realizovaly asi už v roce 2020, kdyby nepřišel covid, který všechno zabrzdil a tuhle příčinu růstu cen zamaskoval.

Já vždycky používám na přednáškách příklad ministra financí Aloise Rašína, až si to někdo přečte, určitě mi něco ošklivého napíše… Ale to, že to Rašín s protiinflační politikou a posilováním koruny přeháněl, naštěstí pro jeho památku zamaskoval atentát onoho anarchisty, který ho zabil. Protože po jeho smrti ministerstvo financí, cedulový odbor, který se tehdy staral o měnovou politiku, upustilo od boje za silnou korunu a začalo se starat o stabilitu cen. Cedulový odbor tak přestal brzdit hospodářství. Kdyby Rašín pokračoval, asi bychom se zařadili po bok Velké Británie s katastrofální hospodářskou politikou ve 20. letech minulého století a dočkali bychom se hladových pochodů a bouří už někdy v roce 1926, přitom velká deprese přišla až v roce 1929.

To měl Rašín z hlediska dějin velké štěstí, dnes je hrdina přísné a spořivé politiky.

On byl spořivý, ale jeho snaha srazit ceny a kurz měny na předválečnou úroveň, aby se jeho třídě vrátily peníze nuceně investované za války do válečných půjček, byla špatná. Rašín nebyl ekonom, byl právník a tehdy byla ekonomie takovou směsicí povídání o fungování firem a toho, co autoři považovali za etiku, která má vychovávat lidi k ekonomickému chování. Rašín si myslel, že když u nás bude taková přísná politika, bude národ morálně silný, činorodý a obdivovaný a investice se sem jenom pohrnou, takže nebude nezaměstnanost. Důsledky tohoto omylu byly poměrně katastrofální.

Teď už díky tomuto příběhu víme, že ani covid-19 nemůže zakrýt všechno… Jak vážné je tedy přehřívání ekonomiky, které tu bylo před pandemií a pokračuje i po ní?

Přehřívání v ekonomice je vidět ne­ustále. Německo, Rakousko, Polsko – tam všude mají stejně nebo o něco více nezaměstnaných než volných pracovních míst. Ten průměr je nad jedna, nad jednoho nezaměstnaného na jedno pracovní místo. U nás – a nevím o žádné jiné ekonomice na světě, v rámci OECD určitě ne – je 0,55 nezaměstnaného na jedno pracovní místo. Dvě pracovní místa na jednoho člověka bez práce. Zhruba polovina toho, co mají prosperující evropské ekonomiky. To je známka přehřívání jako hrom, to se ničím jiným vysvětlit nedá.

A není to dobře, že se tak daří?

No jasně, že je to tím, že se u nás docela dost vyrábí a že se nám docela dost daří. Je to dobře až do nějakého bodu, ale vytváří to obrovské inflační tlaky. Centrální banka pak musí zvedat sazby a nemusí se bát, že v ulicích budou stát armády nezaměstnaných.

Může se to změnit tím, že přicházejí lidé z ciziny a volná pracovní místa zaplní a přehřívání se zastaví.

Určitě, to je věc, která mě dost trápí. Máme příklady před sebou. Nad námi jsou to Poláci, kteří velmi úspěšně přijímali migranty z východní Evropy. Jsou roky, kdy počet lidí, kteří dostali povolení k pobytu nebo dostanou v Polsku práci, je větší než v Německu, které je v naší představě zemí, kam proudí nejvíce lidí. Polsko ve skutečnosti nabíralo těch lidí víc, ti lidé se postupně do ekonomiky integrují a přinášejí úlevu trhu práce.

U nás, když se něco takového navrhlo, přítel Josef Středula, šéf odborů, a jeho kolegové se postavili proti a možná i Jan Hamáček by si ještě natáhl červený svetr a pokusil se o comeback a stál by proti přílivu migrantů. Je to škoda. Ekonomika by se vyvíjela rychleji.

I současná vláda v programu naznačila, že chce ekonomiku otevřít, velkým přílivem válečných migrantů z Ukrajiny se to dost urychlilo.

Já naštěstí nejsem politik, takže to můžu klidně říct, ale mluvím teď i ze zkušenosti člena správní rady CERGE, což je akademické pracoviště, kde je výměna s cizinou běžná. A já vidím ty problémy, které u nás lidé mají na cizinecké policii. Jsem upřímně přesvědčený, že je tam organizace neformálních vazeb, které se v jiných zemích říká korupční mafie. To není jinak vysvětlitelné. Problémy, jež u nás mají profesoři z různých zemí, vyžadují asistenci agentury, která jim to všechno zařídí, ne proto, že by naši lidé neuměli vyplnit formulář, ale proto, že dotyčná agentura má někoho na cizinecké policii, kdo to vyřídí. To je možná větší žába na prameni než obecná neochota Čechů někoho přijmout. Češi nejsou žádní resistentní antimigranti, to je teď jasně vidět při pomoci lidem z Ukrajiny. Ale stačí se podívat i do minulosti, kdy sem vláda Miloše Zemana nechala včlenit 40 tisíc Bosňáků a dalších lidí z Kosova a nic se nestalo.

Pomoct může i šetření vlády. Předělaný rozpočet má teď schodek skoro o sto miliard korun nižší, ale pořád je to minus 280 mi­liard. Je to protiinflační rozpočet, nebo není?

Je méně proinflační než ten původně navržený. Tečka. Ono totiž nezáleží na té absolutní sumě, jak by vám vysvětlil Tomáš Holub nebo někdo jiný z centrální banky, ale záleží na té změně rozpočtové politiky. Stačí snížit deficit a rozpočet hned začne působit proti nárůstu inflace. Tento pouhý obrat se okamžitě promítne do makroekonomických čísel, těch skoro sto mi­liard také není úplně málo. Jinak samozřejmě platí, že „křest ohněm“ přijde až příští rok. To už vláda bude dělat svůj rozpočet s nižším deficitem a postavený na změně zákonů. Nebude se moct vymlouvat, že je neprotlačí parlamentem, protože má pohodlnou většinu. Měl by to být rozpočet, který se primárně týká velikosti státu a počtu státních zaměstnanců, což nějak bolet bude. Ale po dvou obdobích vlády levice se nemusíme bát, že by sociální stát byl malý, spíše naopak je roztažený a přejedený a nějaké zmenšení mu zase tolik neuškodí.