Kaple pro nový život

Jsou místa, která si člověk zapamatuje na první pohled. Ne proto, že by hned do světa křičely svoji výjimečnost, ale právě naopak – zaujmou svou krásou a tichou přítomností. Kaple ve Vrchovanech je jedním z nich.

Za její proměnou stojí Zdeněk Macháček, muž, který má blízko k architektuře, řemeslu i příběhům starých domů. „Jsem z Mladé Boleslavi a jezdil jsem kolem na motorce. Vede tudy krásná trasa z Dubí do Prahy přes Mělník. Kaple byla zarostlá, ve špatném stavu, ale mně se strašně líbila. Bylo to romantické místo v nádherné krajině,“ vzpomíná.

Od chátrající stavby k vysněnému místu

V době, kdy kapli objevil, měl už za sebou zkušenost s rekonstrukcí památkově chráněného domu. „Bydleli jsme s manželkou ve funkcionalistické vile z roku 1925 architekta Jiří Kroha. Tu jsme kompletně opravili, takže jsem věděl, do čeho jdu. Architektura mě baví a vesnice Vrchovany je plná pískovcových staveb, statků, má silného genia loci,“ popisuje.

Přes katastr nemovitostí dohledal tehdejšího majitele, který se o kapli dlouhodobě nestaral. Domluva byla rychlá. „Od začátku jsem věděl, že jí chci vrátit život. Ne jako nějakému muzeu, ale jako místu, kde se bude skutečně pobývat. Rekreační objekt. To bylo před patnácti lety.“

Když kapli převzal, byla prakticky prázdná. „Žádný nábytek, vybavení, nic. Prostě holá stavba ve špatném stavu. Opravy musely začít úplně od začátku.“

Následovala dlouhá a často náročná jednání s památkáři. Exteriér musel zůstat co nejvěrnější původní podobě. „Žádná moderna navenek. Začalo se střechou, krovy, taškami. Do ulice jsem použil staré tašky, aby nepůsobily rušivě, nové jsem dal směrem do přírody. Snažil jsem se, aby všechno vypadalo tak, jak má.“

Boj o detaily i technologie

Cesta k uspokojivému výsledku nebyla jednoduchá. „Chtěl jsem všechno uvést do původního stavu, ale zároveň využívat moderní technologie. Technologicky moderní, ne designově. A to byl často boj,“ přiznává Macháček otevřeně. O to větší radost mu dnes dělají detaily, které se podařilo zachovat.

Jedním z takových míst je v interiéru kůr pro varhany. „Zůstala tam původní opěrná část na ruce. Varhaníci, kteří tu dřív hráli, si tam vyrývali své podpisy. Jsou tam jména, siluety kaple. Kdo si toho všimne, je nadšený,“ říká.

Právě tyto drobnosti dodávají místu hloubku a autenticitu. Kaple je v provozu od přelomu léta a podzimu loňského roku a ohlasy hostů jsou velmi pozitivní. „Lidem se líbí, že je to udělané s citem pro historii. Že se tu nic netváří uměle.“

Při vstupu návštěvníka překvapí, jak přirozeně tu funguje současné bydlení. Kuchyň je schovaná tak, aby nenarušovala ráz prostoru. „Když přijdete dovnitř, vlastně ji nevidíte. Zachovali jsme stěny, podhledy, atmosféru kaple,“ popisuje majitel.

Dominantou prostoru je křišťálový lustr z Preciosa. „Mám rád českou práci a českou stopu ve světě.“ Interiér doplňují jemné popartové prvky, semišové sedačky, vybraná světla z foukaných bublin. „Není to Ikea. Nemá to budit dojem umělosti.“

Ze sakristie vznikla moderní koupelna s černou mozaikou, v podkroví je ložnice. Kaple pohodlně ubytuje až sedm osob. „Čtyři se vyspí nahoře, další tři dole na rozkládacích sedačkách.“

Celoroční komfort v historickém hávu

Ještě před patnácti lety se zdálo nemožné, aby byla kaple obyvatelná v zimě. „Říkal jsem si, že to nepůjde, že se to nedá zateplit. Ale technologie jsou dnes jinde.“ Díky tepelnému čerpadlu a podlahovému topení je objekt celoročně komfortní. „Při nule venku vytopím na 25 stupňů, při minus deseti je tu pořád 22.“

Hosté přijíždějí i v zimních měsících, často z Prahy, která je v příjemné dojezdové vzdálenosti. Parkování je přímo u kaple, funguje self check-in, hosté mají k dispozici podrobný manuál.

Kapli obklopuje malá zahrada s posezením a možností grilování. „Až zaroste, bude to nádhera,“ usmívá se majitel.

Okolí kaple přitom nabízí více než jen klid a ticho. Vrchovany a jejich okolí jsou ideálním místem pro pomalé objevování krajiny, pěší výlety i drobná zastavení. „Hned naproti ve vesnici jsou koně. Patří panu Studničkovi a je možné se na nich projet,“ zmiňuje Macháček jednu z aktivit, jež hosty často příjemně překvapí.

Kaple Jinak je tak ideálním místem nejen pro víkendový únik z města, ale i pro delší pobyt. Ráno začít den snídaní v historickém prostoru, přes den vyrazit na výlet nebo projížďku, večer posedět na zahradě a vnímat klid venkova. „Lidé sem často přijedou s tím, že si chtějí opravdu odpočinout. Nejet nikam daleko, jen být,“ popisuje majitel.

Kaple Jinak může být i příjemným místem pro svatby. „V okolí jsou další možnosti ubytování pro hosty a svatební noc mohou novomanželé strávit právě tady,“ dodává.

V případě Kaple Jinak nejde o hotel v klasickém slova smyslu ani designový experiment. Je to osobní projekt, do něhož se otiskla trpělivost, úcta k historii i radost z dobře odvedené práce. Každý detail tu má své místo a smysl. A každý, kdo sem přijede, to cítí. Kaple Jinak dnes není ani pouhou zachráněnou památkou. Je důkazem, že i sakrální prostor může dostat nový smysl – citlivě, s pokorou a osobním vkladem. Místo, kde se historie nepotlačuje, ale žije dál.