Konsolidační balíček aneb Živnostníci zapláčou

Cílem vládních opatření je snížit deficit státního rozpočtu z odhadovaných 3,6 procenta hrubého domácího produktu v letošním roce na 1,2 procenta v roce 2025. Toho chce vláda dosáhnout kombinací škrtů ve výdajích státu (78,3 miliardy v příštích dvou letech) a zvýšením příjmů rozpočtu (69,2 miliardy). „Nečekáme dnes slova chvály a nečekáme v první chvíli ani masivní pochopení,“ prohlásil premiér Petr Fiala při představování vládního plánu na ozdravení veřejných financí v polovině května. Fialova předpověď byla správná: na plán pětikoaliční vlády se snáší kritika ze všech stran.

Opozice v čele s hnutím ANO vládě vyčetla příliš velké daňové změny, bývalý prezident Václav Klaus ji nepřímo obvinil z komunistického smýšlení a jeho nástupce Miloš Zeman plán koaličního kabinetu označil za „neprovázanou tříšť“ nápadů, jejichž ekonomický efekt bude podle něj „nižší než očekávaný a občanská nespokojenost vyšší než očekávaná“. Nejhlasitější je zatím protest Českomoravské konfederace odborových svazů, která několik dní po zveřejnění vládních opatření vyhlásila stávkovou pohotovost. „Tato ,deforma‘ se řítí plnou parou proti zaměstnancům a proti důchodcům,“ uvedl odborářský předák Josef Středula.

Vládní balíček kritizují i zástupci malých podniků a živnostníků. I jim vadí, že s nimi vláda reformní opatření neprojednala. Předseda Asociace malých a středních podniků Josef Jaroš ale vládě vyčítá zejména dopad reformy. „Domníváme se, že veškerá tíha té chvályhodné snahy řešit státní dluh a státní finance dopadne na podnikatele i zaměstnance,“ říká Jaroš.

Zaměstnanci a živnostníci, plaťte

Úpravou daní a sociálního a nemocenského pojištění živnostníků a zaměstnanců by měl stát v následujících dvou letech získat celkem 25,2 miliardy korun, tedy více než z vyšší korporátní daně. Vzhledem k vysokému podílu těchto lidí na celkovém počtu pracovních sil – v Česku je jich po Řecku, Itálii a Polsku relativně nejvíc v Evropě – se výrazně projeví i malé změny. Kritiku těchto opatření ale vyvolalo především jejich nerovnoměrné rozložení mezi různé příjmové skupiny. „Dopad na živnostníky vydělávající vysoké desítky tisíc nebo i sto tisíc a víc je minimální. Ale někdo, kdo si jako OSVČ pouze přivydělává, a to jsou často třeba ženy na mateřské, se teď na nás obrací s tím, že pro ně je to likvidační,“ varuje Josef Jaroš.

Vyšší odvody sociálního pojištění osob samostatně výdělečně činných, tedy všech, kdo pracují na živnostenský list, by měly do rozpočtu v příštích dvou letech přinést 7,5 miliardy korun. U nich vláda zvyšuje základ pro výpočet sociálního pojištění z 50 na 55 procent zisku a zároveň minimální vyměřovací základ pro sociální pojištění z 25 na 40 procent průměrné mzdy. „To je ta nejhorší varian­ta. Vláda mohla zrealističtět výdajové paušály. Není důvod, proč by dobře placení experti v IT, daňoví konzultanti nebo třeba novináři měli mít 60procentní výdajový paušál,“ říká Petr Janský, člen Národní ekonomické rady vlády (NERV). „Mohla také výrazněji zvýšit vyměřovací základ pro sociální pojištění. Vláda ho zvedla na 55 procent zisku, ale bylo možné jít až na 75 procent. NERV dokonce navrhoval až 85 procent,“ popisuje Janský.

Zvýšení minimálních odvodů je po­dle něj špatné, protože vede k daňové regresi. „Víc platí ti dole. Pokud jde o švarc­systém v IT a dalších profesích, toho se to nedotkne, protože tito lidé neplatí minimální vyměřovací základy,“ tvrdí. S tím souhlasí i Filip Pertold z CERGE-EI. „Kdyby se revidovaly výdajové paušály a zvýšil koefi­cient pro výpočet minimálního odvodu, na minimální odvody se vůbec nemuselo sahat. Vláda šla opačným směrem a zvýšila minima. To znamená, že všichni, kdo mají 60procentní výdajový paušál, budou na minimu až do hranice ročních tržeb 900 tisíc, to je asi 70 procent živnostníků,“ vypočítává. Vyšší minimální vyměřovací základ jde navíc podle Janského proti záměru vlády snížit rozpočtový deficit, protože kvůli němu zase víc vydá na důchody pro živnostníky.

Vyšší daně pro firmy

Zvýšení daně z příjmů právnických osob z 19 na 21 procent má do rozpočtu přinést 22 miliard korun. „Nikdo z toho nemá radost, ale zrovna zvýšení daně z příjmu právnických osob o dva procentní body není něco, co by nás položilo,“ domnívá se Josef Jaroš. Ekonomka a někdejší zástupkyně Česka u Světové banky Jana Matesová tvrdí, že stát byl v minulých letech vůči podnikům a firmám velmi štědrý a peníze vyplacené například formou pomoci při koronavirové pandemii nebo utracené za zastropování energií si nyní bere zpět.

„Česká korporátní daň byla podprůměrně nízká, patřila k nejnižším. Že by kvůli dvěma procentním bodům od nás utíkaly firmy do jiných zemí, to si nemyslím,“ říká Matesová. A dodává: „Třeba se někdy v budoucnosti ta daňová sazba zase vrátí zpět, ale teď tam prostor určitě je.“ Podle některých ekonomů mohla být v tomto případě vláda ještě odvážnější. „Žádnou bouřlivou reakci jsem nezaznamenal, myslím, že se mohlo jít ještě výše, až na 23 procent,“ domnívá se Petr Janský. Jak ale upozorňuje Filip Pertold, výběr korporátní daně bude záviset na dalších pravidlech. „Tady platí poučka, že není zase tak důležitá sazba daně, ale výpočet jejího základu, protože stačí, aby se změnila pravidla odpisů, a celé se to rozsype,“ říká Pertold.

Daňová progrese a nemocenská

Změny ve zdanění zaměstnanců mají podle vládního návrhu přinést navíc

2,7 miliardy korun díky zvýšení daňové progrese. Vládní balíček počítá s tím, že se hranice pro vyšší sazbu daně z příjmu fyzických osob sníží ze čtyřnásobku na trojnásobek průměrné mzdy. Mzdy a platy pod touto hranicí se daní 15procentní sazbou, nad ní pak 23procentní. Tento daňově progresivní prvek podle expertů povede ke vzniku zvláštního příjmového pásma, v němž budou příjmy podléhat vyšším odvodům než v pásmech pod i nad touto hranicí.

„V intervalu mezi čtyřnásobkem a trojnásobkem průměrné mzdy budete platit zvýšené pojistné i daň, přičemž v tom dalším pásmu nad čtyřnásobkem průměrné mzdy už neplatíte vyšší pojistné,“ říká Pertold. „Tento dodatečný výběr daně bude podle našich odhadů tři až čtyři miliardy, protože zaměstnanců se mzdou nad 120 tisíc korun zase tolik není. A další otázka je, jestli je to bude motivovat k přechodu na OSVČ a podobně,“ domnívá se.

Celkem 13 miliard korun by mělo do systému přinést znovuzavedení zaměstnanci placeného nemocenského pojištění. To bylo zrušeno v roce 2009, podle vlády šlo ale o nesystémový krok. Od příštího roku by tedy měli zaměstnanci platit 0,6 procenta z vyměřovacího základu pro daň z příjmu.

Tento odvod dopadne na všechny bez ohledu na výši příjmu. „Znovuzavedení nemocenské dopadne i na nejnižší příjmové skupiny. Z čistě ekonomického hlediska by byl nejlepší návrat karenční doby. Ať si to vyřeší zaměstnavatelé a dají zaměstnancům ty takzvané sick days. Ty už stejně nabízejí skoro všichni,“ domnívá se Jana Matesová.

Víno, pivo, voda, hazard

Vedle zmíněných opatření počítá vláda s dalšími příjmy ve výši téměř jedenáct miliard plynoucích ze zvýšení spotřební daně na líh, tabák a hazard. V přípravě je přitom novela zákona o dani z hazardních her, která naopak daně z některých typů her, zejména z loterií, snižovala a zvyšovala daň z kurzových sázek. V současnosti je v připomínkovém řízení na ministerstvech, podle informací týdeníku Euro ji ale vláda stáhne, protože konsolidační balíček daně z hazardních her buď ponechává v současné výši, nebo zvyšuje.

Dalších 9,3 miliardy korun by mělo přinést velmi diskutované navýšení daně z nemovitosti a 7,6 miliardy pak odstranění různých daňových výjimek. Vláda naopak nevyužila příležitost odstranit výjimku pro tiché víno. Z něj se v Česku neplatí spotřební daň, přestože domácí spotřebu vína pokrývá zhruba ze tří čtvrtin dovoz. Z daňové úlevy tak mají relativně větší prospěch zahraniční výrobci a dovozci vína do Česka. Premiér Fiala při zdůvodnění zachování výjimky argumentoval skutečností, že víno je od spotřební daně osvobozeno ve všech evropských vinařských zemích. To ale podle Filipa Pertolda neobstojí. „Kdybych byl politik, měl bych velký morální problém stoupnout si před lidi a říct, ,já vám zvednu daně, ale čtyři miliardy nechám vi­nařům‘. To je podle mě morálně těžko obhajitelné,“ tvrdí.

Další nelogičnosti nechali autoři balíčku u úpravy daně z přidané hodnoty. Vyšší, 21procentní sazbou chce vláda danit noviny, zatímco časopisy by měly spadnout do té snížené, 12procentní. Do vyšší sazby pak zase vláda přeřadila například balenou vodu. V této souvislosti je také pozoruhodné zvýšení sazby DPH na točené pivo, proti kterému protestují pivovarníci i hospodští. Zdraží tedy pivo, lihoviny i balená voda, ale víno zůstane bez spotřební daně.

Šetřit a škrtat

Zatímco u nových příjmů je plán poměrně detailní, u škrtů vláda pouze oznámila, ve kterých resortech chce zrušit dotace a kolik chce ušetřit na provozu a platech na ministerstvech. „Daně jsou specifické a výdaje velmi obecné a plošné. Buď to vláda ví a neřekne, nebo nikdo neví, kde ty výdaje budou škrtat,“ říká Petr Janský. Z více než 78 miliard korun, o které chce vláda v příštích dvou letech snížit výdaje státního rozpočtu, má jít 54,4 miliardy z národních dotací a necelých 20 miliard z výdajů na chod státu. Zatím ale není jasné, jaké dotace se budou škrtat nebo omezovat.

„Já nepotřebuji, aby od zítřka všichni, kteří doteď peníze inkasovali, chodili do médií, mezi poslance a senátory a přesvědčovali je, že je to špatně,“ odpověděl ministr financí Zbyněk Stanjura Radiožurnálu na otázku, které dotační programy se budou krátit. Na výši úspor přitom závisí celkový úspěch konsolidačního balíčku. Zajímavé bude také sledovat šetření na jednotlivých ministerstvech. Ta dostala za úkol ušetřit pět procent provozních údajů a zároveň snížit finanční prostředky na platy ve státní sféře o dvě procenta „v návaznosti na snižování agend státu“, jak uvádí vládní materiál k reformám.

Ani v tomto bodě ale zatím není jasné, které státní agendy chce vláda omezit nebo zrušit. „Já bych raději viděl, aby vláda identifikovala agendy, které zruší. Místo toho ale máme tupé škrty. Nejsou ale velkého rozsahu, takže to nevidím zas tak kriticky,“ poznamenává Petr Janský. A dodává: „Chci především funkční stát a spíš se obávám, kde budeme brát peníze na IT odborníky a špičkové úředníky, bez kterých to nepůjde.“