Krása uprostřed ničeho

K Berghotelu Körbersee nevede žádná silnice. V okolí tudíž nejsou žádná auta, což je jeden z mnoha důvodů, proč je tohle místo tak krásné a lidé se zde cítí šťastně. My jsme dorazili po třičtvrtěhodinovém výšlapu ze zastávky autobusu Hochkrumbach v sedle Hochtannberg. Vycházku jsme zakončili sjezdem na saních, posledních pár metrů jsme se proplétali s malou skupinkou lyžařů, kteří sjeli z horní stanice lanovky Skischaukel-Falken. Z venkovní zahrádky jsme se rozhlédli na zasněžené jezero a okolní majestátní hory, kterým zde se 2 412 metry kraluje Juppen Spitze. Když jsme do horského hotelu Körbersee vstoupili, přivítala nás s úsměvem majitelka Ulrike Schlierenzauerová.

Hotel má poměrně úsměvnou historii, takové štěstí v neštěstí. „Když jej na tom­hle místě v roce 1930 otevřel průkopník cestovního ruchu Franz Xaver Strolz, hotel nesl jméno Weihnachten. Důvod, proč postavil hotel právě zde, uprostřed ničeho, byl prostý – kolem jezera Körbersee ve výšce 1 654 metrů nad mořem se plánovala bezpečná zimní cesta ze Schröckenu do Lechu. Franzovi tehdy přišlo, že tohle místo s novou silnicí získá velký turistický potenciál,“ vypráví současná majitelka.

„Nicméně stavba silnice se po vypuknutí druhé světové války zrušila a plány se již nikdy neuskutečnily. A tak hotel uprostřed hor zůstal dlouho téměř nedostupný,“ dodává Ulrike Schlierenzauerová.

Co mohlo před téměř sto lety vypadat jako handicap, je v dnešní době neocenitelnou výhodou. Právě tady lidé nacházejí klid a pohodu, utíkají sem od ruchu města a hektičnosti života. A přesně tyhle atributy pravděpodobně stály za oceněním, které se jezeru Körbersee a jeho okolí dostalo před šesti lety. Körbersee bylo v programu televize ORF 2 „9 Plätze – 9 Schätze“ zvoleno nejkrásnějším přírodním místem v Rakousku pro rok 2017. Budiž toto ocenění zadostiučiněním podnikatelskému „čichu“ Franze Xavera Strolze.

Lavinová rodinná záležitost

Aby toho nebylo málo, horský hotel Kör­­bersee je velmi důležitým místem pro lavinové zpravodajství v oblasti Warth-Schröcken a vlastně v celém regionu Vorarlbersko.

Každoročně v Bregenzerwaldu napadne za sezonu kolem 11 metrů sněhu. A tak je toto místo ideální pro sledování kvality sněhu a jeho chování na svazích zdejších hor.

Každé ráno v půl sedmé musí Ulrike Schlierenzauerová vyjít několik metrů z hotelu ke stanici pro měření sněhu. Ráno bývá ještě tma. Naměřená data musejí být nejpozději v sedm hodin v počítači. „Naše měření jsou součástí denního hlášení o lavinové situaci. Každý den, za každého počasí jej od osmi hodin mohou využívat horští vůdci, lyžařští instruktoři, silničáři,“ vysvětluje.

Údržba sněhové měřicí stanice je rodinná záležitost. Její otec Fritz Schlierenzauer začal s měřením pro službu varování před lavinami v roce 1980. Postup má Ulrike dobře naučený, dělá ho každý den stejně. Nejprve pomocí speciální tyče změří hloubku „propadu“, což je velmi důležitý parametr vypovídající o stabilitě sněhové vrstvy, a tím i pro nebezpečí sesuvu sněhu nebo lavin. Pak také teploměrem měří teplotu sněhu. Přesně v hloubce deseti centi­metrů. „Sníh má dnes teplotu minus osm stupňů, ale jsou i případy, například v březnu, kdy se na povrchu vytvoří sněhová krusta a pod ní může být tepleji,“ doplňuje Ulrike Schlierenzauerová. Pak následuje čerstvý sníh, pokud nějaký napadl, a nakonec celková výška sněhu: hodnota, jež zajímá především lyžaře.

Okolní kopce směrem k Warthu jsou pokryté třemi sty kilometry sjezdovek, na které vás vyveze téměř devadesát lanovek a vleků. Svůj „terén“ tady najdou nejen ti nejodvážnější sportovní lyžaři, pro které je tu několik černých sjezdovek. Lyžařské schopnosti si na červených trasách prohloubí také sváteční sjezdaři nebo i rodiče s dětmi, které se teprve lyžařskému umění učí. Pro ně je tu bezpočet modrých, nejsnazších sjezdovek. A právě po jedné takové „dálnici“ číslo 255 se dostanete až na nejkrásnější místo Rakouska.