První, že je drahé Chorvatsko, kam se každý rok vydává k moři asi 800 tisíc Čechů. Pokud to takto půjde dál – a chorvatští restauratéři nevyjdou své tradiční letité klientele ze střední Evropy vstříc –, dříve nebo později se čeští cestovatelé vrátí k tradici přiváženého hotového jídla nebo si najdou náhradu jinde. Třeba v Řecku.
Jistě, problém se dá vidět i z druhé strany. Pro chorvatské podnikatele v gastronomii je těžké upřednostňovat v restauraci hosty, kteří cíleně šetří jako české rodiny, a to na úkor těch, jež se peníze utratit nebojí. Dlouhodobě je ale takové přebírání zákazníků neudržitelné až sebevražedné. Nakonec to zjisti i Chorvaté, kterým by statisíce českých hostů určitě chyběly.
Druhá ekonomická událost letošního léta je návrat hotovosti. Přesněji řečeno: mizení platebních terminálů, z čehož se stal mediální hit. Až příliš mnoho českých podniků se vrátilo k systému „cash only“, takže si toho všichni stačili všimnout a mluví o tom nahlas. Potvrzují to i statistiky, podle nichž poprvé od roku 2018 klesl meziročně v 1. čtvrtletí počet terminálů pro platby kartou. Z trhu mizejí tisíce zařízení, ale jiné přibývají, i když ne tak rychle jako během covidu-19, kdy chtěl každý platit elektronicky a podnikatelé to respektovali.
Je nakonec jedno, zda se firmy vracejí k výlučnému obchodu v hotovosti kvůli tomu, že byla zrušena elektronická evidence tržeb (EET), jež přechod na karty jaksi povinně urychlila, jak tvrdí opozice z hnutí ANO, podle níž je návrat k hotovosti návratem k daňovému okrádání státu. Anebo se zejména těm menším podnikatelům vyplatí ušetřit na poplatcích za obrat platebních terminálů, protože dnes při menší poptávce a vysoké inflaci je každá koruna dobrá. Podstatné je, že jde o regulaci, kterou sami podnikatelé tak nesnášejí. A to o regulaci zákazníka, který kdysi býval pro podnikatele pánem.
Omezovat zákazníky povinnou volbou platby hotovostí je zkrátka protitržní faul. Nakonec se to obchodníkům hrubě nevyplatí tak jako těm chorvatským hostinským přebírání solventních a chudších hostů. Moderní svět dávno tíhne k pohodlí plastikových peněz, a kdo to v obchodě nerespektuje, jde sám proti sobě.
Jako zákazník zvyklý nenosit v kapsách svazek bankovek, protože mám své peníze bezpečně na kartě v mobilu, existuje jediná možnost: příště už nepřijít, odejít navždy ke konkurenci, kde mi dají uctivě vybrat – hotově, nebo kartou, prosím?
Nakonec se opět ukáže, že na trhu mají vždy přednost a moc ti, kteří peníze utrácejí, ne ti, kdo je chtějí vybrat. A podle toho bychom se také na trzích měli chovat.
