Loupání bruselského perníčku

Přestože rozpočet na předsednictví Radě Evropské unie dosahuje i po dvojím navýšení stále jen polovinu sumy, kterou mělo Česko k dispozici v roce 2009, kdy na půl roku této unijní instituci šéfovalo poprvé, neznamená to, že by se na české firmy nedostalo v podobě „malé domů“. Jen namátkou: za nájmy bude inkasovat třeba Kongresový palác nebo hala O2 Universum, na své si přijdou moravští vinaři, od nichž stát objednal 6 400 lahví vína, předsednictví dá vydělat pražským hotelům, tlumočníkům, floristům, hudebníkům nebo dodavatelům občerstvení. Ostatně právě chlebíčky bývalý premiér Andrej Babiš považoval za to jediné, co by stát měl v rámci předsednictví platit.

Samotná Rada EU, kolektivní orgán Unie, které bude Česko předsedat, přitom co do zakázek zůstává poněkud stranou zájmu. Neprávem, spolu s dalšími institucemi, jako jsou Evropská komise nebo Evropský parlament totiž Brusel průběžně vypisuje tendry na zboží a služby, proti nimž je rozpočet celého českého předsednictví jen nepodstatným zlomkem. Ročně se takto vysoutěží zakázky za 20 až 30 miliard eur. A potěšující je, že z pomyslného unijního koláče si svůj malý díl naučily odkrajovat i české firmy.

Daří se i menším hráčům

Dosud největší porci loni získala firma AutoCont, jež spadá do skupiny KKCG podnikatele Karla Komárka. Český IT gigant se stal dodavatelem technologií a konzultačních služeb pro více než padesát evropských úřadů, mimo jiné i pro Evropskou centrální banku. AutoCont porazil čtyři velké evropské konkurenty a zajistil si tak zakázku na další čtyři roky v objemu desítek milionů eur. Úspěch v Bruselu teď chce využít i jako odrazový můstek pro trhy v Beneluxu a Německu. Faktem je, že česká IT firma se ucházela o dodávku tři roky a založila kvůli tomu i bruselskou pobočku na prestižní adrese. A navíc si cíleně budovala mezinárodní zázemí. Komárkova Aricoma Group, která zastřešuje všechny IT aktivity KKCG, loni koupila švédskou technologickou a poradenskou společnost Stratiteq, letos v lednu pak oznámila akvizici polské vývojářské firmy Clearcode.

Zakázky pro bruselské instituce ale nejsou jen doménou velkých hráčů. V evropských tendrech se daří i menším rodinným firmám. Třeba humpolecký Profil nábytek opakovaně získal čtyřleté kontrakty na vybavení kanceláří hned od několika agentur EU a jeho produkci tak dnes najdeme třeba ve Frankfurtu nad Mohanem, v Parmě, ve Varšavě nebo na Maltě.

Společnost Bematech z Velké Bíteše zase před lety vyhrála tendr na vybavení všech budov Rady EU roletami a žaluziemi. A vizovická společnost Koma Modular v konsorciu s Profil nábytkem dodala několik kontejnerů, které v jižní Evropě sloužily jako mobilní kanceláře, odpočívárny a čekárny pro uprchlíky v rámci takzvaných hotspotů.

Pražské studio vyhrává

Přestože v seznamu dodavatelů služeb a zboží pro instituce EU se každým rokem objevuje několik českých nováčků, řada firem evropské zakázky vyhrává i opakovaně. Dokazuje to příklad pražského designérského studia Missing Element, jež takto získalo hned několik kontraktů. Pro Evropskou agenturu pro bezpečnost sítí a informací (ENISA), která sídlí v Řecku, česká firma vytvořila kompletně novou korporátní identitu, a to nejen pro tiskoviny, ale i tréninková videa a sociální média. Podobnou zakázku, tentokrát včetně oživení loga a vytvoření korporátní identity, získalo studio od Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost (EMCDDA). Práci pražských kreativců využili i „hraničáři“ z agentury Frontex (u ní uspěl v jiné zakázce i AutoCont), pro niž v Missing Element vymysleli výtvarnou podobu vizualizace dat; Evropská agentura pro námořní bezpečnost (EMSA) si od pražského studia nechala vytvořit nové logo a korporátní identitu.

Jak vysvětluje Hana Valihorová, umělecká a obchodní ředitelka Missing Element, do světa unijních tendrů se studio pustilo poté, co se přeorientovalo z klasické reklamy na klienty, kteří chtějí udělat ve světě pozitivní změny. „Nejsou to jen instituce EU nebo agentury OSN, ale pracujeme pro nemocnice, univerzity, pacientské organizace a řadu neziskovek. Z ekonomického hlediska to rozhodně není lepší, ale máme ze své práce radost a věříme, že má smysl,“ říká.

Studio Missing Element získalo první zakázku od EU v roce 2013, a tím i první unijní referenci. Ta je obvykle důležitá pro získávání dalších kontraktů – i když nikoli nezbytná, protože jinak by systém neumožnil naskočit také nováčkům, mezi nimiž svého času bylo i pražské grafické studio. Na druhé straně práce pro EU ve výčtu klientů jako magnet na jiné kontrakty rozhodně nefunguje. „Nepotkali jsme se s tím, že by tyto reference byly nějak zvlášť ceněny při získávání zakázek mimo instituce EU,“ dodává Valihorová.

Elektrokola z Vršovic

Jiná situace může nastat, pokud česká firma dodává do institucí hotové produkty, pro které potřebuje viditelnou pozici na trhu. Pak může unijní kontrakt zafungovat i jako reklama. Zažila to třeba společnost Citybikes z pražských Vršovic, jíž se v roce 2016 podařil téměř husarský kousek. Parta nadšenců, kteří patří mezi průkopníky jízdy na kole po městě, dodala do Bruselu, jenž platí za mekku městské cyklistiky, několik desítek svých elektrokol. Stroje určené k přesunům mezi budovami Evropského parlamentu vznikly ve Vršovicích a dostaly i unijní modrobílý design.

Martin Říha, jednatel Citybikes, na dvouletý kontrakt dnes vzpomíná se smíšenými pocity. „Zakázka měla svůj velký význam v propagaci našeho brandu Kolos. Z hlediska profitu ale nebyla ideál­ní,“ popisuje. Samotný tendr byl podle něj připravený dobře, i tak ale v technické specifikaci byl prostor pro improvizaci. „Například požadovali kotoučové brzdy, ale již nebylo specifikováno, zda hydraulické, nebo mechanické. Kvůli ceně jsme zvolili mechanické, které se však ukázaly náročné na servis,“ dodává. A právě náročná údržba v Bruselu a Štrasburku, kde kola od Citybikes také jezdila, vedla k tomu, že pražská firma servisní smlouvu již neobnovila.

Ve stejné době, kdy se Citybikes rozhodl soutěžit o bruselskou zakázku, šel ještě do jiného tendru: pro Českou poštu. V něm sice neuspěl, ale litovat toho nemusí. Pošťáci dodnes na elektrokolech nejezdí. A možná právě špatné zkušenosti s domácími výběrovými řízeními, které často končí jen na papíře, české firmy odrazují od toho, aby to zkoušely na unijní půdě. Myslí si to i bruselský konzultant Tomáš Hořejší. „Výhodou tendrů, které vypisují instituce EU, je fakt, že v nich nejde jen o nejnižší cenu. Většinou také bývají dobře připravené a popsané, nestává se jako v Česku, že by zadavatel poptával něco, co se teprve v průběhu soutěže ještě vyjasňuje, protože nemá ucelenou představu,“ vysvětluje s tím, že průběh tendru je v Bruselu často postaven jinak, než je tomu v Česku zvykem. Ještě před finanční nabídkou je třeba odevzdat technickou zprávu, jež popisuje management a procesy, které jsou ve firmě nastavené. Na základě toho účastník tendru dostane bodové ohodnocení, s nímž soutěží dál. „V institucích EU ještě pořád platí, že můžete vyhrát, protože jste dobří,“ míní Hořejší.

Národnost nerozhoduje

Totéž platí i pro zemi původu. Čím dál méně zakázek je totiž potřeba dělat přímo na místě. Často stačí vyslat jen servisního technika nebo – jak je tomu zejména v sektoru IT a komunikace zvykem – službu provádět pouze na dálku. Třeba tendry na catering nebo ostrahu pro bruselské budovy ale často vyhrávají belgické firmy. V Praze, kde sídlí Agentura EU pro kosmický program (EUSPA, někdejší GSA), to recipročně platí i pro české společnosti. Občerstvení pro vesmírnou centrálu EU zajišťuje třeba Zátiší Catering, Vyšehrad 2000 nebo Perfect Canteen.

Kromě takové výhody přímo v místě však v zakázkách pro Evropskou unii nic národního není. Úředníci, kteří o tendru rozhodují, pocházejí z různých zemí EU a žádná země, Česko nevyjímaje, nemůže nabídnout nic, čím by zadavatele ohromila. Což platí třeba i o českém pivu nebo moravském vínu. To mimochodem Rada EU poptává také – ale pouze v rámci středoevropského vinařského regionu, který má doplnit pestrou nabídku vín z různých evropských zemí.

Přesto jsou oblasti, kde české firmy jsou viditelnější. Nebo by přinejmenším mohly být více vidět. „Úspěšné jsou třeba kreativní obory jako grafická nebo tisková studia, což může být dáno kombinací nápadů a schopnosti improvizovat. Poptávka je také po flexibilitě, kterou představují například modulární kontejnery,“ vyjmenovává Tomáš Hořejší. Ukousnout si svůj díl z koláče v hodnotě miliard eur by podle něj české firmy mohly třeba v oblasti dodávek uniforem a outdoorového oblečení, které instituce EU každoročně poptávají. „V Česku je několik společností, které by to zvládly. Ale žádná se dosud nepřihlásila, což je škoda,“ dodává bruselský konzultant.