Mars jako šance

Je to úžasná mise. Ta na Marsu, samozřejmě. Takřka celý pozemský svět sleduje počínání sofistikovaného roveru jménem Perseverance neboli Vytrvalost, jemuž bude záhy pomáhat i drobný dron, helikoptéra Ingenuity čili Důmysl, Vynalézavost… Toho všeho měli konstruktéři, inženýři, fyzikové a další vědci plno, když vyslali techniku v hodnotě asi tří miliard dolarů na vzdálenou rudou planetu, aby hledala stopy života i podmínky pro něj.

Příkladem budiž první marsovská „střelba“. Střelba laserem – jak jinak, když se týká Marsu, který se ještě našim rodičům zdál nedosažitelnou výspou. Před pár dny, 10. března, zahájilo šestikolové vozítko testovací palbu na kamení ve svém okolí, díky čemuž chytří chlapíci a dámy v agentuře NASA záhy zjistili – na vzdálenost desítek milionů kilometrů! –, jaké je chemické složení horniny. „Dneska k tomu byla tiskovka, na které byl záznam z téhle meziplanetární bitvy ukázán. Doufám, že jste dávali na lekcích spektrometrie pozor. Pokud jste to (stejně jako já) flákali a vůbec netušíte, která bije, nezoufejte. Naštěstí mi nedělá problém se doptat. Takže už vím, že tam vidím (asi) zvětralý bazalt,“ tweetoval záhy Petr Brož, vědec a popularizátor vědy z Geofyzikálního ústavu Akademie věd ČR.

Co však laikové možná vnímali i jako zajímavější, byla zvuková nahrávka výbojů – drobné, sotva slyšitelné klapání v řídké atmosféře. Hned první den svého pobytu, tedy v solu číslo jedna, nahrály dva mikrofony na palubě Perseverance první zvuky, ve čtvrtém solu pak šum větru a během solu dvanáct i laserové střílení. A nebyla by to americká NASA, kdyby toho šikovně nevyužila − její vědci propočítali úpravu různých pozemských zvuků, jak by asi zněly přímo v marsovském kráteru Jezero, kde modul přistál. Nyní tedy tušíme, že by rozpravy prvních lidských objevitelů a osadníků – Marťanů po vzoru astronauta Marka Watneyho z románu Andyho Weira a filmu Ridleyho Scotta – hypoteticky zněly na povrchu Marsu velmi tlumeně, skoro jako strašidelný šepot… Zájem vědců o audio však není jen tak nějakou libůstkou; i díky citlivosti osazených mikrofonů a analýzám ozvěn lze už zjistit tvrdost či typ kamení v okolí a také mají pomoci zvládat základních potřeby roveru – monitorovat zvuk motoru či šasi.

Pět potenciálních byznysů

Úvodní příběh a zdánlivé „kuriozity“ z výzkumu daleké planety, jež dostala jméno po římském bohu války (ale také zemědělství), spojuje hned několik věcí. Ve zkratce totiž naznačují i stěžejní směry, jimiž se podle expertů může ubírat byznysový potenciál čtvrté planety naší Sluneční soustavy. Podle předpovědí Světového ekonomického fóra (WEF) se dá očekávat, že z lidské vize osídlit Mars budou těžit technologie a hlavně pět byznysových odvětví.

Ten první směr souvisí s laserem, se světlem, s energií. K poznávání cizí planety bude zapotřebí hi-tech novinek v energetice a spousty, spousty „šťávy“. Například Jeff Bezos z Amazonu, jenž se netají kosmickými ambicemi svojí firmy Blue Origin, už před čtyřmi lety hovořil o „milionech lidí, kteří budou žít a pracovat ve vesmíru“. Dá se tak zřejmě předpokládat rozvoj v oblasti solárních panelů nebo výzkumu raketových paliv pro United Launch Alliance (ULA), jež jakožto konsorcium firem Lockheed Martin a Boeing vystřelila misi Mars 2020 do vesmíru, a pro aktivity Muskova bobtnajícího projektu SpaceX.

Druhé plodné pole pro podnikatele v kosmu asociuje onen laserem rozstřelený kámen − potenciál tkví pochopitelně v těžbě surovin, nerostů a různých cennějších prvků. Měsíc a rozličné asteroidy jsou Zemi jistě blíže, ale kdo ví, jaké objevy „cenností“ ještě časem přinese důkladný geologický průzkum Marsu. Nevyplatí se něco těžit i tam? Není bez zajímavosti, že studie o vesmírné těžbě si zpracovala třeba i skupina Goldman Sachs a že v Lucembursku už vznikla pod tamní vesmírnou agenturou iniciativa Space Resources. Ta si klade za cíl hledat možnosti získávání zdrojů mimo naši planetu a připravuje na to expertizu i technologie.

Vysoko míří miliardář Elon Musk, jenž opakovaně hovoří o plánu dostat člověka – prý během dekády či dvou – na Mars a kolonizovat jej. To bez transportních raket nepůjde.

Třetí volný byznysový prostor souvisí s roverem samotným − s jeho misí a pohybem vůbec. Už asi nikoho dnes nepřekvapí vize dalšího miliardáře Richarda Bransona, který s konceptem dopravní společnosti Virgin Galactic láká vesmírné turisty ke krátkým suborbitálním letům už od roku 2009, zatím spíše marně. Peníze za letenky sice nadšenci utrácejí, ale ze Země nelétají – mají ovšem vzniknout dva „spaceporty“: v USA a ve Švédsku. Ještě daleko výše míří další miliardář Elon Musk, jenž v rozhovorech opakovaně hovoří o plánu dostat člověka – prý během dekády či dvou – na Mars a kolonizovat jej. A to bez transportních raket nepůjde.

Konečně čtvrtou a pátou příležitostí, jak vydělávat peníze (ideálně pak astronomické částky), se ekonomům jeví konstrukční a stavební průmysl, tedy způsoby, jak stavět lepší lodě, moduly, stanice, družice (jako Muskův Starlink), zařízení a snad také obydlí. A s tím souvisí i péče o lidi ve vesmíru. Po úspěšném experimentu s již dvacet let nepřetržitě obývanou Mezinárodní vesmírnou stanicí (ISS) se dají čekat velkolepější i vzdálenější plány − vždyť takový Robert Bigelow, hoteliér a miliardář, už dávno založil zatím vysoce ztrátový startup Bigelow Aerospace s vizí obyvatelných kosmických modulů, které se dostaly z plánů i do fáze prvních realizací (Genesis I a II či B330). Samotná NASA, jež má v této oblasti memoranda o spolupráci s řadou firem, mívala i několikapatrový koncept TransHab, leč v rámci škrtů jej ukončila už roku 2000. Soudě podle náčrtů by se v něm filmovému Marťanovi moc nelíbilo.

Marsovské mise pro Zemi

Působení důmyslného vozítka poháněného plutoniem je bez nadsázky revolucí ve výzkumu vesmíru. „Perseverance toho má pro nás tolik vykonat,“ řekla magazínu Nature astrobioložka Kennda Lynchová z houstonského Lunárního a planetárního institutu (LPI). Ne že by šlo o první rover na Marsu, ale nový výzkumník je evolučně daleko vyspělejší. Hravým obrazovým dokladem jeho vývoje je destička, kterou nosí přímo na sobě. Inženýři na systém za více než padesát miliard korun připevnili jeho „rodokmen“ – pradědou mu byl Sojourner (1997), pak sourozenečtí dědové Spirit a Opportunity (2004), taťka jménem Curiosity (2012) a konečně i vyobrazený současný tulák po Marsu – Perseverance s 1,8kilovým létajícím „bráškou“.

Jejich úkolem je hledat stopy dávných toků i možností života, eventuálně zkamenělin. Mají rovněž zjistit, zda si budou moci budoucí kosmonauti sami vyrábět kyslík z tamní atmosféry, ale také přichystat vzorky, které by měla jednoho dne převézt vyvíjená sonda i premiérově zpět na Zemi, domů. I proto je rover vybaven jako ten nejšpičkovější geolog, který má mezinárodní nádobíčko: hodně věcí z USA, jako precizní zoomovací kamery, ale také španělskou meteostanici či norský radar k prohlížení vrstev podloží. Robotickou paží získaný materiál už nemá ležet bez užitku, ale kolem roku 2031 letět ve 43 tubičkách na modrou planetu! Na budoucí misi by se měla nejspíše podílet vedle americké také Evropská vesmírná agentura (ESA), což dává patrně i větší šance na případné zapojení českých vědců nebo firem. „Návrat se vzorky bude prvním zpátečním letem z Marsu. To je nesmírně důležité, neboť bude metaforou lidského vesmírného letu. Většina astronautů, kteří zamíří k Marsu, by se také chtěla vrátit zpátky,“ připomíná John Grunsfeld, bývalý astronaut, fyzik a pětinásobný vesmírný veterán, jenž vedl vývoj Perseverance a předtím i celou výzkumnou divizi NASA.

Dobře investované peníze?

Výzkum vesmíru není zadarmo. A byť je nynější rover jistě tím nejsofistikovanějším, není ani zdaleka tou nejdražší technologickou vychytávkou, která kdy letěla k Marsu. Podle dostupných údajů zahrnujících inflaci stály nejvíce obě sondy Viking z roku 1975 (v přepočtu asi 7,1 miliardy dolarů), za nimiž následují Curiosity (3,2 miliardy) a Perseverance (2,9 miliardy).

Značná část peněz vždy putuje vyspělému aeronautickému průmyslu, do vývoje IT, nových materiálů, sloučenin i hledání chytrých řešení. Novinkou je pak vstup soukromého kapitálu do moderní kosmonautiky, jak dokládají již zmínění megabyznysmeni typu Muska, Bezose, Bransona a dalších vizionářů, průkopníků, kteří leckdy připomínají podnikavé hybatele pokroku z dávných sci-fi románů a novel klasické éry. Ovšem nemusí to být jen giganti.

Specializovaný magazín GeekWire loni, krátce před startem marsovské mise, vydal článek, v němž upozorňuje, že věhlasná NASA asi 51 miliony dolarů zafinancuje kolem 300 malých „byznysů“, firmiček či spin-offů, jež přicházejí s neotřelými nápady. Bude mezi nimi i někdo doslova s revoluční ideou v kapse?

Možné to je. Jde o myšlenky z širokého spektra: od medicínských aplikací využívajících umělou inteligenci, které by třeba při letech na Mars saturovaly živého lékaře, přes samočisticí či prachuvzdorné materiály až po softwarové utility a mikrodrony. „Ať už budeme vysílat posádky na povrch Měsíce, rovery na Mars, nebo vyvíjet stroje nové generace, budou naši malí byznysoví partneři hrát důležitou roli. NASA na ně v inovativních technologiích spoléhá,“ uvedl Jim Reuter z agentury, která hledá tipy u subjektů jako Sequoia Scientific, Jeeva Wireless, SubCrafters nebo Off Planet Research.

Podle nedávno zveřejněné analýzy společnosti Morgan Stanley má takzvaně vesmírný průmysl a celý na něj navázaný „ekosystém“ vyrůst kolem roku 2040 na globální příjmy v řádu jednoho bilionu dolarů – z nynějších tří stovek miliard. Lídrem prý bude byznys spjatý s družicovými systémy, GPS, dostupnými daty a rozvojem AI, včetně autonomních vozidel.

Vzhůru ke hvězdám čím dál více vzhlížejí i státy mimo Ameriku a Evropu. V době, kdy Perseverance odesílá další údaje z Marsu, se k téže planetě přiblížila i čínská mise (Tchien-wen 1) sestávající z přistávacího modulu i roveru, který přistane asi v květnu. A rovněž první sonda z arabského světa − orbiter Spojených arabských emirátů al-Amal, Naděje. „Tato sonda není tou nejpokročilejší na Marsu, nekonkuruje americkým a čínským strojům přilétávajícím ve stejné době. Ale už jen to, že tento stát zvládl meziplanetární misi, je ohromující. Ještě před sedmi lety neměly SAE ani vesmírnou agenturu a před rokem 2010 neudělily jediný doktorát Ph.D. Nedostaly se tam žádným kouzlem, najaly si zkušené inženýry coby své partnery,“ líčí Elizabeth Gibneyová, reportérka magazínu Nature, jaký že další byznys vzkvétá nad Zemí.