Nehájení
Předávání moci po parlamentních volbách probíhá hladce a spořádaně. Těžko říct, do jaké míry je to dáno samotnými výsledky voleb a do jaké tím, že do jednání o vládě nemohl prakticky zasahovat prezident Miloš Zeman. Každopádně premiér Andrej Babiš se rychle vzdal moci, na jejíž převzetí se teď může těšit nový kabinet Petra Fialy.
Programová část budoucí vládní koalice je už na světě, teď už jen počkat na to, až se objeví definitivní sestava mužů a žen, kteří budou tyto vize a sliby naplňovat. Na osobách a obsazení samozřejmě záleží, obecný slib v podobě koaliční smlouvy je ale závazek, který je třeba brát vážně en bloc, ať už ho bude další čtyři roky prosazovat kdokoliv. Jistě, není to ještě konkrétní programové prohlášení vlády s termíny plnění slibů, které se dají veřejně kontrolovat, ale je to poměrně jasný rámec, ve kterém se vláda bude pohybovat.
Překvapení v programu budoucí vládnoucí koalice není moc. Pětice koaličních stran do něj dostala většinou vše, co potřebovala. Programu ale bohužel chybí již zmiňovaná praktická konkrétnost, slibuje se takříkajíc do větru, bez pevnějšího podkladu, proto se i vznosným letícím slibům dá i nedá věřit. Přesně tudy se ubírá většinová kritika komentátorů a ekonomů, kteří se podobně jako Euro bojí především toho, aby se na všechny ty sliby a občanské závazky dostávalo dost peněz. Sny a vize jsou důležitá a potřebná věc, ale jak se říká, prachy si za ně nikdo nekoupí…
Poměrně rázná kritika představeného koaličního programu vyvolala také první protireakci. Někteří politici pětikoalice se pozastavili nad tím, že vláda ještě nezačala vládnout a už se do ní šije, zatímco je dobrým zvykem dát vládě 100 dní, aby mohla rozjet svou práci a nasměrovat připravenou agendu, aby bylo co hodnotit.
S takovým luxusem ale nový kabinet počítat nemůže. Ekonomická situace doma a ve světě, komplikovaná epidemií koronavirové nákazy, neumožňuje luxus rozkoukávání vlády. Politický provoz v záběhu či jakési zahřívání si Česko nemůže dovolit, nová vláda naskočí do rychle rozjetého vlaku ve všech směrech a bude muset jednat hned, ne až se dostatečně rozkouká a zjistí, co může a co nemůže. Vládnutí na zkoušku, jaksi nanečisto, by byl příliš drahý luxus. Opozice čekala na příležitost vládnout tak dlouho, s takovou vehemencí obviňovala Babišovu vládu z populistické nezodpovědnosti, že jen málokdo může pochybovat, že se na vládnutí dostatečně připravila. Má teď šanci ukázat, co umí, a bude potřebovat využít každý den, aby voliče přesvědčila, že ani za čtyři roky se nevyplatí házet hlasy populistům a extremistům.
To poslední, co teď Fialův tým potřebuje, je ohleduplné hlazení po srsti, protože všichni přece musíme být rádi, že věčně problematický Andrej Babiš už není u moci. Vždyť to byl Petr Fiala, šéf ODS a koalice Spolu, kdo sliboval návrat normální politiky, která stojí a padá s ostrou veřejnou debatou o věcech trápících svět, ekonomiku, celou společnost. A k normální politice patří i kritika vlády, bez ohledu na to, kdo v ní zrovna sedí.
Právě proto si přicházející vláda musí zvyknout, že bude od začátku sborem nehájených a bude v otevřenosti a věcném dokládání svých vizionářských plánů přesně takovým kabinetem, jakým chtěla být v opozici. Hodně štěstí!
