Německé čipy: sázka na budoucnost, nebo mrhání penězi?

Když začátkem tohoto měsíce poklepával ve východoněmeckých Drážďanech šéf německého výrobce čipů Infineon Jochen Hanebeck na základní kámen nové továrny na polovodiče za pět miliard eur, byl to pro něj triumfální okamžik. A po jeho boku stál člověk, jemuž za to firma prý nej­více vděčí.

Když přednášel projev, obrátil se k čestnému hostu, kancléři Olafu Schol­zovi, a poděkoval mu za „významné zdroje z rozpočtu“ na podporu německého odvětví polovodičů. „V době, kdy naše země čelí řadě velkých výzev, je to mimořádný počin,“ dodal.

Německo v uplynulých letech přilákalo do výroby čipů značné investice – nové obří továrny tam staví Intel, Wolfspeed i Infineon a největší světový producent, tchajwanský TSMC, má údajně následovat.

Jenže náklady na stavbu takových výrobních závodů jsou astronomické. Scholzova vláda do Německa vábí technologické firmy na dotace v objemu mnoha miliard eur – v případě nové fabriky Infineonu to byla konkrétně celá jedna miliarda.

„Vychází to na jeden milion eur dotací na každé vytvořené pracovní místo, a přitom se tím bezpečnost dodávek zajistí jen nepatrně,“ řekl televizi ARD Clemens Füst, šéf předního ekonomického institutu Ifo. „I kdyby to nakrásně fungovalo, budeme až do roku 2030 dál dovážet 80 procent (všech čipů).“

Ten náhlý německý příklon ke štědrému poskytování dotací odráží rostoucí evropské obavy živené křehkostí dodavatelského řetězce a sílící závislostí na Tchaj-wanu a Jižní Koreji při výrobě komodity, již kancléř Scholz v Drážďanech nazval „ropou 21. století“.

Nejčernější scénář, jehož se obávají vlády v Berlíně i Bruselu, vypadá následovně: Čína podnikne invazi na Tchaj-wan, kde se vyrábí více než 90 procent nejpokročilejších čipů planety, jejich dodávky na světový trh zarazí, a tím zastaví provoz všech fabrik po celém světě.

„Loni jsme byli svědky, do jakých potíží se můžeme dostat kvůli energetické závislosti na Rusku, mělo to fatální důsledky,“ říká Michael Kellner, státní tajemník německého ministerstva hospodářství. „Z toho vyplývá ponaučení i pro naši výrobu čipů, v Evropě musíme dosáhnout větší nezávislosti.“

Kontinent zareagoval uvolněním pravidel státní pomoci a mobilizoval miliardy eur na podporu technologickým společnostem. Vládní představitelé tvrdí, že nemají na výběr: USA lákají výrobce čipů a producenty čisté energie objemnými finančními dotacemi, a pokud by Evropa nezareagovala, hrozilo by, že v soutěži o technologii budoucnosti prohraje.

„V této globální soutěži výroby čipů sahají po dopingu všichni,“ říká odborník na čipy Jan-Peter Kleinhans z think-tanku Stiftung Neue Verantwortung (SNV). „Ať se vám to líbí, nebo ne, pokud nedopujete, nemůžete konkurovat.“

Státní podpora už však začíná dosahovat úrovně, kterou už i zastánci výraznějších investic do výroby čipů označují za přehnanou. Například Intel měl získat vládní pomoc 6,8 miliardy eur na stavbu nové továrny ve východoněmeckém Magdeburgu.

Teď však požaduje až deset miliard. Kritici vznášejí dotazy, proč by měl dostávat tolik peněz, když je domácí poptávka po vysoce pokročilých čipech, jež chce firma v Německu vyrábět, nízká. Nové požadavky Intelu proto mezi ekonomy rozpoutaly vzrušenou debatu, zda se peníze daňových poplatníků v těchto případech vynakládají efektivně.

„Povede to možná ke značně pokřivenému přerozdělování zdrojů,“ říká Reint Gropp, šéf institutu Leibniz-Institut für Wirtschaftsforschung (IWH) z Halle. „Bylo by asi efektivnější nakupovat levné dotované čipy z USA.“

Kam kráčejí USA

Rozhodnutí otevřít evropská dotační stavidla je přímou reakcí na novou, aktivistickou průmyslovou politiku USA. Na základě „zákona o čipech a vědě“ hodlá Bidenova administrativa utratit 280 miliard dolarů, včetně 52 miliard na podporu domácí výroby polovodičů. Americká vláda přijala rovněž zákon o snížení inflace, díky němuž může poskytovat dotace a daňové úlevy na technologie čisté energie ve výši 369 miliard dolarů.

Tyto právní předpisy postavily Evrop­skou unii před tíživé dilema: má vynaložit stejnou finanční podporu, a to v době rostoucích životních nákladů, které trápí občany a zatěžují veřejné finance členských zemí? Nebo má americké kroky ignorovat a riskovat, že evropské firmy odejdou do USA?

Evropa se rozhodla pro první možnost a přijala vlastní zákon o čipech, díky němuž chce mobilizovat 43 miliard eur veřejných a soukromých investic na výrobu čipů. To by mělo do roku 2030 zdvojnásobit podíl EU na globálním trhu s polovodiči z nynějších deseti na 20 procent.

EU motivovala především traumatická vzpomínka na chaos způsobený koronavirovou pandemií, kdy lockdowny a zpřetrhané dodavatelské řetěze narušily celosvětové dodávky čipů, což způsobilo zastavování výroby v celém evropském automobilovém průmyslu.

„V roce 2021 jsme kvůli nedostatku polovodičů přišli o jedno až 1,5 procenta našeho HDP, tedy o zhruba 40 miliard eur,“ říká jeden z vrcholných vládních představitelů v Berlíně.

Přízrak konfliktu na Tchaj-wanu je však ještě větším strašákem. Při poklepávání na základní kámen nové továrny Infineonu řekla předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová, že narušení obchodu způsobené napětím kolem Tchaj-wanu „by mohlo mít okamžitý a zásadní dopad na evropskou průmyslovou základnu a na náš vnitřní trh“. Reakce podle ní musí spočívat v tom, že „posílíme vlastní výrobu čipů a rozšíříme své kapacity“.

A vládní představitelé říkají, že jsou-li jedinou cestou k tomuto cíli miliardy eur finanční podpory technologickým gigantům, pak nechť. „Nejsem velkým fanouškem dotací,“ říká Kellner. „Bylo by úžasné, kdybychom je mohli úplně zrušit, ale to prostě nejde. Musíme žít v reálném světě.“

Pro akademické ekonomy je to však bolestná změna. Jsou totiž stále oddaní zásadám německého „ordoliberalismu“, který odmítá státní zásahy do ekonomiky, poskytování dotací a daňové úlevy vybraným průmyslovým oborům.

I kritici evropské snahy o větší so­běstačnost tvrdí, že jde o chybnou taktiku: podle nich nebere v úvahu, že materiály na výrobu čipů jsou stejně podstatné jako čipy samotné – a trh s těmito komoditami je stejně koncentrovaný.

Kleinhans říká, že jednou z mnoha příčin polovodičové krize za pandemie byl nedostatek izolačního materiálu ABF (ajinomoto build-up film), který se používá ve vysoce výkonných procesorech a vyrábí ho jen několik závodů na světě.

Továrny na čipy navíc značně závisejí na dovozu chemikálii. „K výrobě moderních polovodičů potřebujete zhruba 80 procent periodické tabulky prvků,“ říká Kleinhans. Pokud se tedy postaví všechny továrny na čipy, jež byly dosud oznámeny, „stále budeme závislí na dovozu chemických látek ze zahraničí – bez nich to prostě nejde“.

Někteří ekonomové kvůli tomu tvrdí, že by Německo mělo zvážit jiné způsoby, jak do technologických firem nalít peníze – například napnout síly na zlepšení podnikatelského prostředí nebo usnadnit inovace.

Udělat je toho třeba stále dost: firmy si často stěžují na nedostatečnou digitální infrastrukturu v Německu, na nedostatek pracovních sil v IT, na nepružné předpisy. „Je prostě chyba se domnívat, že na vyřešení všech těchto problémů stačí jen zahrnout firmy penězi,“ říká šéf think-tanku DIW Marcel Fratzscher.

Není rovněž zcela jasné, zda Německo a EU dotační závod vůbec vyhrají. Data výzkumné společnosti Everstream ukazují, že v USA budou v letech 2021 až 2025 činit investice do nové výrobní kapacity polovodičů 122 miliard dolarů, zatímco v Evropě jen 31,5 miliardy eur.

„Celosvětové dotace na výrobu čipů přesahují částku 700 miliard dolarů,“ říká Gropp. „Se svými 43 miliardami tak EU nedosáhne žádných zářných výsledků.“

Na jedné straně se EU snaží uvolňovat peníze na dotace, ale na druhé straně žádosti o finanční podporu stále žalostně pomalu schvaluje. Americký výrobce čipů Wolfspeed spolu s německým dodavatelem autodílů ZF v únoru oznámil, že v německé spolkové zemi Sársko postaví továrnu na čipy. Dodnes však čekají, až jim Brusel požadovanou dotaci schválí. Infineon je na tom stejně.

Co za ty peníze bude?

Navzdory zarputilým kritikům německé podnikatelské skupiny nový režim státní pomoci oznámený EU většinou vítají a připisují mu nárůst investic do čipů.

Německo v uplynulých několika letech přilákalo největší světové producenty polovodičů. Intel ve východoněmeckém Magdeburgu staví největší evropskou továrnu za 17 miliard eur. Plánovaný závod firem Wolfspeed a ZF za 2,5 miliardy eur vyrobí křemíkovo-karbidové čipy používané v elektromobilech, solárních článcích a průmyslových hydraulických systémech. A pak je tu „továrna na komponenty pro chytrou energii“, kterou v Drážďanech staví Infineon a kde se budou vyrábět polovodiče a analogové součástky používané v napájecích systémech a datových centrech.

Všechny se dočkají štědrých dotací, největší připadne Intelu, který nyní kvůli zvýšeným nákladům požaduje více peněz. Jedním z důvodů je zhoršující se finanční výhled společnosti. Generální ředitel Pat Gelsinger se snaží šetřit a v únoru snížil dividendu pro akcionáře o téměř dvě třetiny. Koncem loňského roku firma oznámila, že chce do roku 2025 uspořit až deset miliard dolarů.

Pro požadavky Intelu už vyjádřili pochopení někteří němečtí vládní představitelé, nejhlasitěji Sven Schulze, ministr hospodářství spolkové země Sasko-Anhaltsko, jehož hlavním městem je Magdeburg.

„Svět se změnil – náklady na ener­gii a výstavbu stouply a konkurence­schopnost Německa ve světě se zhoršila,“ říká. „Nikomu nepomůže, když bude výroba u nás tak drahá, že produkty (Intelu) nebudou na mezinárodním trh konkurenceschopné.“

Ne všichni jsou však stejně vstřícní. „Nenecháme se vydírat,“ řekl v únoru německému listu Handelsblatt ministr financí Christian Lindner. „Americká firma, která (loni) vykázala čistý zisk osm miliard dolarů, není přirozeným příjemcem peněz daňových poplatníků.“

Nahlas také zapochyboval, zda čipy Intelu vyráběné v Magdeburgu „budou vůbec německému průmyslu k užitku“, nebo zda nepůjdou rovnou na světový trh.

Lindnerova výtka není neopodstatněná. V Německu je silná poptávka po „vysoce výkonných polovodičích“, tedy čipech vyráběných na míru průmyslovým aplikacím a automobilovému průmyslu, které se budou vyrábět v novém závodě Infineonu v Drážďanech. Továrna Intelu v Magdeburgu však bude chrlit čipy vy­užívané spíše pro umělou inteligenci.

Podobné spory o to, kam přesně namířit penězovod vládních investic, se odehrávají i v jiných částech světa. Firmy ze Silicon Valley, jako jsou Apple nebo Nvidia, jsou nadmíru závislé na výjimečné schopnosti společnosti TSMC dodávat pokročilé čipy pohánějící iPhony nebo přelomový chatbot ChatGPT od OpenAI.

Pokud by byly přerušeny dodávky od tchajwanského producenta, mělo by to dopad na nabídku nejpopulárnějších technologických hraček světa, které každý den používají miliony spotřebitelů.

Jde však jen o několik velkých amerických technologických gigantů. Mnohem více firem se spoléhá spíše na starší čipy, které se zabudovávají do automobilů nebo domácích spotřebičů – a právě do těchto „osvědčenějších“ čipů zvyšují investice čínští výrobci polovodičů, kteří jsou pod tlakem amerických sankcí.

Kleinhans z think-tanku SNV říká, že největší poptávka po polovodičích je v německém automobilovém průmyslu, v průmyslové automatizaci a ve výrobě zdravotnických zařízení.

„Žádné z těchto odvětví nepotřebuje nejpokročilejší polovodiče,“ říká. Autoprůmysl například poptává polovodiče vyráběné „starou technologií“, které už jsou na trhu delší dobu.

I další lidé se domnívají, že Německo a EU dělají přijetím čipového zákona a sázkou na nejmodernější čipy chybu. Tímto postupem „ignorují skutečné potřeby klíčových evropských průmyslových oborů“, oznámil odborový svaz ZVEI, který v Německu zastupuje odvětví elektroniky a digitálních technologií.

Vládní představitelé s jejich názorem nesouhlasí. „V digitalizaci Německo zaostává za jinými rozvinutými zeměmi,“ říká Kellner z ministerstva hospodářství. „A pokud se budeme dál držet starých technologií, budeme zaostávat ještě víc. Taková cesta není logická.“

I Intel odmítá tvrzení, že na domácím trhu není po čipech, jež bude vyrábět v Magdeburgu, poptávka. „V automobilech je řada aplikací využívajících pokročilé technologie – například autonomní řízení, rozpoznávání překážek, zábavní systém,“ říká evropský mluvčí firmy Markus Weingartner.

Intel navíc plánuje „akcelerační programy“, které pomohou podnikům z autoprůmyslu se zaváděním pokročilých technologií do jejich systémů, dodává.

Experti s takovým názorem souhlasí. „Závod Intelu v Magdeburgu je strategickou investicí a sázkou na budoucnost,“ říká Lukas Klingholz z digitální asociace Bitkom. „Nevíme sice, jak přesně se v Evropě bude poptávka po pokročilých čipech vyvíjet, ale jisté je, že v příštích několika letech poroste. A v současné chvíli nemá Evropa ani kapacitu, ani know-how na jejich výrobu.“

Podle poradenské společnosti Kear­ney bude evropská poptávka po pokročilých polovodičích růst, a to o 15 procent ročně, zatímco prodej osvědčených čipů poroste o pouhá tři procenta ročně. Výstavba vlastních továren na pokročilé čipy je „investicí do odolnosti a suverenity Evropy“, říká Klingholz.

Scholzova vláda projevuje ochotu státní pomoc pro Intel navýšit, ale pouze pod podmínkou, že i firma zvýší objem investice do závodu v Magdeburgu. Vládní představitelé tvrdí, že s tím Intel souhlasí. Firma tuto záležitost nechtěla komentovat.

„Je dost dobrých důvodů, proč by měl Intel svou investici navýšit, a proto je dost dobrých důvodů se podívat, jak vysokou podporu může Německo a EU poskytnout,“ říká jeden z vládních zástupců.

„Výše státní pomoci se odvíjí od toho, kolik (firma) investuje,“ říká Kellner. „Je běžné, že dodatečná státní podpora závisí na celkovém objemu investice.“

Vláda mezitím rovněž uklidňuje Intel ohledně nákladů na energie, které po ruské invazi na Ukrajinu v Němec­ku vyskočily. Začátkem tohoto měsíce Kellnerovo ministerstvo předložilo plán dotací výdajů na elektřinu pro energeticky náročné obory, v němž navrhuje strop 0,06 eura za kilowatthodinu až do roku 2030 – to je zhruba polovina aktuální úrovně. Odhadované náklady pro státní pokladnu budou od 25 miliard do 30 miliard eur.

„Cílem je vytvořit pro energeticky intenzivní obory, včetně výrobců polovodičů a baterií, atraktivní podnikatelské prostředí,“ říká Kellner. „Tato strategie přinese celému oboru polovodičů jasné výhody – nejen Intelu, ale i dalším, třeba Infineonu nebo Wolfspeedu.“

Navrhované reformy jsou dokladem Scholzova odhodlání dosáhnout toho, že se Německo stane významným hráčem světového trhu s čipy. Během slavnostního poklepání na základní kámen továrny Infineonu v Drážďanech kancelář prohlásil, že čipy budou hrát zásadní roli při úsilí zajistit, že 80 procent elektřiny v Německu bude do roku 2030 pocházet z obnovitelných zdrojů energie a že země do roku 2045 dosáhne uhlíkové neutrality.

Všechna zařízení, která jsou k tomu potřeba – větrné turbíny, solární panely, tepelná čerpadla a elektromobi­ly –, mají jedno společné: čipy. „Potřebu­jeme polovodiče,“ řekl kancléř. „A potřebujeme jich hodně… Proto musíme v Evropě strategicky rozšířit (výrobní) kapacity.“

Guy Chazan s přispěním Tima Bradshawa