Nový řád pro energetiku

Oficiálně se na Státní energetické koncepci (SEK) pracuje od dubna, kdy vláda schválila její východiska. Ta jsou vcelku srozumitelná: dostatek energií, přijatelné ceny, posílení energetické bezpečnosti a dekarbonizace. Není to tedy nic nového. Už stále platná, i když neaktuální koncepce z roku 2015 s něčím podobným počítá. Jenže mezitím se nejen vlivem války na Ukrajině radikálně změnila situace na trhu a Evropská unie přijala smělý dekarbonizační cíl (Green Deal), který českou energetiku zásadně ovlivní. Energetické plány do roku 2050 je tedy třeba znovu promyslet a kvalitativně změnit.

Předchozí vláda Andreje Babiše měla v roce 2020 SEK podle zákona aktua­lizovat, což neudělala. Podle politiků ANO především proto, že se musela potýkat s covidem a měla jiné starosti. A také proto, že čekala na výstup takzvané Uhelné komise, která měla doporučit rok ukončení výroby elektřiny z uhlí. „Těch návrhů v Uhelné komisi bylo asi osmnáct, z nichž nakonec komise pracovala se třemi – bylo to odstoupení od uhlí v letech 2033, 2038, 2043. Nakonec komise doporučila rok 2038 a my jsme ho začali zapracovávat do energetické koncepce. To už ale bylo v roce 2021, a tak jsme aktualizaci SEK nechali na nové vládě,“ tvrdí Karel Havlíček, tehdejší ministr průmyslu a obchodu, dnes premiér stínové vlády ANO.

Aktuální aktualizace

Někdo si může říct, že Havlíčkův nástupce na ministerstvu Josef Síkela (STAN) začal práce na aktualizaci koncepce budoucího energetického systému Česka možná zbytečně pozdě. Je ale třeba vzít v úvahu, že i jemu do práce vstoupil „covid“ svého druhu: agresivní vpád Ruska na Ukrajinu. Válka na východě zahýbala cenami, ale i úvahami o budoucích zdrojích, které budeme moci do budoucna využívat a které musejí být najednou především bezpečné. Premiér Petr Fiala nedávno potvrdil, že od nového roku se definitivně zbavíme ruských zdrojů a budeme na Rusku energeticky zcela nezávislí. Ani palivo do jaderné elektrárny Dukovany nebude od roku 2024 už ruské, ale nahradí ho materiál americké firmy Westinghouse. Státní energetická koncepce, kterou ministr Síkela chápe jako „jízdní řád české energetiky pro nadcházejících 30 let“, to vše nyní bude moci zapracovat. Zanedbání ANO a pomalost Fialovy vlády se tedy nakonec skoro vyplatily. Aktualizace SEK bude skutečně aktuální a Česko se podle ní bude moci řídit.

Velkou část práce na přípravě obnovené SEK má ministerstvo životního prostředí, které rozpracovává dekarbonizační část dokumentu. Nová koncepce musí být v souladu se závazky v boji o lepší klima v EU, a tedy se státní Politikou ochrany klimatu. Podle ministra životního prostředí Petra Hladíka (KDU-ČSL) je příprava stále, i 70 dní před termínem ve fázi odborné, politici do ní tedy zatím nevstupují, což, jak se ukazuje, není tak úplně pravda. I ministr Hladík se přece politicky ohradil proti analýze ČEPS, kterou tato společnost, starající se o rozvodnou energetickou síť v Česku, prezentovala už v březnu na snídani s týdeníkem Euro. Tedy proti analýze, která by asi měla být jedním z východisek SEK!

Z tehdy předložené analýzy a modelování do budoucna vyplývalo, že do roku 2025 se ve všech uvažovaných scénářích rychlosti dekarbonizace celá elektrická soustava ještě udrží zcela v rovnováze. V roce 2030 ale už bude chybět výkon 15 terawatthodin (TWh). „V roce 2040 a dál rychle dosahujeme import až 20 TWh,“ řekl tehdy místopředseda ČEPS Svatopluk Vnouček. Jinak řečeno, Česko bude i v těch nejmírnějších scénářích vývoje nutné spotřeby energie potřebovat zajistit ohromné množství energie ze zahraničí, a to by mohl být problém, protože i v řadě jiných zemí bude elektřina chybět (viz mapka).

„Tento scénář byl extrémním výsledkem při enormně navýšené spotřebě energie a zároveň při nulových úsporách,“ vyloučil hrozivou analýzu ČEPS ministr Hladík. „Počkal bych několik týdnů, než bude modelování hotovo, abychom se bavili nad reálnými čísly.“ Hladík počítá zejména s velkými úspornými programy, ať už jde o zateplování budov, nebo o instalaci šetřivých kotlů. Česko by mělo velmi získat i tím, že se dostane dál ve využívání obnovitelných zdrojů energie (OZE), které by v energetickém mixu mohly časem dosáhnout až 30 procent. Jenže i úspory či OZE si vyžádají nějakou dobu instalace a čas tlačí na všechny, zejména kvůli evropským závazkům, které v oblasti snižování emisí oxidu uhličitého přijímala už Babišova vláda. Vize ČEPS tedy nemusí být natolik „divoké“, jak je vidí ministr Hladík, který věří, že Česko výrazně uspoří a využije OZE a závislosti na dovozu elektřiny se víceméně vyhne.

I to by ale mohlo být komplikovanější. V roce 2030 skončí některé velké fotovoltaické elektrárny, respektive budou potřebovat obnovu, výměnu panelů či novou instalaci. Ta ale bude už za jiných dotačních podmínek než v minulosti, kdy se rozjížděl byznys se sluneční energií, a tedy za jiné ceny. To vše by ale měla zohlednit právě Státní energetická koncepce, která se připravuje. OZE v ní budou hrát důležitější roli než v roce 2015 a ve výsledném energetickém mixu by se mohla projevit až 30procentním podílem. To by byl obrovský skok. V současném energetickém mixu (údaje jsou za rok 2021) totiž dominují uhelné elektrárny (40 procent) a jaderné zdroje (36 procent), z OZE přišlo jen necelých 13 procent elektřiny.

Rozhodne Evropská komise

Hlavním úkolem SEK tedy bude určit termíny a tempo přechodu na méně emisní zdroje či rovnou OZE, tedy to, kdy a jak rychle bude Česko přecházet z uhlí na jiné zdroje. „Počítalo se s koncem uhlí v roce 2038, ale Evropská komise tlačí na termín 2033. Je otázka, jestli to bude reálné ekonomicky,“ tvrdí opoziční stínový premiér, Karel Havlíček z ANO. Havlíček naráží zejména na ceny emisních povolenek, které se dnes pohybují kolem 90 až 100 eur. „Při změně cen a nárůstu objemu OZE se nakonec nemusejí uhelné elektrárny ani provozně vyplatit a mohou skončit mnohem dříve,“ soudí bývalý ministr průmyslu a obchodu.

Relevantnost tohoto názoru více­méně podporuje i postoj jednoho z velkých výrobců elektřiny z uhelných zdrojů, společnosti Sev.en, kterou vlastní miliardář Pavel Tykač. „Na jedné straně máme expertní doporučení, kdy bude pro Česko odchod od uhlí bezpečný z hlediska stability a spolehlivosti dodávek. Na straně druhé máme reálnou situaci na energetickém trhu. A bohužel to zatím vypadá, že se nám to rozchází o více než deset let,“ potvrzuje černější scénáře vývoje mediální zástupce Sev.en, Petr Dušek.

„Zatímco Uhelná komise, v níž zasedli energetici, politici i ekologičtí aktivisté, doporučila rok 2038, a to za předpokladu, že se podaří najít za uhlí adekvátní náhradu, ceny emisní povolenky a silové elektřiny mohou způsobit, že výroba z uhlí bude nerentabilní již v horizontu tří čtyř let,“ dodává Dušek. Podle něj se tím snadno naplní to, co do 20 let předpovídá ČEPS: „Vzhledem k tomu, že v tak krátkém investičním cyklu si v českém prostředí nelze představit výstavbu jediného většího energetického zdroje, nevyhnutelně směřujeme do situace, kdy budeme v lepším případě odkázáni na dovoz a v horším nuceni omezovat spotřebu.“

Podle prognózy ČEPS má Česko jen málo možností, odkud by mohlo elektřinu dovážet, protože většina zemí je na tom podobně jako Česko. Země, které mají a budou mít výrobní kapacity i za 20 let a budou moci elektřinu vyvážet, jsou vlastně jen Francie, Německo a Skandinávie. Je ale jasné, že Česko potřebuje základní zdroje, tedy stabilní výrobní kapacity, které budou schopné vyrábět a dodávat elektřinu za jakéhokoliv počasí. Fialova vláda se rozhodla, že to budou jaderné zdroje, což je něco, v čem se současný kabinet naprosto shodne s ANO. To navíc tlačí na to, aby se stavělo nad rámec plánované dostavby v Dukovanech, protože to bude jen náhrada jednoho zdroje za druhý, nikoli zvyšování výrobní kapacity.

„Potřebujeme nutně stabilizační zdroj, který bude trvale dodávat elektřinu kdykoli, a to je jádro. Samozřejmě další bloky Dukovan, ale i další bloky v Temelíně, případně do 15 let malé modulární reaktory,“ plánuje stínový premiér Havlíček. Snadná vize, kterou podporují prakticky všechny strany v parlamentu a jsou asi jediným skutečným dnešním konsensem české politiky (základním stabilním zdrojem budiž jádro – amen!), má ale vážné háčky. Znamenalo by to totiž vybudovat do té doby přechodné zdroje. To měly být plynové elektrárny, což je dnes už problematičtější, vzhledem k odpojení od levného zdroje plynu z Ruska. I výstavba plynové elektrárny sebere poměrně dost času. Není to 15 až 20 let jako dnes u elektráren jaderných, ale v průměru sedm let. Aby se takový plán naplnil, muselo by se stavět už dnes, a to se neděje.

Stát by tedy spíše (je to mezi energetiky a ekonomy realističtější scénář) musel přistoupit na prodloužení činnosti uhelných elektráren, Jenže vzhledem ke zmíněné situaci na trhu by zřejmě musel pomáhat s placením za emisní povolenky, jak se v některých případech děje například v Polsku. To je ale politicky velmi citlivá věc. Bylo by to navíc proti smyslu povolenky, která má právě ekonomicky tlačit na budování čistších OZE. Státní energetická koncepce bude muset všechny tyto varianty zohlednit a nastavit přesnější směr a poměry nových zdrojů. Do konce roku by mělo být hotovo. Pak ale čeká dokument ještě dlouhá cesta. První měsíce nového roku se budou sbírat připomínky Evropské komise, ale i názory opozičních stran z parlamentu. Budou se dělat další dodatečné analýzy a modelování. Teprve v červnu dostane dokument na stůl vláda a jako hotový závazek Česka v oblasti energetiky pošle SEK do Bruselu Evropské komisi. O budoucnosti Česka se do velké míry rozhoduje právě tady. Měla by tomu odpovídat míra zájmu veřejnosti i politiků. Nejde jen o to, jak široce bude v energetice zabudován český Green Deal, ale i o to, jak energeticky náročnou společnost chceme do budoucna vytvářet a rozvíjet a jak drahou elektřinu budeme odebírat.

Řečeno jinak s ministrem Síkelou, jak promyšlený a realistický jízdní řád se tu do budoucna nastaví, tak kvalitně budou fungovat energetické sítě příštích 25 let.