Nový závod o Měsíc
Úspěšné přistání indické sondy je další ukázkou opětovného zájmu o průzkum tohoto vesmírného tělesa. Důvodem je jak národní hrdost, tak strategické zájmy.
Jakmile ve středu 23. srpna sonda Čandraján-3 měkce dosedla na povrch Měsíce, rozlehl se řízením mise v Bengalúru triumfální ryk. „Indie je na Měsíci,“ řekl s úsměvem a očividnou úlevou předseda Indické kosmické organizace S. Somanath.
Chod dějin byl v sále téměř hmatatelný – nejen proto, že je Indie po USA, Číně a Rusku teprve čtvrtým státem, jemuž se přistání na Měsíci povedlo, ale také proto, že přistávací modul Vikram sondy Čandraján-3 navíc jako první dosedl v blízkosti neprobádaného jižního pólu.
Není však posledním. Půl století po konci vesmírných závodů z dob studené války mezi Sovětským svazem a USA se do lunárních dobrodružství pouští nebývalý počet zemí.
Na konci srpna se o přistání na Měsíci bez posádky měla pokusit japonská vesmírná agentura (její raketa nakonec odstartovala až 7. září) a stejný manévr letos plánuje ještě Jižní Korea. Vyslat rovery k průzkumu měsíčního povrchu plánují rovněž Kanada, Mexiko a Izrael. Na programu Artemis agentury NASA, jehož cílem je vyslat do roku 2025 na Měsíc lidskou posádku, spolupracuje celkem šest mezinárodních kosmických agentur. Do roku 2030 chce své tchajkonauty na jeho povrch vyslat i Čína.
V šedesátých letech 20. století spolu USA a Sovětský svaz závodily o prvenství ve výstupu na jedinou přirozenou družici Země a její průzkum většinou řídily přímo vlády či národní kosmické agentury. Vesmírné programy sice přinesly řadu vedlejších technologických a ekonomických výstupů, ale let na Měsíc byl pro obě země především otázkou národní hrdosti.
O více než půl století později se aktéři i motivy mění. Průzkumu a lunárním misím sice nadále dominují velké ekonomické mocnosti, ale do využití vesmíru se mezitím zapojilo mnohem více zemí i soukromých společností.
„Náklady na vesmírné technologie se značně snížily a do určité míry došlo k jejich komoditizaci,“ říká Brian Weeden, ředitel plánování programů amerického think-tanku Secure World Foundation (SWF) zaměřeného na udržitelné využívání vesmíru.
„Proto také stále více zemí zkoumá nosné rakety… Zajímají se o vesmír. A jakmile se začnou zajímat o vesmír, jeví se Měsíc jako vznešený, ale dosažitelný cíl.“
Kromě národní prestiže – která při přistání na Měsíci nadále hraje významnou roli – je podle Weedena cílem mnoha lunárních misí zjistit, „co se tam dá využít“.
„Někteří lidé v dobytí Měsíce spatřují obrovskou vojenskou, strategickou a ekonomickou hodnotu. Jiní si myslí, že tam jsou potřebné suroviny. Upřímně řečeno, tohle nevíme.“
Na pólu
Volba jižního pólu pro přistání indické sondy má svůj význam. Když v roce 1972 opouštěla Měsíc poslední mise Apollo, soudili vědci, že je tento region suchý a nehostinný. Od té doby však zjistili, že chladné temné krátery na jižním pólu možná skrývají rozsáhlá ložiska zmrzlé vody a vzácných kovů.
Čína i USA proto chtějí tuto oblast využít jako základní tábor ke zkoumání nejodlehlejších částí Měsíce a v dlouhodobém horizontu se chtějí naučit, jak lze žít a pracovat na jiné planetě. Pokud měsíční zdroje vody nebude možné využít k pití, mohly by se dát zpracovat na vodík pro výrobu paliva a kyslíku k dýchání. A je naděje, že díky trvalé přítomnosti na Měsíci se možná najdou další cenné suroviny, jež by mohly využít mise směřující ještě dál do hlubokého vesmíru.
„Naším cílem je naučit se, jak na Měsíci žít, pracovat a provádět vědecký výzkum, abychom se poté mohli vydat na Mars,“ říká spolupracovník agentury NASA Jim Free, který se zabývá vývojem průzkumných systémů.
A do fronty už se staví různé firmy z celého světa, které cítí politickou ochotu utrácet za lunární mise – jen NASA na misi Artemis do roku 2025 vynaloží přibližně 93 miliard dolarů (zhruba dva biliony korun). O provozování prvních komerčních letů na Měsíc se letos ucházejí americké společnosti Intuitive Machines a Astrobotic, v dubnu v tomto úkolu selhala japonská společnost ispace.
„V současnosti je to hodně dynamické,“ říká Dallas Kasaboski, analytik vesmírné poradenské společnosti NSR a autor jejího každoročního reportu Lunar Markets. Odhaduje přitom, že se v letech 2022 až 2032 chystá více než 400 státních a soukromých lunárních misí, zatímco před rokem se mluvilo o 250 misích. Mnohé ze současných programů – včetně toho indického – byly spuštěny už před mnoha lety, ale „v uplynulých dvou letech došlo k mnohem silnějšímu vývoji lunárních aktivit“, dodává.
Levnější, ale stále obtížné
Ke značnému zrychlení přispěly dramaticky klesající náklady na lety i pobyt ve vesmíru, navíc roste povědomí o kosmu jako o strategické oblasti.
Vývoj komerčních opakovaně použitelných raket, jako je Falcon 9 společnosti SpaceX, podle odhadů agentury NASA snížil cenu za kilogram nákladu vyneseného na takzvanou nízkou oběžnou dráhu Země o 95 procent. Zapojení soukromé sféry do vývoje lunární mobility a komunikačních služeb slibuje podobný pád cen.
Zájem se zvýšil i díky tomu, že lunární programy Číny i USA po letech zpoždění konečně dostávají hmatatelnější obrysy, říká Bleddyn Bowen, docent mezinárodních vztahů na Univerzitě v Leicesteru a autor knihy Original Sin: Power, Technology and War in Outer Space (Prvotní hřích: Moc, technologie a válka ve vesmíru). „Konečně k tomu mají potřebnou technologii.“
I když dnes má obyčejný iPhone zhruba stotisíckrát větší výpočetní výkon než počítač, který řídil výstup prvního člověka na Měsíci, cesta tam je stále velmi riskantní. „Vesmír je plný ztroskotaných snů a nesplněných slibů,“ říká Bowen. „Stále je nesmírně obtížné v ten správný okamžik, v ten správný den udělat všechno tak, jak se má.“
Kosmická loď nemá žádnou satelitní navigaci a moduly letící vysokou rychlostí k povrchu Měsíce nezpomaluje atmosféra. Družice Země je posetá krátery a sutinami, které vrhají stíny, jež mohou čidla sond špatně vyhodnotit.
Indie si sice v srpnu připsala úspěch, ale až poté, co její předchozí mise v roce 2019 selhala. Jen pár dní před přistáním sondy Čandraján-3 se vymkl kontrole ruský přistávací modul Luna-25 a zřítil se.
Šéf ruské vesmírné agentury Roskosmos Jurij Borisov za důvod nezdaru označil 50letou přestávku ve výzkumu Měsíce. „Neocenitelné zkušenosti, které v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století naši předchůdci nashromáždili, byly kvůli přerušení programu prakticky ztraceny,“ řekl.
Riziko neúspěchu však neodrazuje Čínu, USA či Indii ani další země usilující o prestiž, kterou úspěšná lunární mise přináší. Netrápí je ani nejistota ohledně přínosu těchto nákladných projektů. Mnohé z nich láká výhoda prvního hráče v oblasti, jejíž potenciál je dosud neznámý.
„Pokud se na Měsíci stanete významnou silou, budete mít velký vliv na ustavení vlády nad ním,“ říká Bowen. „Vláda na Měsíci bude základem pro všechno, co může v příštích sto letech následovat, a pokud se Měsíc ukáže ekonomicky životaschopným, budete mít náskok.“
Vláda na Měsíci
V roce 2017 USA přeorientovaly svůj kosmický výzkum z Marsu zpět k Měsíci, a to ze strachu z prohry s Čínou, která během dvou následujících let ukázala, co dokáže – jako první provedla úspěšné přistání na odvrácené straně Měsíce.
Nyní se obě země zaměřují na jižní pól, a dokonce plánují přistání na stejných místech, což vyvolává obavy z možného konfliktu.
„Dominantní mocnost bude schopná zbrzdit ambice ostatních tím, že obsadí území a pokusí se ho hlídat,“ píše Tim Marshall ve své knize o moci a politice ve vesmíru The Future of Geography (Budoucnost geografie). „Kdo se tam prosadí první, získá přístup k potenciálnímu bohatství Měsíce.“
Šéf NASA Bill Nelson počátkem letošního roku varoval, že by si Čína mohla pod rouškou vědeckého výzkumu začít dělat nároky na měsíční území. Ta jeho obvinění odmítla.
Jeho poznámka však ukazuje na naléhavou potřebu vypracovat nová mezinárodní pravidla využívání Měsíce, pokud mají plánované lunární mise probíhat v míru. Dohodu o Měsíci z roku 1979 neratifikovalo Rusko, Čína ani USA, které místo toho vypracovaly vlastní pravidla pod názvem Artemis Accords. Čína ani Rusko tyto dohody nepodepsaly.
„Bude velmi důležité, aby všechny země chystající se na Měsíc požadovaly vytvoření závazných pravidel a jejich správné provádění,“ říká David Avino, výkonný ředitel vesmírné společnosti Argotech, která se zajímá o podnikání ve vesmíru.
Závod už však vypukl a nesoutěží v něm pouze USA a Čína. Své ambice projevuje i Indie, která chce vysílat do vesmíru lidské posádky a její nízkonákladový přístup se zatím ukázal velmi úspěšný. Mise Čandraján-3 stála údajně 73 milionů dolarů (1,6 bilionu korun), což je zlomek obvyklých výdajů na přistání na Měsíci.
Indický vesmírný program vznikl před 54 lety a původně byl zaměřen na domácí rozvoj – měl pomoci budovat komunikační infrastruktury, zajišťovat lepší úrodu a nastavit systém varující před cyklony. Se vzestupem Číny se však priority změnily.
Peking v roce 2007 provedl první test protisatelitní rakety, který „vyústil v jednomyslnou shodu, že Indie musí podniknout nějaké kroky k ochraně svých aktiv ve vesmíru“, říká Rajeswari Pillai Rajagopalan, analytik think-tanku Observer Research Foundation z Nového Dillí. Svou vlastní protisatelitní střelu Indie otestovala v roce 2019.
Síle Číny se nejlidnatější země světa rovněž snaží čelit rozvíjením různých partnerství pro výzkum vesmíru, například s Japonskem chystá potenciální budoucí mise na Měsíc a s Francií na Venuši.
Mezitím pokračuje v budování značné kapacity ve vesmíru. „Indie není ve vesmíru žádnou novou mocností. Svou první družici vypustila ve vlastní raketě už v roce 1980,“ říká Bowen.
Úspěch její nejnovější mise posílil záměr premiéra Naréndry Módího ukázat Indii jako špičkovou světovou mocnost v oblasti ekonomiky, technologií a vojenství před summitem vedoucích představitelů zemí G20 v Novém Dillí 9. a 10. září a celostátními volbami v roce 2024.
Oproti tomu neúspěch projektu Luna-25 vrhl stín na obraz Ruska jako vesmírné velmoci. „Za uplynulých 15 let vyvstala řada důvodů k obavám o zdraví a životaschopnost ruského vesmírného programu,“ říká Weeden z think-tanku SWF. „Neřekl bych, že skončil, ale je na sestupné trajektorii, kdežto ten indický na vzestupu.“
Bowen poukazuje na to, že Indie je soběstačná ve všech klíčových oblastech potřebných pro prosazování moci ve vesmíru – v infrastruktuře, ekonomických službách i vojenském zpravodajství.
„Takže pokud chce uskutečnit agresivní program průzkumu Měsíce – a ano, bude to vyžadovat čas a peníze –, má na to.“
