Nových pět miliard z tekuté révy
Robert Tichý se svou ženou Danielou založili před sedmi lety malé rodinné vinařství Filiberk. V okolí jihomoravského Kobylí a Němčiček obhospodařují čtyři a půl hektarů vinic, ve sklepích jim pak zraje víno, jehož roční produkce čítá kolem dvaceti tisíc lahví.
Představa, že by z každé prodané „sedmičky“ vína měl Tichý platit zhruba dvacet korun na nově zavedené spotřební dani, se mu – vcelku logicky – moc nelíbí. „Daň by byla tvrdá,“ říká kobylský vinař.
Tichý mluví o zdanění tichého vína (to není pokus o slovní hříčku, jde čistě o shodu náhod – pozn. red.), tedy veškerého vína, které nešumí. Zatímco za sekty, cavu, šampaňské a další perlivá vína platí jejich výrobci či dovozci spotřební daň ve výši 23,40 korun za litr, z tichého vína je stejná daň nastavena přesně na nulu. A právě v těchto dnech se rozhořel boj o to, zda producenti a importéři tichého vína začnou státu odvádět spotřební daň také.
„Připadá vám morální debatovat o nižších důchodech a zároveň se nebavit o spotřební dani z vína?“ ptá se vlivný poslanec a šéf rozpočtového výboru Josef Bernard. Je jedním z politiků, kteří navrhují zavést daň, jež by do rozpočtu mohla přinést čtyři až pět miliard korun. Zhruba miliardu by pak mohli čeští a moravští producenti vína dostat zpět formou přímých subvencí. Tedy za předpokladu, že by to nenapadli importéři nebo rovnou nějaká členská unijní země. „Jenže nulovou daní podporujeme hlavně vývozce vína z ostatních zemí,“ dodává Bernard. Pro kontext je třeba připomenout, že více než dvě třetiny vína, které se v Česku prodá, tvoří dovoz především z Itálie, Španělska a Maďarska. Víno pocházející z českých a moravských vinohradů je v naší zemi v minoritě.
Zdanění tichého vína doporučuje vedle Západočecha Bernarda i několika dalších politiků a také Národní ekonomická rada vlády (NERV), tedy vládní poradní orgán. Proti nim však stojí šik vlivných moravských politiků. Připomeňme, že premiér Petr Fiala, ministr spravedlnosti Pavel Blažek a nový ministr životního prostředí Petr Hladík pocházejí z Brna, ministr zemědělství Zdeněk Nekula je Znojemák (jeho první reakce zněla: „Ministr z Moravy a zdanění tichých vín?! Ani omylem!“) a ministr zdravotnictví Vlastimil Válek dokonce hospodaří na vlastních vinohradech. A kupodivu se na odmítání spotřební daně z vína s nimi shodne i bývalá ministryně financí Alena Schillerová, přestože nosí dres opozičního hnutí ANO.
Je třeba připomenout, že všichni ostatní výrobci a importéři alkoholických nápojů spotřební daň platí, ať už jde o zmiňované šumivé víno, lihoviny, nebo pivo. Na tuto připomínku reaguje vinař Tichý výrazně větší komplexností produkce vína oproti jmenovaným nápojům. „Proces výroby vína je náročný a zdlouhavý, ať už jde o vinohrad, kvašení, či sklep. Výrobu craftového piva dnes zvládne v podstatě každý, nakoupí granulovaný chmel, slad, technologie a za pár týdnů má hotové pivo. Minipivovary nepotřebují vlastní chmelnici, kdežto vinař má svou vinici, kde je od nevidím do nevidím. A výsledek naší práce zjistíme až po roce,“ vysvětluje majitel vinařství Filiberk.
Na to, aby případnou dvacetikorunovou daň absorboval sám, nemá moc prostor, marže na jedné lahvi vína se pohybuje kolem 40 až 50 korun. „Z toho musím zaplatit stroje, sudy a další vybavení sklepa a také člověk musí trochu žít, tedy alespoň rozumně dostat zaplaceno za práci. Své vinohrady obhospodařuji malým traktorem a víno rozvážím dvacet let starým autem, takže případné daňové náklady bychom museli přenést do ceny prodávaných lahví,“ říká Tichý.
Zároveň připouští, že pokud návrh na spotřební daň projde, nehodlá se situací, kterou neovlivní, dlouhodobě trápit. „Jsme schopni vyžít s málem. Každé ráno zajít do vinohradu, makat a neremcat. Nějak to dopadne, hlavně ať nám svítí slunko a občas zaprší,“ říká smířlivě.
Přeji vám inspirativní čtení a na zdraví!
