Ocelový kvítek

Jasná a chladná rána jsou ideálním okamžikem, kdy můžete z kopců kolem Ostravy pozorovat rozsáhlou fabriku Liberty Ostrava. Tmavá vrstva prachu ve vzduchu nad hutí je totiž dobrým lakmusovým papírkem toho, jak moc se v továrně vyrábí. A současné zašpinění modré ranní oblohy napovídá, že výroba jede velmi dobře. Což potvrzuje i vedení firmy.

„Huť dosáhla v 1. čtvrtletí nejlepších výsledků od roku 2016. Vyrobili jsme 550 tisíc tun a vytvořili hrubý provozní zisk ve výši 1,6 miliardy korun,“ počítá Václav Habura, výrobní ředitel podniku. Například podle plánu na březen se mělo v Ostravě vyrobit 3650 tun svodidel a důlních výztuží. Ve skutečnosti však tohoto materiálu hutě vyprodukovaly téměř pět tisíc tun.

Paradoxem je, že přes zlepšující se čísla se tradiční moravskoslezská společnost dostala do největší krize za posledních patnáct let. Ke dnu ji táhnou potíže mateřské GFG Alliance, v jejímž majetku je ostravská huť od roku 2019. Impérium britského podnikatele indického původu Sandžíva Gupty se začalo topit ve chvíli, kdy hlavní věřitel jeho skupiny – společnost Greensill Capital – na sebe podala před několika týdny u soudů žádost o insolvenci.

„Nejenom, že Greensill poskytnul Guptovi finance na nákup evropských hutí, ale platil také faktury jeho dodavatelům. Skupina GFG tak nyní potřebuje výpadek úvěrů od Greensillu nahradit,“ tvrdí odborový předák Petr Slanina v zaměstnaneckém zpravodaji eNháčko.

Legální transakce

A právě v tomhle momentě se začínají globální potíže Guptova koncernu dotýkat i Ostravy. Nová huť Klementa Gottwalda (NHKG), jak se kdysi důležitý severomoravský podnik těžkého průmyslu jmenoval, si v uplynulých letech nastřádala emisní povolenky v celkové hodnotě 5,6 miliardy korun. Jejich smysl byl podle tvrzení odborářů jasný: ziskem z jejich prodeje měly hutě financovat nutnou a velmi nákladnou modernizaci zastaralé ocelárny, bez níž se Liberty Ostrava v budoucnu neobejde.

V minulých dnech ovšem vedení podniku převedlo část povolenek na účet sesterské rumunské továrny Liberty Galati. Naštvalo tím nejen odboráře a své zaměstnance, ale i českou vládu. Jak tvrdí ministr průmyslu, obchodu a dopravy Karel Havlíček (za ANO), převod povolenek proběhl bez vědomí dozorčí rady a navíc prý v rozporu se sliby, jež firma českému kabinetu dala.

Za prodej povolenek získala Liberty Ostrava 1,24 miliardy korun. Z nich byly vyplaceny nejen odměny zaměstnancům k 70. výročí založení hutí, v plánu jsou i některé investiční projekty v podniku.

„Liberty Ostrava bude mít možnost tyto povolenky koupit zpět, a to za pevnou, nižší cenu bez ohledu na to, jaká bude v dané době cena povolenek na trhu,“ tvrdí mluvčí společnosti Barbora Černá. A dodává: „Touto legální transakcí s vysokým ziskem naplnila společnost příslib, že povolenky, které ostravská huť vlastní, budou i nadále využívány v její prospěch.“

Budeme za chu*e

Jenže podobným slibům zaměstnanci nevěří. Jejich náladu asi nejlépe charakterizuje nepodepsaná básnička Ocelový kvítek, která se objevila v zaměstnaneckém zpravodaji eNháčko. Její poslední sloka zní: „Neslušným návrhem nyní to začíná, dáte nám drobné a to bude prima, mlčením jehňátek pak pokračuje, zmizí povolenky, budeme za chuje!“

V dusné atmosféře, kdy se v Ostravě objevují ministři, celostátní odborové hvězdy a politici, proběhl na začátku května v huti protestní mítink. Z něj mimo jiné vzešel požadavek na provedení finančního auditu firmy, jenž by měl ukázat, jestli operace s emisními povolenkami mezi sesterskými podniky nejsou nezákonné. Na majitele Guptu se snesla i kritika za to, že dosud – ač to sliboval – Liberty Ostrava nekoupila elektrárnu Tameh Czech, existenčně důležitou pro výrobu. Historicky sice byla součástí huti, ale od roku 2019 funguje jako samostatný subjekt. Zaměstnanci dále svým nadřízeným oznámili, že do vyjasnění situace nebudou pracovat přes čas, čímž by mohlo dojít k ohrožení výrobních plánů.

„Nyní je nezbytné, abychom pokračovali v našem běžném fungování, soustředili se na výrobu a snažili se současnou situaci na trhu, která je nejpříznivější za poslední roky, využít co nejlépe,“ apeluje ředitel Václav Habura do rozjitřené atmosféry.

Monostruktura za monostrukturu

Otřesy v podniku děsí celý Moravskoslez­ský kraj. Přestože hutě už nedávají práci zdaleka tolika lidem jako v minulosti, i se šesti tisícovkami zaměstnanců jsou pořád důležitým hráčem na regionálním pracovním trhu. O to víc, že v oblasti není žádný jiný zaměstnavatel, který by takovou potenciální vlnu propuštěných dokázal využít a absorbovat. Což je ovšem vina i místních politiků a úředníků. Ti stále nenastartovali a nepřipravili re­gion k zásadním změnám, jimiž musí projít, aby zánik tradičního těžkého průmyslu a přechod do nové reality zvládl.

„Politika je běh na dlouhou trať a jedno volební období nedává prostor k budování nových příležitostí. Moravskoslezský kraj si zvolil automotive, ovšem z dlouhodobého hlediska to není úplně optimální. Jedna monostruktura nahradila jinou monostrukturu. Chápu, že krátkodobě to bylo nejjednodušší řešení. Koronakrize však ukázala, jak citlivé je a jak se dokáže rozpadnout jako domeček z karet,“ řekla magazínu Euro už dříve Nicole Horáková Hirschlerová, socioložka z Ostravské univerzity.

V současné předvolební době se situace v Liberty Ostrava stala politickým tématem, kdy činovníci vymýšlejí nejrůznější populistické návrhy, jakým je třeba vstup státu do podniku.

Faktem ale zůstává, že od okamžiku, kdy se začalo mluvit o tom, že se globální hutnická rodina ArcelorMittal bude zbavovat řady svých provozů včetně toho ostravského, se zadělalo na potíže. Už v době, kdy Gupta jako jeden ze zájemců začal sondovat půdu, objevovaly se informace, že jeho impérium není v úplně nejlepší finanční situaci. „Detaily nejsou veřejné, ale jde o standardní způsoby financování,“ odpověděl sám Gupta, když se ho Euro v roce 2018 ptalo, jak bude nákup ostravské továrny platit.

V současné předvolební době se navíc situace Liberty Ostrava stala politickým tématem, v němž řada činovníků vidí možnost, jak získat body, a vymýšlejí tak nejrůznější populistické návrhy, jakým je třeba vstup státu do podniku.

V samotné huti všechno jede dál. Oheň hoří, výplaty chodí, akvizice na pořízení hybridních obloukových pecí, kde by se měla nová ocel vyrábět recyklací té staré, pokračuje. Vše teď záleží na tom, jak Liberty Ostrava dokáže v rámci celé skupiny fungovat samostatně a jestli ji nepoloží potíže sesterských firem. Moravskoslezský kraj zkrátka čeká horké léto.

Autor je reportérem CNN Prima News