Od lva k samovyšetření

Proč putoval Mojžíš s Izraelity do zaslíbené země celých 40 let? Podle jedné anekdoty to bylo proto, že marně hledal na Blízkém východě zemi bez ropy. Dnes Izraelci rádi chlubně dodávají, že když už ropu nemají, museli ji nalézt v něčem jiném, a to ve vlastních hlavách. Tedy v technologiích a dalších oborech s vysokou přidanou hodnotou. Něco na tom je.

Pravda je ovšem taková, že do 80. let Izrael nepatřil mezi ekonomiky zvláště rozvinuté ani bohaté. Navíc s ním jeho sousedi neobchodovali a obecně byl relativně méně zapojený do mezinárodního obchodu. V izraelské ekonomice hrály velkou úlohu tradiční obory jako textilní a potravinářský průmysl. A ještě ji dusil nedostatek tvrdé měny (i Izraelci znali cosi jako „devizový příslib“), vysoké daně i cla a nedostatek lidí.

Rozvoji IT, biotechnologií a dalších podobných oborů v Izraeli nepochybně pomohla globalizace a liberální tržní reformy, které tam proběhly ve stejném období jako u nás, včetně privatizace. V Izraeli už samozřejmě volný trh a soukromé vlastnictví existovaly, ale v podmínkách silného státního sektoru a rovnostářsky smýšlející společnosti. Výsledkem reforem byla exploze tvořivosti a nečekaného komerčního úspěchu, přinejmenším těch, kdo k nové ekonomice měli blízko.

Hlavní je nápad

Dosud se debatuje o tom, co bylo nejdůležitější. V izraelském povědomí dosud žije legenda letounu Lavi, v překladu „mladý lev“. Byla to stíhačka, kterou v Izraeli začali vyvíjet v roce 1980, přičemž na financování projektu se podíleli i Američané. Jenže americká vláda došla roku 1987 k závěru, že se jí nevyplatí podílet se na případné konkurenci pro vlastní letouny, a z projektu se stáhla. Izraelci museli svého „mladého lva“ také poslat k ledu – a nadále kupují letadla americká.

Bez práce se tehdy ocitla řada špičkových inženýrů a právě oni prý tvořili první generaci rychlého rozvoje technologického odvětví. To navíc našlo svou živou vodu ve stále oblíbenějším způsobu financování pomocí venture kapitálu, který přichází většinou prostřednictvím investičních fondů z Ameriky. V Izraeli díky tomu neustále vznikají startupy, z nichž některé se investorům obrovsky vyplatí.

Izraelský systém rozvoje nápadů závisí i na dalších okolnostech. Třeba skutečnosti, že tamní vláda dlouhodobě rozvíjí systém inkubátorů, jejichž smyslem je dát dobrým nápadům čas na dozrání. Jejich autoři dostanou čas a vlastní pracoviště například na rok a pak ukážou, kam mezitím dospěli. Podobný systém dnes funguje i v Česku, částečně je inspirovaný právě izraelskou realitou. V Izraeli je podpora ze strany vlády dlouhodobě propracovaná a na hodnocení projektů se podílejí špičkoví vědci.

Svou roli hrají i zbrojní zakázky od státu. Část zbrojního průmyslu je navíc nadále ve státních rukou – a přesto jsou státní firmy mezinárodně úspěšné a velmi dynamické. Často se zmiňuje i proces, během něhož se na pracovní trh neustále dostávají mladí muži a ženy, kteří prošli vojenskou jednotkou 8200, v podstatě technologickým centrem armády. Žádný „veterán“ této jednotky nemá o pracovní nabídky nouzi, ale dotyční specialisté si často chtějí založit vlastní startup.

Sami Izraelci už nějakou dobu debatují o tom, jak dosáhnout změny ze „start-up“ na „scale-up“, tedy získat schopnost dotáhnout své nápady dále než k okamžiku, než je ještě relativně lacino koupí někdo z USA nebo v poslední době také z Číny či odjinud.

Nebát se a začít

Souvisí to ještě s jednou příměsí. A tou je izraelská povaha, přesvědčení, že každý problém má řešení, a velké sebevědomí při jeho hledání. Sami Izraelci občas zmiňují, že roli hrál i příchod zhruba milionu imigrantů z bývalého Sovětského svazu. Často se jednalo o špičkově vzdělané odborníky v úzkých oborech, jako je metalurgie, kteří se potřebovali nějak uplatnit. A současně měli velmi vyvinutý návyk z ekonomiky nedostatku, schopnost neustále improvizovat.

Dnes zaměstnává izraelský technologický sektor asi 230 tisíc lidí a firmy se snaží najít nové talenty i v arabských oblastech Izraele, případně i na území Palestinské autonomie, protože IT byznys narazil na nedostatek mozků. Export tamního technologického průmyslu se odhaduje na 25 miliard dolarů ročně.

Izraelci nevyvíjejí pouze technologie odvozené od jejich bezpečnostních problémů, ale i takové, které reagují na jiné nedostatky. Například získávání vody ze vzduchu nebo její totální recyklace, případně pouštní zemědělství. I o tyto postupy, nejen sofistikované zbraně, mají zájem čtyři arabské země, jež vloni porušily tabu a uzavřely s Izraelem epochální mírové dohody. Izraelské metody jsou totiž šité na míru blízkovýchodním podmínkám.

Zatím poslední potíž, ze které se Izraelci pokusili vytěžit maximum výhod, je pandemie koronaviru. Sice se jim nepodařilo včas vyvinout vlastní vakcínu, jak původně plánovali, ale na světě už je možná izraelský lék proti covidu-19. Také se ukázalo, jakou výhodou byl izrael­ský vysoce digitalizovaný systém zdravotnictví, který umožnil rychlé naočkování populace, a ledaskdo by dnes chtěl něco podobného.

Současně už začaly rychle růst firmy reagující na nový trend – poskytování virtuálních a cloudových služeb ve všech nových oborech. Týká se to i zdravotnictví − tedy preventivní a domácí diagnostika, dálkové léčení a telemedicína. Takový rozvoj závisí na řadě zmíněných faktorů, jako jsou špičkové univerzity, státní podpora nebo důvěra investorů. Podobné věci stojí hodně peněz. To hlavní na izrael­ském úspěchu je zadarmo – životní postoj, který lze shrnout do věty: když máš problém, nelituj se a radši ho zkus nějak využít.

Autor je komentátor Českého rozhlasu