Plíživé měknutí

Faktem zůstává, že prezident Zeman – doufejme v jednom ze svých posledních politických kroků – odmítl podepsat novelu zákona o státním rozpočtu na rok 2022, a své rozhodnutí odůvodnil „nižší příjmovou stránkou rozpočtu, než by mohla být“. S takovým tvrzením nelze než souhlasit, ale asi všichni víme, že skutečný důvod je někde jinde. Trochu mě zarazilo, že pre­miér i ministr financí reagovali na Zemanův krok stroze, když se zmohli jen na konstatování, že novelu zákona koalice v nejbližších týdnech přehlasuje.

Jeden z mála politiků, který se nebál poukázat na podstatu sporu, byl místo­předseda Poslanecké sněmovny Jan Skopeček. Na Twitter napsal: „Prezidentu Zemanovi nevadí žádná struktura rozpočtu a jeho příjmů. Je to odveta vládě za snížení rozpočtu Lesní správy v Lánech. Jak jinak by totiž mohl v minulosti podepisovat rozpočty Babiše a Schillerové s jejich extrémním růstem výdajů v době (ekonomického) růstu a nízké nezaměstnanosti?“

Parlament totiž v novele odhlasoval, že rozpočet nechvalně známé Lesní správy v Lánech, která spadá pod Pražský hrad, přijde o 30 milionů. Byla to reakce na manipulování dvousetmilionové zakázky v Lánské oboře, za kterou byl Miloš Babák, šéf Lesní správy, odsouzen k tříletému vězení a téměř dvoumilionovému trestu, ale Zeman mu udělil prezidentskou milost, ačkoli před nástupem na Hrad sliboval, že tento institut bude využívat jen minimálně, a to u nevyléčitelně nemocných.

Vlažný, až pokorný přístup vládních politiků k Zemanově chování bylo možné sledovat už na konci října, kdy Kancelář prezidenta republiky nepozvala na sváteční ceremoniál ke Dni vzniku československého státu předsedkyni sněmovny Markétu Pekarovou Adamovou, předsedu Senátu Miloše Vystrčila a další osobnosti, které se v minulosti Zemanovi vzepřely, třeba předsedu Ústavního soudu Pavla Rychetského. Zeman také odmítl vyznamenat kohokoli, pod jehož nominací byl podpis šéfky sněmovny. Přesto se premiér Petr Fiala spokojil se Zemanovou výmluvou – že Hrad zval všechny ústavní činitele vyjma těch, kteří v minulosti jeho pozvání nepřijali – a na ceremoniál dorazil s chotí i řadou vládních kolegů.

Před loňskými parlamentními volbami jsem na tomto místě položil otázku, zda slušnost a „normálnost“ Petra Fialy není tím, co Česko v divoké době potřebuje ze všeho nejvíc. Po téměř ročním vládnutí Fialova kabinetu si za svými slovy stojím a skutečně oceňuji slušnost a vysokou morální integritu předsedy vlády. Je ale otázkou, zda premiérův opakovaný vstřícný, možná až pokorný přístup k Hradu – odkud poslední roky nepřichází slušného absolutně nic – není za pomyslnou hranicí. A zda není i kontraproduktivní.

Tvrdým, často až vyděračským způsobem k současné vládě čím dál častěji přistupují další politici či zástupci různých vlivových skupin. Vzpomeňme třeba na léto, kdy odboráři (v době, kdy se již vědělo o prezidentské kandidatuře Josefa Středuly) zadupali na Fialu, že chtějí přidat státním zaměstnancům, a vláda ochotně, bez boje kývla na desetiprocentní navýšení platů v eráru. Namísto toho, aby politici s odbory vyjednali adekvátní snížení počtu státních zaměstnanců – což byl mimochodem jeden z klíčových předvolebních plánů koalice Spolu –, premiér před pár dny oznámil, že příští rok vzroste počet míst placených státem o osm tisíc. Argumentace, že do škol nastupují silné ročníky a je třeba posílit řady pedagogických pracovníků, neakceptuji. Zbaví se jich školy, až se vrátí roky se slabšími ročníky a menším počtem dětí? Samozřejmě že ne.

Teď už jen očekávám, kdy premiér oznámí, že jeho slib nezvyšování daní není možné v současné době dodržet. Rezignace na zásady pravicové politiky a plíživé měknutí morálky, které sledujeme v přímém přenosu, ale nelze odůvodňovat válkou na Ukrajině ani zdražením energií. Bývalý viceguvernér ČNB Mojmír Hampl v rozhovoru pro týdeník Euro popisuje monetární situaci k letadlu, které se blíží ke skalám a nikoho ve vládě to příliš nevzrušuje. Doufejme, že kapitán Fiala prozře, zvládne včas zatáhnout za knipl a změnit směr. Přeji vám inspirativní čtení.