Plynový stres-test Evropu teprve čeká

Existují burzovní krachy, které jsou všeobecně vítané. K jednomu takovému právě dochází v případě cen plynu v Evropské unii. Klíčový ukazatel jeho ceny se od svého vrcholu z konce srpna propadl o více než 60 procent. Skoro by se tak mohlo zdát, že evropská plynová krize je zažehnána. Plyn je „jen“ o polovinu dražší než před rokem touto dobou, kdy se ještě na Ukrajině neválčilo a na starý kontinent proudil mnohonásobně vyšší objem ruského plynu než nyní. Nenechme se ale zmást. Zatím vyhráno určitě není.

Pravda, podzimní energetická situace je napříč Evropskou unií méně závažná, než se čekalo na jaře i v létě. Jenže z velké části proto, že letos v prvním pololetí do EU tekl ruský plyn ještě „horem dolem“. Výrazné snižování jeho dodávek započalo teprve v polovině června. Bez ruského plynu z první půle roku by se těžko podařilo zásobníky v zemích Evropské unie naplnit až po okraj. Starému kontinentu k jejich naplnění napomohla také Čína, respektive zadrhávání tamní ekonomiky, jež má předně na svědomí režimní politika nulové tolerance covidu-19 a související místy až drakonické restrikce a uzavírky.

Čínské zadrhávání tak vytváří mocný tlak na celosvětový pokles cen plynu. A třeba po moři dodávaný zkapalněný plyn je díky tomu jistě levnější. Byť to v žádném případě neznamená, že by dodavatelé zkapalněného plynu – Spojené státy, Katar, Austrálie a další – smutnili. Naopak. Počítají se k vítězům celé současné válečné situace. Evropa jim může ruce utrhat.

Ucpané přístavy

Tedy ráda by jim ruce trhala ještě o něco vehementněji. Jenže nemá jak námořně přepravovaný plyn rychle užít či uskladnit. Zkapalněným plynem napěchované tankery u španělského či britského pobřeží čekají a čekají, než na ně přijde řada a dostanou z přístavu povolení k vykládce. Evropa zkrátka není infrastrukturně a kapacitně na takovou „nálož“ zkapalněného plynu připravena. Potíže má pochopitelně zejména vnitrozemí. Takže burzovní cena plynu v takové Velké Británii je nyní ani ne poloviční v porovnání s cenou v Česku. A nůžky mezi pobřežními regiony a vnitrozemím se dále rozevírají.

Svoji práci zase jednou odvádí ten tolik proklínaný trh. Vyšponované letní ceny plynu v Evropské unii zkrátka byly tankerům signálem, že na starém kontinentě teď udělají větší terno než kdekoli ve světě včetně Asie. Související mohutné přesměrování dodávek právě do Evropy způsobuje ucpání jejích přístavů a vyskladňovacích kapacit. Letní panika, byť možná i živená Rusy, současně s tím pomíjí a ceny klesají. Trh hledá – a postupně nachází – svoji ztracenou rovnováhu. Klesají nejen ceny okamžité, krátkodobé, ale i ty dlouhodobější, z termínových kontraktů.

Trh však plní svojí roli nejen na straně nabídky, nýbrž i poptávky. Energetická drahota vede domácnosti i firmy k úspornějšímu nakládání s energiemi. Jejich spotřeba tak v prvním letošním pololetí v Evropě klesla zhruba o desetinu. I to přispívá ke zmírnění tlaku na zdražování plynu či elektřiny.

Dolů cenu plynu tlačí také vyhlídka na její unijní zastropování. To by opět srazilo i burzovní cenu elektřiny, jelikož ta se odvíjí od ceny elektřiny ze závěrného zdroje, jímž je v současnosti právě plyn.

Lídři se nakonec dohodli

Jenže vyhlídka na zastropování cen nebyla ještě v druhé polovině minulého týdne kdovíjak zřejmá. Pokud by země Evropské unie byly v tomto ohledu jednotnější, cena plynu by byla ještě níže. Německo ovšem dlouho argumentovalo, že zastropování je přílišným rizikem. Mohlo by prý způsobit, že dodavatelé typu Kataru nebo Spojených států prodají svůj zkapalněný plyn jinde než v Evropské unii. Proč by měli prodávat za cenu se stropem, když jinde – třeba v Asii – mohou prodat za cenu nezastropovanou?

Za celounijní zastropování se minulý týden stavěly hlavně Francie, Itálie nebo Polsko. A zdá se, že Německo nakonec „přetlačily“. Na bruselském jednání lídrů Evropské unie v pátek minulý týden nakonec došlo k dohodě na dočasném řešení spočívajícím ve stanovení dynamického cenového pásma. To má zabraňovat největším cenovým výstřelkům v burzovní ceně plynu a de facto tak představuje strop. Kromě stropu by měl růst cen plynu omezit také další krok, na němž se lídři v Bruselu usnesli. Je jím společné unijní nakupování plynu.

Otázka je, zda není pozdě. Průmys­lové podniky napříč Evropskou unií už nyní bijí na poplach. Přesto, že cena plynu klesá, je samozřejmě stále výrazně výše, než kde přetrvávala před válkou a před pandemií. Vždyť v porovnání s průměrem let 2018 a 2019 je plyn v EU zhruba o 620 procent dražší. Tento narůst destruuje poptávku po celé Evropě. Tato destrukce poptávky sice představuje další z tlaků na pokles cen plynu, jenže hrozba jejího dalšího umocnění už závažně zasahuje ekonomiku, třeba i potravinářství.

Dobře to ilustruje „cukrová drahota“ v Česku posledních týdnů. Ceny cukru se v českých obchodech „utrhly ze řetězu“: mezi zářím a říjnem zdražil kilogram cukru krystal celorepublikově v průměru o více než 60 procent. Ještě v září stál 21,40 koruny, v říjnu už 35,50. Jedná se o historicky zcela mimořádné zdražení cukru. Nebývalý je také rozdíl mezi současnou cenou v obchodech a zářijovou cenou výrobní. Cukrovary ještě v září dodávaly kilogram krystalu za 13,20, jak plyne z dat Českého statistického úřadu. Nelze tedy vyloučit, že prodejci, například obchodní řetězce, využívají mimořádné situace k alespoň přechodnému navýšení svých marží a zisků.

Nicméně výroba cukru z velké části zdražuje objektivně, jeho produkce je náročná právě na spotřebu plynu. A navíc – cukrovarnictví představuje jeden z mála potravinářských sektorů, kde si výrobci musejí nakupovat emisní povolenky. I ty v poslední době citelně podražily, meziročně o téměř šestnáct procent. Roste také cena samotné cukrové řepy, protože i zemědělcům se zvyšují náklady, opět zejména z důvodu růstu cen plynu. Jeho drahota zdražuje třeba hnojiva.

Ukáže se příští rok

Opravdový ostrý stres-test evropské energetiky je tudíž stále před námi. Bude jím příští rok a příští topná sezona. Je zřejmě jen otázkou času, než Rusko nadobro zavře kohoutky – ať už pod jakoukoli záminkou – ukrajinskému tranzitnímu plynovodu. Ten vede plyn na Slovensko, do Rakouska či do Itálie. Plyn pak bude z Ruska do Evropy proudit už jen černomořským potrubím TurkStream. To však v rámci Evropské unie zajišťuje dodávky vlastně jen Maďarsku.

Ve zbytku EU bude tedy příští rok platit, že je třeba se bez ruského plynu obejít zcela. Zásobníky se nebudou plnit tak snadno jako letos v prvním pololetí a částečně ještě i o prázdninách. Zároveň ještě nejspíš nebudou v dostatečné míře zbudovány kapacity na přejímku a distribuci zkapalněného plynu. Země EU v čele s Německem nebo Nizozemskem sice uvolnily regulace týkající se budování terminálů pro zpracování zkapalněného plynu, které tak markantně zrychlilo, avšak zázraky se ani tak na počkání dít nebudou. A pokud udeří tuhá zima, kterou tak ráda straší ruská propaganda, plynová krize Evropské unie se může opět vyhrotit a na trh vrátit paniku.