Pohodlí si v e-shopu nevyzkoušíte

Rodinná firma Polstrin Design z Hradce Králové vyrábí designový nábytek, který sbírá jedno ocenění za druhým. Sedací souprava Hide and Seek letos získala prestižní cenu Red Dot a nejnověji také mezinárodní ocenění za produktový design Big See. Ředitel firmy Karel Pacák pokračuje v rodinné tradici, před příchodem do Polstrinu však působil ve zcela jiné oblasti – jako levý obránce hrával profesionálně fotbal za hradecký Spartak.

Čím to, že sedačka Hide and Seek tak zaujala?
Designerská dvojice Terezie Lexová a Štěpán Smetana navrhla velice zajímavý a funkční tvar. Průmyslový design by neměl být jen nějaký výkřik, který je nádherný a zajímavý, ale nedá se v tom sedět. Našim designerům se podařilo skloubit estetiku s praktičností, velmi dobře jsme to zvládli i výrobně; na té pohovce se fakt dobře sedí, je pohodlná a měkká. Lidé jsou obvykle překvapení, protože do takových designových kousků si sedají s určitým respektem, ale tato kolekce se skutečně povedla.

Loni jste dosáhli obratu kolem 100 milionů korun, jak to vypadá letos?
Na bilancování je ještě brzy, ale pomohlo nám ocenění Red Dot, chodí nám poptávky z celého světa a díky tomu ocenění získáváme pozornost. O Hide and Seek je skutečně velký zájem, i když obchodně s tím teprve začínáme, nejsou to rohlíky, které napečete a prodáte. Často si nábytek vybírají architekti do svých projektů, jejichž realizace nějakou dobu trvá. Jsme firma střední velikosti se zhruba 50 zaměstnanci a nemáme ambice růst a konkurovat obchodním domům, raději se zaměřujeme na variabilní zakázky.

Jaký podíl prodejů tvoří individuální zákazníci a jaký architekti se svými projekty?
Prodeje do různých veřejných prostorů, jako jsou hotely nebo kanceláře, mají výrazně vyšší podíl na obratu. Když se zařizuje hotel se 150 nebo 200 pokoji, je to finančně na úplně jiné úrovni než u prodeje jednotlivých souprav. Ale na počet zákazníků tvoří bytové prodeje více než 50 procent.

Proč nemáte e-shop?
Myslíme si, že důležitý je pocit zákazníka, který by si měl naše výrobky vyzkoušet, posedět si v nich. E-shopy s nábytkem pokládáme za velmi nešťastné, tam si to zákazníci kupují hlavně podle ceny, ale už nezjistí, jestli je pohodlný. My máme hotových jen minimum vzorků, které vystavujeme. Třeba na Hide and Seek byste teď čekal tak sedm osm týdnů.

Takže když si chce někdo koupit pohovku od Polstrinu, musí za vámi do Hradce Králové? Nezbavujete se tím určitého spektra zákazníků?
Po republice je řada prodejců, kde si lidé náš nábytek mohou prohlédnout. Máme ale celkem vysoké nároky, chceme, aby se naše věci prezentovaly v hezkém prostředí, které nevypadá jako skladiště. Loni jsme otevřeli kavárnu, abychom služby zákazníkům ještě zpříjemnili, a letos butikový hotel, který je vlastně takový rozšířený showroom. Všech sedm pokojů je vybaveno ukázkami našeho nábytku, takže architekti i jejich zákazníci, třeba provozovatelé penzionů, vidí, jak náš nábytek funguje v interiéru.

Máte v plánu zřizovat hotely i jinde?
Ani ne. Těch sedm pokojů je taková první fáze, prostor na rozšíření hotelu v naší budově by ještě byl. My nabízíme nejen ložnice, ale i sedací soupravy, nábytek do jídelny a podobně a smyslem je, aby si zákazníci, kteří přijedou třeba z Ostravy a chtějí vyřešit kompletní interiér svého bytu, mohli všechno prohlédnout a vyzkoušet. Pozorujeme, že trend, kdy si lidé chtějí zařídit celý byt, skutečně roste. Takoví zákazníci k nám chodí v podstatě každý den.

Proč je důležité, aby si mohli lidé nábytek vyzkoušet?
Protože my jim můžeme poradit i po­dle toho, jak ten nábytek používají, třeba jestli na pohovce vzpřímeně sedí, nebo spíš leží. Když k nám přijdou a mají pochybnosti o tom, kde se to vyrábí, prostě vyjedeme výtahem o dvě patra výš a mohou se podívat, jak náš nábytek vzniká, že jde skutečně o řemeslnou ruční práci a že to není jen nějaký odněkud dovezený, bezejmenný kus.

Jak na vás dopadl covid-19 a současná energetická krize a vysoká inflace?
Covid byl pro nábytkáře celkem dobrý, protože lidé v době zákazů cestování trávili víc času doma, a tím pádem se více zabývali vybavením svých domů a bytů. My sice nemáme e-shop, takže kontakt se zákazníky byl komplikovanější, ale nárůst poptávky byl výrazný. Hotelový a restaurační segment na druhé straně klesl více méně na nulu.

A pokud jde o drahé energie, inflaci a všeobecné šetření?
To je samozřejmě průšvih, má to velký vliv. Ale jak jsem říkal, necílíme na ten nejlevnější segment, takže řada projektů stále pokračuje, i když hodně lidí s investicemi čeká. A do energií jsme tedy spadli pořádně, člověk by brečel, když ušetřené peníze místo do rozvoje firmy musí dát na energie. Ale investovali jsme do fotovoltaiky a dalších energetických řešení, aby nás ty výkyvy tolik nezasáhly.

Váš otec Karel Pacák starší firmu Polstrin vybudoval z výrobního družstva a sám navrhl několik různých produktů. Pouštíte se do designu i vy?
Ano, když jsem v 90. letech nastoupil do firmy, navrhl jsem sedačku Ikarus, to je pořád nejprodávanější sedací souprava v našem portfoliu. Ale podařilo se nám vytvořit skvělý tým, který různé nápady dotahuje do konce, i když ty nápady mohou být někdy bláznivé.

Vy jste do firmy přišel z profesionálního fotbalu. Bylo to těžké?
Otec v 90. letech to nábytkářské družstvo koupil a pořád do firmy chodí, už 60 let. Já jsem tehdy hrál za Hradec a potom za Xaverov ve 2. lize, pak jsem ale měl úraz achilovky, a když jsem byl v rekonvalescenci, táta mě oslovil, jestli není čas začít se živit něčím jiným než se honit za míčem. Souhlasil jsem.

Na jaké pozici jste hrál?
Jsem levák, takže jsem hrával levého obránce a záložníka, středního obránce, stopera. Byl jsem takový univerzálnější hráč. Změna to byla velká, jste zvyklý na zátěž a zároveň na určitou volnost, zatímco v podnikání jste ve velkém stresu. Fotbal byl prostě jiný svět.

To máte určitě radost z nového královéhradeckého stadionu.
Samozřejmě, to je pro Hradečáky velká věc. První zápas se vydařil, lidé měli doslova husí kůži, bylo to dojemné a viděl jsem, že někteří i brečeli. Stadion se povedl, je to krásný počin.

Vaše firma dodala na stadion nábytek. Má nějaké speciální fotbalové motivy?
Vybavili jsme 16 skyboxů a kanceláře klubu. Jako člověk, který fotbalem prošel a na různé zápasy jezdí i po světě, jsem kladl důraz na praktičnost i na kulturu prostředí. Fotbal by se měl dostat na úroveň divadla, stadion by měl být skutečně „svatostánek“, kam lidé chodí hezky oblečení, když tam jdete s rodinou nebo s obchodním partnerem. My jsme na stadionu vytvořili zónu, kde je tato kultura na vysoké úrovni, a máme příjemné, pozitivní ohlasy.

Studoval jste design?
Vyučil jsem se truhlářem a absolvoval nábytkářskou školu. Sice pro mě tehdy byl prioritou fotbal, ale něco jsem se naučil.

V Polstrinu už pracují oba vaši synové. Musel jste je přesvědčovat, aby šli do rodinné firmy?
Oba kluci jsou sportovně založení, ten starší dokonce odehrál i pár zápasů za Hradec, ale pak se v něm něco zlomilo a vystudoval vysokou ekonomickou školu, takže dnes má ve firmě na starost ekonomiku a controlling. Mladší syn vystudoval design nábytku na univerzitě v Ústí nad Labem, ve firmě přebírá výrobu a vývoj a už má za sebou dva vlastní produkty. Takže to dopadlo dobře, bez nějakého donucování. Na rozdíl od řady jiných firem nás otázka nástupnictví netrápí.

Jak se bude Polstrin dál rozvíjet? Máte v plánu rozšířit výrobu, nebo se spíš pustit do hotelnictví?
Rozhodně chceme udržet strukturu firmy kolem 50 zaměstnanců a věnovat se nadále zakázkové výrobě. Chceme mít konkurenceschopné výrobky nejen v Česku, ale i v dalších zemích v Evropě. Žádný překotný růst neplánujeme.