Průzkumy, průzkumy, průzkumy

Ještě po říjnových krajských volbách se zdálo, že pozice nejsilnější vládní strany je neotřesitelná, pandemie nepandemie. O necelý půlrok později je vše jinak a je to právě pandemie, která se na pádu preferencí Babišova hnutí podílí nejvíce. Až obrovský chaos při nouzovém řízení státu a desetitisíce mrtvých ve druhé a třetí vlně pandemie otřásly důvěrou voličů natolik, že pomalu dávají od ANO ruce pryč. Nejnovější průzkum společnosti Kantar pro Českou televizi ukázal, že ANO přeskočili Piráti, a když se jejich hlasy počítají v koalici se Starosty, zůstává ANO dokonce dvanáct procent za tímto dvojblokem, který by sebral donedávna fantasmagorických 34 procent hlasů.

Podobný boom mladé české politické dějiny už pamatují. Na přelomu tisíciletí vystřelila jako raketa Čtyřkoalice, jež spojila lidovce, ODA, Unii svobody a Demokratickou unii. V průzkumech dosahovala až na hranici 35 procent. Alternativa proti opoziční smlouvě ODS a ČSSD však zkrachovala kvůli finančním problémům ODA a vnitřním personálním sporům a ve sněmovních volbách v roce 2002 nakonec získala slabých 14,2 procenta. Letošní volby budou až v říjnu, není tedy úplně vyloučeno, že se podobné komplikace nevyhnou ani spojení Piráti/STAN. Pocit předčasného vítězství je svůdný, stejně jako stranická touha zkusit to přece jenom nakonec sám; navíc předvolební boj teprve začíná. Andrej Babiš má tedy ještě šanci otočit čísla ve svůj prospěch. Mistrem využívání politického marketingu je přece on. Nyní nastal ten pravý čas, kdy to může osvědčit.

Zničit nepřítele a všechny oočkovat

Jedním z bojišť, jež se Babišovi otevírá, je dehonestace soupeřů. Té se určitě vyhýbat nebude. Hlavním terčem zcela jistě budou Piráti jako lídři dvojkoalice, zejména pak předseda strany Ivan Bartoš a pražský primátor Zdeněk Hřib, druhá nejsilnější, protože velmi viditelná pirátská figura. Babiš Hřiba shazoval už mnohokrát v minulosti, Hřib mu sloužil jako ukázka prázdnoty pirátské politiky, která se soustřeďuje více na předvádění v médiích než na práci pro lidi. Je popravdě paradoxní, když o předvádění mluví Andrej Babiš, který proslul svými mediálními tanci. Jistou rezonanci jeho protihřibovský argument ovšem má například mezi pražskou ODS i částí celostátního centra této strany, jež vyráží do boje proti Babišovi s lidovci a TOP 09 v trojkoalici Spolu.

Soupeřem číslo jedna je Ivan Bartoš, potenciální český premiér po Babišovi. Současný předseda vlády si už několikrát vyzkoušel útok na něj i na Piráty, kteří se s blížícími volbami budou v ústech Babišových stále častěji proměňovat v ohrožení republiky. Jsou proevropští, naladěni liberálně, dokonce většinově podporují zelenou agendu, snižování uhlíkové náročnosti ekonomiky. To vše bude stále častěji po klausovském způsobu před volbami popisováno jako nebezpečná levičácká ideologie. Premiér to zatím tréninkově zkusil s tím, že „za Bartoše“ bude republika plná migrantů, což je v časech hlídaných pandemických hranic poněkud vzdálená hrozba. Na faktech Babišovi nesejde, hlavní je zničit nepřítele, k vyjevení jehož obludnosti se hodí kdejaká ideologická fantazie, cíl světí prostředky.

Hlavní zbraň proti sílící politické konkurenci, kterou Babišovi marketéři nepřehlédnou, ale nebude demagogie vůči obrazu nepřítele státu. Je třeba ji najít tam, kde šéf ANO o své hlasy přichází – totiž v oblasti boje s covidem-19. Těžko lze zahladit všechny minulé chyby a přehmaty, protože jich bylo tolik, že už nelze zapomenout na to, že se děly. Je tu však mimořádná síla, schovaná v tradičním pořekadle, které praví, že „konec dobrý, všechno dobré“. Úleva dobrého konce může dát pozapomenout na cestu, která ke konci vedla. Babišova horečná aktivita, s níž se na veřejnosti snaží prodat, jak on osobně a nikdo jiný intenzivně pracuje na urychleném očkování všech, potvrzuje, že si toho jsou premiér a jeho tým velmi dobře vědomi. Čím dříve se podaří naočkovat proti covidu všechny, kdo chtějí, tím více porostou naděje Andreje Babiše na vítězství ve volbách. 

Trendy nové i trvalé

Průzkumy volebních preferencí nejsou totéž co skutečnost. Mají v sobě nejen statistickou chybu, ale i chybu při sběru dat, jež jsou ovlivněna neochotou lidí říkat v průzkumu to, co si skutečně myslí. Přesto jsou nepřehlédnutelné jasné trendy, které obě chyby snadno překlenou.

Jedním z nich je „efekt spojení“, tedy to, že voliči oceňují snahu stran spojit se, spolupracovat, překročit své stíny v zájmu něčeho společného, i když to v tomto případě není ani tak program, jako snaha dostat Andreje Babiše od moci. Přesto se tu skrývá pozitivní energie přitahující i ty, kteří už byli unaveni politikou a ani volit nechtěli, jako ty, kteří se nemohli rozhodnout, koho z různých nabídek na jedné straně spektra vybrat. Druhým viditelným trendem je „mizení levice“. Komunisté se podle průzkumů postupně posouvají k pětiprocentní hranici zvolitelnosti, ČSSD již byla opakovaně pod ní a velmi reálně jí hrozí, že se do Poslanecké sněmovny nedostane. Levicovou politiku dnes reprezentuje ANO, v politice přitom začínalo jako středopravé uskupení. Právě mezi levicově či prosociálně naladěnými voliči se ANO nabízejí potenciální voliči, jiných na výběr už moc není.

To souvisí i s třetím trendem, který průzkumy potvrzují, trendem velmi trvalým, a tím je „stabilní národní extrém“. Strana přímé demokracie (SPD) Tomia Okamury vykazuje v průzkumech velmi stabilní zisky v rozmezí osmi až jedenácti procent. Vzhledem k poněkud limitovanému xenofobně laděnému programu, který nabízí, s ní otevřeně nechce spolupracovat nikdo. Doposud ani Babiš, což se pod tlakem okolností samozřejmě může změnit. SPD představuje jakousi blokační minoritu, kterou dříve bývali komunisté, kteří svou přítomností ve sněmovně brzdili snahy o vytvoření funkčních koalic, protože je nikdo nechtěl vzít do vlády. Nemůže-li Babiš už příliš brát na levici, má šanci získat nové hlasy mezi voliči SPD. To by však znamenalo velmi přitvrdit v nacionálním slovníku, což by pro Andreje Babiše, nadaného mimořádnou hereckou pružností, asi nebyl problém. Jenže: kdo by mu to věřil?

Směrem k Evropské unii si to premiér vyzkoušel ve volbách do Evropského parlamentu. Nebylo to ale nic jiného než rétorika, protože po volbách, kdy sebral, co potřeboval, znovu začal vůči EU dělat velmi neutrální vyčkávací politiku. Přestože se také stavěl na stranu maďarského premiéra Viktora Orbána, jenž je s Unií v záměrném a politicky propočítaném konfliktu, nikdy se zcela nestal oním zlobivým dítětem a česká pozice nikdy úplně nevybočila z proevropského mainstreamu. Měnit tuto vlažnost pár měsíců před volbami tak, aby Babiš přesvědčil nacionálně extrémně naladěné Čechy, že to tentokrát myslí vážně, už bude velmi obtížné.

Čtvrtý trend je z hlediska budoucnosti České republiky asi nejpodstatnější. Je jím „sklon k vládě nejširšího středu“, kterou průzkumy naznačují už poněkolikáté. Zdá se totiž, že bude-li po volbách někdo moci většinově vládnout, pak to bude trojkoalice Spolu a dvojkoalice Piráti/STAN. Duhová koalice, nejširší střed od levicového liberalismu po umírněný křesťanský konzervatismus. Vláda jakési národní jednoty ve stylu vlád první republiky. Největší slabinou tohoto trendu je fakt, že strany se v tomto případě nespojují z pozitivních důvodů, tedy PRO něco, nýbrž z důvodů negativních, tedy PROTI něčemu, konkrétně proti Andreji Babišovi a také proti prezidentu Miloši Zemanovi. Otázka PRO, tedy program, se samozřejmě řeší až po volbách, vzhledem k šířce momentálně zabíraného středu aktuální dvojkoalicí a trojkoalicí to ale bude téměř neřešitelný problém. Odstranění hlavních škod po vládě Andreje Babiše, snad, dál je ale možné cokoli.

Nakonec ještě jedna strategická možnost – poněkud bláznivá –, kterou by pro ANO bylo blokovat nový volební zákon ve sněmovně, jenž mu i vzhledem k vývoji situace nevyhovuje. Prodlužování volebního provizoria za aktivní pomoci prezidenta by však byla hra na hraně ústavnosti, kterou si ANO při poklesu preferencí asi už dovolit nemůže.

Konečně se tedy po letech v české politice „pohnuly ledy“, proto i předvolební bitva bude letos mimořádně zajímavá. Politický cirkus se rozjíždí a nabírá na obrátkách – držte si čepice, nebude to žádná relaxační jízda!